🔩 Tvrdost svarových spojů zhotovených obloukovým svařováním — řady a jednotlivé vtisky podle Vickerse na příčném řezu
Ve zkratce
Na naleptaném příčném řezu spoje se provádějí řady vtisků (R) nebo jednotlivé vtisky (E) metodou podle Vickerse, obvykle HV 5 nebo HV 10, zahrnující základní materiál, tepelně ovlivněnou oblast a svarový kov. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 9015-1:2011; Rozsah zkoušky: Stanoví výrobková norma nebo dohoda stran; zkouška má stanovit nejvyšší a nejnižší tvrdost základního materiálu a svarového kovu; netýká se austenitických korozivzdorných ocelí. Postup zahrnuje 8 kroků; oblasti použití: Schvalování postupu svařování (WPQR) — zkoušení zkušebních svarových spojů, Kontrola tvrdosti tepelně ovlivněné oblasti u ocelí se zvýšenou pevností a zušlechtěných ocelí, Posouzení účinků tepelného zpracování po svařování.
Na první pohled
- Norma: PN-EN ISO 9015-1:2011
- Kategorie: Materiály a NDT
- Kroky postupu: 8
- Metoda měření: Vickers podle ISO 6507-1, obvykle HV 5 (49,03 N) nebo HV 10 (98,07 N)
- Alternativní varianty: Brinell podle ISO 6506-1 (HB 2,5/15,625 nebo HB 1/2,5); mikrotvrdost podle ISO 6507-1 a ISO 9015-2
- Uspořádání vtisků: Řady vtisků (R) nebo jednotlivé vtisky (E); poloha se uvádí v protokolu
Přehled
STAV (stav k 11.11.2026). PN-EN ISO 9015-1:2011 — anglická verze zveřejněná 29-07-2011 (KT 165 Svařování a příbuzných procesů), zavádí EN ISO 9015-1:2011 a ISO 9015-1:2001 [IDT], nahrazuje PN-EN 1043-1:2000 (polskou verzi); polská verze nebyla vydána, karta PKN neuvádí nástupkyni ani datum zrušení. ISO 9015-1:2001 (první vydání) je platná — naposledy potvrzena při systematické revizi 14-06-2022 (etapa 90.93). Popis vychází z úplného textu ISO 9015-1:2001.
Norma stanoví zkoušku tvrdosti na příčných řezech svarových spojů kovových materiálů zhotovených obloukovým svařováním. Zahrnuje měření tvrdosti podle Vickerse podle ISO 6507-1, obvykle při zkušebních silách 49,03 N nebo 98,07 N (HV 5 nebo HV 10). Zásady lze přiměřeně používat pro měření tvrdosti podle Brinella (se silami HB 2,5/15,625 nebo HB 1/2,5) podle ISO 6506-1 a pro mikrotvrdost podle ISO 6507-1 a ISO 9015-2. Norma se netýká zkušebních svarových spojů z austenitických korozivzdorných ocelí.
Druh a rozsah zkoušky stanoví příslušná výrobková norma nebo dohoda stran; zkouška se provádí, není-li dohodnuto jinak, při teplotě okolí (23 ± 5) °C. Měření se provádějí jako řady vtisků (označení R) nebo jako jednotlivé vtisky (označení E) — řady umožňují posoudit průběh tvrdosti napříč spojem. Podle poznámky normy je třeba zkoušku vést tak, aby se stanovila nejvyšší a nejnižší úroveň tvrdosti jak základního materiálu, tak svarového kovu.
Zkouška tvrdosti patří ke standardnímu souboru destruktivních zkoušek zkušebních svarových spojů prováděných při schvalování postupu svařování: v prezentaci Technické univerzity v Lublinu se pro tupý spoj počítá mj. se 2 tělesy pro zkoušku tahem napříč svarem, 4 tělesy pro zkoušku ohybem napříč svarem, 2 sadami pro zkoušku rázem v ohybu, makroskopickou zkouškou a požadovanou zkouškou tvrdosti.
Princip metody
Ze zkoušeného spoje se mechanicky vyřízne řez, obvykle příčný k ose svaru. Řezání a další příprava povrchu se vedou opatrně, aby se metalurgicky nezměnila tvrdost zkoušeného povrchu. Povrch se připraví a nejlépe naleptá, aby bylo možné přesné měření vtisků v jednotlivých oblastech spoje: základním materiálu, tepelně ovlivněné oblasti a svarovém kovu. Měření tvrdosti se provádí podle ISO 6507-1 (Vickers) nebo ISO 6506-1 (Brinell) a vtisky se rozmísťují v řadách (R) ve stanovené vzdálenosti od povrchu nebo hranice ztavení nebo jako jednotlivé vtisky (E). Značky popisující polohu: L — vzdálenost mezi středy vtisků v tepelně ovlivněné oblasti, H — vzdálenost řad vtisků od vztažného povrchu nebo hranice ztavení, t — tloušťka zkušebního tělesa.
Použití
- Schvalování postupu svařování (WPQR) — zkoušení zkušebních svarových spojů
- Kontrola tvrdosti tepelně ovlivněné oblasti u ocelí se zvýšenou pevností a zušlechtěných ocelí
- Posouzení účinků tepelného zpracování po svařování
- Posouzení zpevnění v tepelně ovlivněné oblasti jednovrstvých kořenových housenek (řady podle obrázků 6 a 7 normy)
- Průběh tvrdosti ve spojích hliníku, mědi a jejich slitin (řady podle obrázku 2 normy)
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Metoda měření | Vickers podle ISO 6507-1, obvykle HV 5 (49,03 N) nebo HV 10 (98,07 N) |
| Alternativní varianty | Brinell podle ISO 6506-1 (HB 2,5/15,625 nebo HB 1/2,5); mikrotvrdost podle ISO 6507-1 a ISO 9015-2 |
| Uspořádání vtisků | Řady vtisků (R) nebo jednotlivé vtisky (E); poloha se uvádí v protokolu |
| Rozteč vtisků v TOO (doporučená) | Železné kovy: HV 5 — 0,7 mm, HV 10 — 1 mm; Al, Cu a jejich slitiny: HV 5 — 2,5–5 mm, HV 10 — 3–5 mm; jednotlivé vtisky nejméně 2,5 úhlopříčky od sebe |
| Teplota zkoušky | (23 ± 5) °C, není-li stanoveno jinak |
| Značky polohy | L — vzdálenost středů vtisků v TOO; H — vzdálenost řady od vztažného povrchu nebo hranice ztavení; t — tloušťka zkušebního tělesa |
| Rozsah zkoušky | Stanoví výrobková norma nebo dohoda stran; zkouška má stanovit nejvyšší a nejnižší tvrdost základního materiálu a svarového kovu; netýká se austenitických korozivzdorných ocelí |
Norma
- Označení normy
- PN-EN ISO 9015-1:2011
- Název (PL)
- Badania niszczące złączy spawanych metali — Badanie twardości — Część 1: Badanie twardości złączy spawanych łukowo
- Název (EN)
- Destructive tests on welds in metallic materials — Hardness testing — Part 1: Hardness test on arc welded joints
Postup krok za krokem
-
Stanovení rozsahu zkoušky
Druh a rozsah zkoušky převzít podle výrobkové normy nebo dohody stran; naplánovat, zda se zkouška povede jako řady vtisků (R), nebo jednotlivé vtisky (E).
-
Vyříznutí řezu
Vyříznout řez zkušebního tělesa mechanicky, obvykle příčně ke svarovému spoji, bez ohřevu a zpevnění za studena.
-
Příprava povrchu
Připravit povrch podle ISO 6507-1 nebo ISO 6506-1 — broušení a leštění vést tak, aby se metalurgicky nezměnila tvrdost zkoušeného povrchu.
-
Leptání
Povrch nejlépe naleptat, aby bylo dosaženo přesného měření vtisků v různých oblastech spoje (základní materiál, TOO, svarový kov).
-
Rozmístění vtisků
Řady (R): provést vtisky podle příkladů z obrázků 1–7 normy, ve stanovené vzdálenosti od povrchu, tak aby řady nebo jejich části umožnily posoudit spoj; počet a rozteč vtisků mají vymezit oblasti zpevněné nebo změkčené svařováním a zahrnout nezměněný základní materiál. Doporučená rozteč L v TOO: železné kovy HV 5 — 0,7 mm, HV 10 — 1 mm; hliník, měď a jejich slitiny HV 5 — 2,5–5 mm, HV 10 — 3–5 mm. U kovů zpevňujících se v TOO dva další vtisky v TOO ve vzdálenosti ≤ 0,5 mm od hranice ztavení. Jednotlivé vtisky (E): oblasti 1–4 základní materiál, 5–10 TOO, 11–14 svarový kov (obrázek 8), rozteč mezi středy nejméně 2,5 úhlopříčky (průměru) nejbližšího vtisku, u kovů zpevňujících se nejméně jeden vtisk v TOO ≤ 0,5 mm od hranice ztavení. Další řady nebo jiné polohy na přání stran — polohu uvést v protokolu.
-
Měření
Provést měření tvrdosti podle ISO 6507-1 (nebo ISO 6506-1) při teplotě (23 ± 5) °C, není-li dohodnuto jinak.
-
Zvláštní případy
U kovů, jako je hliník, měď a jejich slitiny, mohou být řady na straně kořene tupých spojů zbytečné; u koutových spojů T z těchto materiálů se používají typické řady uvedené na obrázku 2 normy.
-
Protokol
Uvést výsledky tvrdosti s polohou vtisků; příklady protokolů pro zkoušku řadami (R) a jednotlivými vtisky (E) obsahují přílohy A a B normy.
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Tvrdoměr podle Vickerse (nebo Brinella) | Vyhovující ISO 6507-2 (nebo ISO 6506-2), se systémem měření úhlopříček | — |
| Metalografická rozbrušovačka | K vyříznutí příčného řezu bez ohřevu měnícího tvrdost | — |
| Pracoviště broušení a leštění výbrusů | Brusné papíry, leštičky; příprava povrchu k měření vtisků | — |
| Leptadla a pracoviště leptání | Leptání odhalující oblasti spoje — volba podle ISO/TR 16060 (závisí na materiálu) | — |
| Měřicí mikroskop | K měření úhlopříček vtisků v jednotlivých oblastech spoje | — |
Činidla, živné půdy a spotřební materiál
| Činidlo | CAS | Podrobnosti |
|---|---|---|
| Leptadlo | — | Volené podle materiálu spoje; odhaluje hranice svarového kovu a tepelně ovlivněné oblasti tak, aby bylo možné přesné měření vtisků v jednotlivých oblastech |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Řezání a broušení výbrusů — ochranné brýle, kryty kotoučů, chlazení kapalinou
- Leptadla (kyseliny, alkoholy) — digestoř, rukavice, brýle; roztoky připravovat podle bezpečnostního listu
- Tvrdoměr pod zatížením — nezasahovat do prostoru vnikacího tělíska během měření
- Ostré hrany vyříznutých řezů — otupit nebo uchopovat v rukavicích
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 9015-1:2011 — „Destructive tests on welds in metallic materials — Hardness testing — Part 1: Hardness test on arc welded joints“.
Jak tato metoda funguje?
Ze zkoušeného spoje se mechanicky vyřízne řez, obvykle příčný k ose svaru. Řezání a další příprava povrchu se vedou opatrně, aby se metalurgicky nezměnila tvrdost zkoušeného povrchu.
Jaký je rozsah měření a přesnost?
Metoda měření: Vickers podle ISO 6507-1, obvykle HV 5 (49,03 N) nebo HV 10 (98,07 N); Alternativní varianty: Brinell podle ISO 6506-1 (HB 2,5/15,625 nebo HB 1/2,5); mikrotvrdost podle ISO 6507-1 a ISO 9015-2; Uspořádání vtisků: Řady vtisků (R) nebo jednotlivé vtisky (E); poloha se uvádí v protokolu; Rozteč vtisků v TOO (doporučená): Železné kovy: HV 5 — 0,7 mm, HV 10 — 1 mm; Al, Cu a jejich slitiny: HV 5 — 2,5–5 mm, HV 10 — 3–5 mm; jednotlivé vtisky nejméně 2,5 úhlopříčky od sebe.
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 8 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Tvrdoměr podle Vickerse (nebo Brinella), Metalografická rozbrušovačka, Pracoviště broušení a leštění výbrusů, Leptadla a pracoviště leptání, Měřicí mikroskop.
Kde se tato zkouška používá?
Schvalování postupu svařování (WPQR) — zkoušení zkušebních svarových spojů; Kontrola tvrdosti tepelně ovlivněné oblasti u ocelí se zvýšenou pevností a zušlechtěných ocelí; Posouzení účinků tepelného zpracování po svařování; Posouzení zpevnění v tepelně ovlivněné oblasti jednovrstvých kořenových housenek (řady podle obrázků 6 a 7 normy); Průběh tvrdosti ve spojích hliníku, mědi a jejich slitin (řady podle obrázku 2 normy).
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Řezání a broušení výbrusů — ochranné brýle, kryty kotoučů, chlazení kapalinou; Leptadla (kyseliny, alkoholy) — digestoř, rukavice, brýle; roztoky připravovat podle bezpečnostního listu; Tvrdoměr pod zatížením — nezasahovat do prostoru vnikacího tělíska během měření; Ostré hrany vyříznutých řezů — otupit nebo uchopovat v rukavicích.
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 9015-1.