🌿 Ztráta žíháním (550 °C) kalů, bioodpadů, půdy a odpadů — gravimetrická metoda
Ve zkratce
Žíhání naváženého podílu vzorku kalu, upravených bioodpadů, půdy nebo odpadů v peci při teplotě 550 ± 25 °C do konstantní hmotnosti a výpočet ztráty žíháním vztažené na sušinu z rozdílu hmotností podle PN-EN 15935:2022-01 (EN 15935:2021). Zkouška se provádí podle normy PN-EN 15935:2022-01; Vydání (stav k 08.11.2026): PN-EN 15935:2022-01 — anglická verze, zveřejněná 21.01.2022; zavádí EN 15935:2021 [IDT]; nahrazuje PN-EN 15935:2013-02 a PN-EN 15169:2011 s Ap1:2012. Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Ztráta žíháním při 550 °C u sedimentů, čistírenských kalů, upravených bioodpadů, půdy a odpadů (kap. 1), Odhad obsahu organické hmoty — se zohledněním podílu elementárního uhlíku, chemicky vázané vody a přeměn anorganických sloučenin (poznámka ke kap. 1, kap. 5), Komunální čistírenské kaly — ztráta žíháním sušiny kalu (obsah organických sloučenin) referenční metodou: žíhání při 550 °C a vážení (Dz.U. 2015 pol. 257, § 5 odst. 1 bod 3, příl. č. 4 poř. č. 3); snížení organické látky při anaerobním zpracování (§ 2 odst. 1 bod 8 písm. a).
Na první pohled
- Norma: PN-EN 15935:2022-01
- Kategorie: Životní prostředí
- Kroky postupu: 6
- Vydání (stav k 08.11.2026): PN-EN 15935:2022-01 — anglická verze, zveřejněná 21.01.2022; zavádí EN 15935:2021 [IDT]; nahrazuje PN-EN 15935:2013-02 a PN-EN 15169:2011 s Ap1:2012
- Teplota žíhání: 550 ± 25 °C (kap. 4, 6.2)
- Zkušební podíl: od 0,5 g do 5 g, vážený s přesností na 1 mg; více, je-li zajištěno úplné spálení (7.3, 7.4)
Přehled
STAV (stav k 08.11.2026). PN-EN 15935:2022-01 — anglická verze, zveřejněná 21.01.2022, zavádí EN 15935:2021 [IDT]; nahrazuje PN-EN 15935:2013-02 (anglická a polská verze) a PN-EN 15169:2011 s opravou PN-EN 15169:2011/Ap1:2012 (polská verze). Karta PKN nemá poznámku o zrušení a polská verze tohoto vydání v katalogu PKN není; v estonském katalogu je EN 15935:2021 platná od 01.09.2021. Norma odkazuje na EN 15934 (výpočet sušiny); PN-EN 15934:2013-02 byla 04.03.2026 nahrazena PN-EN ISO 11465:2026-03 (ISO 11465:2025), do níž byl obsah EN 15934 začleněn. Popis uvádíme podle textu EN 15935:2021 (SIST EN 15935:2021) — předmluvy, úvodu, kap. 1–7 a bodu 8.1.
VYDÁNÍ A PŘEDMĚT (předmluva, úvod, kap. 1). EN 15935:2021 nahradila EN 15935:2012 a EN 15169:2007: byly spojeny dvě normy, v předmětu bylo uvedeno více druhů vzorků a byla stanovena kritéria doby ohřevu. Metoda byla vypracována na základě EN 15169 (vycházející z EN 12879, připravené CEN/TC 292 „Charakterizace odpadů“) a EN 15935:2012 (připravené CEN/TC 400 „Horizontální normy v oblasti kalů, bioodpadů a půdy“). Norma uvádí metodu stanovení ztráty žíháním (LOI) při 550 °C u sedimentů, čistírenských kalů, upravených bioodpadů, půdy a odpadů; sušina se stanoví podle EN 15934. Lze zkoušet vysušené i nevysušené, předupravené vzorky; stanovení končí po stanovené době nebo po dosažení konstantní hmotnosti. Metoda byla validována (tabulka 1) pro komunální kal, kompost a čerstvý kompost, půdu s přídavkem kalu a zemědělskou půdu a — jako odpady — kontaminovanou půdu, vytěžený materiál z bagrování (sediment) a niklový kal. Ztráta žíháním se často používá jako odhad obsahu organické hmoty ve vzorku, ale za reakčních podmínek se uvolňují nebo pohlcují i anorganické látky a produkty rozkladu (například H₂O, CO₂, SO₂, O₂) a část anorganických látek je těkavá (poznámka ke kap. 1).
DEFINICE A PRINCIP (kap. 3–4). Ztráta žíháním — hmotnostní zlomek ztracený při spálení vysušeného vzorku do konstantní hmotnosti při stanovené teplotě; zbytek po žíhání — hmotnostní zlomek, který přitom zůstane; konstantní hmotnost — hmotnost, jejíž změna během další 1 h ohřevu nepřesáhne 0,5 % (m/m) nebo 2 mg, podle toho, která hodnota je větší. Navážený zkušební podíl se žíhá v peci do konstantní hmotnosti při teplotě (550 ± 25) °C a z rozdílu hmotností před žíháním a po něm se vypočte ztráta žíháním. Stanovení se provádí na vysušeném vzorku nebo přímo na nevysušeném vzorku — s krokem sušení nebo se vztažením k sušině.
RUŠIVÉ VLIVY A ZDROJE CHYB (kap. 5). LOI je empirický parametr, takže v zásadě nemá rušivé vlivy spojené se stanovením; slouží-li LOI k hodnocení obsahu organické hmoty, je třeba pamatovat, že výsledek zahrnuje elementární uhlík i těkání a reakce anorganických sloučenin. Chemicky vázaná voda se může uvolňovat a zvyšovat ztrátu. Železo a jiné kovy v nízkém oxidačním stavu nebo v kovovém stavu se mohou oxidovat a sulfidy přecházet na sírany — oba procesy dávají záporný příspěvek. Prudké vzplanutí způsobí ztrátu zbytku z kelímku (kladný příspěvek); je-li při vyjímání kelímku taková ztráta patrná, stanovení se vyřadí a opakuje s vhodnými opatřeními, například s menším podílem. Velká množství hydroxidu nebo oxidu vápenatého (například v kalech kondicionovaných vápnem) mohou vázat oxidy síry a oxid uhličitý uvolňované při žíhání a snižovat výsledek — zabraňuje tomu postupný ohřev podle 7.4, dostatečné větrání pece a vrstva vzorku v kelímku ne silnější než 5 mm.
PŘÍSTROJE (kap. 6). Kelímek, nejlépe s plochým dnem, obvykle o průměru od 50 mm do 70 mm, vhodný k žíhání při 550 °C (například niklový, platinový, porcelánový nebo křemenný); pec udržující teplotu (550 ± 25) °C; kovová nebo srovnatelná deska k předběžnému chlazení kelímků; exsikátor s aktivním sušidlem, například silikagelem; přesné váhy s přesností nejméně 1 mg.
KONZERVACE A PŘÍPRAVA VZORKU (7.1–7.2). Vzorky se konzervují například podle EN ISO 5667-15 nebo ISO 18512; biologicky neaktivní vzorky nemusí konzervaci vyžadovat a biologicky aktivní se inaktivují, například zmrazením nebo sušením na vzduchu. Vzorky se připravují například podle EN 15002 nebo EN 16179: pevné odpady se rozmělní na zrnitý prášek, nejlépe s částicemi pod 200 µm — neobsahují-li těkavé látky, lze je předtím sušit na vzduchu při teplotě nejvýše 40 °C; vlhké nebo pastovité odpady lze smísit s oxidem hlinitým na zrnitý materiál a rozmělnit, přičemž poměr přídavku ke vzorku se zohlední ve výpočtu LOI; kapalné vzorky se homogenizují bezprostředně před navážením podílu. Cizí tělesa a nerozmělnitelný materiál (kovové části, například matice, šrouby, šrot) se oddělí a jejich hmotnost a druh se zaznamenají.
POSTUP (7.3–7.4). LOI se stanovuje na nevysušeném vzorku, na vzorku vysušeném na vzduchu nebo na vzorku po stanovení sušiny při (105 ± 5) °C, postupně ve stejném kelímku (sušina podle EN 15934; kelímek se pak suší při (105 ± 5) °C). Prázdný kelímek se žíhá při (550 ± 25) °C nejméně 20 min, předběžně se ochladí na kovové desce, dochladí v exsikátoru na teplotu okolí a zváží s přesností na 1 mg. Naváží se 0,5 g až 5 g vzorku s přesností na 1 mg (větší hmotnosti, lze-li zajistit úplné spálení), teplota pece se zvýší na (550 ± 25) °C a udržuje se nejméně 2 h. Horký kelímek se postaví na několik minut na kovovou desku, ještě teplý se přenese do exsikátoru, ochladí na teplotu okolí a ihned zváží s přesností na 1 mg. Jsou-li ve zbytku ještě černé částice uhlíku (některé organické látky hoří při 550 °C pomalu), zvlhčí se několika kapkami roztoku dusičnanu amonného (10 g NH₄NO₃ ve 100 ml destilované nebo demineralizované vody), pomalu se zahřívá, aby nedošlo ke ztrátám unikající párou, a žíhá se dále při (550 ± 25) °C nejméně 1 h. Hmotnost po nejméně 2 h žíhání při (550 ± 25) °C se považuje za konstantní. Vzorky s velkým množstvím těkavých látek: sušinu nelze stanovit jako zbytek po sušení — vypočte se z obsahu vody podle metody B EN 15934 a LOI se stanovuje vždy na nevysušeném vzorku. Po navážení (s ochranou vzorku před ztrátou těkavých složek) se většina těkavých složek odstraní v digestoři při teplotě okolí a vzorky s hořlavými složkami (rozpouštědla, odpadní oleje) se zapálí a nechají vyhořet v digestoři před vložením do pece; kelímek se vkládá do studené pece. Při vysokém obsahu organické hmoty se vzorek zahřívá pomalu do vzplanutí; u některých odpadů (například odpadů papíru a demoličního dřeva) lze použít postupný ohřev — pomalé zvyšování teploty na 250 °C během 50 min, s pyrolýzou vzorku — a pak se udržuje (550 ± 25) °C nejméně 1 h. Žíhání se považuje za ukončené po dosažení konstantní hmotnosti; není-li konstantní hmotnosti dosaženo ani po třetím žíhání, bere se poslední výsledek a zaznamená se to spolu s výsledkem.
VÝSLEDEK (8.1). Stanovuje-li se LOI postupně se zbytkem po sušení ve stejném kelímku: w_LOI = (mc − md)/(mc − ma) · 100, kde w_LOI — ztráta žíháním sušiny pevného vzorku v procentech, ma — hmotnost prázdného kelímku, mc — hmotnost kelímku s vysušeným vzorkem, md — hmotnost kelímku se vzorkem po žíhání (v gramech).
PŘEDPISY. Nařízení ministra životního prostředí z 6.02.2015 o používání komunálních čistírenských kalů (Dz.U. 2015 pol. 257, úplné znění Dz.U. 2023 pol. 23, platné): zkoušky referenčními metodami zahrnují obsah organické látky v procentech sušiny (§ 5 odst. 1 bod 3) a referenční metodou je „ztráta žíháním sušiny kalu“ — žíhání při teplotě 550 °C a vážení; ve znění používaném od 15.01.2026 s dodatkem, že obsah organických sloučenin se vypočte z úbytku hmotnosti po vyžíhání při 550 °C (příl. č. 4 poř. č. 3). Předpis normu neuvádí. Od 15.01.2026 splňuje anaerobní zpracování kalů podmínku používání mimo jiné tehdy, je-li obsah organické látky snížen nejméně o 38 % (§ 2 odst. 1 bod 8 písm. a).
DRUHÝ ZDROJ. Metoda US EPA 1684 (návrh, 2001) pro půdy, sedimenty a čistírenské kaly popisuje stejný průběh: zbytek vysušený při 103–105 °C se vloží do studené muflové pece, žíhá se při 550 °C, ochladí v exsikátoru a zváží, žíhání se opakuje do konstantní hmotnosti a těkavé podíly jsou úbytkem hmotnosti po žíhání; hmotnosti, doby a kritérium konstantní hmotnosti jsou tam jiné než v EN 15935 — nepřenášíme je. Dřívější návrh modulu z evropského projektu HORIZONTAL (ECN, 2003) „Determination of loss on ignition in sediment, sludge, soil, and waste“ má stejný princip (550 ± 25 °C), stejné rušivé vlivy a kapitolu o ohroženích; jeho příloha A neobsahuje údaje o preciznosti (odkazuje na EN 12879).
CO ZDE NEUVÁDÍME. Vzorec LOI pro nevysušený vzorek (8.2), vzorec zbytku po žíhání (8.3), charakteristiky metody (kap. 9, příloha A) a obsah protokolu (kap. 10) — jsou mimo dostupný text normy. Podle obsahu EN 15935:2021 nemá kapitolu o bezpečnosti; upozornění v poli BOZP pocházejí z bodu 7.4 normy a z projektu HORIZONTAL.
Princip metody
Navážený analytický podíl se žíhá v peci do konstantní hmotnosti při teplotě 550 ± 25 °C a rozdíl hmotností před žíháním a po něm se využije k výpočtu ztráty žíháním. Stanovení se provádí na vysušeném vzorku, na vzduchosuchém vzorku nebo přímo na nevysušeném vzorku (s krokem sušení nebo se vztažením k sušině podle EN 15934); lze je spojit se stanovením zbytku po sušení při 105 ± 5 °C ve stejném kelímku. Konstantní hmotnost znamená změnu hmotnosti během další hodiny ohřevu nejvýše 0,5 % (m/m) nebo 2 mg (větší z hodnot); hmotnost po nejméně 2 h při 550 °C se považuje za konstantní. Ztráta žíháním vztažená na sušinu: w_LOI = (mc − md)/(mc − ma) · 100 [%], kde ma — hmotnost prázdného kelímku, mc — hmotnost kelímku s vysušeným vzorkem, md — hmotnost kelímku se vzorkem po žíhání. Jsou-li ve zbytku patrné černé částice uhlíku (některé látky hoří při 550 °C pomalu), zbytek se zvlhčí několika kapkami roztoku dusičnanu amonného (10 g NH₄NO₃ ve 100 ml vody) a žíhá se dále nejméně 1 h za pomalého zahřívání.
Použití
- Ztráta žíháním při 550 °C u sedimentů, čistírenských kalů, upravených bioodpadů, půdy a odpadů (kap. 1)
- Odhad obsahu organické hmoty — se zohledněním podílu elementárního uhlíku, chemicky vázané vody a přeměn anorganických sloučenin (poznámka ke kap. 1, kap. 5)
- Komunální čistírenské kaly — ztráta žíháním sušiny kalu (obsah organických sloučenin) referenční metodou: žíhání při 550 °C a vážení (Dz.U. 2015 pol. 257, § 5 odst. 1 bod 3, příl. č. 4 poř. č. 3); snížení organické látky při anaerobním zpracování (§ 2 odst. 1 bod 8 písm. a)
- Validované matrice: komunální kal, kompost a čerstvý kompost, půda s přídavkem kalu, zemědělská půda, kontaminovaná půda, vytěžený materiál z bagrování (sediment), niklový kal (úvod, tabulka 1)
- Odpady s vysokým obsahem těkavých nebo organických látek, včetně rozpouštědel a odpadních olejů, a odpady papíru a demoličního dřeva — varianta na nevysušeném vzorku (7.4)
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Vydání (stav k 08.11.2026) | PN-EN 15935:2022-01 — anglická verze, zveřejněná 21.01.2022; zavádí EN 15935:2021 [IDT]; nahrazuje PN-EN 15935:2013-02 a PN-EN 15169:2011 s Ap1:2012 |
| Teplota žíhání | 550 ± 25 °C (kap. 4, 6.2) |
| Zkušební podíl | od 0,5 g do 5 g, vážený s přesností na 1 mg; více, je-li zajištěno úplné spálení (7.3, 7.4) |
| Čas | prázdný kelímek nejméně 20 min při 550 °C; vysušený vzorek nejméně 2 h; nevysušený vzorek nejméně 1 h po pomalém zahřátí do vzplanutí; opakované žíhání nejméně 1 h při zbytcích uhlíku (7.3, 7.4) |
| Konstantní hmotnost | změna nejvýše 0,5 % (m/m) nebo 2 mg (větší z hodnot) během další 1 h; hmotnost po nejméně 2 h při 550 °C považována za konstantní; po třetím žíhání bez konstantní hmotnosti — poslední výsledek s poznámkou (3.3, 7.3, 7.4) |
| Vzorec | w_LOI = (mc − md)/(mc − ma) · 100 % — postupné stanovení se zbytkem po sušení ve stejném kelímku (8.1) |
| Příprava vzorku | pevné odpady rozmělněné, nejlépe pod 200 µm; sušení na vzduchu nejvýše při 40 °C (bez těkavých látek); vlhké nebo pastovité vzorky s oxidem hlinitým (zohlednit ve výpočtu); vrstva v kelímku ne silnější než 5 mm u vápněných kalů (kap. 5, 7.2) |
| Předpis | Dz.U. 2015 pol. 257 (úplné znění Dz.U. 2023 pol. 23): ztráta žíháním sušiny kalu — žíhání při 550 °C, vážení (příl. č. 4 poř. č. 3) |
Norma
- Označení normy
- PN-EN 15935:2022-01
- Název (PL)
- Gleba, odpady, uzdatnione bioodpady oraz osady ściekowe — Oznaczanie strat podczas prażenia
- Název (EN)
- Soil, waste, treated biowaste and sludge — Determination of loss on ignition
Postup krok za krokem
-
Konzervace a příprava vzorku
Biologicky aktivní vzorky inaktivovat, například zmrazením nebo sušením na vzduchu (konzervace například podle EN ISO 5667-15 nebo ISO 18512). Připravit například podle EN 15002 nebo EN 16179: pevné odpady rozmělnit na zrnitý prášek, nejlépe pod 200 µm (sušení na vzduchu nejvýše při 40 °C jen bez těkavých látek), vlhké nebo pastovité odpady lze smísit s oxidem hlinitým, kapalné vzorky homogenizovat bezprostředně před navážením. Cizí tělesa a nerozmělnitelný materiál (matice, šrouby, šrot) oddělit a jejich hmotnost a druh zaznamenat (7.1–7.2).
-
Kelímek
Vyžíhat prázdný kelímek v peci při 550 ± 25 °C nejméně 20 min, předběžně ochladit na kovové desce, dochladit v exsikátoru na teplotu okolí a zvážit s přesností na 1 mg (ma). Při spojení se stanovením sušiny podle EN 15934 se kelímek suší při 105 ± 5 °C (7.3).
-
Zkušební podíl
Navážit do kelímku 0,5 g až 5 g vzorku (nevysušeného, vysušeného na vzduchu nebo po stanovení sušiny při 105 °C ve stejném kelímku) s přesností na 1 mg; větší hmotnosti jsou přípustné, je-li zajištěno úplné spálení. Nevysušený vzorek chránit před ztrátou těkavých složek až do zvážení (7.3, 7.4).
-
Žíhání
Vysušený vzorek: vložit kelímek do pece, zvýšit teplotu na 550 ± 25 °C a udržovat nejméně 2 h. Nevysušený vzorek nebo vzorek bohatý na těkavé složky: odstranit většinu těkavých složek v digestoři při teplotě okolí (hořlavé složky — zapálit a nechat vyhořet v digestoři), vložit kelímek do studené pece, při vysokém obsahu organické hmoty zahřívat pomalu do vzplanutí (u odpadů papíru a demoličního dřeva lze postupně na 250 °C během 50 min), poté udržovat 550 ± 25 °C nejméně 1 h (7.3, 7.4).
-
Chlazení a vážení
Horký kelímek postavit na několik minut na kovovou desku, ještě teplý přenést do exsikátoru, ochladit na teplotu okolí a ihned zvážit s přesností na 1 mg (md). Jsou-li patrné černé částice uhlíku, zvlhčit zbytek několika kapkami roztoku NH₄NO₃, pomalu zahřívat (bez ztrát párou) a žíhat dále nejméně 1 h při 550 ± 25 °C. U nevysušeného vzorku opakovat do konstantní hmotnosti; po třetím žíhání bez konstantní hmotnosti vzít poslední výsledek a zaznamenat to spolu s výsledkem. Je-li při vyjímání kelímku patrná ztráta zbytku po prudkém vzplanutí, stanovení vyřadit a opakovat, například s menším podílem (kap. 5, 7.3, 7.4).
-
Výpočet
Při postupném stanovení se zbytkem po sušení ve stejném kelímku vypočítat w_LOI = (mc − md)/(mc − ma) · 100 % vztaženo na sušinu (8.1). U vzorku s velkým množstvím těkavých látek se sušina vypočte z obsahu vody podle metody B EN 15934 (7.4); zohlednit přídavek oxidu hlinitého (7.2 b). Vzorec pro nevysušený vzorek (8.2) je mimo dostupný text normy.
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Kelímek | nejlépe s plochým dnem, obvykle o průměru od 50 mm do 70 mm, vhodný k žíhání při 550 °C, například niklový, platinový, porcelánový nebo křemenný (6.1) | — |
| Pec | udržující teplotu 550 ± 25 °C; u vápněných kalů dostatečné větrání (6.2, kap. 5) | — |
| Kovová nebo srovnatelná deska | k předběžnému chlazení kelímků po vyjmutí z pece (6.3) | — |
| Exsikátor s aktivním sušidlem, například silikagelem | chlazení kelímků na teplotu okolí (6.4) | — |
| Přesné váhy | s přesností nejméně 1 mg (6.5) | — |
| Sušárna 105 ± 5 °C | stanovení sušiny podle EN 15934 ve stejném kelímku, spojují-li se stanovení (7.3) | — |
Činidla, živné půdy a spotřební materiál
| Činidlo | CAS | Podrobnosti |
|---|---|---|
| Roztok dusičnanu amonného | 6484-52-2 | 10 g dusičnanu amonného (NH₄NO₃) p. a. ve 100 ml destilované nebo demineralizované vody; zvlhčení zbytku se zbytky černých částic uhlíku před dalším žíháním (7.3, 7.4) |
| Oxid hlinitý | 1344-28-1 | k míchání s vlhkými nebo pastovitými odpady na zrnitý materiál; poměr přídavku ke vzorku se zohlední ve výpočtu (7.2 b) |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Vzorky s vysokým obsahem organické hmoty mohou prudce vzplanout (deflagrace) a unikající páry způsobují rozstřik — většinu těkavých složek odstranit v digestoři při teplotě okolí, vzorky s rozpouštědly nebo odpadními oleji zapálit a vypálit v digestoři, kelímek vkládat do studené pece a zahřívat pomalu (7.4)
- Podle projektu HORIZONTAL (ECN, 2003, kap. 7): kaly, bioodpady a kontaminované půdy mohou kvasit a obvykle obsahují škodlivé mikroorganismy — udržovat je mimo dosah potravin, zakrývat poranění, při práci s kaly a bioodpady nosit rukavice a ochranu obličeje a očí; unikající plyny mohou být hořlavé a během žíhání je třeba zabránit kontaminaci ovzduší laboratoře hořlavými, výbušnými nebo toxickými plyny
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN 15935:2022-01 — „Soil, waste, treated biowaste and sludge — Determination of loss on ignition“.
Jak tato metoda funguje?
Navážený analytický podíl se žíhá v peci do konstantní hmotnosti při teplotě 550 ± 25 °C a rozdíl hmotností před žíháním a po něm se využije k výpočtu ztráty žíháním. Stanovení se provádí na vysušeném vzorku, na vzduchosuchém vzorku nebo přímo na nevysušeném vzorku (s krokem sušení nebo se vztažením k sušině podle EN 15934); lze je spojit se stanovením zbytku po sušení při 105 ± 5 °C ve stejném kelímku.
Jaký je rozsah měření a přesnost?
Vydání (stav k 08.11.2026): PN-EN 15935:2022-01 — anglická verze, zveřejněná 21.01.2022; zavádí EN 15935:2021 [IDT]; nahrazuje PN-EN 15935:2013-02 a PN-EN 15169:2011 s Ap1:2012; Teplota žíhání: 550 ± 25 °C (kap. 4, 6.2); Zkušební podíl: od 0,5 g do 5 g, vážený s přesností na 1 mg; více, je-li zajištěno úplné spálení (7.3, 7.4); Čas: prázdný kelímek nejméně 20 min při 550 °C; vysušený vzorek nejméně 2 h; nevysušený vzorek nejméně 1 h po pomalém zahřátí do vzplanutí; opakované žíhání nejméně 1 h při zbytcích uhlíku (7.3, 7.4).
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Kelímek, Pec, Kovová nebo srovnatelná deska, Exsikátor s aktivním sušidlem, například silikagelem, Přesné váhy, Sušárna 105 ± 5 °C.
Kde se tato zkouška používá?
Ztráta žíháním při 550 °C u sedimentů, čistírenských kalů, upravených bioodpadů, půdy a odpadů (kap. 1); Odhad obsahu organické hmoty — se zohledněním podílu elementárního uhlíku, chemicky vázané vody a přeměn anorganických sloučenin (poznámka ke kap. 1, kap. 5); Komunální čistírenské kaly — ztráta žíháním sušiny kalu (obsah organických sloučenin) referenční metodou: žíhání při 550 °C a vážení (Dz.U. 2015 pol. 257, § 5 odst. 1 bod 3, příl. č. 4 poř. č. 3); snížení organické látky při anaerobním zpracování (§ 2 odst. 1 bod 8 písm. a); Validované matrice: komunální kal, kompost a čerstvý kompost, půda s přídavkem kalu, zemědělská půda, kontaminovaná půda, vytěžený materiál z bagrování (sediment), niklový kal (úvod, tabulka 1); Odpady s vysokým obsahem těkavých nebo organických látek, včetně rozpouštědel a odpadních olejů, a odpady papíru a demoličního dřeva — varianta na nevysušeném vzorku (7.4).
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Vzorky s vysokým obsahem organické hmoty mohou prudce vzplanout (deflagrace) a unikající páry způsobují rozstřik — většinu těkavých složek odstranit v digestoři při teplotě okolí, vzorky s rozpouštědly nebo odpadními oleji zapálit a vypálit v digestoři, kelímek vkládat do studené pece a zahřívat pomalu (7.4); Podle projektu HORIZONTAL (ECN, 2003, kap. 7): kaly, bioodpady a kontaminované půdy mohou kvasit a obvykle obsahují škodlivé mikroorganismy — udržovat je mimo dosah potravin, zakrývat poranění, při práci s kaly a bioodpady nosit rukavice a ochranu obličeje a očí; unikající plyny mohou být hořlavé a během žíhání je třeba zabránit kontaminaci ovzduší laboratoře hořlavými, výbušnými nebo toxickými plyny.
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 15935.