🌿 Páry organických rozpouštědel (VOC) v ovzduší na pracovištích — odběr na sorpční trubičku s čerpadlem, desorpce rozpouštědlem (obvykle sirouhlíkem) a plynová chromatografie

Životní prostředí ISO 16200-1

Ve zkratce

Páry organických rozpouštědel z ovzduší na pracovištích se odebírají čerpadlem na trubičku se sorbentem, desorbují se rozpouštědlem a stanoví metodou plynové chromatografie. Zkouška se provádí podle normy ISO 16200-1:2001; Rozsah použití (třídy sloučenin): uhlovodíky, halogenované uhlovodíky, estery, glykolethery, ketony, alkoholy; velmi polární sloučeniny mohou vyžadovat derivatizaci, velmi nízkovroucí se zachycují jen částečně (kvalitativní hodnocení), semivolatilní se zachycují úplně, ale získávají částečně. Postup zahrnuje 12 kroků (celkem přibližně 30 min); oblasti použití: Hodnocení expozice parám rozpouštědel při práci při natírání, lakování, lepení, odmašťování a čištění dílů, Měření směsí rozpouštědel, kde má jeden chromatografický nástřik oddělit několik až desítky složek (ředidla, barvy, lepidla, čisticí kapaliny), Osobní dozimetrie v dýchací zóně pracovníka — výsledek je průměrnou koncentrací za dobu odběru vzorku, podkladem pro výpočet ukazatele expozice.

Na první pohled

  • Norma: ISO 16200-1:2001
  • Kategorie: Životní prostředí
  • Kroky postupu: 12
  • Celková doba etap: 30 min
  • Stanovovaná veličina: hmotnostní koncentrace jednotlivé těkavé organické sloučeniny v odebraném vzorku vzduchu, v mg/m³ — tedy průměr za dobu odběru tohoto vzorku, nikoli přímo ukazatel expozice pro směnu
  • Rozsah použití (třídy sloučenin): uhlovodíky, halogenované uhlovodíky, estery, glykolethery, ketony, alkoholy; velmi polární sloučeniny mohou vyžadovat derivatizaci, velmi nízkovroucí se zachycují jen částečně (kvalitativní hodnocení), semivolatilní se zachycují úplně, ale získávají částečně
  • Rozsah koncentrací: závislý na objemu vzorku: pro 10 l vzduchu asi 1–1000 mg/m³ jednotlivé sloučeniny, pro 1 l asi 10–10 000 mg/m³ a úměrně dále

Přehled

STAV (stav k 13.11.2026). ISO 16200-1:2001 „Workplace air quality — Sampling and analysis of volatile organic compounds by solvent desorption/gas chromatography — Part 1: Pumped sampling method“ — první vydání ze srpna 2001 (ISO/TC 146/SC 2), naposledy potvrzené při systematickém přezkoumání v roce 2020. Karta životního cyklu ISO ji dnes řadí do etapy 90.92 („k revizi“): norma je stále aktuální verzí, ale byla předána k revizi; v katalogu iTeh nové vydání ani návrh zatím není. Polské zavedení neexistuje — hledání „16200“ v katalogu PKN vrací výhradně PN-EN 116200, normu s jiným předmětem (13.11.2026) — proto je polský název v záhlaví naším pracovním překladem a laboratoř uvádí normu ISO.

Který dokument tuto metodu popisuje. Řada ISO 16200 má dvě části: část 1 „Pumped sampling method“ — odběr s nuceným průtokem čerpadlem — a část 2 „Diffusive sampling method“, tedy difuzní (pasivní) odběr. Obě končí desorpcí ROZPOUŠTĚDLEM a plynovou chromatografií; navzdory rozšířené myšlenkové zkratce se část 2 netýká termické desorpce, ale jiného způsobu odběru vzorku. Úplný průběh zkoušky — princip, činidla, přístroje, odběr, analytický postup a výpočty — obsahuje část 1 a ta je podkladem tohoto záznamu. Její uspořádání je klasickým uspořádáním metodické normy: 1 Předmět, 2 Citované normy, 3 Princip, 4 Činidla a materiály, 5 Přístroje, 6 Odběr vzorků, 7 Postup, 8 Výpočty, 9 Rušivé vlivy, 10 Preciznost a vychýlení, 11 Uchovávání a přeprava, 12 Protokol o zkoušce, 13 Kontrola kvality, a k tomu tři informativní přílohy: A (popis druhů sorbentů), B (ekvivalence stacionárních fází pro plynovou chromatografii), C (stanovení průnikového objemu). Normu připravila technická komise ISO/TC 146 „Air quality“, subkomise SC 2 „Workplace atmospheres“.

K čemu tato metoda slouží a co nezahrnuje. Jde o obecnou metodu pro celou třídu těkavých organických sloučenin, nikoli o metodu pro jednu látku: používá se pro uhlovodíky, halogenované uhlovodíky, estery, glykolethery, ketony a alkoholy, s výhradami, které norma uvádí přímo — velmi polární sloučeniny mohou vyžadovat derivatizaci, sloučeniny s velmi nízkou teplotou varu se na sorbentu zachycují jen částečně a lze je odhadnout pouze kvalitativně a semivolatilní sloučeniny se zachycují úplně, ale mohou se získávat jen částečně. Volbu sorbentu a desorpčního rozpouštědla pro konkrétní páry norma přenáší do tabulek 1 a 2 a do přílohy A, které v dostupném náhledu nejsou — a které zde nerekonstruujeme. Pro mnoho jednotlivých látek s hodnotou NDS existují v Polsku samostatné předmětové normy (např. PN-Z-04016-10 pro benzen).

Rozsah koncentrací závisí na objemu vzorku — a to je nejčastější past. Norma uvádí: „rozsah koncentrací, pro který tato část ISO 16200 platí, závisí na objemu odebraného vzorku. Například pro vzorek 10 l činí rozsah přibližně od 1 mg/m³ do 1000 mg/m³ jednotlivé organické sloučeniny; pro vzorek 1 l — od 10 mg/m³ do 10 000 mg/m³ a úměrně dále“. Tato čísla se týkají JEDNOTLIVÉ sloučeniny, nikoli součtu rozpouštědel, a přestávají platit, změní-li se objem vzduchu. Horní mez určuje sorpční kapacita sorbentu a lineární dynamický rozsah kolony a detektoru (nebo možnost dělení vzorku), dolní — úroveň šumu detektoru a úrovně slepých hodnot analytu a artefaktů na trubičkách nebo v desorpčním rozpouštědle. Pro hodnocení expozice je potřebný ještě jeden přepočet: výsledek vypočtený ze vzorce z kap. 8.2 je hmotnostní koncentrace analytu v ODEBRANÉM VZORKU VZDUCHU, tedy průměr za dobu odběru tohoto vzorku; ukazatel expozice pro pracovní směnu se z něj odvodí přepočtem na časově váženou průměrnou koncentraci (norma sama uvádí, že časově váženou průměrnou koncentraci pro 8 h lze odvodit z výsledků dvou nebo více po sobě jdoucích vzorků) a strategii měření popisuje PN-EN 689+AC:2019-06. Požadavky na samotný postup uvádí PN-EN 482:2021: měřicí rozsah 0,1–2,0 limitní hodnoty a celková relativní nejistota ≤ 30 % v rozsahu 0,5–2,0 a ≤ 50 % v rozsahu 0,1–0,5 této hodnoty. Rozsah z normy ISO tyto požadavky automaticky nezaručuje — je třeba jej porovnat s hodnotou NDS konkrétní sloučeniny a zvolit objem vzorku.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Náhled normy zahrnuje strany do kapitoly 8.2 včetně (8 z 27). Kapitoly 9 „Interferences“, 10 „Precision and bias“, 11 „Storage and transport“, 12 „Test report“ a 13 „Quality control“, tabulky 1–3 (seznam sloučenin, doporučených sorbentů a desorpčních rozpouštědel, retenční indexy na fázích BP-1 a BP-10) ani přílohy A, B a C jsme neviděli a žádný jejich obsah zde není — zejména neuvádíme údaje o preciznosti a vychýlení metody ani doporučené dvojice sorbent–rozpouštědlo pro jednotlivé látky. Druhým zdrojem se stejným věcným obsahem je britská metoda HSE MDHS 96 (březen 2000), dostupná v úplnosti; její princip, rozsah a popis sorpční trubičky jsou prakticky totožné s ISO 16200-1, ale čísla uvedená níže v průběhu zkoušky pocházejí z ISO 16200-1, nikoli z MDHS.

Princip metody

Odměřený objem zkoušeného vzduchu se prosává jednou nebo několika do série zapojenými trubičkami se sorbentem zvoleným pro sloučeninu nebo směs, která má být odebrána. Při správně zvoleném sorbentu se těkavé organické složky zachytí v trubičce a odstraní z proudu procházejícího vzduchu. Zachycené páry se desorbují rozpouštědlem — typicky sirouhlíkem — a získaný roztok se analyzuje plynovým chromatografem vybaveným plamenovým ionizačním detektorem, hmotnostním spektrometrem nebo jiným selektivním detektorem. Trubička má dvě vrstvy sorbentu: záchytnou a pojistnou; pojistná vrstva, analyzovaná zvlášť, slouží jako kontrola průniku — je-li v ní více než 10 % vzorku nebo více než 10 % kterékoli ze složek, vzorek se vyřadí jako nespolehlivý. Množství analytu odečtené z kalibrační křivky se koriguje o slepý vzorek a dělí desorpčním koeficientem D, stanoveným zvlášť pro každý druh sorbentu a každý analyt v rozsahu koncentrací vzorku — bez této korekce je výsledek systematicky podhodnocen.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Stanovovaná veličinahmotnostní koncentrace jednotlivé těkavé organické sloučeniny v odebraném vzorku vzduchu, v mg/m³ — tedy průměr za dobu odběru tohoto vzorku, nikoli přímo ukazatel expozice pro směnu
Rozsah použití (třídy sloučenin)uhlovodíky, halogenované uhlovodíky, estery, glykolethery, ketony, alkoholy; velmi polární sloučeniny mohou vyžadovat derivatizaci, velmi nízkovroucí se zachycují jen částečně (kvalitativní hodnocení), semivolatilní se zachycují úplně, ale získávají částečně
Rozsah koncentracízávislý na objemu vzorku: pro 10 l vzduchu asi 1–1000 mg/m³ jednotlivé sloučeniny, pro 1 l asi 10–10 000 mg/m³ a úměrně dále
Sorpční trubičkaskleněná, zatavená na obou koncích, délka 70 mm, vnější průměr 6 mm, vnitřní 4 mm; dvě vrstvy sorbentu — pro aktivní uhlí záchytná vrstva 100 mg a pojistná 50 mg, oddělené přepážkou z inertního materiálu (např. silanizovaná skleněná vata)
Objemový průtok a objem vzorkuprůtok by neměl přesáhnout 200 ml/min; objem vzorku musí být menší než průnikový objem — pro většinu VOC lze na standardní trubičku odebrat nejméně 10 l bez průniku
Kritérium platnosti vzorkurozdíl mezi počátečním a konečným objemovým průtokem větší než 10 % — vzorek vyřadit; více než 10 % vzorku nebo kterékoli složky v pojistné vrstvě — vzorek vyřadit jako nespolehlivý
Desorpční koeficient Dstanovovaný pro každý druh sorbentu a každý analyt v rozsahu koncentrací vzorku jako podíl získaného a naneseného množství; šarže trubiček s D pod 0,75 (75 %) se nesmějí používat; proměnlivost D je obvykle významná, klesne-li průměrná hodnota pod 90 %
Desorpce1,0 ml desorpčního rozpouštědla na vrstvu (u větších trubiček úměrně více), přerušované třepání po dobu 30 min; obě vrstvy desorbované a analyzované zvlášť, v oddělených nádobkách
Požadavky na chromatografdetektor schopný detekovat nástřik 0,5 ng toluenu při poměru signálu k šumu nejméně 5:1; příkladová kolona 50 m × 0,22 mm s fází BP-1 nebo BP-10, film 0,5–2,0 µm, program 50→200 °C rychlostí 5 °C/min, helium 0,7–0,8 ml/min
Vnější požadavky pro hodnocení expozicePN-EN 482:2021 — měřicí rozsah 0,1–2,0 limitní hodnoty, celková nejistota ≤ 30 % (0,5–2,0 hodnoty) a ≤ 50 % (0,1–0,5 hodnoty); strategie měření podle PN-EN 689+AC:2019-06

Norma

Označení normy
ISO 16200-1:2001
Název (PL)
Jakość powietrza na stanowiskach pracy — Pobieranie próbek i oznaczanie lotnych związków organicznych metodą desorpcji rozpuszczalnikiem i chromatografii gazowej — Część 1: Metoda pobierania próbek z przepływem wymuszonym
Název (EN)
Workplace air quality — Sampling and analysis of volatile organic compounds by solvent desorption/gas chromatography — Part 1: Pumped sampling method

Postup krok za krokem

  1. Volba sorbentu a plánování vzorku

    Zvolit odběrové zařízení vhodné pro sloučeninu nebo směs; pokyny k sorbentům dává norma v příloze A a odkazy na zdrojové metody s průtoky a dobami odběru pro konkrétní VOC — v tabulkách 2 a 3. Objem vzorku musí být menší než průnikový objem. Pro většinu VOC lze na standardní trubičku odebrat nejméně 10 l bez průniku; pro těkavější sloučeniny bývá bezpečný objem výrazně menší a standardní trubička nemusí stačit na celých 8 h — pak se použijí dva nebo více po sobě jdoucích vzorků nebo větší trubička.

  2. Ověření objemového průtoku čerpadla

    Nastavit průtok s reprezentativní trubičkou zapojenou v řetězci tak, aby se doporučený objem vzorku odebral v dostupném čase. Průtok by neměl přesáhnout 200 ml/min. Kalibraci provést externím kalibrovaným průtokoměrem; jeden konec průtokoměru má být pod atmosférickým tlakem.

    ⏱ Čas: před každou sérií

  3. Upevnění trubičky a zahájení odběru

    Odlomit oba konce trubičky tak, aby každý otvor měl nejméně polovinu vnitřního průměru. Vložit trubičku do pouzdra a spojit ji hadicí s vypnutým čerpadlem tak, aby pojistná vrstva (50 mg) byla na straně čerpadla. Při osobní dozimetrii upevnit odběrové zařízení v dýchací zóně; při stacionárním měření zvolit vhodné místo. V obou případech má být trubička svisle, aby se omezilo kanálkování proudění ve vrstvách sorbentu. Zapnout čerpadlo, zapsat čas a průtok (nebo údaj počítadla).

  4. Ukončení odběru a výpočet objemu

    Po ukončení zapsat čas a průtok (nebo údaj počítadla) a vypnout čerpadlo. Odebraný objem vypočítat obvykle jako průměr z počátečního a konečného průtoku vynásobený dobou, nebo z údaje počítadla vynásobeného zdvihovým objemem. Přesahuje-li rozdíl mezi počátečním a konečným průtokem 10 % — vzorek vyřadit. Během odběru periodicky zapisovat teplotu vzduchu a barometrický tlak, má-li být výsledek přepočten na stanovené podmínky nebo vyjádřen v objemových zlomcích.

  5. Zabezpečení a označení vzorků, terénní slepé vzorky

    Odpojit trubičku a uzavřít oba konce uzávěry, pevně je přitlačit. Trubičky jednoznačně označit, například rytím — nesmějí se používat barvy a fixy obsahující rozpouštědla ani nálepky. Připravit terénní slepé vzorky: trubičky shodné s použitými k odběru, podrobené stejnému zacházení s výjimkou samotného odběru, označené jako slepé.

  6. Uchovávání a přeprava do laboratoře

    Nebudou-li vzorky analyzovány do 8 h, umístit je do čisté, nepotažené, těsně uzavřené kovové nebo skleněné nádoby. Vzorky velmi těkavých látek (např. vinylchloridu) uchovávat v suchém ledu nebo v mrazničce — podle těkavosti; pro méně těkavé látky postačuje chlazení pod 5 °C.

    🌡 Teplota: < 5 °C (méně těkavé látky)

  7. Desorpce

    Analyzovat co nejdříve. Desorpci provádět v čisté atmosféře, v digestoři. Odpipetovat 1,0 ml desorpčního rozpouštědla do nádobky s přepážkou a ihned ji uzavřít. Naříznout trubičku v oblasti záchytné (větší) vrstvy a zlomit ji, vyjmout a vyhodit skleněnou vatu, převést záchytnou vrstvu do rozpouštědla a nádobku znovu uzavřít. Přerušovaně třepat nádobkou po dobu 30 min, aby byla desorpce co nejúplnější. Totéž zopakovat zvlášť pro pojistnou vrstvu, v jiné nádobce. Slepé vzorky desorbovat stejně jako vzorky. U trubiček s větším obsahem sorbentu než 100 mg + 50 mg použít větší nádobku a úměrně větší objem rozpouštědla. U velmi těkavých látek nádobku s rozpouštědlem před přidáním sorbentu ochladit.

    ⏱ Čas: 30 min

  8. Kalibrace a chromatografická analýza

    Připravit chromatograf k analýze těkavých organických sloučenin; kolonu zvolit podle toho, které sloučeniny mohou rušit separaci. Nastříknout stanovený, známý objem (1–5 µl) každého kalibračního roztoku technikou dávající opakovatelné výšky nebo plochy píků (pro sérii opakování by relativní směrodatná odchylka měla být lepší než ±2 %, automatické dávkovače dosahují obvykle lepší než ±1 %). Stejný objem nastříknout z roztoku po desorpci vzorku a odečíst koncentraci analytu z kalibrační křivky. Stejně analyzovat slepý vzorek a vzorky použité ke stanovení desorpčního koeficientu. Shoda retenčního času na jedné koloně není důkazem totožnosti sloučeniny.

  9. Stanovení desorpčního koeficientu D

    D se stanovuje pro každý druh sorbentu a každý analyt, v rozsahu koncentrací odpovídajícím vzorku. Kalibrační trubičky připravit prosátím přesně známého objemu kalibrační atmosféry (ne většího než průnikový objem pro danou dvojici analyt–sorbent) nebo nástřikem 1–4 µl kalibračního roztoku na čistou trubičku v T-kusu s přepážkou, při profukování inertním plynem 100 ml/min po dobu 5 min. Takto připravené standardy desorbovat a analyzovat jako vzorky; D je podíl získaného a naneseného množství. Je-li soubor výsledků D homogenní, použije se průměr ze sloučených sérií (pooled mean); v opačném případě se ověří, zda jej lze popsat hladkou nelineární závislostí, v níž D roste s poměrem hmotnosti analytu k hmotnosti sorbentu.

  10. Ověření průniku a platnosti vzorku

    Porovnat množství analytu v pojistné vrstvě s množstvím v záchytné vrstvě. Je-li v pojistné vrstvě více než 10 % vzorku nebo více než 10 % kterékoli složky — vzorek vyřadit jako nespolehlivý. Pamatovat, že průnikový objem klesá s rostoucí teplotou okolí, relativní vlhkostí, koncentrací par a objemovým průtokem.

  11. Výpočet koncentrace v ovzduší

    Kalibrační křivku sestrojit v logaritmickém zobrazení: dekadický logaritmus výšky nebo plochy píku analytu, korigované o úroveň slepého vzorku, vůči dekadickému logaritmu koncentrace analytu (v µg/ml) v nastříknutém podílu kalibračního roztoku. Koncentraci v ovzduší vypočítat ze vzorce cm = (mF + mR − mB) / (D · V) × 1000, kde cm — koncentrace analytu v odebraném vzduchu [mg/m³], mF — hmotnost analytu v záchytné vrstvě [mg], mR — hmotnost analytu v pojistné vrstvě [mg], mB — hmotnost analytu ve slepé trubičce [mg], D — desorpční koeficient při zatížení trubičky odpovídajícím mF, V — objem odebraného vzorku [l].

  12. Vztažení výsledku k hodnocení expozice

    Získané cm je průměrnou koncentrací za dobu odběru daného vzorku. K porovnání s limitní hodnotou je přepočítat na veličinu, které se tato hodnota týká: časově vážená průměrná koncentrace pro 8 h u NDS (při několika po sobě jdoucích vzorcích je složit), průměrná koncentrace pro 15 min u NDSCh. Ověřit, zda měřicí rozsah reálně dosažený při zvoleném objemu vzorku odpovídá požadavkům PN-EN 482 (0,1–2,0 limitní hodnoty). Počet, rozložení a dobu trvání vzorků stanovit podle strategie z PN-EN 689+AC:2019-06.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Sorpční trubičky se dvěma vrstvami sorbentuskleněné 70 mm × 6 mm (vnitř. 4 mm), vrstvy 100 mg a 50 mg aktivního uhlí; přípustné kovové trubičky s vhodnými uzávěry a dvě jednovrstvé trubičky zapojené do série (toto uspořádání nevyžaduje uchovávání trubiček za snížené teploty, protože nehrozí migrace mezi vrstvami)—
Uzávěry na konce trubičektěsně padnoucí, z inertního materiálu, např. polyethylenové — chrání před netěsností a kontaminací—
Čerpadlo k osobnímu odběru vzorkůsplňující požadavky EN 1232 nebo rovnocenné; spojovací hadice asi 90 cm, se sponami upevňujícími trubičku a hadici v oblasti klopy oděvu pracovníka—
Přístroj k ověřování objemového průtokubublinkový průtokoměr nebo jiný, s údajem kalibrovaným vůči primárnímu etalonu průtoku; norma varuje, že rotametry bez kalibrace dávají systematické chyby řádu desítek procent—
Plynový chromatograf s detektoremFID, PID, hmotnostní spektrometr nebo jiný detektor vhodný pro úlohu, s citlivostí umožňující detekovat 0,5 ng toluenu při S/N ≥ 5:1; kolona oddělující analyty od ostatních složek—
Automatický dávkovač s chlazeným podnosem na vzorkydostupný na trhu, určený k analýze těkavých rozpouštědel; zlepšuje opakovatelnost nástřiku (typicky lepší než ±1 %)—
Nádobky s přepážkou (septem) a odměrné sklonádobky o objemu přizpůsobeném 1,0 ml desorpčního rozpouštědla; odměrné baňky s přesně známým objemem pro kalibrační roztoky; plynotěsné stříkačky 1,0 ml a 10 µl—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Sirouhlík (desorpční rozpouštědlo)75-15-0Typické desorpční rozpouštědlo; má být chromatografické čistoty a bez sloučenin koeluujících se stanovovanými látkami. Doporučeno především k desorpci nepolárních sloučenin z aktivního uhlí. Páry jsou toxické a sirouhlík sám je vysoce hořlavý. Číslo CAS ověřeno v PubChem — samotná norma čísla CAS neobsahuje.
Jiná desorpční rozpouštědla—Pro polární sloučeniny a polárně-nepolární směsi neexistuje ideální univerzální rozpouštědlo; používaly se dichlormethan, methanol, vyšší alkoholy, dimethylformamid a acetonitril — jednotlivě nebo ve směsích navzájem nebo se sirouhlíkem. Volbu pro konkrétní dvojice uvádějí tabulky 1 a 2 normy (mimo dostupný náhled).
Modifikátor desorpčního rozpouštědla—Je-li potřebný, přidává se v koncentraci zajišťující homogenní roztok v desorbovaných vzorcích; norma uvádí dimethylformamid jako vhodný k tomuto účelu.
Aktivní uhlí (sorbent)—Doporučená zrnitost 0,35–0,85 mm. Trubičky továrně naplněné předem kondicionovaným uhlím nevyžadují další přípravu; při vlastním plnění se uhlí zahřívá v inertní atmosféře (např. dusík vysoké čistoty) při teplotě asi 600 °C po dobu 1 h a poté se chrání před opětovnou kontaminací během chladnutí, uchovávání a plnění trubiček. Sorpční kapacita a desorpční koeficient se mezi šaržemi liší — komerční trubičky kupovat z jedné šarže a v počtu postačujícím na určité období.
Kalibrační směsi—Kalibrační roztoky připravené způsobem zajišťujícím metrologickou návaznost na národní etalony; například roztok ~10 mg/ml každé kapalné složky: navážit 1 g látky do baňky 100 ml, počínaje nejméně těkavou, a doplnit desorpčním rozpouštědlem. Ředění v sirouhlíku se obvykle připravují čerstvá každý týden, častěji při známkách rozkladu nebo odpaření.
Vnitřní standard (volitelně)—Nesmí kolidovat se stanovovanými sloučeninami ani být z rozpouštědla odstraňován sorbentem; slouží výhradně ke korekci drobných rozdílů objemu nástřiku. Používání vnitřního standardu jako náhradního způsobu korekce desorpčního koeficientu se nedoporučuje — D se stanovuje přímo pro stanovované sloučeniny.
Inertní plyn pro přípravu standardů na sorbentu—Vedený T-kusem s přepážkou s průtokem 100 ml/min; po nástřiku 1–4 µl kalibračního roztoku se trubička profukuje 5 min, poté se odpojí a uzavře.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy ISO 16200-1:2001 — „Workplace air quality — Sampling and analysis of volatile organic compounds by solvent desorption/gas chromatography — Part 1: Pumped sampling method“.

Jak tato metoda funguje?

Odměřený objem zkoušeného vzduchu se prosává jednou nebo několika do série zapojenými trubičkami se sorbentem zvoleným pro sloučeninu nebo směs, která má být odebrána. Při správně zvoleném sorbentu se těkavé organické složky zachytí v trubičce a odstraní z proudu procházejícího vzduchu.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Stanovovaná veličina: hmotnostní koncentrace jednotlivé těkavé organické sloučeniny v odebraném vzorku vzduchu, v mg/m³ — tedy průměr za dobu odběru tohoto vzorku, nikoli přímo ukazatel expozice pro směnu; Rozsah použití (třídy sloučenin): uhlovodíky, halogenované uhlovodíky, estery, glykolethery, ketony, alkoholy; velmi polární sloučeniny mohou vyžadovat derivatizaci, velmi nízkovroucí se zachycují jen částečně (kvalitativní hodnocení), semivolatilní se zachycují úplně, ale získávají částečně; Rozsah koncentrací: závislý na objemu vzorku: pro 10 l vzduchu asi 1–1000 mg/m³ jednotlivé sloučeniny, pro 1 l asi 10–10 000 mg/m³ a úměrně dále; Sorpční trubička: skleněná, zatavená na obou koncích, délka 70 mm, vnější průměr 6 mm, vnitřní 4 mm; dvě vrstvy sorbentu — pro aktivní uhlí záchytná vrstva 100 mg a pojistná 50 mg, oddělené přepážkou z inertního materiálu (např. silanizovaná skleněná vata).

Jak dlouho zkouška trvá?

Doby uvedené u jednotlivých etap dávají dohromady přibližně 30 min. Postup zahrnuje 12 kroků.

Jaké vybavení je potřeba?

Sorpční trubičky se dvěma vrstvami sorbentu, Uzávěry na konce trubiček, Čerpadlo k osobnímu odběru vzorků, Přístroj k ověřování objemového průtoku, Plynový chromatograf s detektorem, Automatický dávkovač s chlazeným podnosem na vzorky, Nádobky s přepážkou (septem) a odměrné sklo.

Kde se tato zkouška používá?

Hodnocení expozice parám rozpouštědel při práci při natírání, lakování, lepení, odmašťování a čištění dílů; Měření směsí rozpouštědel, kde má jeden chromatografický nástřik oddělit několik až desítky složek (ředidla, barvy, lepidla, čisticí kapaliny); Osobní dozimetrie v dýchací zóně pracovníka — výsledek je průměrnou koncentrací za dobu odběru vzorku, podkladem pro výpočet ukazatele expozice; Stacionární měření — odběrové zařízení ve zvoleném místě odběru (6.2 normy); Zkoušky pro akreditované protokoly o vyšetřeních a měřeních škodlivých faktorů, prováděné podle strategie z PN-EN 689.

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Sirouhlík je hořlavý a toxický — desorpci a všechny úkony s tímto rozpouštědlem norma ukládá provádět v čisté atmosféře v digestoři; MDHS 96 navíc stanoví, že práce se sirouhlíkem mají být omezeny na dobře větranou digestoř.; Stanovované látky samy bývají toxické nebo karcinogenní (např. benzen) — expozici všemi cestami je třeba omezovat a se vzorky zacházet jako s materiálem obsahujícím tyto látky.; Norma výslovně upozorňuje, že nezahrnuje všechny otázky bezpečnosti spojené s jejím používáním — stanovení vhodných postupů BOZP a ověření předpisových omezení náleží uživateli.; Skleněné trubičky se drží v ochranných pouzdrech, aby se zabránilo jejich prasknutí (5.1).; K označování trubiček se nepoužívají barvy a fixy obsahující rozpouštědla ani nálepky (6.3).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy ISO 16200-1.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí