⛽ Karbonizační zbytek (mikrometoda)
Ve zkratce
Stanovení karbonizačního zbytku mikrometodou: navážený podíl vzorku se ve skleněné lahvičce zahřeje na 500 °C v proudu dusíku a zbytek se zváží. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 10370:2014-12; Rozsah: 0,10–30,0 % (m/m); pod 0,10 % — 10% (V/V) destilační zbytek (kap. 1). Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Motorová nafta — nejvýše 0,30 % (m/m) v 10% destilačním zbytku (Dz.U. 2024 pol. 1018, příl. č. 3 poř. č. 8), Parafinická motorová nafta — tentýž požadavek (Dz.U. 2025 pol. 426, příl. č. 3), Výrobky dávající více než 0,10 % (m/m) zbytku — výsledek rovnocenný metodě podle Conradsona v rozsahu 0,10–25,0 % (m/m) (kap. 1, příl. A).
Na první pohled
- Norma: PN-EN ISO 10370:2014-12
- Kategorie: Petrochemie
- Kroky postupu: 6
- Rozsah: 0,10–30,0 % (m/m); pod 0,10 % — 10% (V/V) destilační zbytek (kap. 1)
- Teplota pyrolýzy: 500 °C v proudu dusíku (kap. 4)
- Dusík: s nízkým obsahem kyslíku, 99,998 % (V/V) nebo více; tlak přívodu 0–200 kPa (b. 5.1)
Přehled
STAV (stav k 30.10.2026). PN-EN ISO 10370:2014-12 — anglická verze, zveřejněná 17.12.2014, zavádí EN ISO 10370:2014 a ISO 10370:2014 [IDT]; nahradila PN-EN ISO 10370:1999 (polská verze). Polský název podle karty PKN: „Ropné výrobky — Stanovení karbonizačního zbytku — Mikrometoda“ (polský název v překladu); karta nemá poznámku o zrušení. ISO 10370:2014 (druhé vydání) nahradilo ISO 10370:1993 a jeho opravu Cor 1:1996; byly v něm mj. zavedeny výsledky mezilaboratorní zkoušky postupu pro 10% (V/V) destilační zbytek středních destilátů v lahvičkách 4 ml.
ROZSAH (kap. 1). Stanovení karbonizačního zbytku v rozsahu 0,10–30,0 % (m/m), zbylého po odpaření a pyrolýze ropných výrobků za stanovených podmínek. Tato hodnota je přiblížením sklonu výrobku k tvorbě uhlíkatých úsad za podobných podmínek rozkladu a může pomoci při srovnání výrobků téže třídy — výsledky se interpretují opatrně. U výrobků dávajících více než 0,10 % (m/m) jsou výsledky rovnocenné metodě podle Conradsona (ISO 6615) v rozsahu 0,10–25,0 % (m/m) (příloha A). Výrobky složené převážně z destilátů, které mohou dát zbytek pod 0,10 % (m/m), se zkoušejí po přípravě 10% (V/V) destilačního zbytku (b. 7.3). Popelotvorné složky (podle ISO 6245) a netěkavé přísady zvyšují výsledek a vstupují do uváděné hodnoty; organické nitráty v některých destilátových palivech dávají abnormálně vysoké výsledky — přítomnost alkylnitrátů se zjistí podle ISO 13759 (poznámka 2).
VZOREK A LAHVIČKY (b. 6.1, 7.1, 8, tabulka 1). Skleněné lahvičky 2 ml; pro velmi malé zbytky (pod přibližně 0,20 % (m/m)) lahvičky 4 ml. Hmotnost podílu závisí na očekávaném zbytku: nad 5,0 % — (0,15 ± 0,05) g; 1,0–5,0 % — (0,50 ± 0,10) g; 0,2–1,0 % — (1,50 ± 0,50) g; 10% destilační zbytek středních destilátů, pod 0,3 % — (3,00 ± 0,50) g v lahvičce 4 ml. Střední destiláty, které mohou dát zbytek pod 0,30 % (m/m), se zkoušejí přes 10% destilační zbytek. Lahvičky se po použití vyhazují. V sérii lze zkoušet kontrolní vzorek — typický vzorek zkoušený nejméně 20krát na témže přístroji; výsledky série se uznají, když výsledek kontrolního vzorku leží v průměru ± tři směrodatné odchylky.
PŘEDPISY. Motorová nafta: karbonizační zbytek z 10% destilačního zbytku nejvýše 0,30 % (m/m). Mez se týká výrobku před přidáním přísady zvyšující cetanové číslo; překračuje-li ji obchodní palivo, ověří se přítomnost nitrátů podle PN-EN ISO 13759 a zjištěná přísada osvobozuje od této meze hotové palivo, ale ne výrobek před přidáním přísad (Dz.U. 2024 pol. 1018, příl. č. 3 poř. č. 8 a poznámka 6). Tentýž požadavek platí pro parafinickou motorovou naftu (Dz.U. 2025 pol. 426, příl. č. 3).
CO ZDE NEUVÁDÍME. Veřejně dostupný text normy končí tabulkou 1 (b. 8.3). Program ohřevu a průtoky dusíku (kap. 9), vzorec výpočtu (kap. 10), údaje o preciznosti (kap. 12) ani přílohu A neuvádíme. Americká metoda ASTM D4530 se stejným předmětem uvádí, že v držáku lze zkoušet současně až 12 vzorků, včetně kontrolního vzorku.
Princip metody
Navážený podíl vzorku se umístí do skleněné lahvičky a řízeně zahřeje na 500 °C v proudu inertního plynu (dusíku) po stanovenou dobu. Těkavé reakční produkty odnáší plyn a uhlíkatý zbytek se zváží (kap. 4). Výsledkem je celý zbytek vzniklý za podmínek odpaření a pyrolýzy popsaných v normě (definice 3.1).
Použití
- Motorová nafta — nejvýše 0,30 % (m/m) v 10% destilačním zbytku (Dz.U. 2024 pol. 1018, příl. č. 3 poř. č. 8)
- Parafinická motorová nafta — tentýž požadavek (Dz.U. 2025 pol. 426, příl. č. 3)
- Výrobky dávající více než 0,10 % (m/m) zbytku — výsledek rovnocenný metodě podle Conradsona v rozsahu 0,10–25,0 % (m/m) (kap. 1, příl. A)
- Srovnání sklonu k tvorbě uhlíkatých úsad u výrobků téže třídy (kap. 1, poznámka 1)
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Rozsah | 0,10–30,0 % (m/m); pod 0,10 % — 10% (V/V) destilační zbytek (kap. 1) |
| Teplota pyrolýzy | 500 °C v proudu dusíku (kap. 4) |
| Dusík | s nízkým obsahem kyslíku, 99,998 % (V/V) nebo více; tlak přívodu 0–200 kPa (b. 5.1) |
| Hmotnost podílu | od (0,15 ± 0,05) g do (3,00 ± 0,50) g podle očekávaného zbytku (tabulka 1) |
| Vážení | s přesností 0,1 mg (b. 6.6, 8.2–8.3) |
| Požadavek pro motorovou naftu | nejvýše 0,30 % (m/m) z 10% destilačního zbytku (Dz.U. 2024 pol. 1018) |
Norma
- Označení normy
- PN-EN ISO 10370:2014-12
- Název (PL)
- Przetwory naftowe — Oznaczanie pozostałości po koksowaniu — Metoda mikro
- Název (EN)
- Petroleum products — Determination of carbon residue — Micro method
Postup krok za krokem
-
Příprava vzorku
Vzorek se důkladně promíchá, v případě potřeby po zahřátí ke snížení viskozity; kapaliny se do lahviček přenášejí tyčinkou nebo stříkačkou a tuhé materiály se zahřejí nebo zmrazí kapalným dusíkem a rozbijí na kousky (b. 7.2).
-
10% destilační zbytek (střední destiláty)
Může-li být výsledek pod 0,30 % (m/m), vzorek se destiluje podle ISO 3405 v čisté baňce 125 ml se šesti kuličkami proti přehřátí (teploměr lze nahradit zátkou). Ohřev se přeruší po zachycení 88 ml destilátu, baňka se chladí 5 min, zbytek se promíchá a ihned se převede 2,5–3,0 ml do zvážené lahvičky 4 ml, bez kuliček (b. 7.1, 7.3).
-
Vážení lahviček
Čisté lahvičky, přenášené pinzetou, se zváží s přesností 0,1 mg (b. 8.1–8.2).
-
Navážka
Na dno zvážené lahvičky se vnese podíl o hmotnosti z tabulky 1, bez dotyku stěn, a znovu se zváží s přesností 0,1 mg; lahvičky (do 12) se vloží do držáku a zaznamená se poloha každé vůči značce (b. 8.3).
-
Kontrolní vzorek
Do série lze zařadit kontrolní vzorek; výsledky série se uznají, když jeho výsledek leží v průměru ± tři směrodatné odchylky stanovené nejméně z 20 zkoušek na témže přístroji (b. 8.3).
-
Karbonizace a vážení zbytku
Podíly se zahřejí v peci na 500 °C v proudu dusíku a po vychladnutí se zbytek zváží; program ohřevu a průtoky plynu uvádí kap. 9 a výpočet — kap. 10 normy, mimo veřejně dostupný text.
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Skleněné lahvičky | 2 ml, vnější průměr 12 mm, výška přibližně 35 mm; 4 ml (výška přibližně 72 mm) pro velmi malé zbytky; jednorázové (b. 6.1, 8.1) | — |
| Karbonizační pec | komora přibližně 85 mm × 100 mm plněná shora, ohřev na 500 °C rychlostí 10–40 °C/min, proplachování komory dusíkem, termočlánek u lahviček, víko uzavírající vzduch, jímač kondenzátu (b. 6.3) | — |
| Držák lahviček | hliníkový blok o průměru přibližně 76 mm a tloušťce 17 mm s 12 otvory (b. 6.4) | — |
| Termočlánek | železo–konstantan, s vnějším odečtem, rozsah zahrnující 450–550 °C (b. 6.5) | — |
| Analytické váhy | citlivost 0,1 mg (b. 6.6) | — |
| Nádoba k chlazení | exsikátor nebo podobná těsně uzavřená nádoba bez vysoušedla (b. 6.7) | — |
| Kapátko nebo malá tyčinka | k přenesení vzorku do lahviček (b. 6.2) | — |
Činidla, živné půdy a spotřební materiál
| Činidlo | CAS | Podrobnosti |
|---|---|---|
| Dusík | 7727-37-9 | s nízkým obsahem kyslíku — 99,998 % (V/V) nebo více, s redukčním ventilem zajišťujícím tlak přívodu 0–200 kPa (v praxi nejméně 140 kPa) (b. 5.1) |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Norma upozorňuje, že její používání může zahrnovat nebezpečné materiály, úkony a zařízení a zásady BOZP stanoví uživatel (varování před kap. 1)
- Z výstupu pece unikají páry a kouř z pyrolýzy (obrázek 1) — odvádějí se podle návodu k přístroji
- Kapalný dusík k rozmělnění tuhých vzorků (b. 7.2) a ropné vzorky — podle bezpečnostních listů
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 10370:2014-12 — „Petroleum products — Determination of carbon residue — Micro method“.
Jak tato metoda funguje?
Navážený podíl vzorku se umístí do skleněné lahvičky a řízeně zahřeje na 500 °C v proudu inertního plynu (dusíku) po stanovenou dobu. Těkavé reakční produkty odnáší plyn a uhlíkatý zbytek se zváží (kap.
Jaký je rozsah měření a přesnost?
Rozsah: 0,10–30,0 % (m/m); pod 0,10 % — 10% (V/V) destilační zbytek (kap. 1); Teplota pyrolýzy: 500 °C v proudu dusíku (kap. 4); Dusík: s nízkým obsahem kyslíku, 99,998 % (V/V) nebo více; tlak přívodu 0–200 kPa (b. 5.1); Hmotnost podílu: od (0,15 ± 0,05) g do (3,00 ± 0,50) g podle očekávaného zbytku (tabulka 1).
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Skleněné lahvičky, Karbonizační pec, Držák lahviček, Termočlánek, Analytické váhy, Nádoba k chlazení, Kapátko nebo malá tyčinka.
Kde se tato zkouška používá?
Motorová nafta — nejvýše 0,30 % (m/m) v 10% destilačním zbytku (Dz.U. 2024 pol. 1018, příl. č. 3 poř. č. 8); Parafinická motorová nafta — tentýž požadavek (Dz.U. 2025 pol. 426, příl. č. 3); Výrobky dávající více než 0,10 % (m/m) zbytku — výsledek rovnocenný metodě podle Conradsona v rozsahu 0,10–25,0 % (m/m) (kap. 1, příl. A); Srovnání sklonu k tvorbě uhlíkatých úsad u výrobků téže třídy (kap. 1, poznámka 1).
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Norma upozorňuje, že její používání může zahrnovat nebezpečné materiály, úkony a zařízení a zásady BOZP stanoví uživatel (varování před kap. 1); Z výstupu pece unikají páry a kouř z pyrolýzy (obrázek 1) — odvádějí se podle návodu k přístroji; Kapalný dusík k rozmělnění tuhých vzorků (b. 7.2) a ropné vzorky — podle bezpečnostních listů.
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 10370.