🔩 Tvrdost plastů a ebonitu podle Shorea — tvrdoměr typu A (měkčí materiály) a typu D (tvrdší), odečet po 15 s nebo okamžitý, průměr z pěti měření; PN-EN ISO 868:2005 (ISO 868:2003)

Materiály a NDT PN-EN ISO 868

Ve zkratce

Empirická kontrolní metoda: vnikací tělísko tvrdoměru typu A (měkčí materiály) nebo typu D (tvrdší) se pružinou vtlačí do zkušebního tělesa o tloušťce nejméně 4 mm a tvrdost — od 0 do 100 jednotek, nepřímo úměrně hloubce vniknutí — se odečte po 15 s nebo ihned. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 868:2005 (polská verze; zavádí EN ISO 868:2003 [IDT] a ISO 868:2003 [IDT]); Tvrdoměr (ISO 868:2003, 4): patka s otvorem 3 mm ± 0,5 mm; vnikací tělísko z kalené oceli Ø 1,25 mm ± 0,15 mm; plné vysunutí 2,50 mm ± 0,04 mm = 0 jednotek, nulové vysunutí = 100. Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Plasty a ebonit — tvrdost podle Shorea A a D, Kontrola výrobků z plastů: trubky a tvarovky, výrobky z plastů, kompozitní a polymerní izolátory, Změna tvrdosti po zrychleném tepelném stárnutí.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 868:2005 (polská verze; zavádí EN ISO 868:2003 [IDT] a ISO 868:2003 [IDT])
  • Kategorie: Materiály a NDT
  • Kroky postupu: 6
  • Tvrdoměr (ISO 868:2003, 4): patka s otvorem 3 mm ± 0,5 mm; vnikací tělísko z kalené oceli Ø 1,25 mm ± 0,15 mm; plné vysunutí 2,50 mm ± 0,04 mm = 0 jednotek, nulové vysunutí = 100
  • Síla pružiny (4.4, 6): typ A: F = 550 + 75·HA mN (± 75 mN); typ D: F = 445·HD mN (± 445 mN)
  • Zkušební těleso (5): tloušťka nejméně 4 mm; měření nejméně 9 mm od okraje; rovný povrch v poloměru nejméně 6 mm od vnikacího tělíska

Přehled

STAV (stav k 16.11.2026). PN-EN ISO 868:2005 — polská verze, zveřejnění 28-10-2005, 11 stran, KT 141 Plastů, „Zavádí: EN ISO 868:2003 [IDT], ISO 868:2003 [IDT]“, „Nahrazuje: PN-EN ISO 868:2004 – anglická verze“ (ta zrušena 28-10-2005); karta PKN bez poznámky o zrušení. ISO 868:2003 (třetí vydání, 2003-03) ISO naposledy přezkoumala a potvrdila 08.04.2025 (stránka normy na ISO: etapa 90.93); novější vydání ani návrh nejsou. Popis níže sleduje text ISO 868:2003, který polská norma zavádí celý.

CO TATO NORMA POPISUJE. Předmět z karty PKN PN-EN ISO 868:2005, celý (v překladu): „Je popsána metoda stanovení tvrdosti plastů a ebonitu vtlačováním s použitím tvrdoměrů dvou typů: typu A používaného pro měkké materiály a typu D používaného pro tvrdé materiály, umožňující měření počátečního vniknutí a/nebo vniknutí po stanovené době“ (na kartě bez tečky). Text ISO 868:2003, který polská norma zavádí, čteme celý — zkušební ukázka zahrnuje všechny kapitoly 1–9.

PODLE TEXTU ISO 868:2003. Normu připravila ISO/TC 61 „Plastics“, subkomise SC 2 „Mechanical properties“; třetí vydání nahradilo druhé (ISO 868:1985). Předmět (1): tvrdost vtlačováním plastů a ebonitu tvrdoměrem typu A (měkčí materiály) nebo typu D (tvrdší), s odečtem počátečního vniknutí, po stanovené době nebo obojího; názvy „Shoreův tvrdoměr typu A“ a „typu D“. Metoda je empirická a slouží hlavně ke kontrole; mezi výsledkem a žádnou základní vlastností materiálu není jednoduchý vztah; pro specifikační účely u měkčích materiálů norma doporučuje ISO 48 „Rubber, vulcanized or thermoplastic — Determination of hardness (hardness between 10 IRHD and 100 IRHD)“. Odkaz (2): ISO 291:1997 (normální ovzduší pro kondicionování a zkoušení plastů). Princip (3): stanovené vnikací tělísko se vtlačí do materiálu za stanovených podmínek a měří se hloubka vniknutí; tvrdost je nepřímo úměrná vniknutí a závisí na modulu pružnosti a viskoelastických vlastnostech materiálu; tvar vnikacího tělíska, síla a doba jejího působení ovlivňují výsledek, proto výsledky z tvrdoměrů různých typů a z jiných tvrdoměrů nemusejí mít jednoduchý vztah. Přístroje (4): přítlačná patka s otvorem o průměru 3 mm ± 0,5 mm, vzdáleným nejméně 6 mm od každého okraje patky; vnikací tělísko z kalené ocelové tyčinky o průměru 1,25 mm ± 0,15 mm, tvaru podle obrázku 1 (typ A) nebo 2 (typ D); ukazatel od 0 při plném vysunutí vnikacího tělíska 2,50 mm ± 0,04 mm do 100 při nulovém vysunutí (patka a vnikací tělísko přitlačené k rovné skleněné desce), případně s ukazatelem maxima pro okamžitý odečet; kalibrovaná pružina, síla F = 550 + 75·HA (mN) pro typ A a F = 445·HD (mN) pro typ D. Zkušební tělesa (5): tloušťka nejméně 4 mm — lze ji složit z tenčích vrstev, výsledek se však může od jednolitého tělesa lišit, protože vrstvy úplně nepřiléhají; měření nejméně 9 mm od okraje (pokud není známo, že blíže dává stejný výsledek); povrch tak rovný, aby patka přiléhala v poloměru nejméně 6 mm od vnikacího tělíska; na zaoblených, nerovných nebo drsných površích nelze provést uspokojivé měření. Kalibrace (6): tvrdoměr svisle, vnikací tělísko na kovové podložce (trn o výšce přibližně 2,5 mm a průměru přibližně 1,25 mm) na misce vah; změřená síla má odpovídat vzorci s přesností ± 75 mN (typ A) nebo ± 445 mN (typ D); váhy nebo kalibrační přístroj mají měřit sílu s přesností 3,9 mN (A) nebo 19,6 mN (D). Kondicionování (7): u materiálů, jejichž tvrdost nezávisí na vlhkosti, tvrdoměr a tělesa nejméně 1 h při teplotě zkoušky, u ostatních — podle ISO 291 nebo specifikace materiálu; tvrdoměr přenesený z chladného místa do teplejšího se drží v exsikátoru nebo těsné nádobě, dokud jeho teplota nepřekročí rosný bod; zkouška v jednom z normálních ovzduší ISO 291, pokud specifikace materiálu nestanoví jinak. Provedení (8): těleso na tvrdé, vodorovné, rovné ploše; tvrdoměr svisle, vnikací tělísko nejméně 9 mm od okraje; patku přiložit co nejrychleji, bez rázu, rovnoběžně s povrchem, s tlakem jen do plného dotyku (lepší reprodukovatelnost dává stojan nebo závaží — doporučeno 1 kg pro typ A a 5 kg pro typ D); odečet po 15 s ± 1 s a okamžitý odečet — do 1 s nebo jako maximum ukazatele; pět měření na různých místech, nejméně 6 mm od sebe, a průměr; nad 90 jednotek typu A se doporučuje typ D, pod 20 jednotek typu D — typ A. Protokol (9): mj. typ tvrdoměru, tloušťka tělesa a počet vrstev, teplota (a vlhkost, má-li význam), jednotlivé hodnoty s dobou odečtu a průměr; zápis např. „Shore hardness A/15:45“ (typ A, odečet po 15 s, výsledek 45) nebo „D/1:60“ (typ D, odečet do 1 s nebo maximum, výsledek 60).

KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. Zaprvé — věcný předmět: norma se týká plastů a ebonitu a pro měkčí materiály doporučuje ke specifikačním účelům ISO 48 (pryž, tvrdost IRHD); při měření pryže by měl protokol uvést, podle kterého dokumentu byla tvrdost změřena. Zadruhé — doba odečtu: odečet po 15 s a okamžitý odečet (do 1 s nebo maximum) jsou různé výsledky, proto norma ukládá zapisovat dobu ve tvaru „A/15:45“ nebo „D/1:60“; samotné číslo „Shore A 45“ neříká, kdy bylo odečteno. Zatřetí — stupnice: typ A a typ D se na sebe nepřepočítávají; nad 90 jednotek A se doporučuje typ D (poznámka k 8.2). Začtvrté — zkušební těleso: tloušťka nejméně 4 mm, měření nejméně 9 mm od okraje, rovný povrch v poloměru 6 mm; těleso složené z vrstev může dát jiný výsledek a na zaoblených nebo drsných površích je uspokojivé měření nemožné — to je důležité při zkoušení hotových výrobků. Zapáté — empirický výsledek: tvrdost podle Shorea nemá jednoduchý vztah k modulu pružnosti ani k výsledkům jiných tvrdoměrů (kapitoly 1.2 a 3).

CO ZDE NEUVÁDÍME. Rozměry hrotů vnikacích tělísek typu A a D z obrázků 1 a 2 (úhly a poloměry) NEUVÁDÍME. Polský text PN-EN ISO 868:2005 jsme neměli — popis vychází z textu ISO 868:2003, který tato norma zavádí.

Princip metody

Vnikací tělísko tvrdoměru — typu A pro měkčí materiály nebo typu D pro tvrdší — se vtlačí do zkušebního tělesa silou pružiny (F = 550 + 75·HA mN pro typ A, F = 445·HD mN pro typ D) a odečte se tvrdost v jednotkách od 0 (plné vysunutí vnikacího tělíska, 2,50 mm) do 100 (nulové vysunutí); tvrdost je nepřímo úměrná hloubce vniknutí a závisí na modulu pružnosti a viskoelasticitě materiálu. Odečet po 15 s ± 1 s nebo okamžitý (do 1 s nebo maximum); výsledkem je průměr z pěti měření (ISO 868:2003, kapitoly 3, 4 a 8). Metoda je empirická a slouží hlavně ke kontrole.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Tvrdoměr (ISO 868:2003, 4)patka s otvorem 3 mm ± 0,5 mm; vnikací tělísko z kalené oceli Ø 1,25 mm ± 0,15 mm; plné vysunutí 2,50 mm ± 0,04 mm = 0 jednotek, nulové vysunutí = 100
Síla pružiny (4.4, 6)typ A: F = 550 + 75·HA mN (± 75 mN); typ D: F = 445·HD mN (± 445 mN)
Zkušební těleso (5)tloušťka nejméně 4 mm; měření nejméně 9 mm od okraje; rovný povrch v poloměru nejméně 6 mm od vnikacího tělíska
Odečet (8)po 15 s ± 1 s nebo okamžitý (do 1 s nebo maximum); pět měření nejméně 6 mm od sebe, průměr; závaží doporučeno 1 kg (A) a 5 kg (D)
Zápis výsledku (9 g)např. „Shore hardness A/15:45“ nebo „D/1:60“ — typ, doba odečtu v sekundách, výsledek

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 868:2005 (polská verze; zavádí EN ISO 868:2003 [IDT] a ISO 868:2003 [IDT])
Název (PL)
Tworzywa sztuczne i ebonit — Oznaczanie twardości metodą wciskania z zastosowaniem twardościomierza (twardość metodą Shore’a)
Název (EN)
Plastics and ebonite — Determination of indentation hardness by means of a durometer (Shore hardness)

Postup krok za krokem

  1. Zkušební těleso

    Tloušťka nejméně 4 mm (skládané vrstvy mohou dát jiný výsledek), rozměry umožňující měřit nejméně 9 mm od okraje, rovný povrch v poloměru 6 mm od vnikacího tělíska (ISO 868:2003, 5).

  2. Kondicionování

    Tvrdoměr a tělesa nejméně 1 h při teplotě zkoušky; materiály citlivé na vlhkost — podle ISO 291 nebo specifikace; zkouška v normálním ovzduší ISO 291 (7).

  3. Měření

    Těleso na tvrdé, vodorovné ploše; tvrdoměr svisle; patku přiložit rychle, bez rázu, rovnoběžně, s tlakem jen do plného dotyku; odečet po 15 s ± 1 s nebo okamžitý (8.1).

  4. Opakování

    Pět měření na různých místech, nejméně 6 mm od sebe; výsledek — průměr; nad 90 jednotek A přejít na typ D, pod 20 jednotek D — na typ A (8.2).

  5. Protokol

    Typ tvrdoměru, tloušťka tělesa a počet vrstev, teplota (a vlhkost), jednotlivé hodnoty s dobou odečtu a průměr — zápis např. „A/15:45“ (9).

  6. Kalibrace pružiny

    Periodicky na vahách s podložkou; síla odpovídající vzorci s přesností ± 75 mN (A) nebo ± 445 mN (D) (6).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Shoreův tvrdoměr typu A nebo DPatka s otvorem Ø 3 mm ± 0,5 mm; vnikací tělísko z kalené oceli Ø 1,25 mm ± 0,15 mm; ukazatel 0–100, případně s ukazatelem maxima; kalibrovaná pružina (ISO 868:2003, 4)—
Stojan nebo závažíPro lepší reprodukovatelnost; doporučeno 1 kg pro typ A a 5 kg pro typ D, v ose vnikacího tělíska (8.1, poznámka)—
Váhy nebo přístroj ke kalibraci pružinyS podložkou s trnem přibližně 2,5 mm × Ø 1,25 mm; přesnost síly 3,9 mN (A) nebo 19,6 mN (D) (6)—
Skleněná deskaK ověření údaje 100 při nulovém vysunutí vnikacího tělíska (4.3)—
Exsikátor nebo těsná nádobaPro tvrdoměr přenášený z chladného místa do teplejšího — do překročení rosného bodu (7.1)—

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 868:2005 (polská verze; zavádí EN ISO 868:2003 [IDT] a ISO 868:2003 [IDT]) — „Plastics and ebonite — Determination of indentation hardness by means of a durometer (Shore hardness)“.

Jak tato metoda funguje?

Vnikací tělísko tvrdoměru — typu A pro měkčí materiály nebo typu D pro tvrdší — se vtlačí do zkušebního tělesa silou pružiny (F = 550 + 75·HA mN pro typ A, F = 445·HD mN pro typ D) a odečte se tvrdost v jednotkách od 0 (plné vysunutí vnikacího tělíska, 2,50 mm) do 100 (nulové vysunutí); tvrdost je nepřímo úměrná hloubce vniknutí a závisí na modulu pružnosti a viskoelasticitě materiálu. Odečet po 15 s ± 1 s nebo okamžitý (do 1 s nebo maximum); výsledkem je průměr z pěti měření (ISO 868:2003, kapitoly 3, 4 a 8).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Tvrdoměr (ISO 868:2003, 4): patka s otvorem 3 mm ± 0,5 mm; vnikací tělísko z kalené oceli Ø 1,25 mm ± 0,15 mm; plné vysunutí 2,50 mm ± 0,04 mm = 0 jednotek, nulové vysunutí = 100; Síla pružiny (4.4, 6): typ A: F = 550 + 75·HA mN (± 75 mN); typ D: F = 445·HD mN (± 445 mN); Zkušební těleso (5): tloušťka nejméně 4 mm; měření nejméně 9 mm od okraje; rovný povrch v poloměru nejméně 6 mm od vnikacího tělíska; Odečet (8): po 15 s ± 1 s nebo okamžitý (do 1 s nebo maximum); pět měření nejméně 6 mm od sebe, průměr; závaží doporučeno 1 kg (A) a 5 kg (D).

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Shoreův tvrdoměr typu A nebo D, Stojan nebo závaží, Váhy nebo přístroj ke kalibraci pružiny, Skleněná deska, Exsikátor nebo těsná nádoba.

Kde se tato zkouška používá?

Plasty a ebonit — tvrdost podle Shorea A a D; Kontrola výrobků z plastů: trubky a tvarovky, výrobky z plastů, kompozitní a polymerní izolátory; Změna tvrdosti po zrychleném tepelném stárnutí.

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Norma neformuluje zvláštní bezpečnostní požadavky; obsluha tvrdoměru a stojanu — podle návodu výrobce.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 868.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí