🔧 Zkoušení těsnosti — volba metody a techniky, včetně helia jako stopovacího plynu

Automobilový průmysl PN-EN 1779

Ve zkratce

Volba metody a techniky zkoušení těsnosti indikací nebo měřením netěsnosti plynem podle normy EN 1779, která porovnává vakuové techniky, techniky se stopovacím plynem pod tlakem (včetně helia) a další metody normativní přílohy A. Zkouška se provádí podle normy PN-EN 1779:2002 + PN-EN 1779:2002/A1:2006; Jednotka netěsnosti: Pa·m³/s (průtok pV určeného plynu za určených podmínek). Postup zahrnuje 7 kroků; oblasti použití: Volba metody a techniky zkoušení těsnosti pro specifikace a návody ke zkoušení objektu, který lze vyčerpat nebo naplnit plynem, Měření celkové netěsnosti objektu vakuovými nebo akumulačními technikami se stopovacím plynem (např. heliem), Lokalizace netěsností — ostřik stopovacím plynem na vyčerpaný objekt nebo sací sonda u objektu pod tlakem stopovacího plynu.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN 1779:2002 + PN-EN 1779:2002/A1:2006
  • Kategorie: Automobilový průmysl
  • Kroky postupu: 7
  • Jednotka netěsnosti: Pa·m³/s (průtok pV určeného plynu za určených podmínek)
  • Požadavek na těsnost: netěsnost určeného plynu při určené teplotě a určených tlacích; nulovou netěsnost nelze požadovat
  • Příklady z normy: láhev se stlačeným vzduchem — řádu 5 × 10⁻⁴ Pa·m³/s; kardiostimulátor — 10⁻¹⁰ Pa·m³/s

Přehled

STAV (stav k 07.11.2026). PN-EN 1779:2002 „Nedestruktivní zkoušení — Zkoušky těsnosti — Kritéria volby metody a techniky“ — polská verze, zveřejněna 19.08.2002, zavádí EN 1779:1999; změna PN-EN 1779:2002/A1:2006 (polská verze, zveřejněna 18.05.2006; dříve anglická verze z roku 2005) zavádí EN 1779:1999/A1:2003 a mění jen obsah a předmluvu a odstraňuje informativní přílohu ZA (vazba na směrnici 97/23/ES). Označení „PN-EN 1779:2004“ z dřívějšího popisu v katalogu PKN neexistuje. NOVÉ VYDÁNÍ: CEN zveřejnil EN 1779:2026 (07.10.2026 podle katalogu iTeh), které nahrazuje EN 1779:1999 a A1:2003; v katalogu PKN nové vydání zatím není. Text vydání 1999 a 2026 nemáme — popis podle návrhu prEN 1779:2024 (listopad 2024), který podle předmluvy oproti vydání 1999 změnil citované normy, aktualizoval tabulku 2 s obrázky a přidal bod 8.1.

CO NORMA ZAHRNUJE. Podle kapitoly 1 (text návrhu prEN 1779:2024, který má stejný předmět jako vydání 1999) uvádí norma kritéria volby nejvhodnější metody a techniky hodnocení těsnosti indikací nebo měřením netěsnosti plynem; normativní příloha A umožňuje porovnat normalizované zkušební metody. Norma nezahrnuje zjišťování netěsností hydrostatickou zkouškou ani elektromagnetickými metodami a týká se objektů, které lze vyčerpat nebo naplnit plynem pod tlakem. Termíny — podle EN ISO 20484; kvalifikace personálu — doporučuje se certifikace podle EN ISO 9712.

JEDNOTKY A POŽADAVKY NA TĚSNOST (kapitoly 5–6). Netěsnost se udává jako průtok pV určeného plynu netěsností za určených podmínek, v pascalech krát krychlový metr za sekundu (Pa·m³/s); dřívější jednotky přepočítává informativní příloha B. Ve specifikacích a návodech se těsnost vyjadřuje jako netěsnost určeného plynu při určené teplotě a určených tlacích. Nulovou netěsnost nelze požadovat — požadovaná těsnost má vycházet z funkce objektu. Příklady normy: netěsnost řádu 5 × 10⁻⁴ Pa·m³/s je přípustná pro láhev se stlačeným vzduchem a 10⁻¹⁰ Pa·m³/s je typická pro kardiostimulátory. Součet netěsností prvků a spojů má být menší než přípustná netěsnost celého systému.

VOLBA TECHNIKY (kapitola 7, tabulky 1 a 2). Volí se směr proudění plynu (z objektu nebo do objektu), rozsah zkoušky (místní nebo celková), účel (lokalizace netěsnosti nebo měření netěsnosti), poté metoda ze skupin A–D přílohy A a ověří se praktické potíže. Techniky lokalizace mohou poskytnout odhad velikosti netěsnosti, ale nesmí se jimi prokazovat splnění požadavků specifikace. Vakuové techniky (skupina A): vyčerpaný objekt spojený s detektorem se umístí do komory se stopovacím plynem nebo se do něj zcela ponoří (A.1 — celková), podezřelé oblasti se zakryjí těsným krytem se stopovacím plynem (A.2 — částečná) nebo se stopovací plyn nastříká na podezřelá místa (A.3 — místní). Techniky se stopovacím plynem v objektu (skupina B): zjišťování amoniaku změnou barvy nátěru nebo pásky (B.1), vakuová komora přikládaná k povrchu (B.2.1) nebo ostřik plynem na druhé straně stěny (B.2.2), akumulace plynu v komoře nebo v těsných vacích s měřením nárůstu koncentrace po době shromažďování (B.3), zjišťování sací sondou — „čichání“ (B.4), hermeticky uzavřené objekty zkoušené po nasycení plynem v tlakové komoře a vyčerpání (B.5). Helium je jedním ze stopovacích plynů těchto technik; volba techniky závisí na rozsahu netěsností, účelu zkoušky (měření nebo lokalizace), konstrukci objektu, provozních a zkušebních podmínkách a bezpečnosti (kapitola 8).

ZKOUŠKA HELIEM. Průběh zkoušky stopovacím plynem (včetně helia) s detektorem — přípravu objektu, ověření detektoru referenční netěsností, naplnění plynem, měření a hodnocení — popisují normy uváděné u této normy v rozsazích akreditace (v rozsahu české laboratoře vedle EN 1779: EN 1593 — bublinková metoda, EN 13184 — metoda změny tlaku, EN ISO 20485 — metoda stopovacího plynu). Jejich text jsme při tomto ověřování nečetli.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Neuvádíme citlivost jednotlivých technik ani rozsahy netěsností z přílohy A (text přílohy je mimo náhled), zkušební tlaky a doby, hodnoty přípustných odchylek při ověřování detektoru, koncentraci helia ve vzduchu, značky a ceny detektorů — v textu normy, který jsme četli, tato čísla nejsou.

Princip metody

Těsnost objektu se obvykle hodnotí měřením netěsnosti plynem — průtoku netěsností za určených podmínek tlaku a teploty. U technik se stopovacím plynem zjišťuje plyn procházející netěsností detektor tohoto plynu: na straně vakua (objekt nebo komora vyčerpané a spojené s detektorem) nebo na straně atmosféry (sací sonda, akumulace v komoře nebo vaku).

Jedním krokem obvykle nelze změřit celkovou netěsnost a zároveň najít místa netěsností — proto norma rozlišuje techniky celkové (měření netěsnosti celého objektu) a místní (lokalizace netěsností). Netěsnost změřená při zkoušce se přepočítá na netěsnost za provozních podmínek.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Jednotka netěsnostiPa·m³/s (průtok pV určeného plynu za určených podmínek)
Požadavek na těsnostnetěsnost určeného plynu při určené teplotě a určených tlacích; nulovou netěsnost nelze požadovat
Příklady z normyláhev se stlačeným vzduchem — řádu 5 × 10⁻⁴ Pa·m³/s; kardiostimulátor — 10⁻¹⁰ Pa·m³/s
Skupiny metod (příloha A)A — vakuové techniky (A.1–A.3), B — stopovací plyn v objektu (B.1–B.7), C a D — ostatní metody
Kritéria volbysměr proudění, rozsah (místní nebo celkový), účel (lokalizace nebo měření), rozsah netěsností, konstrukce objektu, podmínky, bezpečnost
Mimo předmět normyhydrostatická zkouška, elektromagnetické metody

Norma

Označení normy
PN-EN 1779:2002 + PN-EN 1779:2002/A1:2006
Název (PL)
Badania nieniszczące — Badania szczelności — Kryteria wyboru metody i techniki
Název (EN)
Non-destructive testing — Leak testing — Criteria for method and technique selection

Postup krok za krokem

  1. Požadavek na těsnost

    Stanovte přípustnou netěsnost v Pa·m³/s pro určený plyn, teplotu a tlaky, vázanou na funkci objektu (nikdy nulovou).

  2. Směr proudění

    Zvolte, zda má plyn proudit z objektu, nebo do objektu.

  3. Rozsah a účel zkoušky

    Určete rozsah (místní nebo celkový) a účel: lokalizace netěsnosti nebo měření netěsnosti.

  4. Volba metody

    Zvolte metodu ze skupin A–D přílohy A podle tabulky 1 normy.

  5. Zkušební podmínky

    Zohledněte rozsah netěsností, konstrukci objektu, provozní a zkušební podmínky (tlak, teplota, druh plynu) a bezpečnost (kapitola 8).

  6. Přepočet výsledku

    Netěsnost změřenou při zkoušce přepočítejte na netěsnost za provozních podmínek; techniky lokalizace nepoužívejte k prokázání shody se specifikací.

  7. Návod ke zkoušce

    Průběh zkoušky zvolenou technikou popište podle normy této metody (např. EN ISO 20485 pro stopovací plyn).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Detektor stopovacího plynuzvolený podle techniky a stopovacího plynu (např. helia) — požadavky v normách zkušebních metod—
Čerpací systémpro vyčerpání objektu nebo komory u vakuových technik—
Komora, kryt nebo těsné vakypro celkové, částečné a akumulační techniky—
Sací sonda nebo stříkací pistole plynupro lokalizaci netěsností—
Referenční netěsnostpro ověření citlivosti měřicího systému—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Helium (stopovací plyn)7440-59-7jeden ze stopovacích plynů technik skupin A a B; čistota a koncentrace podle návodu ke zkoušce
Amoniak s indikačním nátěrem nebo páskou7664-41-7technika B.1 — indikátor mění barvu v místě netěsnosti

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN 1779:2002 + PN-EN 1779:2002/A1:2006 — „Non-destructive testing — Leak testing — Criteria for method and technique selection“.

Jak tato metoda funguje?

Těsnost objektu se obvykle hodnotí měřením netěsnosti plynem — průtoku netěsností za určených podmínek tlaku a teploty. U technik se stopovacím plynem zjišťuje plyn procházející netěsností detektor tohoto plynu: na straně vakua (objekt nebo komora vyčerpané a spojené s detektorem) nebo na straně atmosféry (sací sonda, akumulace v komoře nebo vaku).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Jednotka netěsnosti: Pa·m³/s (průtok pV určeného plynu za určených podmínek); Požadavek na těsnost: netěsnost určeného plynu při určené teplotě a určených tlacích; nulovou netěsnost nelze požadovat; Příklady z normy: láhev se stlačeným vzduchem — řádu 5 × 10⁻⁴ Pa·m³/s; kardiostimulátor — 10⁻¹⁰ Pa·m³/s; Skupiny metod (příloha A): A — vakuové techniky (A.1–A.3), B — stopovací plyn v objektu (B.1–B.7), C a D — ostatní metody.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 7 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Detektor stopovacího plynu, Čerpací systém, Komora, kryt nebo těsné vaky, Sací sonda nebo stříkací pistole plynu, Referenční netěsnost.

Kde se tato zkouška používá?

Volba metody a techniky zkoušení těsnosti pro specifikace a návody ke zkoušení objektu, který lze vyčerpat nebo naplnit plynem; Měření celkové netěsnosti objektu vakuovými nebo akumulačními technikami se stopovacím plynem (např. heliem); Lokalizace netěsností — ostřik stopovacím plynem na vyčerpaný objekt nebo sací sonda u objektu pod tlakem stopovacího plynu; Zkoušení hermeticky uzavřených objektů po nasycení stopovacím plynem v tlakové komoře (technika B.5).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Tlakový rozdíl — nebezpečí při plnění objektu plynem a při vyčerpání (kapitola 8.6.1 normy); Nebezpečné látky — stopovací plyny a indikátory podle bezpečnostních listů (kapitola 8.6.2); helium v uzavřených prostorách vytěsňuje kyslík; Elektrická nebezpečí přístrojů (kapitola 8.6.3).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 1779.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí