🔩 Přilnavost nátěrů odtrhovou zkouškou (pull-off) — tři metody, napětí rostoucí do 1 MPa/s

Materiály a NDT PN-EN ISO 4624

Ve zkratce

Na nátěr se přilepí zkušební terčík a po vytvrzení lepidla se sestava podrobí řízenému tahu kolmo k podkladu. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 4624:2023-11; Metody: Metoda A — dva terčíky, tuhé i deformovatelné podklady; metoda B — jeden terčík, zkoušení z jedné strany, jen tuhé podklady; metoda C — terčíky, z nichž jeden je natřeným podkladem. Postup zahrnuje 8 kroků (celkem přibližně 2 min); oblasti použití: Porovnávání přilnavostního chování různých nátěrů a nátěrových systémů, Relativní hodnocení série desek s nátěry podstatně rozdílné přilnavosti, Zkoušení přilnavosti nátěrů na deformovatelných (tenký plech, plasty, dřevo) a tuhých (silný beton, silné kovové desky) podkladech.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 4624:2023-11
  • Kategorie: Materiály a NDT
  • Kroky postupu: 8
  • Celková doba etap: 2 min
  • Metody: Metoda A — dva terčíky, tuhé i deformovatelné podklady; metoda B — jeden terčík, zkoušení z jedné strany, jen tuhé podklady; metoda C — terčíky, z nichž jeden je natřeným podkladem
  • Rychlost zatěžování: Napětí kolmé k rovině natřeného podkladu, rostoucí v podstatě rovnoměrně, nejvýše rychlostí 1 MPa/s
  • Doba do porušení: K porušení sestavy má dojít do 90 s

Přehled

STAV (stav k 11.11.2026). PN-EN ISO 4624:2023-11 — zveřejněná 28.11.2023, zavádí EN ISO 4624:2023 a ISO 4624:2023 [IDT]; nahradila PN-EN ISO 4624:2016-05 (anglickou a polskou verzi). Karta nemá poznámku o zrušení a v katalogu iTeh není novější vydání ISO 4624. Popis vychází z úseku textu ISO 4624:2023 (předmluva, úvod a kapitoly 1–6).

Norma stanoví tři metody stanovení přilnavosti provedením odtrhové zkoušky na jednovrstvém nátěru nebo na vícevrstvém nátěrovém systému barvy, laku nebo podobného výrobku, měřením nejmenšího tahového napětí potřebného k odtržení nebo roztržení nátěru ve směru kolmém k podkladu. Metoda A používá dva terčíky a je vhodná pro tuhé i deformovatelné podklady; metoda B spočívá ve zkoušení jen z jedné strany jedním terčíkem a je vhodná výhradně pro tuhé podklady; metoda C používá terčíky, z nichž jeden plní úlohu natřeného podkladu.

Metody jsou užitečné při porovnávání přilnavostního chování různých nátěrů a zvláště užitečné při vytváření relativních hodnocení pro sérii desek s nátěry vykazujícími podstatné rozdíly přilnavosti. Zkoušku lze použít pro široký rozsah podkladů, postupy se však liší podle toho, zda je podklad deformovatelný, jako tenký plech, plasty a dřevo, nebo tuhý, jako silný beton a silné kovové desky. K zamezení deformace podkladu během zkoušky tahem se běžně používá sendvičové uspořádání; například pro zvláštní účely lze nátěr nanést přímo na čelo terčíku. Výsledek ovlivňují nejen mechanické vlastnosti zkoušeného systému, ale také druh a příprava podkladu, způsob nanášení, podmínky schnutí, teplota, vlhkost a druh použitého přístroje. K posouzení přilnavosti lze použít také ISO 2409 (mřížková zkouška).

Ve vydání ISO 4624:2023 byla doplněna kapitola s termíny a definicemi, větší terčíky — do 100 mm — pro použití metody na betonu, požadavek na lepidlo vzhledem k podkladu a materiálu nátěru a doplňující informace o metodě s jedním terčíkem (9.4.2). Nátěrové požadavky jednoho z výrobců kolejových vozidel uvádějí zkoušku přilnavosti odtrhovou metodou podle předchozího vydání PN-EN ISO 4624:2016-05.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Dostupný úsek normy končí kapitolou 6 (lepidla): neuvádíme přípravu desek a terčíků, způsob lepení a vytvrzování lepidla, průběh jednotlivých metod (kapitola 9), způsob hodnocení druhu porušení, údaje o přesnosti ani obsah protokolu kromě prvků, jejichž zápis vyžadují kapitoly 5 a 6.

Princip metody

Zkoušený výrobek nebo systém se nanese ve stejnoměrné tloušťce na rovné desky se stejnoměrnou texturou povrchu. Po zaschnutí a vytvrzení nátěru se na jeho povrch lepidlem přilepí terčíky. Po vytvrzení lepidla se sestavy s terčíky umístí do vhodného zkušebního stroje a podrobí řízené zkoušce tahem, při které se měří síla potřebná k přerušení spoje nátěr–podklad. K zamezení deformace podkladu během zkoušky lze použít terčíky o průměru menším než 2 cm používané pro ocelové podklady, což snižuje vnášenou sílu. Výsledkem zkoušky je tahové napětí nezbytné k porušení nejslabšího mezifázového rozhraní (adhezní porušení) nebo nejslabší složky systému (kohezní porušení); vyskytují se i smíšená adhezně-kohezní porušení.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
MetodyMetoda A — dva terčíky, tuhé i deformovatelné podklady; metoda B — jeden terčík, zkoušení z jedné strany, jen tuhé podklady; metoda C — terčíky, z nichž jeden je natřeným podkladem
Rychlost zatěžováníNapětí kolmé k rovině natřeného podkladu, rostoucí v podstatě rovnoměrně, nejvýše rychlostí 1 MPa/s
Doba do porušeníK porušení sestavy má dojít do 90 s
Průměr terčíkuJmenovitě 20 mm; menší, např. 7 mm, při zkoušení z jedné strany, hrozí-li deformace podkladu (potom více měření — při 7 mm se osvědčilo 10); na betonu obvykle do 100 mm
Druhy porušeníAdhezní (nejslabší mezifázové rozhraní), kohezní (nejslabší složka systému) nebo smíšené adhezně-kohezní
PodkladyDeformovatelné — tenký plech, plasty, dřevo; tuhé — silný beton, silné kovové desky; k zamezení deformace podkladu se běžně používá sendvičové uspořádání
Měřená veličinaNejmenší tahové napětí potřebné k odtržení nebo roztržení nátěru ve směru kolmém k podkladu
Nařezání kolem terčíkuProříznutí vytvrzeného lepidla a nátěru až k podkladu po obvodu terčíku; u nátěrů tenčích než 150 µm přípustné upuštění, je-li stanoveno nebo dohodnuto; provedené řezy a druh nástroje se zaznamenají v protokolu

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 4624:2023-11
Název (PL)
Farby i lakiery — Próba odrywania do oceny przyczepności
Název (EN)
Paints and varnishes — Pull-off test for adhesion

Postup krok za krokem

  1. Příprava zkušebních vzorků

    Výrobek nebo systém nanést ve stejnoměrné tloušťce na rovné desky se stejnoměrnou texturou povrchu; odběr vzorků výrobku podle ISO 15528, zkoušení a příprava vzorků podle ISO 1513, desky podle ISO 1514.

  2. Schnutí a kondicionování

    Nechat nátěr zaschnout a vytvrdit a potom kondicionovat při teplotě a vlhkosti podle ISO 3270.

  3. Měření tloušťky nátěru

    Stanovit tloušťku nátěru podle ISO 2808.

  4. Volba metody a terčíků

    Zvolit metodu A (dva terčíky, tuhé i deformovatelné podklady), metodu B (jeden terčík, jen tuhé podklady) nebo metodu C (jeden z terčíků jako natřený podklad). Zvolit průměr terčíku: jmenovitě 20 mm, menší při riziku deformace podkladu (s větším počtem měření), do 100 mm na betonu.

  5. Volba lepidla a přilepení terčíků

    Předem ověřit vhodnost lepidla na zkoušeném nátěru. Přilepit terčíky přímo na povrch natřené a vytvrzené desky; u metod A a C zachovat souosost sestavy středicím zařízením.

  6. Nařezání kolem terčíku

    Po vytvrzení lepidla proříznout lepidlo a nátěr až k podkladu po obvodu terčíku, pokud u nátěru tenčího než 150 µm nebylo stanoveno nebo dohodnuto upuštění od nařezání; u malých terčíků se nařezání obvykle neprovádí.

  7. Odtrhová zkouška

    Umístit sestavu do zkušebního stroje a vyvodit napětí kolmo k rovině natřeného podkladu, zvyšovat je v podstatě rovnoměrně, rychlostí nejvýše 1 MPa/s, tak aby k porušení sestavy došlo do 90 s.

    ⏱ Čas: do 90 s

  8. Hodnocení a záznam

    Odečíst odtrhové napětí a určit druh porušení: adhezní, kohezní nebo smíšené. V protokolu uvést nejméně druh přístroje, průměr terčíků a zda byly provedeny řezy a jakým nástrojem; ostatní obsah protokolu stanoví norma.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Trhací strojPřizpůsobený zvolenému postupu, zatěžující kolmo k rovině natřeného podkladu s v podstatě rovnoměrným nárůstem napětí; místo něj se připouštějí jiné odtrhové přístroje (mechanické, pneumatické, hydraulické, ruční), dávají-li podobné výsledky — druh přístroje se uvádí v protokolu—
Zkušební terčíkyOcelové nebo hliníkové, s rovným, tuhým čelem k lepení, jmenovitě 20 mm průměru; doporučuje se výška nejméně poloviny průměru; čela obrobená kolmo k ose—
Středicí zařízeníZajišťuje souosost sestavy při lepení u dvouterčíkových metod A a C—
Řezací nástrojNapříklad ostrý nůž, k proříznutí vytvrzeného lepidla a nátěru až k podkladu po obvodu terčíku—
Zkušební deskyRovné desky se stejnoměrnou texturou povrchu podle ISO 1514—
Tloušťkoměr povlakůStanovení tloušťky nátěru podle ISO 2808—
Místnost nebo komora pro kondicionováníTeploty a vlhkosti pro kondicionování a zkoušení podle ISO 3270—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Lepidlo pro terčíky—Kohezní a pojivové vlastnosti lepidla mají být větší než u zkoušeného nátěru; vhodnost lepidla se ověří předem — ponechané na nátěru po dobu vytvrzování nesmí na něm vyvolat viditelné změny, nebo jen nepatrné. Podle normy se ve většině případů osvědčila kyanoakrylátová lepidla, dvousložková bezrozpouštědlová epoxidová a polyesterová lepidla vytvrzovaná peroxidy

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 4624:2023-11 — „Paints and varnishes — Pull-off test for adhesion“.

Jak tato metoda funguje?

Zkoušený výrobek nebo systém se nanese ve stejnoměrné tloušťce na rovné desky se stejnoměrnou texturou povrchu. Po zaschnutí a vytvrzení nátěru se na jeho povrch lepidlem přilepí terčíky.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Metody: Metoda A — dva terčíky, tuhé i deformovatelné podklady; metoda B — jeden terčík, zkoušení z jedné strany, jen tuhé podklady; metoda C — terčíky, z nichž jeden je natřeným podkladem; Rychlost zatěžování: Napětí kolmé k rovině natřeného podkladu, rostoucí v podstatě rovnoměrně, nejvýše rychlostí 1 MPa/s; Doba do porušení: K porušení sestavy má dojít do 90 s; Průměr terčíku: Jmenovitě 20 mm; menší, např. 7 mm, při zkoušení z jedné strany, hrozí-li deformace podkladu (potom více měření — při 7 mm se osvědčilo 10); na betonu obvykle do 100 mm.

Jak dlouho zkouška trvá?

Doby uvedené u jednotlivých etap dávají dohromady přibližně 2 min. Postup zahrnuje 8 kroků.

Jaké vybavení je potřeba?

Trhací stroj, Zkušební terčíky, Středicí zařízení, Řezací nástroj, Zkušební desky, Tloušťkoměr povlaků, Místnost nebo komora pro kondicionování.

Kde se tato zkouška používá?

Porovnávání přilnavostního chování různých nátěrů a nátěrových systémů; Relativní hodnocení série desek s nátěry podstatně rozdílné přilnavosti; Zkoušení přilnavosti nátěrů na deformovatelných (tenký plech, plasty, dřevo) a tuhých (silný beton, silné kovové desky) podkladech; Kontrola přilnavosti nátěrů na betonu (terčíky o průměru do 100 mm); Zkoušení přilnavosti po místních opravách a na kompozitních podkladech — podle nabídky zkušební laboratoře.

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Dostupný úsek normy neobsahuje bezpečnostní požadavky — zásady práce s lepidly, při nařezávání nátěru a u přístroje pod zatížením stanoví laboratoř na základě posouzení rizik a bezpečnostních listů používaných výrobků.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 4624.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí