🌡️ Termovize budov

Stavebnictví PN-EN 13187

Ve zkratce

Kvalitativní zjišťování tepelných nepravidelností v obvodovém plášti budovy termovizní metodou: infračervená kamera zaznamenává rozložení zdánlivé radiační teploty povrchu a termogramy se porovnávají s rozložením teploty očekávaným pro danou konstrukci. Zkouška se provádí podle normy PN-EN 13187:2001 → PN-EN ISO 6781-1:2024-02; Spektrální rozsah snímače: od 2 µm do 12 µm (EN 13187, kap. 5). Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Zkouška infračervenou kamerou nových budov nebo budov po přestavbě — hodnocení pláště jako celku (EN 13187, kap. 1), Zjednodušená zkouška kamerou při auditech, např. na stavbě, při kontrole výroby a rutinních prohlídkách (EN 13187, kap. 1), Lokalizace tepelných nepravidelností a cest netěsností vzduchu pláštěm — bez stanovení míry izolace a vzduchotěsnosti.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN 13187:2001 → PN-EN ISO 6781-1:2024-02
  • Kategorie: Stavebnictví
  • Kroky postupu: 6
  • Charakter metody: kvalitativní — lokalizace nepravidelností, bez stanovení míry izolace a vzduchotěsnosti
  • Spektrální rozsah snímače: od 2 µm do 12 µm (EN 13187, kap. 5)
  • Měření teploty vzduchu: uvnitř a venku těsně před zkouškou, přesnost ± 1 °C

Přehled

STAV (stav k 06.11.2026). PN-EN 13187:2001 „Tepelné chování budov — Kvalitativní zjišťování tepelných nepravidelností v pláštích budov — Infračervená metoda“ — polská verze, zveřejněná 13.06.2001, zavádí EN 13187:1998 [IDT] a ISO 6781:1983 [MOD]; ZRUŠENA 08.02.2024 a nahrazena PN-EN ISO 6781-1:2024-02 „Vlastnosti budov — Zjišťování tepelných, vzduchových a vlhkostních nepravidelností v budovách infračervenými metodami — Část 1: Obecné postupy“ (anglická verze, zveřejněná 08.02.2024, zavádí EN ISO 6781-1:2023 a ISO 6781-1:2023 [IDT]). EN 13187:1998 byla zpracována na základě ISO 6781:1983 (modifikované — hlavní změnou bylo doplnění „zjednodušené zkoušky kamerou“); podle katalogu iTeh bylo slovinské zavedení této normy zrušeno 26.09.2023 a nahrazeno EN ISO 6781-1:2023. ISO 6781-1:2023 „Performance of buildings — Detection of heat, air and moisture irregularities in buildings by infrared methods — Part 1: General procedures“ (první vydání, 04.08.2023) nahradila ISO 6781:1983. Níže uvedený popis postupu pochází z textu EN 13187:1998; nová norma je popsána v samostatném odstavci.

PŘEDMĚT (EN 13187, kap. 1). Norma uvádí kvalitativní metodu zjišťování tepelných nepravidelností v obvodovém plášti budovy termovizní zkouškou — především ke zjištění velkých rozdílů tepelných vlastností obvodových konstrukcí, včetně jejich vzduchotěsnosti. Stanoví dvě varianty: zkoušku infračervenou kamerou — hlavně k hodnocení nových budov nebo výsledku přestavby — a zjednodušenou zkoušku kamerou, vhodnou při auditech, např. na stavbě, při kontrole výroby a rutinních prohlídkách; obě se liší hlavně způsobem zpracování protokolu a prezentace výsledků. Výsledky má interpretovat a hodnotit osoba k tomu speciálně vyškolená. Metoda slouží k lokalizaci tepelných nepravidelností a cest netěsností vzduchu; neslouží ke stanovení míry tepelné izolace a vzduchotěsnosti — k tomu jsou potřebné jiné metody.

PRINCIP (kap. 4). Zkouška zahrnuje: stanovení rozložení povrchové teploty části pláště z rozložení zdánlivé radiační teploty zaznamenaného infračerveným systémem; zjištění, zda je rozložení „nepravidelné“, tj. vyplývá např. z vad izolace, zavlhčení nebo netěsnosti vzduchu; hodnocení druhu a rozsahu vad. Termogramy se porovnávají s rozložením teploty očekávaným pro danou konstrukci, stanoveným z výkresů, výpočtů, referenčních termogramů nebo jiných zkoušek.

MĚŘICÍ SYSTÉM (kap. 5). Snímač infračerveného záření pracující v rozsahu vlnových délek od 2 µm do 12 µm, s dostatečným teplotním rozlišením (podle poznámky pod čarou normy zkušenosti z terénních zkoušek ukazují, že postačuje nejmenší rozlišitelný teplotní rozdíl 0,3 °C při povrchové teplotě 20 °C); zařízení zobrazující termální obraz; zařízení k záznamu obrazu a dat; způsob stanovení teplotních úrovní na zkoušeném povrchu. Během zkoušky nesmí nastat podstatný drift systému.

PODMÍNKY ZKOUŠKY (bod 6.1). Při stanovení podmínek — včetně strany pláště (zvenku nebo zevnitř) — se zohlední možnosti zařízení, skladba konstrukce, radiační vlastnosti povrchů, klima, přístupnost a vliv okolí. Teplotní rozdíl přes plášť má být tak velký, aby bylo možné nepravidelnosti zjistit; zkoušku je nejlépe provádět při ustáleném rozdílu teploty a tlaku — ne tehdy, když se teplota vzduchu venku nebo uvnitř může výrazně měnit, když je konstrukce vystavena přímému slunečnímu záření nebo když se vítr výrazně mění. Konkrétní požadavky lze přizpůsobit konstrukci, zařízení a klimatu; zapisují se do protokolu. Příklad souboru požadavků pro skandinávské podmínky uvádí příloha D normy.

POSTUP (bod 6.2). Využijí se výkresy a dokumenty pláště, emisivita materiálů se odhadne z tabulek, zapíše se teplota venkovního vzduchu, oblačnost, srážky, zavlhčení vnějšího povrchu, vítr a orientace budovy. Má-li zkouška lokalizovat netěsnosti vzduchu, vytvoří se na plášti tlakový rozdíl — nejméně 5 Pa v místě zkoušky — a plášť se zkoumá ze strany nižšího tlaku. Odhadne se vliv větraných dutin a zdrojů tepla (pokud možno se před zkouškou vypnou) a odstraní se nábytek zakrývající zkoumaná místa. Těsně před zkouškou se změří teplota vzduchu uvnitř a venku s přesností ± 1 °C; tlakový rozdíl se doporučuje měřit s přesností ± 2 Pa na závětrné a návětrné straně každého podlaží. Změny zdánlivé teploty na obraze se měří s přesností ± 10 % nebo ± 0,5 °C (větší z hodnot) a referenční teplotu povrchu se doporučuje stanovit s přesností ± 0,5 °C. Zkouška začíná předběžnou prohlídkou celého povrchu; termogramy se pořizují pro části bez vad i podezřelé části; odrazy se rozpoznávají pozorováním povrchu z různých míst; poloha termogramů se vyznačí na plánu; emisivitu a odrazy je třeba zohlednit při přepočtu na povrchovou teplotu. Netěsnost vzduchu ukázaná na termogramu se pokud možno ověří měřením rychlosti vzduchu.

HODNOCENÍ (bod 6.3). Očekávané rozložení teploty se stanoví z výkresů a dokumentů pláště, vytápění a větrání — výpočty, ze zkušenosti, laboratorních zkoušek nebo referenčních termogramů konstrukcí bez vad. Nepravidelnost, kterou nelze vysvětlit skladbou konstrukce, zdroji tepla, rozdílem emisivity nebo součinitele přestupu tepla, se považuje za vadu.

NOVÁ NORMA — ISO 6781-1:2023 (předmluva, úvod, kap. 1–2). Zahrnuje obecné požadavky na termovizi budov: rozsah termovizních služeb, druh a stav zařízení, kvalifikaci operátorů, analytiků a autorů protokolů (podle ISO 6781-3) a vykazování výsledků; týká se obytných, obchodních, veřejných a zvláštních budov. Ve srovnání s ISO 6781:1983 zahrnuje také zjišťování netěsností vzduchu a zavlhčení, aktualizuje požadavky s ohledem na vývoj techniky a rozlišuje kvalitativní a kvantitativní termovizi. Mezi citovanými normami jsou ISO 9972 (tlaková metoda s ventilátorem) a ISO 9869-1 (měření tepelného odporu in situ měřidlem tepelného toku).

CO ZDE NEUVÁDÍME. Kap. 7 (termovizní protokol) a přílohy A–D EN 13187 (referenční termogramy, příkladné požadavky pro skandinávské podmínky) — jsou mimo dostupný náhled; proto neuvádíme číselný minimální teplotní rozdíl přes plášť ani dobu bez oslunění. Požadavky ISO 6781-1:2023 mimo kap. 1–3 neznáme. Neuvádíme parametry kamer (rozlišení, citlivost), hodnoty emisivity materiálů ani přípustnou rychlost větru — dostupné texty je neuvádějí.

Princip metody

Termovizní kamera (snímač pracující v rozsahu od 2 µm do 12 µm) zaznamenává rozložení zdánlivé radiační teploty na povrchu pláště budovy. Po zohlednění emisivity a odrazů se stanoví rozložení povrchové teploty a porovná se s rozložením očekávaným pro danou konstrukci (z výkresů, výpočtů nebo referenčních termogramů).

Nepravidelnost, kterou nevysvětluje skladba konstrukce, zdroj tepla ani rozdíl emisivity či přestupu tepla, se považuje za vadu — např. vadu izolace, zavlhčení nebo netěsnost vzduchu. Při lokalizaci netěsností se vytvoří tlakový rozdíl nejméně 5 Pa a zkoumá se ze strany nižšího tlaku.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Charakter metodykvalitativní — lokalizace nepravidelností, bez stanovení míry izolace a vzduchotěsnosti
Spektrální rozsah snímačeod 2 µm do 12 µm (EN 13187, kap. 5)
Měření teploty vzduchuuvnitř a venku těsně před zkouškou, přesnost ± 1 °C
Změny teploty na obrazepřesnost ± 10 % nebo ± 0,5 °C (větší z hodnot); referenční teplota povrchu doporučeně ± 0,5 °C
Lokalizace netěsností vzduchutlakový rozdíl nejméně 5 Pa v místě zkoušky, zkouška ze strany nižšího tlaku; měření tlakového rozdílu doporučeně ± 2 Pa
Podmínkynejlépe ustálený rozdíl teploty a tlaku; ne při výrazných změnách teploty vzduchu, přímém oslunění konstrukce ani výrazně proměnlivém větru

Norma

Označení normy
PN-EN 13187:2001 → PN-EN ISO 6781-1:2024-02
Název (PL)
Właściwości cieplne budynków — Jakościowa detekcja wad cieplnych w obudowie budynku — Metoda podczerwieni
Název (EN)
Thermal performance of buildings — Qualitative detection of thermal irregularities in building envelopes — Infrared method

Postup krok za krokem

  1. Stanovení podmínek

    Zohlednit zařízení, skladbu konstrukce, radiační vlastnosti povrchů, klima, přístupnost a okolí; zvolit stranu zkoušky (zvenku nebo zevnitř). Nezkoušet při výrazných změnách teploty vzduchu, přímém oslunění konstrukce ani výrazně proměnlivém větru (bod 6.1).

  2. Dokumentace a vnější podmínky

    Prostudovat výkresy a dokumenty pláště, odhadnout emisivitu materiálů z tabulek; zapsat teplotu venkovního vzduchu, oblačnost, srážky, zavlhčení povrchu, vítr a orientaci budovy (bod 6.2).

  3. Příprava

    Při zkoušce netěsností vytvořit tlakový rozdíl nejméně 5 Pa a zkoumat ze strany nižšího tlaku. Pokud možno vypnout zdroje tepla, odstranit nábytek zakrývající zkoumaná místa. Těsně před zkouškou změřit teplotu vzduchu uvnitř a venku (± 1 °C) (bod 6.2).

  4. Nastavení kamery a předběžná prohlídka

    Nastavit systém podle návodu (citlivost, rozsah, clona); provést předběžnou prohlídku celého povrchu a podezřelé části a vybrané části bez vad podrobně zkoumat (bod 6.2).

  5. Termogramy

    Pořídit termogramy, odrazy rozpoznávat pozorováním povrchu z různých míst; polohu termogramů vyznačit na plánu; při přepočtu na povrchovou teplotu zohlednit emisivitu a odrazy (bod 6.2).

  6. Hodnocení a protokol

    Porovnat rozložení teploty s očekávaným; nepravidelnost nevysvětlenou skladbou konstrukce, zdroji tepla, emisivitou ani přestupem tepla považovat za vadu; netěsnosti pokud možno potvrdit měřením rychlosti vzduchu; podmínky zkoušky zapsat do protokolu (bod 6.1–6.3).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Termovizní kamera (infračervený systém)snímač od 2 µm do 12 µm s dostatečným teplotním rozlišením, zobrazení a záznam termálního obrazu, stanovení teplotních úrovní; bez podstatného driftu během zkoušky (EN 13187, kap. 5)—
Teploměry vzduchuměření teploty vzduchu uvnitř a venku s přesností ± 1 °C (bod 6.2)—
Měřidlo tlakového rozdíludoporučená přesnost ± 2 Pa — při zkoušce netěsností vzduchu (bod 6.2)—
Zařízení k vytvoření tlakového rozdílunejméně 5 Pa v místě zkoušky, má-li zkouška lokalizovat netěsnosti vzduchu (bod 6.2); ISO 6781-1 se odvolává na tlakovou metodu s ventilátorem podle ISO 9972—
Měřidlo rychlosti vzduchuověření netěsnosti vzduchu ukázané na termogramu, pokud možno (bod 6.2)—

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN 13187:2001 → PN-EN ISO 6781-1:2024-02 — „Thermal performance of buildings — Qualitative detection of thermal irregularities in building envelopes — Infrared method“.

Jak tato metoda funguje?

Termovizní kamera (snímač pracující v rozsahu od 2 µm do 12 µm) zaznamenává rozložení zdánlivé radiační teploty na povrchu pláště budovy. Po zohlednění emisivity a odrazů se stanoví rozložení povrchové teploty a porovná se s rozložením očekávaným pro danou konstrukci (z výkresů, výpočtů nebo referenčních termogramů).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Charakter metody: kvalitativní — lokalizace nepravidelností, bez stanovení míry izolace a vzduchotěsnosti; Spektrální rozsah snímače: od 2 µm do 12 µm (EN 13187, kap. 5); Měření teploty vzduchu: uvnitř a venku těsně před zkouškou, přesnost ± 1 °C; Změny teploty na obraze: přesnost ± 10 % nebo ± 0,5 °C (větší z hodnot); referenční teplota povrchu doporučeně ± 0,5 °C.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Termovizní kamera (infračervený systém), Teploměry vzduchu, Měřidlo tlakového rozdílu, Zařízení k vytvoření tlakového rozdílu, Měřidlo rychlosti vzduchu.

Kde se tato zkouška používá?

Zkouška infračervenou kamerou nových budov nebo budov po přestavbě — hodnocení pláště jako celku (EN 13187, kap. 1); Zjednodušená zkouška kamerou při auditech, např. na stavbě, při kontrole výroby a rutinních prohlídkách (EN 13187, kap. 1); Lokalizace tepelných nepravidelností a cest netěsností vzduchu pláštěm — bez stanovení míry izolace a vzduchotěsnosti; Zjišťování tepelných nepravidelností, netěsností vzduchu a zavlhčení v obytných, obchodních, veřejných a zvláštních budovách (ISO 6781-1:2023).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Dostupné texty norem neuvádějí požadavky na bezpečnost — zásady práce (např. ve výškách a u užívané budovy) stanoví zhotovitel na základě hodnocení rizik.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 13187.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí