⛽ Index minerálního oleje ve vodě — ropné uhlovodíky (GC-FID)

Fyzikální chemie PN-EN ISO 9377-2

Ve zkratce

Stanovení indexu minerálního oleje v povrchových vodách, odpadních vodách a vodě z čistíren při koncentracích nad 0,1 mg/l: extrakce uhlovodíkovým rozpouštědlem s bodem varu 36–69 °C, čištění na Florisilu a plynová chromatografie s plamenovým ionizačním detektorem — součet píků mezi n-dekanem (C₁₀) a n-tetrakontanem (C₄₀). Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 9377-2:2003; Oblast použití: povrchové vody, odpadní vody, voda z čistíren; index nad 0,1 mg/l; bez těkavých minerálních olejů. Postup zahrnuje 7 kroků; oblasti použití: Povrchové vody — index minerálního oleje nad 0,1 mg/l, Odpadní vody a voda z čistíren odpadních vod — s omezením pro živočišné a rostlinné tuky (do 150 mg/l) a rizikem snížené výtěžnosti při velkém množství tenzidů, Podzemní vody — s konzervací v terénu, pokud vysoký obsah huminových látek nevylučuje okyselení.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 9377-2:2003
  • Kategorie: Fyzikální chemie
  • Kroky postupu: 7
  • Oblast použití: povrchové vody, odpadní vody, voda z čistíren; index nad 0,1 mg/l; bez těkavých minerálních olejů
  • Retenční okno: od n-dekanu (C₁₀) po n-tetrakontan (C₄₀)
  • Extrakční činidlo: uhlovodíkové rozpouštědlo nebo technická směs s bodem varu 36–69 °C; 50 ml na vzorek cca 900 ml

Přehled

STAV (k 28.10.2026). PN-EN ISO 9377-2:2003 — polská verze, zveřejněná 17.10.2003, zavádí EN ISO 9377-2:2000 a ISO 9377-2:2000 [IDT]; nahradila PN-EN ISO 9377-2:2002 (anglická verze). Norma je platná — bez poznámky o zrušení.

ROZSAH (kap. 1). Metoda slouží ke stanovení indexu minerálního oleje ve vodě plynovou chromatografií; je vhodná pro povrchové vody, odpadní vody a vodu z čistíren odpadních vod a umožňuje stanovit index při koncentracích nad 0,1 mg/l. Není vhodná pro kvantitativní stanovení těkavých minerálních olejů, ale z obrazu chromatogramu lze usuzovat na složení znečištění. Obsah minerálních olejů v půdě a sedimentech — podle ISO/TR 11046. Koncentrace živočišných a rostlinných tuků ve vzorku by neměla překročit 150 mg/l, protože při vyšší může nestačit kapacita čisticí kolonky; v silně znečištěných odpadních vodách, zejména s velkým množstvím tenzidů, může být výtěžnost snížena.

DEFINICE (bod 3.1). Index minerálního oleje stanovený metodou GC-FID je součet koncentrací sloučenin extrahovatelných uhlovodíkovým rozpouštědlem s bodem varu 36–69 °C, nezadržovaných na Florisilu a eluovaných s retenčními časy mezi n-dekanem (C₁₀H₂₂) a n-tetrakontanem (C₄₀H₈₂). Jde o dlouhořetězcové nebo rozvětvené alifatické, alicyklické, aromatické a alkylaromatické uhlovodíky. Výsledek je tedy definován samotným průběhem metody.

RUŠIVÉ VLIVY (kap. 4). Ruší sloučeniny s malou polaritou (např. halogenované uhlovodíky) a vysoké koncentrace polárních látek; tenzidy ruší extrakci.

KALIBRACE A STANDARDY (kap. 6). Externím standardem je směs stejných množství dvou minerálních olejů bez přísad: typu A — s výraznými píky, např. motorová nafta, a typu B — s vyšším rozmezím varu, s nerozděleným signálem, např. mazací olej s bodem varu 325–460 °C; dohromady cca 10 mg/ml. Kalibračních roztoků — nejméně pět, např. 0; 0,2; 0,4; 0,6; 0,8 a 1,0 mg/ml, stálých až šest měsíců při 4–8 °C. Extrakční rozpouštědlo obsahuje n-dekan a n-tetrakontan jako značky hranic retenčního okna. K ověření chromatografického systému slouží směs n-alkanů (C₂₀, C₄₀ a nejméně tři další) a k ověření Florisilu — roztok stearylstearátu.

KONTROLNÍ POŽADAVKY (kap. 9). Slepý pokus v každé sérii; výtěžnost z vody s přídavkem kontrolního standardu nejlépe v každé sérii, v mezích 80–110 %; vhodnost každé nové šarže Florisilu — stearylstearát musí být zadržen a výtěžnost minerálního oleje kolonkou musí být nejméně 80 %; píky n-alkanů rozdělené na základní linii a odezva n-tetrakontanu vůči n-eikosanu nejméně 0,8 (jinak nástřik diskriminuje těžké uhlovodíky).

CO ZDE NEUVÁDÍME. Chromatografické podmínky (příklad v příloze B), podrobnosti kalibrace, výpočetní vzorce a údaje o preciznosti (bod 9.7.2 a další) — známe jen jejich názvy.

Princip metody

Vzorek vody (okyselený na pH 2) se extrahuje v lahvi, do které byl odebrán, uhlovodíkovým rozpouštědlem s bodem varu 36–69 °C obsahujícím n-dekan a n-tetrakontan, za míchání magnetickou míchačkou po dobu 30 minut; síran hořečnatý zabraňuje vzniku emulze. Polární látky se z extraktu odstraní na kolonce se 2 g Florisilu pod 2 g bezvodého síranu sodného, extrakt se zakoncentruje na 1 ml a analyzuje kapilární plynovou chromatografií na nepolární koloně s plamenovým ionizačním detektorem.

Měří se celková plocha píků mezi n-dekanem a n-tetrakontanem a index minerálního oleje se vypočte vůči externímu standardu ze dvou určených minerálních olejů. Hmotnost vzorku se stanoví vážením lahve před extrakcí a po jejím vyprázdnění.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Oblast použitípovrchové vody, odpadní vody, voda z čistíren; index nad 0,1 mg/l; bez těkavých minerálních olejů
Retenční oknood n-dekanu (C₁₀) po n-tetrakontan (C₄₀)
Extrakční činidlouhlovodíkové rozpouštědlo nebo technická směs s bodem varu 36–69 °C; 50 ml na vzorek cca 900 ml
Čištění2 g Florisilu (150–250 µm, 16 h při 140 °C) pod 2 g bezvodého síranu sodného
Kolona GCnepolární (100 % dimethylpolysiloxan, 95/5 dimethyl-/difenylpolysiloxan nebo modifikovaný siloxanový polymer), 5–30 m, průměr 0,25–0,53 mm, film 0,25–1,2 µm
Uchovávání vzorkucca 4 °C, extrakce co nejdříve, nejpozději do 4 dnů
Výtěžnost (kontrola)80–110 %
Tuky ve vzorkunejvýše 150 mg/l

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 9377-2:2003
Název (PL)
Jakość wody — Oznaczanie indeksu oleju mineralnego — Część 2: Metoda z zastosowaniem ekstrakcji rozpuszczalnikiem i chromatografii gazowej
Název (EN)
Water quality — Determination of hydrocarbon oil index — Part 2: Method using solvent extraction and gas chromatography

Postup krok za krokem

  1. Odběr a uchování vzorku

    Podle ISO 5667-3. Skleněnou lahev naplnit z cca 90 %, uzavřít a zvážit (m1). Uchovávat při cca 4 °C a extrahovat co nejdříve, nejpozději do 4 dnů. V případě potřeby konzervovat v terénu kyselinou na pH 2 — doporučeno pro povrchové a podzemní vody, ale ne při vysokém obsahu huminových látek (žlutohnědá barva). Při očekávané emulzi nebo tucích nad 150 mg/l odebrat navíc menší vzorek do lahve 250 ml (kap. 8).

    🌡 Teplota: cca 4 °C

  2. Slepý pokus a výtěžnost

    Slepý pokus s každou sérií, se všemi činidly a sklem. Výtěžnost — nejlépe v každé sérii: 900 ml vody s 1,0 ml kontrolního standardu, celý postup; výtěžnost 80–110 % (bod 9.1–9.2).

  3. Extrakce

    V případě potřeby ochladit vzorek na cca 10 °C, okyselit na pH 2 (nebylo-li to provedeno v terénu), přidat cca 80 g síranu hořečnatého na 900 ml (zbytečné, netvoří-li vzorek emulzi), 50 ml extrakčního rozpouštědla se standardy a míchadlo; intenzivně míchat 30 min. Vrstvu rozpouštědla odebrat mikroseparátorem tak, aby se nepřenesla voda; silné emulze rozrušit odstředěním. Extrakce třepáním je přípustná po ověření její účinnosti (bod 9.3).

  4. Čištění na Florisilu

    Extrakt nechat projít kolonkou se 2 g Florisilu pod 2 g síranu sodného, poté dalších 10 ml rozpouštědla; kolonku propláchnout cca 10 ml. Přípustné je třepání celého extraktu se 2 g Florisilu po dobu 30 min, jsou-li výsledky rovnocenné (bod 9.4).

  5. Zakoncentrování

    Zakoncentrovat na cca 6 ml v aparatuře Kuderna-Danish nebo odparce, poté mírným proudem dusíku na o něco méně než 1 ml a doplnit na 1,0 ml (nebo stanovit objem vážením). Při vysokém očekávaném indexu nebo nástřiku velkých objemů lze zakoncentrování vynechat. Prázdnou lahev vysušit 5 min a zvážit (m2) s přesností 1 g (bod 9.5).

  6. Ověření Florisilu

    Pravidelně a u každé nové šarže: stearylstearát musí být zadržen a výtěžnost minerálního oleje kolonkou musí činit nejméně 80 %; jinak Florisil promýt a znovu aktivovat nebo použít jinou šarži (bod 9.6).

  7. Plynová chromatografie

    Zvolit podmínky tak, aby píky směsi n-alkanů byly rozděleny na základní linii a odezva n-tetrakontanu vůči n-eikosanu činila nejméně 0,8 — jinak nástřik upravit nebo vyměnit (bod 9.7.1). Kalibrace, integrace plochy mezi C₁₀ a C₄₀ a výpočet indexu — podle dalších bodů normy.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Plynový chromatograf s plamenovým ionizačním detektorems nediskriminujícím nástřikem; datový systém pro integraci plochy chromatogramu s kompenzací úletu fáze (bod 7.2, 7.4)—
Kapilární kolona a předkolonakřemenná, nepolární, 5–30 m × 0,25–0,53 mm; doporučena předkolona, např. 2 m × 0,53 mm z deaktivovaného křemene (bod 7.3)—
Skleněné vzorkovnice250 ml a 1000 ml, se zabroušenou zátkou nebo šroubovacím uzávěrem s vložkou z PTFE; extrakce přímo v lahvi (bod 7.5)—
Magnetická míchačka a mikroseparátork extrakci v lahvi a oddělení vrstvy rozpouštědla; odstředivka a zkumavky 100 ml k rozrušení emulze (bod 7.6–7.8, 7.11)—
Čisticí kolonkyskleněné se slinutou fritou porozity 2 (bod 7.9)—
Zařízení k zakoncentrováníaparatura Kuderna-Danish s baňkou 250 ml nebo rotační vakuová odparka s regulovaným vakuem; dále mírný proud dusíku (bod 7.10, 9.5)—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Extrakční rozpouštědlo—jednotlivé uhlovodíkové rozpouštědlo nebo technická směs s bodem varu 36–69 °C; změna rozpouštědla vyžaduje zkoušky opakovatelnosti (bod 6.2); pracovní roztok obsahuje n-dekan a n-tetrakontan (bod 6.11)
Florisil—zrnitost 150–250 µm (60–100 mesh), zahřátý 16 h při 140 °C, uchovávaný v exsikátoru (bod 6.7)
Síran sodný bezvodý a heptahydrát síranu hořečnatého—síran sodný nad Florisilem v kolonce; síran hořečnatý cca 80 g na 900 ml vzorku proti emulzi (bod 6.3–6.4, 9.3)
Minerální kyselina—např. kyselina chlorovodíková 12 mol/l — k okyselení vzorku na pH 2 (bod 6.5)
Směs minerálních olejů typu A a B—stejná množství oleje typu A (např. motorová nafta bez přísad) a typu B (např. mazací olej bez přísad, var 325–460 °C), cca 10 mg/ml — kalibrační a kontrolní standard (v acetonu) (bod 6.6, 6.8)
Směs n-alkanů a stearylstearát—n-alkany se sudým počtem atomů uhlíku (C₂₀, C₄₀ a nejméně tři další) k ověření systému GC; stearylstearát k ověření Florisilu (bod 6.9, 6.12)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 9377-2:2003 — „Water quality — Determination of hydrocarbon oil index — Part 2: Method using solvent extraction and gas chromatography“.

Jak tato metoda funguje?

Vzorek vody (okyselený na pH 2) se extrahuje v lahvi, do které byl odebrán, uhlovodíkovým rozpouštědlem s bodem varu 36–69 °C obsahujícím n-dekan a n-tetrakontan, za míchání magnetickou míchačkou po dobu 30 minut; síran hořečnatý zabraňuje vzniku emulze. Polární látky se z extraktu odstraní na kolonce se 2 g Florisilu pod 2 g bezvodého síranu sodného, extrakt se zakoncentruje na 1 ml a analyzuje kapilární plynovou chromatografií na nepolární koloně s plamenovým ionizačním detektorem.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Oblast použití: povrchové vody, odpadní vody, voda z čistíren; index nad 0,1 mg/l; bez těkavých minerálních olejů; Retenční okno: od n-dekanu (C₁₀) po n-tetrakontan (C₄₀); Extrakční činidlo: uhlovodíkové rozpouštědlo nebo technická směs s bodem varu 36–69 °C; 50 ml na vzorek cca 900 ml; Čištění: 2 g Florisilu (150–250 µm, 16 h při 140 °C) pod 2 g bezvodého síranu sodného.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 7 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Plynový chromatograf s plamenovým ionizačním detektorem, Kapilární kolona a předkolona, Skleněné vzorkovnice, Magnetická míchačka a mikroseparátor, Čisticí kolonky, Zařízení k zakoncentrování.

Kde se tato zkouška používá?

Povrchové vody — index minerálního oleje nad 0,1 mg/l; Odpadní vody a voda z čistíren odpadních vod — s omezením pro živočišné a rostlinné tuky (do 150 mg/l) a rizikem snížené výtěžnosti při velkém množství tenzidů; Podzemní vody — s konzervací v terénu, pokud vysoký obsah huminových látek nevylučuje okyselení; Kvalitativní posouzení složení znečištění minerálním olejem podle obrazu chromatogramu.

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Extrakční rozpouštědlo (var 36–69 °C) je extrémně hořlavé — pracovat v digestoři, mimo zdroje zapálení; Koncentrovaná kyselina chlorovodíková (12 mol/l) je žíravá — postupovat podle bezpečnostního listu; Vodík pro plamenový ionizační detektor — kontrolovat těsnost plynového rozvodu chromatografu; Zkouška vyžaduje vhodně kvalifikovaný personál (kap. 5).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 9377-2.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí