⚗️ Rozpuštěný kyslík ve vodě — jodometrická Winklerova metoda (hydroxid manganatý, jodid, titrace thiosíranem)
Ve zkratce
Ke vzorku ve Winklerově lahvi (130–350 ml) se pod hladinu přidá 1 ml síranu manganatého a 2 ml alkalického jodid-azidového činidla, po vysrážení a usazení sraženiny se okyselí 1,5 ml kyseliny sírové (1+1) a uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 10 mmol/l na škrob; rozsah od 0,2 do přibližně 20 mg/l O₂ (do dvojnásobného nasycení). Zkouška se provádí podle normy PN-EN 25813:1997 (EN 25813:1992; ISO 5813:1983); Rozsah: > 0,2 mg/l O₂ do cca 20 mg/l (dvojnásobné nasycení). Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Referenční metoda rozpuštěného kyslíku — kalibrace a ověřování elektrochemických a optických sond, Povrchové vody, odběry a vodovodní sítě, vody v různých hloubkách (speciální vzorkovače), Stanovení kyslíku před inkubací BSK a po ní (chemická metoda) v laboratořích bez sond.
Na první pohled
- Norma: PN-EN 25813:1997 (EN 25813:1992; ISO 5813:1983)
- Kategorie: Fyzikální chemie
- Kroky postupu: 6
- Rozsah: > 0,2 mg/l O₂ do cca 20 mg/l (dvojnásobné nasycení)
- Činidla na lahev: 1 ml MnSO₄ (340 g/l bezvodý) + 2 ml alkalického jodid-azidového činidla; 1,5 ml H₂SO₄ (1+1) k uvolnění jodu
- Titrační činidlo: Na₂S₂O₃ 10 mmol/l, standardizovaný denně na KIO₃ 10 mmol/l (c = 6·20·1,66/V); škrob 10 g/l ke konci
Přehled
STAV (k 09.11.2026). PN-EN 25813:1997 „Jakost vod — Stanovení rozpuštěného kyslíku — Jodometrická metoda“ — polská verze, zveřejněná 11.12.1997, zavádí EN 25813:1992 a ISO 5813:1983 [IDT]; nahradila listy PN-C-04545 z let 1972–1976 (02–07); karta PKN bez poznámky o zrušení. ISO 5813:1983 (vydání 1, zveřejněné 01.09.1983) má v katalogu ISO status normy potvrzené při revizi (stadium 90.93). Vyhledávač PKN na dotaz „ISO 5813“ nevrací žádnou kartu — v souboru PN se norma vyskytuje jen jako PN-EN 25813. Nařízení o monitoringu vod (Dz.U. 2021 pol. 1576, příl. č. 8) uvádí PN-EN 25813 jako referenční titrační metodu pro rozpuštěný kyslík a nasycení kyslíkem. Popis podle textu ISO 5813:1983.
ISO 5813:1983 (v Polsku PN-EN 25813:1997, zavádějící EN 25813) stanoví jodometrickou metodu stanovení rozpuštěného kyslíku ve vodě tzv. Winklerovým postupem, modifikovaným tak, aby zohlednil některé rušivé vlivy. Jodometrická metoda je referenční metodou stanovení rozpuštěného kyslíku; použije se pro všechny druhy vod s koncentrací kyslíku nad 0,2 mg/l, do dvojnásobného nasycení (cca 20 mg/l), bez rušivých látek. Ruší snadno oxidovatelné organické látky (taniny, huminové kyseliny, ligniny), oxidovatelné sloučeniny síry (sulfidy, thiomočovina) a aktivně dýchající systémy spotřebovávající kyslík — pak je vhodnější metoda s elektrochemickou sondou (ISO 5814). Dusitany do 15 mg/l neruší, protože je ničí přidaný azid sodný. V přítomnosti oxidačních nebo redukčních látek se použijí modifikace z kapitoly 9 (stanovení na druhém vzorku s korekcí; při redukčních látkách — oxidace přebytkem chlornanu sodného) a při nerozpuštěných látkách vázajících nebo spotřebovávajících jod — flokulace kamencem draselno-hlinitým a amoniakem podle přílohy (nebo sonda). Preciznost: ve vodě nasycené vzduchem (8,5–9 mg/l) směrodatné odchylky v sérii 0,03–0,05 mg/l.
Učebnice „Chemia wody“ (Chemie vody; Technická univerzita ve Vratislavi, kap. 5.1.1) popisuje Winklerovu metodu „na základě PN-ISO 5813:1997“ (takové označení v katalogu PKN neexistuje — normou je PN-EN 25813:1997), avšak s jinými množstvími a koncentracemi než v normě: menší lahev, koncentrovaná kyselina sírová místo kyseliny (1+1), jodidové činidlo bez azidu, konzervace vzorku chloridem rtuťnatým, kterou norma nepředpokládá (norma fixuje kyslík činidly na místě odběru). Čísla v tomto popisu jsou čísla normy. Jodometrickou metodou lze ověřovat údaje optických senzorů (ISO 17289, poznámka k 7.3.3).
Princip metody
Reakce rozpuštěného kyslíku ve vzorku s čerstvě vysráženým hydroxidem manganatým (vzniklým po přidání hydroxidu sodného nebo draselného k síranu manganatému); okyselení a oxidace jodidu vzniklou sloučeninou manganu ve vyšším oxidačním stupni, uvolňující ekvivalentní množství jodu; stanovení jodu titrací thiosíranem sodným. Činidla: kyselina sírová (1+1; 500 ml koncentrované do 500 ml vody; při podezření na železo(III) — kyselina fosforečná 1,70 g/ml), kyselina sírová 2 mol/l (½ H₂SO₄), alkalické jodid-azidové činidlo (35 g NaOH nebo 50 g KOH + 30 g KI nebo 27 g NaI v přibližně 50 ml vody, zvlášť 1 g NaN₃ v několika ml vody, dohromady do 100 ml, v hnědé lahvi; azid lze vynechat, nejsou-li přítomny dusitany; po zředění a okyselení nemá se škrobem dávat zbarvení), síran manganatý bezvodý 340 g/l (nebo monohydrát 380 g/l, chlorid 450 g/l; zakalený filtrovat), odměrný roztok jodičnanu draselného 10 mmol/l (⅙ KIO₃; 3,567 g sušeného při 180 °C do 1000 ml, poté 100 ml → 1000 ml), thiosíran sodný 10 mmol/l (2,5 g Na₂S₂O₃·5H₂O v čerstvě převařené vodě + 0,4 g NaOH do 1000 ml, v tmavé lahvi; standardizovaný denně na 20,00 ml jodičnanu s přibližně 0,5 g KI a 5 ml H₂SO₄ 2 mol/l: c = 6·20·1,66/V), škrob 10 g/l čerstvý, fenolftalein 1 g/l, jod přibližně 0,005 mol/l (4–5 g KI + přibližně 130 mg I₂ do 100 ml), KI nebo NaI. Přístroje: úzkohrdlé baňky (Winklerovy lahve) 130–350 ml, kalibrované na 1 ml, se zátkami se stejným číslem (objem lze stanovit vážením). Odběr: přímo do lahve, v níž se provádí stanovení — povrchové vody: naplnit do přetečení beze změny obsahu kyslíku (mělké vody — lépe sonda); z vodovodní sítě: trubička z inertního materiálu ke dnu, propláchnout přibližně 10 objemy; z hloubky: speciální vzorkovač plněný vytěsňováním vzduchu bez turbulence; odstranit bubliny a ihned kyslík zafixovat. Fixace: 1 ml síranu manganatého a 2 ml alkalického činidla pod hladinu pipetami s úzkou špičkou, zátka bez bublin, několikrát převrátit, sraženina se usazuje ≥ 5 min, znovu promíchat; takto zafixovaný vzorek lze přepravit a uchovávat do 24 h bez světla. Uvolnění jodu: sraženina v dolní třetině lahve, pomalu 1,5 ml kyseliny sírové (1+1) (nebo odpovídajícím způsobem kyseliny fosforečné), uzavřít, třepat do rozpuštění sraženiny a rovnoměrného rozptýlení jodu (při titraci v lahvi — odsát podíl čirého roztoku bez zvíření sraženiny). Titrace: celý obsah nebo podíl V₁ převést do kuželové baňky, titrovat thiosíranem se škrobem přidaným ke konci (nebo jiným indikátorem). Výsledek: ρ(O₂) = M_r·V₂·c·f₁/(4·V₁) [mg/l], kde M_r = 32, V₂ — objem thiosíranu, c — jeho koncentrace (mmol/l), f₁ = V₀/(V₀ − V′) (V₀ — objem lahve, V′ — 3 ml přidaných činidel); uvádět s jedním desetinným místem. Před stanovením se ověří přítomnost oxidačních/redukčních látek (50 ml vzorku neutralizovaných na fenolftalein + 0,5 ml H₂SO₄ 2 mol/l + přibližně 0,5 g KI + škrob: modré zbarvení = oxidační látky; bez zbarvení po přidání 0,2 ml jodu po dobu 30 s = redukční látky) a použijí se postupy z kapitoly 9.
Použití
- Referenční metoda rozpuštěného kyslíku — kalibrace a ověřování elektrochemických a optických sond
- Povrchové vody, odběry a vodovodní sítě, vody v různých hloubkách (speciální vzorkovače)
- Stanovení kyslíku před inkubací BSK a po ní (chemická metoda) v laboratořích bez sond
- Čisté a nasycené vody (do cca 20 mg/l, dvojnásobné nasycení), bez rušivých látek
- Vody s nerozpuštěnými látkami (po flokulaci kamencem draselno-hlinitým a amoniakem podle přílohy) nebo s oxidačními/redukčními látkami (postupy kap. 9)
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Rozsah | > 0,2 mg/l O₂ do cca 20 mg/l (dvojnásobné nasycení) |
| Činidla na lahev | 1 ml MnSO₄ (340 g/l bezvodý) + 2 ml alkalického jodid-azidového činidla; 1,5 ml H₂SO₄ (1+1) k uvolnění jodu |
| Titrační činidlo | Na₂S₂O₃ 10 mmol/l, standardizovaný denně na KIO₃ 10 mmol/l (c = 6·20·1,66/V); škrob 10 g/l ke konci |
| Rušivé vlivy | taniny, huminové kyseliny, ligniny, sulfidy, thiomočovina, dýchající systémy → sonda ISO 5814; dusitany ≤ 15 mg/l ničí azid; oxidační/redukční látky — kap. 9; nerozpuštěné látky — příloha |
| Uchovávání | zafixovaný vzorek (Mn + alkálie) do 24 h bez světla |
| Preciznost | s = 0,03–0,05 mg/l v sérii pro vodu nasycenou vzduchem (8,5–9 mg/l) |
Norma
- Označení normy
- PN-EN 25813:1997 (EN 25813:1992; ISO 5813:1983)
- Název (PL)
- Jakość wody — Oznaczanie tlenu rozpuszczonego — Metoda jodometryczna
- Název (EN)
- Water quality — Determination of dissolved oxygen — Iodometric method
Postup krok za krokem
-
Test na oxidační/redukční látky
Mohou-li rušit: 50 ml vody neutralizujte na 2 kapky fenolftaleinu, přidejte 0,5 ml H₂SO₄ 2 mol/l, cca 0,5 g KI/NaI a několik kapek škrobu — modré zbarvení = oxidační látky (postupujte podle 9.1); bez zbarvení přidejte 0,2 ml jodu 0,005 mol/l, protřepejte, 30 s — chybí-li modré zbarvení = redukční látky (podle 9.2: oxidace 1,00 ml chlornanu cca 4 g Cl/l ve dvou vzorcích a korekce).
-
Odběr vzorku
Naplňte Winklerovu lahev do přetečení beze změny obsahu kyslíku (povrchové vody); ze sítě — inertní trubička ke dnu, propláchněte cca 10 objemy; z hloubky — vzorkovač plněný vytěsňováním vzduchu, bez turbulence. Odstraňte bubliny ulpívající na skle.
-
Fixace kyslíku
Ihned (nejlépe na místě) přidejte pod hladinu 1 ml roztoku síranu manganatého a 2 ml alkalického činidla pipetami s úzkou špičkou; uzavřete bez bublin, několikrát převraťte, nechte sraženinu usadit ≥ 5 min, znovu promíchejte. Takto zafixovaný vzorek lze přepravit do laboratoře a uchovávat do 24 h bez světla.
-
Uvolnění jodu
Když je sraženina v dolní třetině lahve, přidejte pomalu 1,5 ml kyseliny sírové (1+1) (nebo kyseliny fosforečné), uzavřete a třepejte do úplného rozpuštění sraženiny a rovnoměrného rozptýlení jodu.
-
Titrace
Převeďte celý obsah lahve nebo podíl V₁ do kuželové baňky (při titraci v lahvi odsajte podíl čirého roztoku bez zvíření) a titrujte thiosíranem sodným 10 mmol/l, škrob přidejte ke konci, do odbarvení.
-
Výpočet
ρ(O₂) = 32·V₂·c·f₁/(4·V₁) [mg/l], f₁ = V₀/(V₀ − 3 ml); při zvláštních postupech použijte vzorce 9.1.3/9.2.4 a při flokulaci (příloha: 20 ml kamence 10 % + 4 ml amoniaku 13 mol/l na 1000 ml, sedimentace, odsátí čiré kapaliny do dvou lahví) — faktor V₆/(V₆ − 24 ml). Výsledek uveďte s jedním desetinným místem, teplotu okolí a atmosférický tlak.
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Winklerovy lahve 130–350 ml, úzkohrdlé, kalibrované na 1 ml, s číslovanými zátkami | objem stanovený vážením | — |
| Pipety s úzkou špičkou (1 ml, 2 ml, 1,5 ml) | dávkování činidel pod hladinu | — |
| Byreta a kuželová baňka | titrace thiosíranem | — |
| Hlubinný vzorkovač s trubičkou ke dnu lahve / inertní trubička pro odběr ze sítě | plnění bez turbulence, propláchnutí 10 objemy | — |
| Sušárna 180 °C | sušení jodičnanu draselného | — |
Činidla, živné půdy a spotřební materiál
| Činidlo | CAS | Podrobnosti |
|---|---|---|
| Síran manganatý bezvodý 340 g/l (monohydrát 380 g/l nebo MnCl₂·4H₂O 450 g/l) | — | srážení hydroxidu manganatého vázajícího kyslík |
| Alkalické jodid-azidové činidlo (NaOH/KOH + KI/NaI + NaN₃) | — | alkalizace, zdroj jodidu, odstranění dusitanů |
| Kyselina sírová (1+1) a 2 mol/l (nebo kyselina fosforečná při Fe(III)) | — | uvolnění jodu, standardizace |
| Thiosíran sodný 10 mmol/l (s 0,4 g NaOH/l), jodičnan draselný 10 mmol/l | — | titrační činidlo a standard pro denní standardizaci |
| Škrob 10 g/l (čerstvý), fenolftalein 1 g/l, jod 0,005 mol/l, chlornan sodný cca 4 g Cl/l, kamenec draselno-hlinitý 10 % a amoniak 13 mol/l | — | indikátory, test na oxidační/redukční látky, zvláštní postupy (kap. 9, příloha) |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Azid sodný je velmi silný jed — koncentrované činidlo neokyselovat, nevylévat do kanalizace s kovy (výbušné azidy); činidlo lze vynechat při nepřítomnosti dusitanů
- Koncentrovaná kyselina sírová (1+1) — přidávat kyselinu do vody, brýle, rukavice; při Fe(III) kyselina fosforečná
- Chlornan sodný (postup 9.2) — oxidační činidlo; opatrné dávkování
- Odběr z hloubky a z břehu — zajištění proti utonutí
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN 25813:1997 (EN 25813:1992; ISO 5813:1983) — „Water quality — Determination of dissolved oxygen — Iodometric method“.
Jak tato metoda funguje?
Reakce rozpuštěného kyslíku ve vzorku s čerstvě vysráženým hydroxidem manganatým (vzniklým po přidání hydroxidu sodného nebo draselného k síranu manganatému); okyselení a oxidace jodidu vzniklou sloučeninou manganu ve vyšším oxidačním stupni, uvolňující ekvivalentní množství jodu; stanovení jodu titrací thiosíranem sodným. Činidla: kyselina sírová (1+1; 500 ml koncentrované do 500 ml vody; při podezření na železo(III) — kyselina fosforečná 1,70 g/ml), kyselina sírová 2 mol/l (½ H₂SO₄), alkalické jodid-azidové činidlo (35 g NaOH nebo 50 g KOH + 30 g KI nebo 27 g NaI v přibližně 50 ml vody, zvlášť 1 g NaN₃ v několika ml vody, dohromady do 100 ml, v hnědé lahvi; azid lze vynechat, nejsou-li přítomny dusitany; po zředění a okyselení nemá se škrobem dávat zbarvení), síran manganatý bezvodý 340 g/l (nebo monohydrát 380 g/l, chlorid 450 g/l; zakalený filtrovat), odměrný roztok jodičnanu draselného 10 mmol/l (⅙ KIO₃; 3,567 g sušeného při 180 °C do 1000 ml, poté 100 ml → 1000 ml), thiosíran sodný 10 mmol/l (2,5 g Na₂S₂O₃·5H₂O v čerstvě převařené vodě + 0,4 g NaOH do 1000 ml, v tmavé lahvi; standardizovaný denně na 20,00 ml jodičnanu s přibližně 0,5 g KI a 5 ml H₂SO₄ 2 mol/l: c = 6·20·1,66/V), škrob 10 g/l čerstvý, fenolftalein 1 g/l, jod přibližně 0,005 mol/l (4–5 g KI + přibližně 130 mg I₂ do 100 ml), KI nebo NaI.
Jaký je rozsah měření a přesnost?
Rozsah: > 0,2 mg/l O₂ do cca 20 mg/l (dvojnásobné nasycení); Činidla na lahev: 1 ml MnSO₄ (340 g/l bezvodý) + 2 ml alkalického jodid-azidového činidla; 1,5 ml H₂SO₄ (1+1) k uvolnění jodu; Titrační činidlo: Na₂S₂O₃ 10 mmol/l, standardizovaný denně na KIO₃ 10 mmol/l (c = 6·20·1,66/V); škrob 10 g/l ke konci; Rušivé vlivy: taniny, huminové kyseliny, ligniny, sulfidy, thiomočovina, dýchající systémy → sonda ISO 5814; dusitany ≤ 15 mg/l ničí azid; oxidační/redukční látky — kap. 9; nerozpuštěné látky — příloha.
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Winklerovy lahve 130–350 ml, úzkohrdlé, kalibrované na 1 ml, s číslovanými zátkami, Pipety s úzkou špičkou (1 ml, 2 ml, 1,5 ml), Byreta a kuželová baňka, Hlubinný vzorkovač s trubičkou ke dnu lahve / inertní trubička pro odběr ze sítě, Sušárna 180 °C.
Kde se tato zkouška používá?
Referenční metoda rozpuštěného kyslíku — kalibrace a ověřování elektrochemických a optických sond; Povrchové vody, odběry a vodovodní sítě, vody v různých hloubkách (speciální vzorkovače); Stanovení kyslíku před inkubací BSK a po ní (chemická metoda) v laboratořích bez sond; Čisté a nasycené vody (do cca 20 mg/l, dvojnásobné nasycení), bez rušivých látek; Vody s nerozpuštěnými látkami (po flokulaci kamencem draselno-hlinitým a amoniakem podle přílohy) nebo s oxidačními/redukčními látkami (postupy kap. 9).
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Azid sodný je velmi silný jed — koncentrované činidlo neokyselovat, nevylévat do kanalizace s kovy (výbušné azidy); činidlo lze vynechat při nepřítomnosti dusitanů; Koncentrovaná kyselina sírová (1+1) — přidávat kyselinu do vody, brýle, rukavice; při Fe(III) kyselina fosforečná; Chlornan sodný (postup 9.2) — oxidační činidlo; opatrné dávkování; Odběr z hloubky a z břehu — zajištění proti utonutí.
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 25813.