📏 Tvrdoměry podle Vickerse — přímé ověření (zkušební síla, diamantové vnikací těleso 136°, systém měření úhlopříček, cyklus) a nepřímé na etalonech tvrdosti podle ISO 6507-3: pět vtisků, opakovatelnost a vychýlení; PN-EN ISO 6507-2

Metrologie PN-EN ISO 6507-2

Ve zkratce

Ověřování a kalibrace tvrdoměrů pro zkoušku tvrdosti podle Vickerse podle ISO 6507-1, i přenosných, přímou a nepřímou metodou. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 6507-2:2018-05 (anglická verze; zavádí EN ISO 6507-2:2018 a ISO 6507-2:2018 [IDT]); STAV (karta PKN, 15.11.2026): PN-EN ISO 6507-2:2018-05 (anglická verze, vydána 04-05-2018); zavádí EN ISO 6507-2:2018 a ISO 6507-2:2018; nahrazuje PN-EN ISO 6507-2:2007. Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Tvrdoměry podle Vickerse, i přenosné — ověření před prvním uvedením do provozu, po opravě a pravidelně (ISO 6507-2:2018, kap. 1 a 7), Každá zkušební síla používaná při zkouškách — etalony kalibrované stejnou silou (6.2), Netýká se tvrdoměrů pracujících na jiném principu, např. metodou ultrazvukové impedance (kap. 1).

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 6507-2:2018-05 (anglická verze; zavádí EN ISO 6507-2:2018 a ISO 6507-2:2018 [IDT])
  • Kategorie: Metrologie
  • Kroky postupu: 6
  • STAV (karta PKN, 15.11.2026): PN-EN ISO 6507-2:2018-05 (anglická verze, vydána 04-05-2018); zavádí EN ISO 6507-2:2018 a ISO 6507-2:2018; nahrazuje PN-EN ISO 6507-2:2007
  • Teplota (5.1.3, 6.1.3): (23 ± 5) °C; mimo tento interval — zápis do protokolu
  • Zkušební síla (5.2, tabulka 1): 3 odečty v každé poloze; ±2,0 % (0,009 807 N až < 0,098 07 N), ±1,5 % (do < 1,961 N), ±1,0 % (≥ 1,961 N)

Přehled

CO TATO NORMA POPISUJE. Podle kapitoly 1 ISO 6507-2:2018 stanoví dokument metodu ověřování a kalibrace tvrdoměrů a systému měření úhlopříček pro stanovení tvrdosti podle Vickerse v souladu s ISO 6507-1. Přímá metoda se týká tvrdoměru, vnikacího tělesa a systému měření délky úhlopříček, a nepřímá — ověření tvrdoměru jako celku na etalonech tvrdosti. Tvrdoměr používaný i pro jiné metody zkoušení tvrdosti se ověřuje nezávisle pro každou metodu. Dokument se použije i pro přenosné tvrdoměry, ale ne pro tvrdoměry pracující na jiném principu, např. metodou ultrazvukové impedance. Stejný předmět uvádí karta PKN normy PN-EN ISO 6507-2:2018-05.

PODLE TEXTU ISO 6507-2:2018 (ukázka vydavatele v anglické verzi: předmluva, kapitoly 1–7 a začátek kapitoly 8). Normu připravila komise ISO/TC 164 (Mechanické zkoušky kovů), podkomise SC 3 (Zkoušky tvrdosti); čtvrté vydání nahradilo třetí (ISO 6507-2:2005) po technické revizi — odstraněny všechny odkazy na úhlopříčky vtisku menší než 0,020 mm, změněny požadavky na kalibraci a ověřování měřicího systému a největší přípustná chyba měření referenčního vtisku, doporučení ke kontrole vnikacího tělesa přesunuta do ISO 6507-1, do protokolu doplněna tvrdost použitých etalonů, změněna příloha A. Normativní odkazy: ISO 376, ISO 6507-1 a ISO 6507-3. Obecné podmínky (kap. 4): před ověřením musí být tvrdoměr nastaven podle návodu výrobce — dřík s vnikacím tělesem se posouvá ve vedení bez tření a nadměrné vůle, držák vnikacího tělesa je pevně usazen, síla se zatěžuje a odlehčuje bez rázů, vibrací a překmitu, a v systému měření úhlopříček přechod k měření neovlivňuje odečet, osvětlení je rovnoměrné a dává kontrast na okraji vtisku. Poznámka ke kapitole 4: tolerance normy již zahrnují nejistotu přístrojů a etalonů, takže se o nejistotu měření dodatečně nezmenšují. Přímé ověření (kap. 5) se doporučuje při teplotě (23 ± 5) °C — mimo tento interval se to zapíše do protokolu — přístroji s metrologickou návazností na státní etalony. Zkušební síly (5.2): měří se každá síla z pracovního rozsahu, a když poloha vnikacího tělesa ovlivňuje sílu — v nejméně třech polohách dříku (u systému se zpětnou vazbou stačí jedna); přístrojem podle ISO 376 třídy 1 nebo lepší nebo vyvážením silou s přesností ±0,2 %; údaj přístroje by se neměl měnit o více než 0,2 % během 1 s až 30 s po skokové změně síly; po třech odečtech každé síly v každé poloze. Přípustná relativní chyba ΔF_rel (tabulka 1): 0,009 807 N ≤ F < 0,098 07 N — ±2,0 %; 0,098 07 N ≤ F < 1,961 N — ±1,5 %; F ≥ 1,961 N — ±1,0 %. Vnikací těleso (5.3): čtyři stěny diamantového jehlanu vyleštěné a bez vad; tvar se ověřuje přímým měřením nebo optickým přístrojem s rozšířenou nejistotou nejvýše 0,07°; úhel mezi protilehlými stěnami 136° ± 0,5° (nebo mezi protilehlými hranami 148,11° ± 0,76°); úhel mezi osou jehlanu a osou držáku menší než 0,5°; největší přípustná délka čáry styku protilehlých stěn (tabulka 2): 0,000 5 mm pro 0,009 807 N ≤ F < 1,961 N, 0,001 mm pro 1,961 N ≤ F < 49,03 N, 0,002 mm pro F ≥ 49,03 N; vnikací těleso musí mít platný kalibrační list. Systém měření úhlopříček (5.4): ověřuje se při každém zvětšení a pro každou stupnici, v obou kolmých směrech, na kalibrovaném objektovém mikrometru (rozšířená nejistota vzdálenosti rysek nejvýše 0,000 4 mm nebo 0,2 % — větší z hodnot); nejméně čtyři rovnoměrně rozložené úseky ve středu zorného pole, po třech měřeních, každé s chybou nejvýše 0,000 8 mm nebo 1,0 % měřené délky (větší z hodnot). Zkušební cyklus (5.5) se měří přístrojem s rozšířenou nejistotou nejvýše 1 s; doby musí ležet v mezích ISO 6507-1. Nejistota výsledků — příklad v příloze A (5.6).

NEPŘÍMÉ OVĚŘENÍ (kap. 6) se doporučuje při teplotě (23 ± 5) °C na etalonech tvrdosti kalibrovaných podle ISO 6507-3 týmiž silami, které bude tvrdoměr používat. Při ověřování více sil pro každou sílu nejméně dva etalony z rozsahů: < 250 HV, 400 HV až 600 HV, > 700 HV, přičemž v celé sadě má každý rozsah nejméně jeden etalon; při jedné síle — tři etalony, po jednom z každého rozsahu. Na každém etalonu se změří jeden z referenčních vtisků z běžného kalibračního období — rozdíl průměru od certifikované průměrné délky úhlopříčky nejvýše 0,001 mm nebo 1,25 % (větší z hodnot). Na každém etalonu se provede a změří pět vtisků podle ISO 6507-1, jen na kalibrované ploše. Opakovatelnost: r_rel = 100 × (H₅ − H₁)/H̄; je vyhovující, když d₁ − d₅ ≤ 0,001 mm, a jinak, když r_rel nepřekročí tabulku 4 — pro etalony ≤ 250 HV: 6,0 % (HV 5 až HV 100), 12,0 % (HV 0,2 až < HV 5), 18,0 % (< HV 0,2); pro etalony > 250 HV: 4,0 %, 8,0 % a 12,0 %. Vychýlení (bias): b = H̄ − H_CRM, b_rel = 100 × (H̄ − H_CRM)/H_CRM, kde H_CRM — certifikovaná tvrdost etalonu; přípustné b_rel (tabulka 5): ±(0,21/d̄ + 1,5) % pro 0,02 mm ≤ d̄ < 0,14 mm a ±3 % pro 0,14 mm ≤ d̄ ≤ 1,4 mm. Nejistota — příloha A (6.8).

INTERVALY (kap. 7). Nepřímé ověření nejméně jednou za 12 měsíců a po každém přímém ověření; přímé ověření se doporučuje každých 12 měsíců a provádí se podle tabulky 6: před prvním uvedením do provozu — síla, systém měření úhlopříček, cyklus a vnikací těleso; po demontáži a opětovné montáži, týká-li se změna síly, systému měření úhlopříček nebo cyklu, po nevyhovujícím nepřímém ověření a když bylo poslední nepřímé ověření před více než 13 měsíci — síla, systém měření úhlopříček a cyklus; vnikací těleso se doporučuje přímo ověřit po 2 letech používání. Po nevyhovujícím nepřímém ověření lze parametry ověřovat postupně, a přímé ověření není třeba, prokáže-li se (např. referenčním vnikacím tělesem), že příčinou bylo vnikací těleso. Protokol / list (8.1) uvádí mimo jiné odkaz na ISO 6507-2, metodu ověření (přímou nebo nepřímou) a identifikační údaje tvrdoměru; další body kapitoly 8 a přílohu A ukázka nezahrnuje.

STAV (karta PKN, odečet 15.11.2026). PN-EN ISO 6507-2:2018-05 — anglická verze, polský název v překladu „Kovy -- Zkouška tvrdosti podle Vickerse -- Část 2: Ověřování a kalibrace tvrdoměrů“, vydána 04-05-2018, 30 stran, KT 123 pro zkoušení vlastností kovů, zavádí EN ISO 6507-2:2018 a ISO 6507-2:2018 [IDT], nahrazuje PN-EN ISO 6507-2:2007 (polská verze); karta neuvádí datum zrušení. Katalog iTeh (15.11.2026): ISO 6507-2:2018 — vydána 10.01.2018, stadium „norma potvrzena“ (90.93).

V ROZSAZÍCH AKREDITACE (báze rozsahů služby, odečet 15.11.2026, po načtení rozsahů dávky). Zápis PN-EN ISO 6507-2 má 9 polských kalibračních laboratoří (po 1 položce) — obvykle ve vydání 2018-05, u čtyř vedle ASTM E92-23 a ASTM E384-22, u dvou jako základ vnitřního postupu — a 3 české laboratoře.

Princip metody

Tvrdoměr se ověřuje dvěma cestami. Přímo — měřením zkušebních sil přístrojem podle ISO 376 třídy 1 nebo lepší (chyba ±1,0 % až ±2,0 % podle síly), geometrie vnikacího tělesa (136° ± 0,5°, čára styku podle tabulky 2), systému měření úhlopříček na objektovém mikrometru a zkušebního cyklu. Nepřímo — provedením po pěti vtiscích na etalonech tvrdosti kalibrovaných podle ISO 6507-3 z rozsahů < 250 HV, 400 HV až 600 HV a > 700 HV a porovnáním opakovatelnosti r_rel a vychýlení b_rel s tabulkami 4 a 5.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
STAV (karta PKN, 15.11.2026)PN-EN ISO 6507-2:2018-05 (anglická verze, vydána 04-05-2018); zavádí EN ISO 6507-2:2018 a ISO 6507-2:2018; nahrazuje PN-EN ISO 6507-2:2007
Teplota (5.1.3, 6.1.3)(23 ± 5) °C; mimo tento interval — zápis do protokolu
Zkušební síla (5.2, tabulka 1)3 odečty v každé poloze; ±2,0 % (0,009 807 N až < 0,098 07 N), ±1,5 % (do < 1,961 N), ±1,0 % (≥ 1,961 N)
Vnikací těleso (5.3)136° ± 0,5° mezi stěnami (148,11° ± 0,76° mezi hranami); osa < 0,5°; čára styku 0,000 5 / 0,001 / 0,002 mm (tabulka 2)
Systém měření úhlopříček (5.4, tabulka 3)objektový mikrometr: 0,000 4 mm nebo 0,2 %; ≥ 4 úseky × 3 měření; chyba ≤ 0,000 8 mm nebo 1,0 %
Cyklus (5.5)přístroj k měření času s rozšířenou nejistotou ≤ 1 s; meze ISO 6507-1
Etalony (6.2)rozsahy < 250 HV, 400 HV až 600 HV, > 700 HV; ≥ 2 etalony na sílu; při jedné síle — 3 etalony; 5 vtisků na etalonu
Referenční vtisk (6.3)rozdíl od certifikované úhlopříčky ≤ 0,001 mm nebo 1,25 %
Opakovatelnost r_rel (tabulka 4)≤ 250 HV: 6,0 / 12,0 / 18,0 %; > 250 HV: 4,0 / 8,0 / 12,0 % (HV 5–HV 100 / HV 0,2–< HV 5 / < HV 0,2); stačí d₁ − d₅ ≤ 0,001 mm
Vychýlení b_rel (tabulka 5)±(0,21/d̄ + 1,5) % pro 0,02 mm ≤ d̄ < 0,14 mm; ±3 % pro 0,14 mm ≤ d̄ ≤ 1,4 mm
Intervaly (kap. 7, tabulka 6)nepřímé ≥ jednou za 12 měsíců a po přímém; přímé doporučeno každých 12 měsíců; vnikací těleso po 2 letech
Výskyt v rozsazích akreditace (odečet 15.11.2026)9 polských kalibračních laboratoří (9 položek); 3 české

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 6507-2:2018-05 (anglická verze; zavádí EN ISO 6507-2:2018 a ISO 6507-2:2018 [IDT])
Název (PL)
Metale — Pomiar twardości sposobem Vickersa — Część 2: Sprawdzanie i wzorcowanie twardościomierzy
Název (EN)
Metallic materials — Vickers hardness test — Part 2: Verification and calibration of testing machines

Postup krok za krokem

  1. Obecné podmínky

    Kontrola nastavení podle návodu výrobce: vedení dříku, usazení držáku vnikacího tělesa, zatěžování silou bez rázů, osvětlení a přechod k měření úhlopříček (kap. 4).

  2. Zkušební síly

    Po třech odečtech každé síly v každé poloze dříku; relativní chyba v mezích tabulky 1 (5.2).

  3. Vnikací těleso

    Stěny, úhel 136° ± 0,5°, sklon osy, čára styku vůči tabulce 2; platný kalibrační list (5.3).

  4. Systém měření úhlopříček a cyklus

    Každé zvětšení a stupnice, oba směry; nejméně čtyři úseky objektového mikrometru po třech měřeních; doby cyklu v mezích ISO 6507-1 (5.4–5.5).

  5. Nepřímé ověření

    Výběr etalonů ze tří rozsahů tvrdosti, změření referenčního vtisku, po pěti vtiscích; r_rel a b_rel vůči tabulkám 4 a 5 (kap. 6).

  6. Intervaly a protokol

    Termíny podle kapitoly 7 a tabulky 6; protokol s odkazem na ISO 6507-2, metodou ověření a údaji tvrdoměru (8.1).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Přístroj pro měření síly (5.2.2)Podle ISO 376, třídy 1 nebo lepší; nebo vyvážení silou s přesností ±0,2 % (kalibrovaná závaží)—
Přístroj pro ověření tvaru vnikacího tělesa (5.3.2)Přímé nebo optické měření, rozšířená nejistota ≤ 0,07°—
Objektový mikrometr (5.4)Kalibrovaný; rozšířená nejistota vzdálenosti rysek ≤ 0,000 4 mm nebo 0,2 %—
Etalony tvrdosti (6.2)Kalibrované podle ISO 6507-3 týmiž silami, s certifikovanou tvrdostí H_CRM a referenčními vtisky—

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 6507-2:2018-05 (anglická verze; zavádí EN ISO 6507-2:2018 a ISO 6507-2:2018 [IDT]) — „Metallic materials — Vickers hardness test — Part 2: Verification and calibration of testing machines“.

Jak tato metoda funguje?

Tvrdoměr se ověřuje dvěma cestami. Přímo — měřením zkušebních sil přístrojem podle ISO 376 třídy 1 nebo lepší (chyba ±1,0 % až ±2,0 % podle síly), geometrie vnikacího tělesa (136° ± 0,5°, čára styku podle tabulky 2), systému měření úhlopříček na objektovém mikrometru a zkušebního cyklu.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

STAV (karta PKN, 15.11.2026): PN-EN ISO 6507-2:2018-05 (anglická verze, vydána 04-05-2018); zavádí EN ISO 6507-2:2018 a ISO 6507-2:2018; nahrazuje PN-EN ISO 6507-2:2007; Teplota (5.1.3, 6.1.3): (23 ± 5) °C; mimo tento interval — zápis do protokolu; Zkušební síla (5.2, tabulka 1): 3 odečty v každé poloze; ±2,0 % (0,009 807 N až < 0,098 07 N), ±1,5 % (do < 1,961 N), ±1,0 % (≥ 1,961 N); Vnikací těleso (5.3): 136° ± 0,5° mezi stěnami (148,11° ± 0,76° mezi hranami); osa < 0,5°; čára styku 0,000 5 / 0,001 / 0,002 mm (tabulka 2).

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Přístroj pro měření síly (5.2.2), Přístroj pro ověření tvaru vnikacího tělesa (5.3.2), Objektový mikrometr (5.4), Etalony tvrdosti (6.2).

Kde se tato zkouška používá?

Tvrdoměry podle Vickerse, i přenosné — ověření před prvním uvedením do provozu, po opravě a pravidelně (ISO 6507-2:2018, kap. 1 a 7); Každá zkušební síla používaná při zkouškách — etalony kalibrované stejnou silou (6.2); Netýká se tvrdoměrů pracujících na jiném principu, např. metodou ultrazvukové impedance (kap. 1); V rozsazích akreditace: 9 polských kalibračních laboratoří a 3 české.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 6507-2.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí