🔥 Uhlík, vodík a dusík v tuhých biopalivech — instrumentální metoda (spalování)

Petrochemie PN-EN ISO 16948

Ve zkratce

Spálení známé hmotnosti vzorku v kyslíku (nebo kyslíku s nosným plynem), redukce oxidů dusíku na N2, odstranění rušivých látek a instrumentální stanovení CO2, H2O a N2 v plynu; kalibrace čistými organickými látkami, kontrola CRM. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 16948:2015-07; Rozsah GIG (uhlík): 10,00–72,00 % (spalování s detekcí IR). Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Výpočet výhřevnosti biopaliv (vodík) a emisí CO2 (uhlík), Posouzení potenciálu emisí palivových NOx (dusík) při spalování biomasy, Kontrola jakosti tuhých biopaliv.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 16948:2015-07
  • Kategorie: Petrochemie
  • Kroky postupu: 6
  • Princip: Spalování v O2 nebo O2/nosný plyn → CO2, H2O, N2 (po redukci NOx) → instrumentální detekce
  • Nosný plyn: Helium nebo jiný podle výrobce; kyslík podle výrobce
  • Kalibranty: Čisté organické látky > 99,9 %, suché; ke kalibraci obsahy C, H, N z certifikátu, nikoli teoretické (tabulka 1 uvádí teoretické, např. acetanilid 71,1 % C, 6,7 % H, 10,4 % N)

Přehled

STAV (stav k 10.11.2026). PN-EN ISO 16948:2015-07 — anglická verze, zveřejněná 21-07-2015 (TK 144 Koks a zpracovaná tuhá paliva, 22 stran), zavádí EN ISO 16948:2015 a ISO 16948:2015 [IDT], nahrazuje PN-EN 15104:2011 (anglickou verzi); karta PKN neuvádí nástupkyni ani datum zrušení. ISO 16948:2015 (první vydání) byla potvrzena v roce 2020; od 30.06.2026 má etapu 90.92 (k revizi) a nové vydání se připravuje (ISO/AWI 16948). Popis vychází z náhledu ISO 16948:2015 (úvod a kap. 1–6).

Norma popisuje metodu stanovení celkového obsahu uhlíku, vodíku a dusíku v tuhých biopalivech. Instrumentální metody analýzy C, H a N se běžně používají, často místo dřívějších chemických metod. Spolehlivé stanovení těchto prvků je důležité pro kontrolu jakosti a výsledky slouží jako vstupní údaje pro výpočty spalování biopaliv: dusík souvisí s emisemi NOx (palivové NOx), vodík je potřebný k výpočtu výhřevnosti a uhlík ke stanovení emisí CO2. Pro dusík pod 0,1 % je nejspolehlivější Kjeldahlova metoda.

Norma nepředepisuje konstrukci přístroje — existuje mnoho prvků a konfigurací, jimiž lze zkoušku provést — ale klade funkční požadavky: podmínky spalování mají převést veškerý uhlík (včetně minerálních uhličitanů), vodík (včetně konstituční vody minerálů) a dusík na CO2, vodní páru a N2 a/nebo oxidy dusíku; plyny je třeba zbavit rušivých složek, vodík z halogenových sloučenin a oxokyselin síry uvolnit jako vodní páru, oxidy dusíku redukovat na dusík a detekční systém má dávat odezvu korelovanou s koncentracemi (nejlépe lineární) a umožňovat výpočet výsledků.

Ke kalibraci slouží čisté organické látky (čistota > 99,9 %, suché), např. acetanilid, atropin, kyselina benzoová, cystin, difenylamin, EDTA, fenylalanin, sulfanilamid, kyselina sulfanilová, TRIS — s obsahy C, H, N podle certifikátu, nikoli teoretickými. Správnost kalibrace se ověřuje certifikovanými referenčními materiály (např. NBS 1573 listy rajčat, NBS 1575 jehličí borovice); když se kvůli matricovým efektům nebo omezení rozsahu nedosahuje dobrých výtěžností, může problém vyřešit kalibrace nejméně dvěma CRM/SRM — k ověření se pak používají jiné. V GIG se obsah uhlíku v biopalivech stanovuje podle PN-EN ISO 16948:2015-07 metodou vysokoteplotního spalování s detekcí IR v rozsahu 10,00–72,00 %.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Náhled normy končí kap. 6 (funkční požadavky na přístroje). Kapitoly 7–11 — příprava analytického vzorku a zkušebního podílu, kalibrace přístroje, analýza vzorků, výpočty, charakteristiky metody (s údaji o preciznosti v příloze A) a protokol — jsou mimo něj, proto neuvádíme hmotnost podílu, počet stanovení ani hodnoty opakovatelnosti a reprodukovatelnosti; kroky postupu níže odpovídají jen principu a požadavkům z kap. 4–6.

Princip metody

Známá hmotnost vzorku se spaluje v kyslíku nebo ve směsi kyslíku s nosným plynem za podmínek, při nichž přechází na popel a plynné produkty spalování: hlavně oxid uhličitý, vodní páru, elementární dusík a/nebo oxidy dusíku, oxidy a oxokyseliny síry a halogenovodíky. Produkty spalování se upraví tak, aby se vodík vázaný na produkty síry a halogenů uvolnil jako vodní pára; oxidy dusíku se redukují na dusík a produkty rušící analýzu plynů se odstraní. Hmotnostní podíly CO2, vodní páry a dusíku v proudu plynu se kvantitativně stanoví vhodnými instrumentálními metodami analýzy plynů. Nosným plynem je helium nebo jiný plyn uvedený výrobcem přístroje; kyslík a další činidla podle pokynů výrobce.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
PrincipSpalování v O2 nebo O2/nosný plyn → CO2, H2O, N2 (po redukci NOx) → instrumentální detekce
Nosný plynHelium nebo jiný podle výrobce; kyslík podle výrobce
KalibrantyČisté organické látky > 99,9 %, suché; ke kalibraci obsahy C, H, N z certifikátu, nikoli teoretické (tabulka 1 uvádí teoretické, např. acetanilid 71,1 % C, 6,7 % H, 10,4 % N)
Kontrola správnostiCRM/SRM, např. NBS 1573 (listy rajčat), NBS 1575 (jehličí borovice); při špatných výtěžnostech (matrice, rozsah) — možná kalibrace ≥ 2 CRM
OmezeníDusík < 0,1 % — nejspolehlivější Kjeldahlova metoda
Rozsah GIG (uhlík)10,00–72,00 % (spalování s detekcí IR)

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 16948:2015-07
Název (PL)
Biopaliwa stałe — Oznaczanie całkowitej zawartości węgla, wodoru i azotu
Název (EN)
Solid biofuels — Determination of total content of carbon, hydrogen and nitrogen

Postup krok za krokem

  1. Příprava vzorku

    Připravit analytický vzorek podle zásad přípravy vzorků biopaliv (ISO 14780) a stanovit vlhkost pro přepočty na jiné stavy (ISO 16993).

  2. Kalibrace

    Přístroj kalibrovat čistými suchými organickými látkami (> 99,9 %) s použitím obsahů C, H, N z certifikátu materiálu; rozsah kalibrace má zahrnovat očekávané koncentrace.

  3. Ověření správnosti

    Analyzovat certifikovaný referenční materiál (např. NBS 1573, NBS 1575); je-li výtěžnost neuspokojivá kvůli matrici nebo rozsahu, kalibrovat nejméně dvěma CRM/SRM a k ověření použít jiné CRM.

  4. Spálení vzorku

    Navážit známou hmotnost vzorku a spálit v kyslíku nebo kyslíku s nosným plynem tak, aby veškerý uhlík (včetně uhličitanů), vodík (včetně konstituční vody) a dusík přešly do plynů.

  5. Úprava plynů

    Uvolnit vodík z halogenovodíků a oxokyselin síry jako vodní páru, redukovat oxidy dusíku na N2, odstranit složky rušící detekci.

  6. Detekce a výpočet

    Instrumentálně stanovit CO2, H2O a N2 v proudu plynu; vypočítat obsahy C, H a N ve vzorku z odezev detektorů a hmotnosti vzorku; uvést výsledky v požadovaném stavu (ISO 16993).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Elementární analyzátor CHNSpalovací pec v kyslíku, systém čištění plynů, redukční reaktor oxidů dusíku, detektory CO2, H2O a N2 s lineární (nebo vyhodnocenou) odezvou, software počítající C, H, N—
Analytické váhyK navažování malých podílů vzorku a kalibrantů—
Kapsle nebo lodičky na vzorkyPodle výrobce přístroje—
Sušárna a exsikátorK uchovávání suchých kalibrantů a vzorků—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Helium (nosný plyn)—Nebo jiný plyn uvedený výrobcem přístroje
Kyslík—Jakost podle pokynů výrobce přístroje
Další činidla (náplně reaktorů, absorbenty)—Druhy a jakost podle výrobce; mnohá z nich jsou toxická a žíravá
Kalibrační látky—Např. acetanilid, atropin, kyselina benzoová, cystin, difenylamin, EDTA, fenylalanin, sulfanilamid, kyselina sulfanilová, TRIS — čistota > 99,9 %, suché
Certifikované referenční materiály—Např. NBS 1573 listy rajčat, NBS 1575 jehličí borovice

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 16948:2015-07 — „Solid biofuels — Determination of total content of carbon, hydrogen and nitrogen“.

Jak tato metoda funguje?

Známá hmotnost vzorku se spaluje v kyslíku nebo ve směsi kyslíku s nosným plynem za podmínek, při nichž přechází na popel a plynné produkty spalování: hlavně oxid uhličitý, vodní páru, elementární dusík a/nebo oxidy dusíku, oxidy a oxokyseliny síry a halogenovodíky. Produkty spalování se upraví tak, aby se vodík vázaný na produkty síry a halogenů uvolnil jako vodní pára; oxidy dusíku se redukují na dusík a produkty rušící analýzu plynů se odstraní.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Princip: Spalování v O2 nebo O2/nosný plyn → CO2, H2O, N2 (po redukci NOx) → instrumentální detekce; Nosný plyn: Helium nebo jiný podle výrobce; kyslík podle výrobce; Kalibranty: Čisté organické látky > 99,9 %, suché; ke kalibraci obsahy C, H, N z certifikátu, nikoli teoretické (tabulka 1 uvádí teoretické, např. acetanilid 71,1 % C, 6,7 % H, 10,4 % N); Kontrola správnosti: CRM/SRM, např. NBS 1573 (listy rajčat), NBS 1575 (jehličí borovice); při špatných výtěžnostech (matrice, rozsah) — možná kalibrace ≥ 2 CRM.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Elementární analyzátor CHN, Analytické váhy, Kapsle nebo lodičky na vzorky, Sušárna a exsikátor.

Kde se tato zkouška používá?

Výpočet výhřevnosti biopaliv (vodík) a emisí CO2 (uhlík); Posouzení potenciálu emisí palivových NOx (dusík) při spalování biomasy; Kontrola jakosti tuhých biopaliv; Elementární analýza jako vstupní údaje pro výpočty spalování biopaliv; Přepočet výsledků na jiné stavy podle ISO 16993.

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Činidla analyzátoru (náplně reaktorů, absorbenty) jsou často toxická a žíravá — výměna v rukavicích a brýlích, v digestoři; Spalovací pec pracuje při vysoké teplotě s kyslíkem — obsluha podle návodu výrobce, kontrola těsnosti plynů; Lahve s heliem a kyslíkem — upevnění, redukční ventily, větrání místnosti.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 16948.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí