🔩 Tvrdost kovů a povlaků podle Vickerse — jehlanové vnikací tělísko, měření úhlopříček vtisku

Materiály a NDT PN-EN ISO 6507-1

Ve zkratce

Diamantové vnikací tělísko ve tvaru pravidelného čtyřbokého jehlanu se čtvercovou základnou (úhel mezi protilehlými stěnami 136°) se vtlačí do povrchu zkušebního tělesa a po odlehčení se změří úhlopříčky vtisku. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 6507-1:2024-04; Rozsahy sil: F ≥ 49,03 N (HV 5 a výše); 1,961 N ≤ F < 49,03 N (nízké zatížení); 0,009807 N ≤ F < 1,961 N (mikrotvrdost). Postup zahrnuje 8 kroků; oblasti použití: Měření tvrdosti oceli, ocelolitiny, neželezných kovů a slinutých karbidů, Posouzení účinnosti tepelného a chemicko-tepelného zpracování (kalení, popouštění, cementování, nitridování), Stanovení tloušťky zpevněné vrstvy z průběhu tvrdosti na příčném řezu.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 6507-1:2024-04
  • Kategorie: Materiály a NDT
  • Kroky postupu: 8
  • Vnikací tělísko: Diamant, pravidelný čtyřboký jehlan se čtvercovou základnou, úhel mezi protilehlými stěnami jmenovitě 136°
  • Rozsahy sil: F ≥ 49,03 N (HV 5 a výše); 1,961 N ≤ F < 49,03 N (nízké zatížení); 0,009807 N ≤ F < 1,961 N (mikrotvrdost)
  • Typické síly: HV 5 — 49,03 N; HV 10 — 98,07 N; HV 20 — 196,1 N; HV 30 — 294,2 N (doporučená pro slinuté karbidy); HV 50 — 490,3 N; HV 100 — 980,7 N

Přehled

STAV (stav k 11.11.2026). PN-EN ISO 6507-1:2024-04 — polská verze zveřejněná 03-03-2026 (KT 123 Zkoušení vlastností kovů), zavádí EN ISO 6507-1:2023 a ISO 6507-1:2023 [IDT], nahrazuje PN-EN ISO 6507-1:2018-05 (polskou a anglickou verzi); karta PKN neuvádí nástupkyni ani datum zrušení. ISO 6507-1:2023 (páté vydání, 2023-10) je platná (etapa 60.60). Popis vychází z náhledu ISO 6507-1:2023 (kap. 1–9).

Norma stanoví metodu zkoušky tvrdosti podle Vickerse pro tři rozsahy zkušebních sil, pro kovové materiály — včetně slinutých karbidů — a pro kovové povlaky a jiné anorganické povlaky. Metoda se používá pro délky úhlopříček vtisku od 0,020 mm do 1,400 mm; stanovení tvrdosti z menších vtisků přesahuje předmět normy, protože výsledky jsou zatíženy velkou nejistotou vyplývající z omezení optického měření a nedokonalosti geometrie hrotu (pro menší vtisky slouží ISO 14577-1).

Páté vydání ISO 6507-1:2023 spolu s ISO 4545-1:2023 nahrazuje ISO 4516:2002, ISO 4545-1:2017 a ISO 6507-1:2018; předmět byl rozšířen o kovové povlaky a jiné anorganické povlaky (vylučované elektrolyticky, autokatalyticky, nanášené žárovým stříkáním a anodické na hliníku) a požadavky na povlaky byly shrnuty v příloze H. Metoda se nepoužívá pro povlaky o tloušťce pod 0,030 mm při měření kolmo k povrchu povlaku a pod 0,100 mm při měření na příčném řezu.

Rozsahy sil: zkouška tvrdosti podle Vickerse pro F ≥ 49,03 N (značka HV 5 a výše), zkouška při nízkém zatížení pro 1,961 N ≤ F < 49,03 N (HV 0,2 až pod HV 5) a zkouška mikrotvrdosti pro 0,009807 N ≤ F < 1,961 N (HV 0,001 až pod HV 0,2). V cvičeních Technické univerzity v Lublinu se metoda používá pro vzorky oceli po žíhání, kalení, popouštění, cementování a nitridování a pro slinuté karbidy.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Kapitola 10 (protokol o zkoušce) a přílohy A–H (minimální tloušťka zkušebního tělesa, korekční součinitele pro zakřivené povrchy, periodické ověřování, nejistota, metrologická návaznost, seřízení Köhlerova osvětlení, požadavky na povlaky) jsou mimo náhled — neuvádíme hodnoty z těchto tabulek ani úplný seznam údajů protokolu.

Princip metody

Diamantové vnikací tělísko ve tvaru pravidelného čtyřbokého jehlanu se čtvercovou základnou a se stanoveným úhlem mezi protilehlými stěnami u vrcholu (jmenovitě α = 136°) se vtlačí do povrchu zkušebního tělesa a po odlehčení síly F se změří délky úhlopříček vtisku zanechaného v povrchu. Tvrdost podle Vickerse je úměrná podílu zkušební síly a plochy povrchu vtisku, uvažovaného jako pravidelný čtyřboký jehlan se čtvercovou základnou a se stejným vrcholovým úhlem jako vnikací tělísko. Vzorec: HV = (1/gn) · 2F·sin(α/2)/d², a pro jmenovitý úhel α = 136° přibližně HV ≈ 0,1891 · F/d², kde d je aritmetický průměr dvou úhlopříček v milimetrech a gn = 9,80665 m/s² (převod kgf na N). Ke snížení nejistoty lze tvrdost počítat ze skutečného průměrného úhlu vnikacího tělíska.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Vnikací tělískoDiamant, pravidelný čtyřboký jehlan se čtvercovou základnou, úhel mezi protilehlými stěnami jmenovitě 136°
Rozsahy silF ≥ 49,03 N (HV 5 a výše); 1,961 N ≤ F < 49,03 N (nízké zatížení); 0,009807 N ≤ F < 1,961 N (mikrotvrdost)
Typické sílyHV 5 — 49,03 N; HV 10 — 98,07 N; HV 20 — 196,1 N; HV 30 — 294,2 N (doporučená pro slinuté karbidy); HV 50 — 490,3 N; HV 100 — 980,7 N
Rozsah úhlopříček0,020 mm až 1,400 mm; rozlišení měřicího systému 0,0004 mm pro d < 0,080 mm, 0,5 % d pro d ≥ 0,080 mm
Doba zatíženíNáběh síly 7 s (2–8 s), působení plné síly 14 s (10–15 s); rychlost přiblížení vnikacího tělíska ≤ 0,2 mm/s (mikrotvrdost ≤ 0,070 mm/s)
Vzdálenosti vtiskůStřed vtisku od okraje ≥ 2,5 d (ocel, měď a její slitiny) nebo ≥ 3 d (lehké kovy, olovo, cín a jejich slitiny); mezi středy vtisků ≥ 3 d nebo ≥ 6 d
Tloušťka zkušebního tělesaNejméně 1,5 × délka úhlopříčky vtisku (slinuté karbidy: min. 1 mm); po zkoušce bez viditelných deformací na spodní straně tělesa
Teplota zkoušky10 °C až 35 °C; za řízených podmínek (23 ± 5) °C

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 6507-1:2024-04
Název (PL)
Metale — Pomiar twardości sposobem Vickersa — Część 1: Metoda badania
Název (EN)
Metallic materials — Vickers hardness test — Part 1: Test method

Postup krok za krokem

  1. Příprava povrchu

    Zkoušku provést na hladkém a rovném povrchu, bez okují, nečistot a zcela odmaštěném. Přípravu vést tak, aby se tvrdost povrchu nezměnila ohřevem nebo zpevněním za studena; u mikrotvrdosti doporučeno leštění nebo elektrolytické leštění. U slinutých karbidů odstraněná vrstva nejméně 0,2 mm.

  2. Volba podmínek

    Zvolit největší přípustnou zkušební sílu podle tloušťky zkušebního tělesa nebo zkoušené vrstvy a předpokládané tvrdosti (minimální tloušťky — příloha A normy); síla musí dávat úhlopříčky ne kratší než 0,020 mm. Stanovit dobu působení síly, minimální vzdálenosti mezi vtisky a od okraje tělesa a přesnost měření úhlopříček.

  3. Periodické ověření

    Ověření podle přílohy C provést v průběhu týdne před použitím pro každou používanou sílu (doporučeno v den zkoušky), vždy po výměně vnikacího tělíska a doporučeno po změně síly.

  4. Ustavení zkušebního tělesa

    Umístit zkušební těleso na tuhou podpěru s čistým povrchem tak, aby se během zatěžování nemohlo posunout. Zakřivená tělesa vhodně podepřít; u anizotropních materiálů zohlednit možný rozdíl délek obou úhlopříček.

  5. Zkušební měření a vyvození síly

    Provést nejméně jedno zkušební měření podle návodu tvrdoměru (Technická univerzita v Lublinu). Vnikací tělísko přivést do styku s povrchem rychlostí nejvýše 0,2 mm/s (mikrotvrdost: 0,070 mm/s) a vyvodit sílu kolmo k povrchu, bez rázů, vibrací a přetížení: náběh na plnou sílu 7 s (od 2 s do 8 s), působení plné síly 14 s (od 10 s do 15 s); u materiálů, pro které tato doba není vhodná, se doba působení síly uvádí v označení tvrdosti. Vtisky rozmísťovat s dodržením minimálních vzdáleností od okraje a mezi sebou.

  6. Měření úhlopříček

    Změřit obě úhlopříčky každého vtisku; pro výpočet tvrdosti použít jejich aritmetický průměr. Obvod vtisku musí být v zorném poli mikroskopu zřetelně viditelný. Na rovném povrchu by rozdíl délek úhlopříček neměl překročit 5 % — větší se uvádí v protokolu. Podle poznámky normy při mikrotvrdosti měřené optickým mikroskopem přesnost stanovení průměrné úhlopříčky pravděpodobně není lepší než ±0,001 mm.

  7. Výpočet tvrdosti

    Vypočítat HV ze vzorce (HV ≈ 0,1891 · F/d²) nebo odečíst z tabulek; u válcových nebo kulových povrchů použít korekce z tabulek B.1–B.6 normy.

  8. Protokol

    Uvést výsledek s označením tvrdosti podle 4.2 normy; teplotu zkoušky, byla-li mimo rozsah 10–35 °C; rozdíl délek úhlopříček, překračuje-li na rovném povrchu 5 %; zakřivení povrchu, byla-li použita korekce. Úplný seznam údajů protokolu (kapitola 10) je mimo náhled normy.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Tvrdoměr podle VickerseSchopný vyvozovat stanovené síly podle ISO 6507-2; během zkoušky chráněný před nárazy a vibracemi—
Diamantové vnikací tělískoPravidelný čtyřboký jehlan se čtvercovou základnou podle ISO 6507-2—
Systém měření úhlopříčekMikroskop se stupnicí nebo kamera; zvětšení takové, aby úhlopříčka zaujímala více než 25 %, ale méně než 75 % zorného pole—
Tuhý stolek a podpěryČisté, bez okují a nečistot; pro zkušební tělesa malého průřezu držák nebo zalití jako metalografického výbrusu—
Etalony tvrdosti (etalonové destičky)K periodickému ověřování podle přílohy C normy—
Pracoviště přípravy zkušebních tělesBruska a brusné papíry; leštění nebo elektrolytické leštění zvolené podle materiálu (norma je doporučuje u mikrotvrdosti)—

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 6507-1:2024-04 — „Metallic materials — Vickers hardness test — Part 1: Test method“.

Jak tato metoda funguje?

Diamantové vnikací tělísko ve tvaru pravidelného čtyřbokého jehlanu se čtvercovou základnou a se stanoveným úhlem mezi protilehlými stěnami u vrcholu (jmenovitě α = 136°) se vtlačí do povrchu zkušebního tělesa a po odlehčení síly F se změří délky úhlopříček vtisku zanechaného v povrchu. Tvrdost podle Vickerse je úměrná podílu zkušební síly a plochy povrchu vtisku, uvažovaného jako pravidelný čtyřboký jehlan se čtvercovou základnou a se stejným vrcholovým úhlem jako vnikací tělísko.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Vnikací tělísko: Diamant, pravidelný čtyřboký jehlan se čtvercovou základnou, úhel mezi protilehlými stěnami jmenovitě 136°; Rozsahy sil: F ≥ 49,03 N (HV 5 a výše); 1,961 N ≤ F < 49,03 N (nízké zatížení); 0,009807 N ≤ F < 1,961 N (mikrotvrdost); Typické síly: HV 5 — 49,03 N; HV 10 — 98,07 N; HV 20 — 196,1 N; HV 30 — 294,2 N (doporučená pro slinuté karbidy); HV 50 — 490,3 N; HV 100 — 980,7 N; Rozsah úhlopříček: 0,020 mm až 1,400 mm; rozlišení měřicího systému 0,0004 mm pro d < 0,080 mm, 0,5 % d pro d ≥ 0,080 mm.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 8 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Tvrdoměr podle Vickerse, Diamantové vnikací tělísko, Systém měření úhlopříček, Tuhý stolek a podpěry, Etalony tvrdosti (etalonové destičky), Pracoviště přípravy zkušebních těles.

Kde se tato zkouška používá?

Měření tvrdosti oceli, ocelolitiny, neželezných kovů a slinutých karbidů; Posouzení účinnosti tepelného a chemicko-tepelného zpracování (kalení, popouštění, cementování, nitridování); Stanovení tloušťky zpevněné vrstvy z průběhu tvrdosti na příčném řezu; Kontrola tvrdosti kovových a anorganických povlaků, také na příčných řezech; Zkoumání vztahů mezi strukturou a tvrdostí materiálu (laboratorní cvičení, materiálové zkoušky).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Diamantové vnikací tělísko a zatěžovací mechanismus — nevkládat prsty pod trn, zkušební těleso spolehlivě upevnit na stolku; Broušení a leštění zkušebních těles: kovový a brusný prach — ochranné brýle, odsávání nebo vodní oběh; Ostré hrany zkušebních těles a metalografických výbrusů — rukavice při přenášení; Projekční lampa a osvětlení mikroskopu — nedívat se přímo do zdroje světla.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 6507-1.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí