🧊 Tepelný odpor a součinitel tepelné vodivosti λ — chráněná teplá deska a měřidlo tepelného toku

Stavebnictví PN-EN 12667

Ve zkratce

Stanovení tepelného odporu stavebních výrobků s vysokým a středním tepelným odporem (nejméně 0,5 m²·K/W) metodou chráněné teplé desky nebo metodou měřidla tepelného toku, v ustáleném stavu prostupu tepla plochým zkušebním tělesem. Zkouška se provádí podle normy PN-EN 12667:2002; Rozsah tepelného odporu: nejméně 0,5 m²·K/W (mez kvůli kontaktním odporům); horní mez není vyjádřena jedním číslem. Postup zahrnuje 5 kroků; oblasti použití: Tepelný odpor stavebních výrobků s vysokým a středním tepelným odporem (nejméně 0,5 m²·K/W) — spolu s výrobkovou normou, Součinitel tepelné vodivosti λ nebo transmisní vodivost λt tělesa — jsou-li splněny podmínky z bodu A.4.3 normy, Zkoušky těles z jiných materiálů splňujících požadavky normy (kap. 1).

Na první pohled

  • Norma: PN-EN 12667:2002
  • Kategorie: Stavebnictví
  • Kroky postupu: 5
  • Rozsah tepelného odporu: nejméně 0,5 m²·K/W (mez kvůli kontaktním odporům); horní mez není vyjádřena jedním číslem
  • Metody: chráněná teplá deska (absolutní) a měřidlo tepelného toku (relativní, kalibrace podle ISO 8301)
  • Přesnost — teplá deska: ± 2 % při střední teplotě blízké pokojové

Přehled

STAV (stav k 06.11.2026). PN-EN 12667:2002 „Tepelné chování stavebních materiálů a výrobků — Stanovení tepelného odporu metodami chráněné teplé desky a měřidla tepelného toku — Výrobky o vysokém a středním tepelném odporu“ — polská verze, zveřejněná 31.12.2002, zavádí EN 12667:2001 [IDT]. Karta nemá poznámku o zrušení — norma platná. EN 12667:2001 je v revizi — katalog iTeh ukazuje návrh FprEN 12667 a jeho slovinské zavedení do ankety oSIST prEN 12667:2025.

PŘEDMĚT (kap. 1, úvod). Norma uvádí zásady a postup stanovení tepelného odporu zkušebních těles s tepelným odporem nejméně 0,5 m²·K/W metodou chráněné teplé desky nebo měřidla tepelného toku. Dolní mez vyplývá z vlivu kontaktních odporů; horní mez nelze vyjádřit jedním číslem. Norma se v zásadě týká jakékoli střední teploty zkoušky a příkladné konstrukce přístrojů z přílohy D pracují v rozsahu od −100 °C (chladicí deska) do +100 °C (teplá deska). Nezahrnuje vlhké výrobky ani tlusté výrobky s vysokým a středním odporem — ty popisují EN 12664 (výrobky se středním a nízkým odporem a vlhké) a EN 12939 (tlusté výrobky). Neuvádí mj. přípravu zkušebních těles závislou na výrobku ani to, kterou vlastnost uvést ve výsledku, proto se používá spolu s výrobkovou normou. Je určena hlavně pro stavební materiály, může však sloužit pro zkušební tělesa z jakéhokoli materiálu splňujícího její požadavky. Pro rutinní zkoušky stačí tato norma a výrobková norma; úplné požadavky pro obě metody uvádějí ISO 8302:1991 a EN 1946-2:1999 (teplá deska) a ISO 8301:1991 a EN 1946-3:1999 (měřidlo tepelného toku).

PRINCIP (kap. 4). Oba přístroje vytvářejí v homogenním plochém tělese s rovnoběžnými povrchy jednosměrný, ustálený a rovnoměrný tepelný tok; měření probíhá ve střední měřicí části obklopené ochrannou částí. V ustáleném stavu se hustota tepelného toku q stanoví z tepelného toku Φ a plochy měřicí části A a teplotní rozdíl ΔT — čidly na plochách styku s tělesem (nebo na tělese). Tepelný odpor R se vypočte z q, A a ΔT, jsou-li splněny podmínky z bodu A.3.2; při známé tloušťce d — součinitel přenosu tepla (transfer factor); průměrný součinitel tepelné vodivosti λ nebo transmisní vodivost λt — jsou-li splněny podmínky z bodu A.4.3. Použití metody omezují možnosti přístroje (ustálený tok, přesnost měření výkonu, teploty a rozměrů) a zkušební těleso (tvar, stejná tloušťka a homogenita, rovinnost a rovnoběžnost povrchů).

PŘÍSTROJ S CHRÁNĚNOU TEPLOU DESKOU (bod 5.2). Tepelný tok se stanoví z příkonu dodávaného do ohřívače měřicí části. Přístroj pro dvě tělesa: teplá deska mezi dvěma téměř stejnými tělesy, za nimi chladicí desky; pro jedno těleso: druhé těleso nahrazuje izolace s ochrannou deskou, na které se udržuje nulový teplotní rozdíl (v protokolu se tato varianta vyznačí). Měřicí plocha sahá k ose spáry mezi měřicí a ochrannou částí; tloušťka tělesa má být nejméně desetkrát větší než šířka spáry. Chladicí desky jsou nejméně tak velké jako teplá deska s ochranou. Přístroj zkonstruovaný a používaný podle normy měří vlastnosti výrobků s vysokým a středním odporem s přesností ± 2 % (při střední teplotě blízké pokojové); opakovatelnost po sobě jdoucích měření bez změny podmínek — obvykle lepší než ± 0,5 %, po opětovném upnutí tělesa — obvykle lepší než ± 1 %.

PŘÍSTROJ S MĚŘIDLEM TEPELNÉHO TOKU (bod 5.3). Hustotu tepelného toku měří jedno nebo dvě měřidla tepelného toku přiložená k tělesu: q = f · eh (eh — signál měřidla, f — kalibrační součinitel závislý na teplotě a v menší míře na hustotě toku). Uspořádání: pro jedno těleso nesymetrické, pro jedno těleso symetrické, pro dvě tělesa symetrické. Je to relativní metoda: poměr odporu zkoušeného tělesa k odporu etalonového tělesa Ru/Rs = Φs/Φu; kalibrace podle ISO 8301:1991. Kalibrační křivku nelze extrapolovat mimo teplotní rozsah a přístroj nelze používat mimo rozsah hustoty toku zahrnutý kalibrací. Přesnost kalibrace závisí na referenčním materiálu a obvykle je v mezích ± 2 %; při splnění mezí z přílohy C metoda stanoví vlastnosti s přesností ± 3 % (střední teplota blízká pokojové).

ZKUŠEBNÍ TĚLESA (bod 6.2). Z každého vzorku se odebere jedno nebo dvě zkušební tělesa podle přístroje; dvě tělesa mají být co nejvíce stejná a jejich tloušťky se liší méně než o 2 %. Tělesa mají pokrývat plochu teplé desky.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Průběh měření (kap. 7), výpočty a protokol ani přílohy A–D — jsou mimo dostupný náhled. Rozměry těles, teploty desek, dobu dosažení ustáleného stavu a kondicionování — závisejí na přístroji a výrobkové normě. Hodnoty λ pro materiály ani stanovení deklarované hodnoty — nejsou součástí této normy.

Princip metody

Ploché zkušební těleso s rovnoběžnými povrchy se umístí mezi teplou desku a chladicí desku a uvede se do ustáleného stavu jednosměrného prostupu tepla v měřicí části, obklopené ochrannou částí. Při metodě chráněné teplé desky se tepelný tok stanoví z příkonu ohřívače měřicí části, při metodě měřidla tepelného toku — ze signálu měřidla kalibrovaného na etalonovém tělese (Ru/Rs = Φs/Φu).

Z hustoty tepelného toku q = Φ / A a teplotního rozdílu ΔT na površích tělesa se vypočte tepelný odpor R = ΔT / q a při splnění podmínek normy — součinitel tepelné vodivosti λ = d / R (d — tloušťka tělesa).

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Rozsah tepelného odporunejméně 0,5 m²·K/W (mez kvůli kontaktním odporům); horní mez není vyjádřena jedním číslem
Metodychráněná teplá deska (absolutní) a měřidlo tepelného toku (relativní, kalibrace podle ISO 8301)
Přesnost — teplá deska± 2 % při střední teplotě blízké pokojové
Přesnost — měřidlo tepelného toku± 3 % při splnění mezí z příl. C; kalibrace obvykle v mezích ± 2 %
Opakovatelnostobvykle lepší než ± 0,5 % (bez změny podmínek), ± 1 % (po opětovném upnutí tělesa)
Zkušební tělesajedno nebo dvě; dvě s tloušťkami lišícími se méně než o 2 %; tloušťka nejméně 10 šířek spáry (teplá deska)

Norma

Označení normy
PN-EN 12667:2002
Název (PL)
Właściwości cieplne materiałów i wyrobów budowlanych — Określanie oporu cieplnego metodami osłoniętej płyty grzejnej i czujnika strumienia cieplnego — Wyroby o dużym i średnim oporze cieplnym
Název (EN)
Thermal performance of building materials and products — Determination of thermal resistance by means of guarded hot plate and heat flow meter methods — Products of high and medium thermal resistance

Postup krok za krokem

  1. Přístroj

    Přístroj má splňovat meze z příl. B (teplá deska) nebo C (měřidlo tepelného toku) a požadavky EN 1946-2:1999 nebo EN 1946-3:1999; přístroj zkonstruovaný podle příl. D nevyžaduje analýzu chyb, ale vyžaduje ověření funkce (bod 5.1, 5.4).

  2. Kalibrace (měřidlo tepelného toku)

    Kalibrovat přístroj na etalonovém tělese podle ISO 8301:1991; neextrapolovat mimo rozsah teploty a hustoty toku zahrnutý kalibrací (bod 5.3.3–5.3.4).

  3. Zkušební tělesa

    Odebrat jedno nebo dvě tělesa podle druhu přístroje; dvě tělesa co nejvíce stejná, tloušťky lišící se méně než o 2 %; tělesa pokrývají plochu teplé desky. Rozhodnutí o přípravě a podmínkách zkoušky — podle normy a výrobkové normy (kap. 6).

  4. Měření v ustáleném stavu

    Po ustálení stavu v měřicí části stanovit tepelný tok (příkon ohřívače nebo signál měřidla tepelného toku) a teplotní rozdíl na površích tělesa (kap. 4).

  5. Výpočty

    Vypočítat hustotu tepelného toku q = Φ / A, tepelný odpor R (podmínky z bodu A.3.2) a — jsou-li splněny podmínky z bodu A.4.3 — součinitel tepelné vodivosti λ (kap. 4).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Přístroj s chráněnou teplou deskoupro dvě tělesa nebo pro jedno těleso (s ochrannou deskou); teplá deska s měřicí a ochrannou částí oddělenou úzkou spárou, chladicí desky nejméně tak velké jako teplá deska (bod 5.2)—
Přístroj s měřidlem tepelného tokuteplá deska, jedno nebo dvě měřidla tepelného toku, chladicí deska; uspořádání pro jedno těleso nesymetrické, pro jedno těleso symetrické nebo pro dvě tělesa symetrické (bod 5.3)—
Etalonové tělesoke kalibraci přístroje s měřidlem tepelného toku podle ISO 8301:1991 (bod 5.3.3)—
Teplotní čidlana plochách přístroje ve styku s tělesem nebo na tělese (bod 4.3)—

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN 12667:2002 — „Thermal performance of building materials and products — Determination of thermal resistance by means of guarded hot plate and heat flow meter methods — Products of high and medium thermal resistance“.

Jak tato metoda funguje?

Ploché zkušební těleso s rovnoběžnými povrchy se umístí mezi teplou desku a chladicí desku a uvede se do ustáleného stavu jednosměrného prostupu tepla v měřicí části, obklopené ochrannou částí. Při metodě chráněné teplé desky se tepelný tok stanoví z příkonu ohřívače měřicí části, při metodě měřidla tepelného toku — ze signálu měřidla kalibrovaného na etalonovém tělese (Ru/Rs = Φs/Φu).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Rozsah tepelného odporu: nejméně 0,5 m²·K/W (mez kvůli kontaktním odporům); horní mez není vyjádřena jedním číslem; Metody: chráněná teplá deska (absolutní) a měřidlo tepelného toku (relativní, kalibrace podle ISO 8301); Přesnost — teplá deska: ± 2 % při střední teplotě blízké pokojové; Přesnost — měřidlo tepelného toku: ± 3 % při splnění mezí z příl. C; kalibrace obvykle v mezích ± 2 %.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 5 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Přístroj s chráněnou teplou deskou, Přístroj s měřidlem tepelného toku, Etalonové těleso, Teplotní čidla.

Kde se tato zkouška používá?

Tepelný odpor stavebních výrobků s vysokým a středním tepelným odporem (nejméně 0,5 m²·K/W) — spolu s výrobkovou normou; Součinitel tepelné vodivosti λ nebo transmisní vodivost λt tělesa — jsou-li splněny podmínky z bodu A.4.3 normy; Zkoušky těles z jiných materiálů splňujících požadavky normy (kap. 1); Netýká se: vlhkých výrobků a výrobků s nízkým odporem (EN 12664) ani tlustých výrobků (EN 12939).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Dostupný text normy neuvádí požadavky na bezpečnost — zásady práce u přístroje s teplými a chladicími deskami a při řezání těles stanoví laboratoř na základě hodnocení rizik.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 12667.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí