🌿 Vodní pára v odpadních plynech — kondenzačně-adsorpční metoda (referenční)

Životní prostředí PN-EN 14790

Ve zkratce

Odběr známého objemu plynu vyhřívanou sondou přes filtr do záchytného systému (adsorpce nebo kondenzace + adsorpce) a určení obsahu vodní páry z přírůstku hmotnosti systému; u nasycených plynů — z teploty plynu; standardní referenční metoda pro 4–40 % obj. Zkouška se provádí podle normy PN-EN 14790:2017-04 (EN 14790:2017); Rozsah: 4–40 % obj.; 29–250 g/m³ vlhkého plynu; validace 7–26 % obj., odběr 30 min. Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Měření obsahu vodní páry potřebné k vyjádření koncentrací emisí za standardních podmínek na suchý plyn (vydání 2005, kap. 1), Kalibrace a kontrola (QAL2, AST) periferních AMS vodní páry — referenční metodika podle nařízení o měření emisí, Spalovny a spoluspalovny odpadů, velká spalovací zařízení, zařízení s mokrým odsířením (nasycené plyny — teplotní metoda).

Na první pohled

  • Norma: PN-EN 14790:2017-04 (EN 14790:2017)
  • Kategorie: Životní prostředí
  • Kroky postupu: 6
  • Rozsah: 4–40 % obj.; 29–250 g/m³ vlhkého plynu; validace 7–26 % obj., odběr 30 min
  • Teplota sondy: ≥ 120 °C a ≥ 20 °C nad rosným bodem (kyseliny); bez vyhřívání přípustné při plynu > 200 °C, neklesne-li teplota za filtrem pod rosný bod kyseliny
  • Plynoměr: mokrý nebo suchý; vydání 2005: relativní nejistota ≤ ± 2,0 % měřeného objemu (5.8); ostatní požadavky vydání 2017 (6.8) — mimo dostupný text

Přehled

STAV (stav k 08.11.2026). PN-EN 14790:2017-04 — anglická verze, zveřejněná 20.04.2017, zavádí EN 14790:2017 [IDT] a nahrazuje PN-EN 14790:2006 (anglickou verzi); karta PKN nemá poznámku o zrušení ani o nástupkyni — jde o aktuální vydání. EN 14790:2017 nahradila EN 14790:2005 (předmluva; významné technické změny — příl. E); v katalogu CEN má etapu 90.93 (potvrzena po přezkoumání). Dostupná část textu vydání 2017 zahrnuje předmluvu, obsah, kapitoly 1–3 a značky; princip a přístroje popisujeme podle vydání 2005 (kap. 4–5.8) a tak je označujeme.

EN 14790:2017 stanoví standardní referenční metodu (SRM) založenou na odběrovém systému s technikou kondenzace/adsorpce ke stanovení koncentrace vodní páry v odpadních plynech z potrubí a komínů. Uvádí výkonnostní charakteristiky a kritéria pro měřicí systémy, použije se pro periodický monitoring a kalibraci a kontrolu automatizovaných měřicích systémů (AMS) a stanoví kritéria rovnocennosti alternativních metod (EN 14793). Rozsah použití: 4–40 % obj. vodní páry, tedy 29–250 g/m³ vlhkého plynu (horní mez závisí na maximálním tlaku páry při dané teplotě); všechny koncentrace se vyjadřují za standardních podmínek (273 K, 101,3 kPa). Pro nasycené plyny kondenzačně-adsorpční metoda použitelná není — norma uvádí pokyny pro plyny s kapkami. Byla validována v terénních zkouškách na spalovnách, spoluspalovnách a velkých spalovacích zařízeních pro doby 30 min v rozsahu 7–26 % obj. Měření vodní páry slouží k vyjádření výsledků emisí na suchý plyn a ke korekci průtoku při izokinetickém odběru se suchým plynoměrem (vydání 2005, kap. 1).

V Polsku nařízení o měření emisí uvádí PN-EN 14790 nebo rovnocennou instrumentální metodu jako referenční metodiku obsahu vodní páry při paralelních měřeních, jimiž se nejméně jednou za rok kontrolují systémy kontinuálního měření emisí (příl. č. 1 poznámka 3, příl. č. 3 poznámka 1, příl. č. 5 poznámka 1); v tabulkách rozsahu měření pro relativní vlhkost odpadních plynů nebo stupeň jejich zvlhčení připouští libovolnou metodu zaručující nejistotu měření menší než 20 %, resp. 10 % (např. příl. č. 1 poř. č. 9, příl. č. 2 poř. č. 11).

CO ZDE NEUVÁDÍME. Požadavky vydání 2017 na plynoměr, barometr, váhy a měření teploty (6.8–6.11), tabulku výkonnostních charakteristik a kritérií (kap. 7), průběh zkoušky těsnosti, odběru a ověření opakovatelnosti vážení (8.4–8.6) ani výpočetní vzorce (kap. 9) — tyto části jsou mimo dostupný text. Z vydání 2005 známe jen požadavek, aby relativní nejistota plynoměru (mokrého nebo suchého) nepřesáhla ± 2,0 % měřeného objemu (5.8); další část tohoto bodu je mimo dostupný text.

Princip metody

Podle vydání 2005 (kap. 4–5): předpokládá se, že plyn v komíně je přibližně v adiabatické rovnováze — kapky mohou vzniknout jen v nasyceném plynu, takže nepřítomnost kapek znamená nenasycený plyn. Vzorek plynu se odebírá se stálým průtokem; vodní pára se zachycuje adsorpcí nebo kondenzací s adsorpcí a hmotnost páry se určí z přírůstku hmotnosti záchytného systému. Při kapkách metoda výsledek nadhodnocuje: je-li naměřená hodnota rovna hodnotě pro nasycený plyn při dané teplotě a tlaku nebo vyšší (tabulka — příl. B vydání 2017; ve vydání 2005 příl. A), výsledek se vyřadí a plyn se považuje za nasycený — pak se použije teplotní metoda: teplotní sonda v proudu do dosažení rovnováhy a obsah páry se odečte z tabulky rovnováhy kapalina–plyn. Všechny prvky před záchytným systémem jsou vyhřívané a zhotovené z materiálů nereagujících s vodní párou (nerezová ocel, borosilikátové sklo, křemen, PTFE, titan); sonda v topném plášti o teplotě nejméně 120 °C a 20 °C nad rosným bodem (kyseliny). Záchytný systém: nejméně jedna vložka/promývačka se sušidlem (např. barevný silikagel) nebo kondenzační stupeň (volitelné chlazení) a adsorpční stupeň; kondenzace vody v nevážených částech je nepřípustná a účinnost systému se ověřuje podle normy.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Rozsah4–40 % obj.; 29–250 g/m³ vlhkého plynu; validace 7–26 % obj., odběr 30 min
Teplota sondy≥ 120 °C a ≥ 20 °C nad rosným bodem (kyseliny); bez vyhřívání přípustné při plynu > 200 °C, neklesne-li teplota za filtrem pod rosný bod kyseliny
Plynoměrmokrý nebo suchý; vydání 2005: relativní nejistota ≤ ± 2,0 % měřeného objemu (5.8); ostatní požadavky vydání 2017 (6.8) — mimo dostupný text
Váhyhmotnost vody se určí z přírůstku hmotnosti záchytného systému (vydání 2005, 4.1–4.2); požadavky na váhy (6.10) a opakovatelnost vážení (8.6) — mimo dostupný text
Barometr a teploměrabsolutní tlak a teplota plynu na plynoměru (pm, Tm) slouží k přepočtu objemu na standardní podmínky 273 K a 101,3 kPa (značky 4.1); požadavky na přístroje (6.9, 6.11) — mimo dostupný text
Nejistota metodyvydání 2005: celková nejistota metody menší než ± 20 % měřené hodnoty (kap. 1); kritéria tabulky 1 vydání 2017 (kap. 7) — mimo dostupný text

Norma

Označení normy
PN-EN 14790:2017-04 (EN 14790:2017)
Název (PL)
Emisja ze źródeł stacjonarnych — Oznaczanie pary wodnej w przewodach — Standardowa metoda odniesienia
Název (EN)
Stationary source emissions — Determination of the water vapour in ducts — Standard reference method

Postup krok za krokem

  1. Plánování

    Naplánujte měření podle EN 15259 spolu s měřeními složek; dohodněte se závodem provozní podmínky. Počet a polohu měřicích bodů stanovte podle EN 15259 (8.2 normy); může-li být plyn nehomogenní — použijte postup z 8.2 (ve vydání 2005 — 5.2).

  2. Sestavení systému

    Zvažte záchytný systém před odběrem; připravte kondenzační stupeň (s volitelným chlazením) — při společném odběru s promývačkami jiné složky — a adsorpční stupeň se sušidlem. Spojte vyhřívanou sondu, pouzdro filtru (bez studených úseků), záchytný systém, čerpadlo a plynoměr; proveďte zkoušku těsnosti (8.4 — kritérium mimo dostupný text).

  3. Odběr

    Zaveďte sondu v topném plášti (≥ 120 °C, ≥ 20 °C nad rosným bodem) do měřicího bodu a odebírejte plyn se stálým průtokem po stanovenou dobu (např. 30 min), se zaznamenáním objemu, teploty a tlaku na plynoměru a atmosférického tlaku. Ověřte účinnost záchytu podle normy.

  4. Vážení

    Zvažte záchytný systém po odběru — přírůstek hmotnosti je hmotnost vody zadržené v systému (mw); ověřte opakovatelnost vážení (8.6).

  5. Ověření nasycení

    Porovnejte výsledek s hodnotou nasycení pro teplotu a tlak plynu (příloha B); je-li roven nebo vyšší — výsledek vyřaďte, považujte plyn za nasycený a určete obsah páry teplotní metodou (teplotní sonda do rovnováhy, odečet z tabulky).

  6. Výpočty

    Vypočtěte hmotnost vody, objem suchého plynu za standardních podmínek (s korekcí na vodní páru u mokrého plynoměru), hmotnostní koncentraci vodní páry v g/m³ a objemový podíl; sestavte rozpočet nejistoty (příloha D) a protokol.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Vyhřívaná odběrová sonda s topným pláštěm a ochrannou trubkounerezová ocel, borosilikátové sklo, křemen, PTFE nebo titan; označená pro trefení měřicích bodů—
Pouzdro filtru s filtrem částicv komíně (za hubicí) nebo mimo komín, spojené se sondou bez studených úseků—
Záchytný systémvložky/promývačky se sušidlem (barevný silikagel) nebo kondenzační stupeň s volitelným chlazením (led, kryogenní systém) + adsorpční stupeň; příklady v příloze C—
Těsné čerpadlo, rotametr, vyrovnávací nádoba, regulační ventilčerpadlo těsné, schopné odebírat plyn se stálým průtokem; rotametr, malá vyrovnávací nádoba a regulační ventil — volitelně (vydání 2005, 5.7)—
Suchý nebo mokrý plynoměr s teploměrem a manometremvydání 2005: relativní nejistota ≤ ± 2,0 % měřeného objemu (5.8); ostatní požadavky (6.8 vydání 2017) — mimo dostupný text—
Váhy, barometr, teploměr plynupožadavky — 6.9–6.11 vydání 2017 (mimo dostupný text)—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Sušidlo (např. barevný silikagel)—adsorpční stupeň vodní páry; před použitím vysušené
Voda (nebo absorpční roztok podle EN 14791 / EN 1911)—náplň promývaček kondenzačního stupně při společném odběru s SO₂ nebo HCl (normy citované v kap. 2 vydání 2017); množství náplně — mimo dostupný text

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN 14790:2017-04 (EN 14790:2017) — „Stationary source emissions — Determination of the water vapour in ducts — Standard reference method“.

Jak tato metoda funguje?

Podle vydání 2005 (kap. 4–5): předpokládá se, že plyn v komíně je přibližně v adiabatické rovnováze — kapky mohou vzniknout jen v nasyceném plynu, takže nepřítomnost kapek znamená nenasycený plyn.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Rozsah: 4–40 % obj.; 29–250 g/m³ vlhkého plynu; validace 7–26 % obj., odběr 30 min; Teplota sondy: ≥ 120 °C a ≥ 20 °C nad rosným bodem (kyseliny); bez vyhřívání přípustné při plynu > 200 °C, neklesne-li teplota za filtrem pod rosný bod kyseliny; Plynoměr: mokrý nebo suchý; vydání 2005: relativní nejistota ≤ ± 2,0 % měřeného objemu (5.8); ostatní požadavky vydání 2017 (6.8) — mimo dostupný text; Váhy: hmotnost vody se určí z přírůstku hmotnosti záchytného systému (vydání 2005, 4.1–4.2); požadavky na váhy (6.10) a opakovatelnost vážení (8.6) — mimo dostupný text.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Vyhřívaná odběrová sonda s topným pláštěm a ochrannou trubkou, Pouzdro filtru s filtrem částic, Záchytný systém, Těsné čerpadlo, rotametr, vyrovnávací nádoba, regulační ventil, Suchý nebo mokrý plynoměr s teploměrem a manometrem, Váhy, barometr, teploměr plynu.

Kde se tato zkouška používá?

Měření obsahu vodní páry potřebné k vyjádření koncentrací emisí za standardních podmínek na suchý plyn (vydání 2005, kap. 1); Kalibrace a kontrola (QAL2, AST) periferních AMS vodní páry — referenční metodika podle nařízení o měření emisí; Spalovny a spoluspalovny odpadů, velká spalovací zařízení, zařízení s mokrým odsířením (nasycené plyny — teplotní metoda); Současný odběr s SO₂ (EN 14791) nebo HCl (EN 1911) touž sondou, nejsou-li kapky; Korekce průtoku izokinetického odběru, měří-li se průtok suchým plynoměrem (vydání 2005, kap. 1).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Vyhřívaná sonda a pouzdro filtru hrozí popálením; kryogenní systém (suchý led) — ochranné rukavice, větrání; Práce na komínové plošině — zajištění proti pádu; u kyselých plynů ochrana dýchacích cest při otevírání hrdel; Absorpční roztoky jiných složek (H₂O₂, kyseliny) — podle jejich bezpečnostních listů.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 14790.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí