🔩 Ohybové vlastnosti tuhých a polotuhých plastů — tříbodový ohyb volně podepřeného trámečku, metoda A (1 %/min) a B, pevnost v ohybu a modul pružnosti v ohybu; PN-EN ISO 178:2019-06

Materiály a NDT PN-EN ISO 178:

Ve zkratce

Obdélníkové zkušební těleso z plastu, podepřené na dvou podpěrách, se uprostřed rozpětí prohýbá zatěžovacím trnem stálou rychlostí do porušení nebo do poměrného prodloužení 5 %, přičemž se zaznamenává síla a průhyb; vypočítá se pevnost v ohybu, napětí při smluvním průhybu a modul pružnosti v ohybu (sečnový mezi poměrnými prodlouženími 0,000 5 a 0,002 5). Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 178:2019-06 (anglická verze; zavádí EN ISO 178:2019 [IDT] a ISO 178:2019 [IDT]); Upřednostňované zkušební těleso (4, poznámka 2): 80 mm × 10 mm × 4 mm, L/h = 16; smluvní průhyb sC = 1,5h (poměrné prodloužení 3,5 %). Postup zahrnuje 4 kroky; oblasti použití: Tuhé a polotuhé plasty (termoplasty, reaktoplasty, desky, také plněné a vyztužené vláknem do 7,5 mm) — pevnost a modul v ohybu, Zkoušení materiálů a kontrola kvality — norma neslouží ke stanovení návrhových parametrů (1), Lamináty s vláknem delším než 7,5 mm a tuhé lehčené plasty — mimo předmět (ISO 14125, ISO 1209).

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 178:2019-06 (anglická verze; zavádí EN ISO 178:2019 [IDT] a ISO 178:2019 [IDT])
  • Kategorie: Materiály a NDT
  • Kroky postupu: 4
  • Upřednostňované zkušební těleso (4, poznámka 2): 80 mm × 10 mm × 4 mm, L/h = 16; smluvní průhyb sC = 1,5h (poměrné prodloužení 3,5 %)
  • Rychlost deformace (4): metoda A: 1 %/min; metoda B: 1 %/min (modul), potom 5 %/min nebo 50 %/min; konec při porušení nebo 5 %
  • Modul pružnosti v ohybu (3.11): sečnový mezi εf = 0,000 5 a 0,002 5

Přehled

STAV (stav k 16.11.2026). PN-EN ISO 178:2019-06 — anglická verze, zveřejnění 13-06-2019, 36 stran, KT 141 Plastů, „Zavádí: EN ISO 178:2019 [IDT], ISO 178:2019 [IDT]“, „Nahrazuje: PN-EN ISO 178:2011 – anglická verze, PN-EN ISO 178:2011/A1:2013-06 – anglická verze, PN-EN ISO 178:2011 – německá verze“ (PN-EN ISO 178:2011 zrušena 13-06-2019); karta PKN bez poznámky o zrušení. ISO 178:2019 (šesté vydání, 2019-04) má na stránce normy na ISO etapu 90.92 („k revizi“, od 20.11.2024); návrh ISO/DIS 178 se zpracovává (etapa 40.60 — hlasování o návrhu ukončeno 10.06.2026). Do vydání nové normy platí vydání 2019 a podle něj je níže uvedený popis.

CO TATO NORMA POPISUJE. Předmět z karty PKN PN-EN ISO 178:2019-06 (anglická verze), celý (s bibliografickými odkazy v hranatých závorkách, jako na kartě; v překladu): „V tomto dokumentu je stanovena metoda stanovení ohybových vlastností tuhých a polotuhých plastů za stanovených podmínek. Jsou stanoveny požadavky na doporučené zkušební těleso, uvedeny jsou však také parametry alternativního zkušebního tělesa, které se použije, je-li to odůvodněné. Je uveden rozsah zkušebních rychlostí. Metoda se používá ke zkoušení ohybových vlastností zkušebních těles a ke stanovení pevnosti v ohybu, ohybového modulu a dalších aspektů vztahu napětí/poměrné prodloužení při ohybu za stanovených podmínek. Týká se to volně podepřeného nosníku zatíženého v polovině rozpětí (tříbodový ohyb). Metoda se používá ke zkoušení těchto materiálů: - termoplastů určených k lisování, vstřikování a vytlačování, včetně plněných a vyztužených směsí; tuhých reaktoplastových desek; - reaktoplastů, včetně plněných a vyztužených směsí; reaktoplastových desek; Podle ISO 10350-1 [5] a ISO 10350-2 [6] se tato mezinárodní norma použije pro materiály vyztužené vlákny o délce před použitím nejvýše 7,5 mm. Pro materiály vyztužené dlouhými vlákny (lamináty), překračuje-li délka vlákna 7,5 mm, se použije ISO 14125 [7]. Metoda se obvykle nepoužívá pro tuhé lehčené materiály nebo vícevrstvé (sendvičové) konstrukce obsahující lehčené materiály. V takových případech se použije norma ISO 1209-1 [3] a/nebo ISO 1209-2 [4]. POZNÁMKA 1 U některých druhů plastů vyztužených vláknem se používá čtyřbodová zkouška ohybem. Ta je popsána v ISO 14125. V metodě se používají zkušební tělesa tvářená na stanovené rozměry, mechanicky vyřezaná ze střední části univerzálního zkušebního tělesa (viz ISO 20753) nebo připravená mechanickým obráběním z hotových výrobků nebo polotovarů, jako jsou výlisky, lamináty a vytlačované a lité desky. V metodě jsou uvedeny doporučené rozměry zkušebních těles. Zkoušky provedené na zkušebních tělesech lišících se rozměry nebo připravených za odlišných podmínek mohou dávat nesrovnatelné výsledky. Jiné faktory, jako je zkušební rychlost a kondicionování zkušebních těles, mohou výsledky rovněž ovlivnit. POZNÁMKA 2 Zejména u semikrystalických polymerů tvářených vstřikováním ovlivňuje ohybové vlastnosti také tloušťka orientované povrchové vrstvy, která závisí na podmínkách zpracování. Metoda není vhodná ke stanovení návrhových parametrů, může však být používána při zkoušení materiálů a při kontrole kvality.“ U první skupiny materiálů hovoří karta o „tuhých reaktoplastových deskách“, kdežto text ISO 178:2019 na tomto místě — o tuhých termoplastových deskách („rigid thermoplastics sheets“). Obsah metody čteme ve zkušební ukázce ISO 178:2019 (šesté vydání, 2019-04) od obálky po bod 5.4.3 (měření průhybu) s obsahem; kapitoly 6–11 (zkušební tělesa, kondicionování, průběh, výpočty, přesnost, protokol) a přílohy A–D nemáme.

PODLE TEXTU ISO 178:2019 (předmluva, kapitoly 1–5.4.3). Normu připravila ISO/TC 61 „Plasty“, SC 2 „Mechanické vlastnosti“; šesté vydání nahradilo ISO 178:2010 a začlenilo změnu ISO 178:2010/Amd.1:2013; změny: požadavky na kalibraci odlišené podle typu zkoušky, zavedení průhyboměrů, obnovení korekce poddajnosti stroje a nová příloha D (modul v tahu vs. v ohybu). Předmět (1): tuhé a polotuhé plasty — termoplasty k tváření, vytlačování a lití (také plněné a vyztužené), tuhé termoplastové desky, reaktoplastové lisovací hmoty a desky; kompozity s vláknem o délce do 7,5 mm před zpracováním; pro lamináty s delším vláknem — ISO 14125; obvykle ne pro tuhé lehčené plasty a sendviče s lehčeným jádrem (ISO 1209-1, ISO 1209-2); tělesa tvářená na rozměr, vyřezaná ze středu univerzálního tělesa (ISO 20753) nebo z výrobků; výsledky z těles jiných rozměrů nebo jinak připravených mohou být nesrovnatelné; metoda neslouží ke stanovení návrhových parametrů. Definice (3): smluvní průhyb sC = 1,5 tloušťky tělesa (při rozpětí L = 16h odpovídá poměrnému prodloužení 3,5 %); modul pružnosti v ohybu Ef = (σf2 − σf1)/(εf2 − εf1) při εf1 = 0,000 5 a εf2 = 0,002 5 — jen přiblížení Youngova modulu; tuhý plast — modul nad 700 MPa, polotuhý — 70–700 MPa. Princip (4): těleso se prohýbá stálou rychlostí do porušení vnějšího povrchu nebo do poměrného prodloužení 5 %, podle toho, co nastane dříve; metoda A — 1 %/min po celou zkoušku; metoda B — 1 %/min při stanovení modulu, potom 5 %/min nebo 50 %/min podle houževnatosti; při nelineárním chování jsou výsledky jen jmenovité. Stroj (5): podle ISO 7500-1 a ISO 9513; rychlosti z tabulky 1 — 1, 2, 5 a 10 mm/min (± 20 %) a 20–500 mm/min (± 10 %), 1 mm/min pro tělesa o tloušťce 1–3,5 mm; poloměr trnu R1 = 5,0 ± 0,2 mm, poloměr podpěr R2 = 2,0 ± 0,2 mm při tloušťce do 3 mm a 5,0 ± 0,2 mm při větší tloušťce; rovnoběžnost ± 0,2 mm. Typy zkoušek (tabulka 2): I — jen napětí a pevnost; II — také poměrná prodloužení nad 1 %; III — opakovatelný modul (posun příčníku s korekcí poddajnosti, ISO 9513 třída 2); IV — skutečný a přesný modul (průhyboměr, ISO 9513 třída 1), potřebný při mezilaboratorních porovnáních; síla — ISO 7500-1 třída 1. Modul z nekorigovaného posunu příčníku „není vhodný“; u typu IV se průhyb měří s přesností 1 % (± 3,4 µm při L = 64 mm a h = 4,0 mm), u typu III — 2 % (± 6,8 µm).

KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. Zaprvé — modul z posunu příčníku: podle 5.4.1 není nekorigovaný posun příčníku vhodný ke stanovení modulu, protože zahrnuje poddajnost stroje (vůle a deformace úchytů, zatěžovací dráhy a siloměrné hlavy); opakovatelný modul vyžaduje korekci poddajnosti nebo — což norma staví výše — průhyboměr. Zadruhé — typ zkoušky: pro porovnání mezi laboratořemi je potřeba typ IV (průhyboměr, ISO 9513 třída 1); typ III stačí jen ke sledování vlastních výsledků v čase. Zatřetí — vydání: zrušené vydání 2011 se změnou A1:2013 nemá požadavky na kalibraci podle typu zkoušky zavedené v roce 2019; výsledek podle něj nesplňuje požadavky platného vydání. Začtvrté — rozměry tělesa: výsledky z těles jiných než 80 mm × 10 mm × 4 mm nebo vyříznutých z výrobků mohou být nesrovnatelné (1); u vstřikovaných semikrystalických plastů závisí výsledek také na tloušťce orientované povrchové vrstvy. Zapáté — materiál mimo předmět: lamináty s vláknem delším než 7,5 mm se zkoušejí podle ISO 14125 a tuhé lehčené plasty — podle ISO 1209.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Nemáme kapitoly 6–11 — neuvádíme počet těles, kondicionování, rozpětí podpěr pro jiná tělesa, způsob stanovení rychlosti, vzorce pro napětí, poměrné prodloužení a modul, přesnost ani obsah protokolu; neznáme postup korekce poddajnosti (příloha C).

Princip metody

Zkušební těleso obdélníkového průřezu (upřednostňované 80 mm × 10 mm × 4 mm, rozpětí podpěr 16 tlouštěk) se uprostřed rozpětí prohýbá trnem o poloměru 5 mm stálou rychlostí — u metody A 1 %/min, u metody B 1 %/min do modulu, potom 5 nebo 50 %/min — do porušení nebo do poměrného prodloužení 5 %, přičemž se měří síla a průhyb; z diagramu se vypočítá pevnost v ohybu, napětí při smluvním průhybu 1,5h a modul pružnosti v ohybu mezi poměrnými prodlouženími 0,000 5 a 0,002 5 (ISO 178:2019, kapitoly 3 a 4).

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Upřednostňované zkušební těleso (4, poznámka 2)80 mm × 10 mm × 4 mm, L/h = 16; smluvní průhyb sC = 1,5h (poměrné prodloužení 3,5 %)
Rychlost deformace (4)metoda A: 1 %/min; metoda B: 1 %/min (modul), potom 5 %/min nebo 50 %/min; konec při porušení nebo 5 %
Modul pružnosti v ohybu (3.11)sečnový mezi εf = 0,000 5 a 0,002 5
Trn a podpěry (5.3)R1 = 5,0 ± 0,2 mm; R2 = 2,0 ± 0,2 mm (h ≤ 3 mm) nebo 5,0 ± 0,2 mm (h > 3 mm)
Typy zkoušek (tabulka 2)III — opakovatelný modul (příčník s korekcí, ISO 9513 tř. 2); IV — skutečný modul (průhyboměr, ISO 9513 tř. 1)
Tuhý / polotuhý plast (3.12, 3.13)modul > 700 MPa / 70–700 MPa

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 178:2019-06 (anglická verze; zavádí EN ISO 178:2019 [IDT] a ISO 178:2019 [IDT])
Název (PL)
Tworzywa sztuczne — Oznaczanie właściwości przy zginaniu
Název (EN)
Plastics — Determination of flexural properties

Postup krok za krokem

  1. Zkušební tělesa

    Upřednostňovaná tělesa 80 × 10 × 4 mm, tvářená (ISO 293, ISO 294-1, ISO 295, ISO 10724-1) nebo vyřezaná (ISO 2818, ISO 20753); kondicionování podle kapitoly 7 — NEUVÁDÍME.

  2. Nastavení

    Rozpětí podpěr 16 tlouštěk, poloměry R1 a R2 podle tloušťky; typ zkoušky (I–IV) zvolený podle potřebných výsledků (tabulka 2).

  3. Ohyb

    Metoda A: 1 %/min do porušení nebo 5 %; metoda B: 1 %/min do modulu, potom 5 nebo 50 %/min; zaznamenávat sílu a průhyb (průhyboměrem nebo příčníkem s korekcí poddajnosti).

  4. Výsledek

    Pevnost v ohybu, napětí při sC, modul mezi 0,000 5 a 0,002 5; vzorce (kapitola 9) NEUVÁDÍME.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Zkušební strojPodle ISO 7500-1 (síla, třída 1) a ISO 9513; rychlosti 1–500 mm/min podle tabulky 1 (5.1, 5.2)—
Přípravek pro tříbodový ohybTrn R1 = 5,0 mm, podpěry R2 = 2,0 nebo 5,0 mm, rovnoběžnost ± 0,2 mm, stavitelné rozpětí (5.3)—
PrůhyboměrPro modul typu IV: ISO 9513 třída 1, přesnost 1 % (± 3,4 µm při L = 64 mm, h = 4 mm) (5.4.3)—
Měřidla šířky a tloušťky zkušebních tělesPodle 5.5 a ISO 16012; požadavky NEUVÁDÍME—

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 178:2019-06 (anglická verze; zavádí EN ISO 178:2019 [IDT] a ISO 178:2019 [IDT]) — „Plastics — Determination of flexural properties“.

Jak tato metoda funguje?

Zkušební těleso obdélníkového průřezu (upřednostňované 80 mm × 10 mm × 4 mm, rozpětí podpěr 16 tlouštěk) se uprostřed rozpětí prohýbá trnem o poloměru 5 mm stálou rychlostí — u metody A 1 %/min, u metody B 1 %/min do modulu, potom 5 nebo 50 %/min — do porušení nebo do poměrného prodloužení 5 %, přičemž se měří síla a průhyb; z diagramu se vypočítá pevnost v ohybu, napětí při smluvním průhybu 1,5h a modul pružnosti v ohybu mezi poměrnými prodlouženími 0,000 5 a 0,002 5 (ISO 178:2019, kapitoly 3 a 4).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Upřednostňované zkušební těleso (4, poznámka 2): 80 mm × 10 mm × 4 mm, L/h = 16; smluvní průhyb sC = 1,5h (poměrné prodloužení 3,5 %); Rychlost deformace (4): metoda A: 1 %/min; metoda B: 1 %/min (modul), potom 5 %/min nebo 50 %/min; konec při porušení nebo 5 %; Modul pružnosti v ohybu (3.11): sečnový mezi εf = 0,000 5 a 0,002 5; Trn a podpěry (5.3): R1 = 5,0 ± 0,2 mm; R2 = 2,0 ± 0,2 mm (h ≤ 3 mm) nebo 5,0 ± 0,2 mm (h > 3 mm).

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 4 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Zkušební stroj, Přípravek pro tříbodový ohyb, Průhyboměr, Měřidla šířky a tloušťky zkušebních těles.

Kde se tato zkouška používá?

Tuhé a polotuhé plasty (termoplasty, reaktoplasty, desky, také plněné a vyztužené vláknem do 7,5 mm) — pevnost a modul v ohybu; Zkoušení materiálů a kontrola kvality — norma neslouží ke stanovení návrhových parametrů (1); Lamináty s vláknem delším než 7,5 mm a tuhé lehčené plasty — mimo předmět (ISO 14125, ISO 1209).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Praskající tělesa z křehkých plastů — kryt zkušebního prostoru podle návodu stroje; dostupný úsek normy neobsahuje bezpečnostní upozornění.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 178:.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí