💧 Stanovení neiontových tenzidů (látek reagujících s bismutem, BiAS) v odpadních vodách a vodách — oddělení ze zasoleného vzorku proudem dusíku nebo vzduchu do ethylacetátu, srážení Dragendorffovým činidlem (KBiI4 + BaCl2 + kyselina octová), rozpuštění sraženiny ve vinanu amonném a stanovení bismutu potenciometrickou titrací pyrrolidindithiokarbamátem sodným nebo podle přílohy AAS či spektrometrií UV při 263,5 nm; výsledek v mg/l přepočtený na nonylfenol s 10 skupinami ethylenoxidu (NP 10), mez detekce 0,05 mg/l, PN-ISO 7875-2
Ve zkratce
Neiontové tenzidy — ethoxyláty alkylfenolů a alkoholů, které lze oddělit a vysrážet Dragendorffovým činidlem — se stanovují v odpadních vodách přitékajících do čistírny a z ní odtékajících a v jiných odpadních vodách. Zkouška se provádí podle normy PN-ISO 7875-2:2002; STAV (stav karty k 03.10.2026): PN-ISO 7875-2:2002 (polská verze) aktuální; nahradila PN-C-04550-11:1988; ISO 7875-2:1984 potvrzena při přezkoumání (iTeh, 03.10.2026). Postup zahrnuje 5 kroků; oblasti použití: Odpadní vody přitékající do čistírny a z ní odtékající a jiné odpadní vody — nízké koncentrace neiontových tenzidů, mez detekce 0,05 mg/l pro vzorek 1 l (2), Povrchové vody — se vzorky až 5000 ml (2), Neiontové tenzidy typu ethoxylátů alkylfenolů a alkoholů, např. s 5–30 skupinami ethylenoxidu (2).
Na první pohled
- Norma: PN-ISO 7875-2:2002
- Kategorie: Fyzikální chemie
- Kroky postupu: 5
- STAV (stav karty k 03.10.2026): PN-ISO 7875-2:2002 (polská verze) aktuální; nahradila PN-C-04550-11:1988; ISO 7875-2:1984 potvrzena při přezkoumání (iTeh, 03.10.2026)
- Mez detekce (2) — pro vzorek 1 l: 0,05 mg/l; optimálně 250–800 µg tenzidu ve stanovení
- Podíl k oddělení (8.1): objem vzorku s 200–1000 µg tenzidu; 100 g NaCl a 5 g NaHCO3; 2 × 100 ml ethylacetátu, plyn 20–50 l/h po 5 min
Přehled
CO TATO NORMA POPISUJE. Předmět z karty PKN PN-ISO 7875-2:2002 (polská verze), celý: „Je uveden popis metody určené ke stanovení nízkých koncentrací látek reagujících s bismutem, používané u městských odpadních vod přitékajících do čistírny odpadních vod a z ní odtékajících a u jiných odpadních vod. Při zkoušení povrchových vod může být nutné použít velké objemy vzorku“. Text normy čteme v ukázce iTeh ISO 7875-2:1984 (francouzská verze) — celý: od předmluvy přes kapitoly 0–11 po obrázek přístroje a přílohu (stanovení bismutu: A.1 — AAS, A.2 — spektrometrie UV). Sken má místy zkreslené znaky; čísla uvádíme jen tam, kde je lze přečíst jednoznačně.
PODLE TEXTU ISO 7875-2:1984. Normu připravila ISO/TC 147 „Jakost vod“; ISO 7875 má dvě části — část 1 o aniontových tenzidech (methylenová modř) a část 2 o neiontových. Předmět (2): stanovení nízkých koncentrací látek aktivních vůči bismutu (BiAS), tedy neiontových tenzidů typu derivátů alkylenoxidu s alkylfenoly a alkoholy — pokud je lze oddělit a vysrážet Dragendorffovým činidlem (např. ethoxyláty s 5–30 skupinami ethylenoxidu v molekule); metoda je vhodná pro odpadní vody přitékající do čistírny a z ní odtékající a jiné odpadní vody a u povrchových vod může vyžadovat vzorky až 5000 ml; mez detekce 0,05 mg/l pro vzorek 1 l, optimální rozsah použití 250–800 µg tenzidu. Princip (4): oddělení tenzidů ze vzorku proudem vzduchu do ethylacetátu, odstranění ethylacetátu, srážení Dragendorffovým činidlem (KBiI4 + BaCl2 + CH3COOH), oddělení a rozpuštění sraženiny, stanovení bismutu — odpovídajícího tenzidu — potenciometrickou titrací roztokem pyrrolidindithiokarbamátu sodného; jinými způsoby stanovení bismutu jsou mj. AAS a spektrometrie. Činidla (5): mj. chlorid sodný, hydrogenuhličitan sodný, čerstvě destilovaný ethylacetát a methanol, ledová kyselina octová (ρ = 1,05 g/ml), roztok A (zásaditý dusičnan bismutitý v kyselině octové s jodidem draselným), roztok B (chlorid barnatý dihydrát), srážecí činidlo — 2 objemy roztoku A a 1 objem roztoku B, v láhvi z tmavého skla stálé asi týden; roztok vinanu amonného (12,40 g kyseliny vinné a 12,40 g roztoku amoniaku do 1000 ml); octanový pufr; pyrrolidindithiokarbamát sodný 0,5 mmol/l (103,0 mg dihydrátu, 10,0 ml amylalkoholu a 0,50 g hydrogenuhličitanu sodného do 1000 ml); standardní roztok síranu měďnatého (1,249 g pentahydrátu v 1000 ml) ke standardizaci odměrného roztoku; bromkresolový purpur; katex ve formě SO3H+ 0,15–0,30 mm. Ethylacetát je snadno hořlavý a toxický. Přístroje (6): přístroj k oddělování proudem plynu (dostupný komerčně; průměr frity rovný průměru trubice), iontovýměnná kolona 16 mm × 200 mm, zapisovací potenciometr s elektrodami platina–kalomel nebo platina–chlorid stříbrný, rozsah 250 mV, s automatickou byretou 20–25 ml; sklo mýt vodou, ethanolovým roztokem HCl 10 % (m/m) a oplachovat vodou. Odběr (7): podle ISO 5667-2 a ISO 5667-3; vzorek se neodebírá přes vrstvu pěny; skleněné láhve vypláchnuté methanolem; ochlazení na 4 °C při krátkém uchovávání; při uchovávání delším než 24 h — konzervační činidlo: 1 % (V/V) roztoku formaldehydu 40 % do 4 dnů nebo nasycení chloroformem do 8 dnů; nerozpuštěné látky se oddělí odstředěním, ale tenzid adsorbovaný na nerozpuštěných látkách se pak nestanoví. Provedení (8): přístroj v digestoři; při nerozpuštěných látkách nad 0,3 g/l se vzorek odstředí; objem vzorku obsahující 200–1000 µg neiontového tenzidu, 100 g chloridu sodného a 5 g hydrogenuhličitanu sodného; 100 ml ethylacetátu, průtok dusíku nebo vzduchu 20–50 l/h po 5 min, bez porušení rozhraní fází; rozpustí-li se ve vodě více než 20 % organické fáze, vzorek se vyřadí; druhé oddělení s čerstvými 100 ml ethylacetátu; ethylacetát se odpaří na vodní lázni v digestoři. Slepý pokus (8.2): 5 ml methanolu a 40 ml vody místo vzorku; spotřeba odměrného roztoku pod 1 ml, jinak se ověřují těžké kovy v činidlech. Srážení (8.3): zbytek v 5 ml methanolu, 40 ml vody, 0,5 ml roztoku HCl a 30 ml srážecího činidla, míchání 10 min, ponechání nejméně 5 min, filtrace přes kelímek s fritou (porozita 4); sraženina se rozpustí horkým (asi 80 °C) roztokem vinanu amonného (8.4). Standardizace odměrného roztoku (8.5): před každým použitím nebo jednou denně, na 10,0 ml standardního roztoku síranu měďnatého. Titrace (8.6): po neutralizaci amoniakem na bromkresolový purpur a přidání 10 ml octanového pufru, rychlostí 2 ml/min; bod ekvivalence — průsečík tečen potenciálové křivky; zploštělý inflexní bod se odstraní očištěním platinové elektrody brusným papírem. Výpočty (9.1): každý neiontový tenzid má vlastní přepočítací faktor závislý na délce řetězce ethylenoxidu, proto se výsledek vztahuje k referenční látce — NP 10; 1 ml odměrného roztoku odpovídá 54 µg NP 10, faktor f = 54 mg/l; výsledek v mg NP 10 na litr vzorku. Reprodukovatelnost (9.2): relativní směrodatná odchylka ± 10 % při koncentracích asi 0,5–1,0 mg/l. Rušivé vlivy (10): aniontové tenzidy neruší do desetinásobného přebytku; kationtové reagují se srážecím činidlem jako neiontové a stanovují se spolu s nimi — v případě potřeby se odstraňují na katexu (zbytek asi ve 20 ml methanolu, kolona s 10 ml pryskyřice, promytí 50–60 ml methanolu; u ethoxylátů s více než 25 skupinami ethylenoxidu — směs 4 objemů methanolu a 1 objemu dichlormethanu); oddělení proudem plynu odstraňuje polyethylenglykoly a většinu nepovrchově aktivních látek, ale o jiných rušivých látkách se ví málo; při velkém množství nerozpuštěných látek je výtěžnost neúplná. Příloha: A.1 — bismut technikou AAS (standardní roztok z 0,500 g bismutu v 500 ml, kalibrace 1–5 mg Bi/l); A.2 — spektrometrie UV: sraženina rozpuštěná ve vinanu amonném s přídavkem 4 ml EDTA 0,02 mol/l, kyveta 20 mm, absorbance při 263,5 nm proti vodě, kalibrace 0, 200, 400, 600 a 1000 µg standardního tenzidu sráženého stejně jako vzorek; absorbance komplexu bismut–EDTA je stálá v rozsahu pH 2–9 a vinan a EDTA dávají slepou absorbanci asi 0,03–0,04.
STAV (stav karty k 03.10.2026). Karta PN-ISO 7875-2:2002 (polská verze, zveřejnění 03-12-2002, 11 stran, cenová skupina F) nemá záhlaví „Zrušena“: Sektor zdraví, životního prostředí a medicíny, TK 122 Jakost vody — Chemické zkoušky — Organické látky, ICS 13.060.50, „Zavádí: ISO 7875-2:1984 [IDT]“, „Nahrazuje: PN-C-04550-11:1988 — polská verze“. V katalogu iTeh (odečet 03.10.2026) má ISO 7875-2:1984 stav „Published“ a etapu 90.93 „International Standard confirmed“ (ukončeno 29.08.2026). Aniontové tenzidy popisují ve Znalostní bázi záznamy „Aniontové detergenty ve vodě (MBAS)“ (ISO 7875-1) a „Aniontové tenzidy ve vodě a odpadních vodách — index methylenové modři (MBAS): extrakce chloroformem a měření absorbance při 650 nm“ (PN-EN 903).
KOLIK LABORATOŘÍ A V JAKÉ PODOBĚ (kopie báze rozsahů akreditace, vsázka do 17.09.2026, odečet 03.10.2026). Číslo 7875-2 stojí v 5 záznamech u 5 laboratoří: AB 412, AB 418, AB 667, AB 849, AB 1188 — všude „PN-ISO 7875-2:2002“, u AB 849 s poznámkou „Metoda (A2)“. V aktuálních dokumentech PCA (odečet 03.10.2026, vydání od 14.11.2025 do 26.06.2026) stojí číslo v 5 položkách týchž 5 laboratoří. Záložka „Laboratoře“ („PN-ISO 7875-2“) ukazuje týchž 5 laboratoří — ověřeno dotazem záložky na produkčním serveru labcoda.pl 03.10.2026.
CO LABORATOŘE ZKOUŠEJÍ (položky v PCA). Všech pět laboratoří uvádí spektrofotometrickou metodu: AB 412 — „Neiontové detergenty“ ve vodě a odpadních vodách, (0,2–10,0) mg/l; AB 418 — (0,20–50) mg/l; AB 667 — (0,20–100) mg/l; AB 849 — „Neiontové detergenty“, (0,20–30) mg/l, „Metoda (A2)“; AB 1188 — (0,4–70) mg/l. Poznámka AB 849 ukazuje na variantu z přílohy A.2 — spektrometrii UV komplexu bismut–EDTA při 263,5 nm; hlavní text normy stanovuje bismut potenciometrickou titrací, kterou žádná z těchto laboratoří v rozsahu neuvádí. AB 418 má vedle druhou položku téhož stanovení podle vlastního postupu PB-34/08.2019, (0,10–50) mg/l. Dolní meze rozsahů (0,2–0,4 mg/l) leží nad mezí detekce z kapitoly 2 (0,05 mg/l pro vzorek 1 l); horní meze od 10 do 100 mg/l znamenají při množství 200–1000 µg v podílu (8.1) malé objemy vzorku.
KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. U odběru: norma zakazuje odebírat vzorek přes vrstvu pěny a ukládá používat skleněné láhve vypláchnuté methanolem (7); při uchovávání delším než 24 h ukládá zvážit konzervační činidlo — formaldehyd (do 4 dnů) nebo chloroform (do 8 dnů) — a vzorek uchovávaný déle bez něj nemá v normě žádnou oporu. U nerozpuštěných látek: po odstředění se tenzid adsorbovaný na nerozpuštěných látkách nestanoví a při velkém množství nerozpuštěných látek je výtěžnost neúplná (7, 10) — výsledek se týká rozpuštěné části. U kationtových tenzidů: srážejí se jako neiontové a zvyšují výsledek, nejsou-li odstraněny na katexu (10). U výsledku: každý neiontový tenzid má vlastní přepočítací faktor a výsledek je vyjádřen jako NP 10 (9.1) — číslo v mg/l není hmotností skutečně přítomných ethoxylátů a nelze je přímo srovnávat s výsledkem vypočteným na jiný standard. U slepého pokusu: spotřeba odměrného roztoku nad 1 ml ukazuje na těžké kovy v činidlech (8.2). U oddělování: ztráta více než 20 % ethylacetátu do vodné fáze činí stanovení neplatným (8.1).
CO NEUVÁDÍME. Jednotlivá čísla, která sken neumožňuje přečíst jednoznačně (např. část koncentrací v receptuře roztoků A a B), nepřepisujeme. Neuvádíme limitní hodnoty tenzidů v odpadních vodách ani ve vodě — texty předpisů jsme pro tento záznam nečetli — ani obsah vlastního postupu PB-34/08.2019.
Princip metody
Ke vzorku se přidá chlorid sodný a hydrogenuhličitan sodný a neiontové tenzidy se převedou proudem dusíku nebo vzduchu (20–50 l/h) do vrstvy ethylacetátu nad vzorkem. Po odpaření rozpouštědla se tenzidy vysrážejí Dragendorffovým činidlem (jodobismutitan draselný s chloridem barnatým v kyselině octové), sraženina se rozpustí v horkém vinanu amonném a stanoví se bismut — potenciometrickou titrací pyrrolidindithiokarbamátem sodným (hlavní text), technikou AAS (A.1) nebo spektrometrií UV komplexu bismut–EDTA při 263,5 nm (A.2). Množství bismutu se přepočte na nonylfenol s 10 skupinami ethylenoxidu (NP 10).
Použití
- Odpadní vody přitékající do čistírny a z ní odtékající a jiné odpadní vody — nízké koncentrace neiontových tenzidů, mez detekce 0,05 mg/l pro vzorek 1 l (2)
- Povrchové vody — se vzorky až 5000 ml (2)
- Neiontové tenzidy typu ethoxylátů alkylfenolů a alkoholů, např. s 5–30 skupinami ethylenoxidu (2)
- Voda a odpadní vody — „neiontové detergenty“, spektrofotometrická metoda, v rozsazích akreditace 5 laboratoří v PCA
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| STAV (stav karty k 03.10.2026) | PN-ISO 7875-2:2002 (polská verze) aktuální; nahradila PN-C-04550-11:1988; ISO 7875-2:1984 potvrzena při přezkoumání (iTeh, 03.10.2026) |
| Mez detekce (2) — pro vzorek 1 l | 0,05 mg/l; optimálně 250–800 µg tenzidu ve stanovení |
| Podíl k oddělení (8.1) | objem vzorku s 200–1000 µg tenzidu; 100 g NaCl a 5 g NaHCO3; 2 × 100 ml ethylacetátu, plyn 20–50 l/h po 5 min |
| Podmínka platnosti oddělení (8.1) | ztráta více než 20 % organické fáze do vody — vzorek vyřadit |
| Srážecí činidlo (5.13) | 2 objemy roztoku A (dusičnan bismutitý, KI, kyselina octová) + 1 objem roztoku B (BaCl2); stálé asi týden |
| Stanovení bismutu (8.6, příloha) | potenciometrická titrace pyrrolidindithiokarbamátem sodným 0,5 mmol/l; nebo AAS (A.1) či UV 263,5 nm (A.2) |
| Přepočet (9.1) | výsledek jako NP 10; 1 ml odměrného roztoku = 54 µg NP 10; f = 54 mg/l |
| Slepý pokus (8.2) — mez platnosti | spotřeba odměrného roztoku pod 1 ml |
| Reprodukovatelnost (9.2) | relativní směrodatná odchylka ± 10 % při asi 0,5–1,0 mg/l |
| Dosah v rozsazích akreditace (odečet 03.10.2026) | 5 laboratoří, 5 záznamů v kopii báze a 5 položek v PCA; záložka „Laboratoře“ („PN-ISO 7875-2“) — týchž 5 na produkčním serveru |
Norma
- Označení normy
- PN-ISO 7875-2:2002
- Název (PL)
- Jakość wody — Oznaczanie surfaktantów — Część 2: Oznaczanie surfaktantów niejonowych z zastosowaniem odczynnika Dragendorffa
- Název (EN)
- Water quality — Determination of surfactants — Part 2: Determination of non-ionic surfactants using Dragendorff reagent
Postup krok za krokem
-
Odběr a konzervace
Skleněné láhve vypláchnuté methanolem, ne přes vrstvu pěny; 4 °C; nad 24 h — formaldehyd (do 4 dnů) nebo chloroform (do 8 dnů). PN-ISO 7875-2:2002 aktuální (stav karty PKN k 03.10.2026).
-
Oddělení proudem plynu
Vzorek s 200–1000 µg tenzidu, 100 g NaCl, 5 g NaHCO3, 100 ml ethylacetátu, dusík nebo vzduch 20–50 l/h po dobu 5 min; opakování s čerstvým ethylacetátem; odpaření rozpouštědla.
-
Srážení
Zbytek v 5 ml methanolu a 40 ml vody, 0,5 ml HCl, 30 ml srážecího činidla; 10 min míchání, nejméně 5 min stání; filtrace přes kelímek s fritou.
-
Stanovení bismutu
Sraženina v horkém vinanu amonném; potenciometrická titrace pyrrolidindithiokarbamátem sodným (2 ml/min) nebo AAS (A.1) či UV při 263,5 nm (A.2).
-
Výsledek
V mg/l jako NP 10 (1 ml odměrného roztoku = 54 µg NP 10), po odečtení slepého pokusu; kationtové tenzidy — předem odstraněné na katexu.
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Přístroj k oddělování proudem plynu | Kolona s fritou o průměru trubice, promývačka s ethylacetátem na přívodu plynu, průtokoměr 20–50 l/h; v digestoři (6.1, 8.1) | — |
| Zapisovací potenciometr s automatickou byretou | Elektrody platina–kalomel nebo platina–chlorid stříbrný, rozsah 250 mV, byreta 20–25 ml (6.3) | — |
| Iontovýměnná kolona | 16 mm × 200 mm, s 10 ml katexu — odstranění kationtových tenzidů (6.2, 10) | — |
| Filtrační kelímek se skleněnou fritou | Porozita 4, objem 40 ml, na odsávací baňce (8.3) | — |
| Spektrometr UV nebo AAS | Varianta A.2: kyveta 20 mm, 263,5 nm; varianta A.1: AAS s kalibrací 1–5 mg Bi/l (příloha) | — |
| Odstředivka, vodní lázeň, magnetické míchadlo | Odstředění při nerozpuštěných látkách nad 0,3 g/l; odpaření ethylacetátu v digestoři (8.1) | — |
Činidla, živné půdy a spotřební materiál
| Činidlo | CAS | Podrobnosti |
|---|---|---|
| Ethylacetát | 141-78-6 | Čerstvě destilovaný; 2 × 100 ml na stanovení; snadno hořlavý a toxický (5.3) |
| Chlorid sodný | 7647-14-5 | 100 g na vzorek (5.1, 8.1) |
| Hydrogenuhličitan sodný | 144-55-8 | 5 g na vzorek (5.2, 8.1) |
| Zásaditý dusičnan bismutitý | — | 1,70 g v roztoku A s kyselinou octovou a jodidem draselným (5.11) |
| Jodid draselný | 7681-11-0 | 65,0 g v roztoku A (5.11) |
| Chlorid barnatý dihydrát | 10326-27-9 | Roztok B; srážecí činidlo = 2 objemy A + 1 objem B (5.12, 5.13) |
| Kyselina vinná | 87-69-4 | 12,40 g s 12,40 g roztoku amoniaku do 1000 ml — roztok vinanu amonného k rozpuštění sraženiny (5.10) |
| Pyrrolidindithiokarbamát sodný | — | 0,5 mmol/l (103,0 mg dihydrátu do 1000 ml), standardizovaný před použitím nebo jednou denně (5.15, 8.5) |
| Síran měďnatý pentahydrát | 7758-99-8 | 1,249 g do 1000 ml — standardní roztok ke standardizaci odměrného roztoku (5.16, 5.17) |
| Methanol | 67-56-1 | Čerstvě destilovaný; pro slepý pokus, rozpouštění zbytku a promývání katexu (5.4) |
| Katex ve formě SO3H+ | — | 0,15–0,30 mm, odolný vůči alkoholu; regenerovaný methanolovým roztokem HCl (5.19) |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Ethylacetát je snadno hořlavý a toxický — oddělování a odpařování ve funkční digestoři (5.3, 8.1)
- Ke konzervaci vzorků norma uvádí formaldehyd a chloroform — oba vyžadují práci v digestoři a zneškodnění jako nebezpečný odpad (7)
- Chlorid barnatý a sloučeniny bismutu jsou toxické; dichlormethan používaný u katexu — těkavý a škodlivý (5.12, 10)
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-ISO 7875-2:2002 — „Water quality — Determination of surfactants — Part 2: Determination of non-ionic surfactants using Dragendorff reagent“.
Jak tato metoda funguje?
Ke vzorku se přidá chlorid sodný a hydrogenuhličitan sodný a neiontové tenzidy se převedou proudem dusíku nebo vzduchu (20–50 l/h) do vrstvy ethylacetátu nad vzorkem. Po odpaření rozpouštědla se tenzidy vysrážejí Dragendorffovým činidlem (jodobismutitan draselný s chloridem barnatým v kyselině octové), sraženina se rozpustí v horkém vinanu amonném a stanoví se bismut — potenciometrickou titrací pyrrolidindithiokarbamátem sodným (hlavní text), technikou AAS (A.
Jaký je rozsah měření a přesnost?
STAV (stav karty k 03.10.2026): PN-ISO 7875-2:2002 (polská verze) aktuální; nahradila PN-C-04550-11:1988; ISO 7875-2:1984 potvrzena při přezkoumání (iTeh, 03.10.2026); Mez detekce (2) — pro vzorek 1 l: 0,05 mg/l; optimálně 250–800 µg tenzidu ve stanovení; Podíl k oddělení (8.1): objem vzorku s 200–1000 µg tenzidu; 100 g NaCl a 5 g NaHCO3; 2 × 100 ml ethylacetátu, plyn 20–50 l/h po 5 min; Podmínka platnosti oddělení (8.1): ztráta více než 20 % organické fáze do vody — vzorek vyřadit.
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 5 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Přístroj k oddělování proudem plynu, Zapisovací potenciometr s automatickou byretou, Iontovýměnná kolona, Filtrační kelímek se skleněnou fritou, Spektrometr UV nebo AAS, Odstředivka, vodní lázeň, magnetické míchadlo.
Kde se tato zkouška používá?
Odpadní vody přitékající do čistírny a z ní odtékající a jiné odpadní vody — nízké koncentrace neiontových tenzidů, mez detekce 0,05 mg/l pro vzorek 1 l (2); Povrchové vody — se vzorky až 5000 ml (2); Neiontové tenzidy typu ethoxylátů alkylfenolů a alkoholů, např. s 5–30 skupinami ethylenoxidu (2); Voda a odpadní vody — „neiontové detergenty“, spektrofotometrická metoda, v rozsazích akreditace 5 laboratoří v PCA.
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Ethylacetát je snadno hořlavý a toxický — oddělování a odpařování ve funkční digestoři (5.3, 8.1); Ke konzervaci vzorků norma uvádí formaldehyd a chloroform — oba vyžadují práci v digestoři a zneškodnění jako nebezpečný odpad (7); Chlorid barnatý a sloučeniny bismutu jsou toxické; dichlormethan používaný u katexu — těkavý a škodlivý (5.12, 10).
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-ISO 7875-2.