🔥 Černé uhlí, hnědé uhlí a lignit, koks — celková síra Eschkovou metodou: žíhání dávky s Eschkovou směsí při 800 °C, extrakce síranu kyselinou chlorovodíkovou, srážení chloridem barnatým a vážení síranu barnatého, slepý pokus se síranem draselným, výsledek % (m/m) ve stavu po vysušení na vzduchu; PN-ISO 334

Petrochemie PN-ISO 334

Ve zkratce

Stanovení celkové síry v černém uhlí, hnědém uhlí a lignitu a v koksu Eschkovou metodou, která je podle ISO 334:1992 referenční metodou. Zkouška se provádí podle normy PN-ISO 334:1997 (polská verze; zavádí ISO 334:1992 [IDT]); STAV (stav karty PKN k 12.11.2026): PN-ISO 334:1997 aktuální (polská verze, zveřejnění 28-10-1997); zavádí ISO 334:1992, nahradila PN-G-04514-01:1981; ISO 334:1992 v iTeh — zrušena. Postup zahrnuje 5 kroků; oblasti použití: Černé uhlí, hnědé uhlí a lignit, koks — celková síra; referenční metoda (ISO 334:1992, kap. 1), Druhá referenční metoda: ISO 351:1984 (spalování při vysoké teplotě); instrumentální metody po prokázání absence systematické chyby a preciznosti nejméně jako v kap. 9 (úvod), V rozsazích akreditace: 5 polských laboratoří — černé uhlí (všechny), hnědé uhlí, koks, polokoks a zpracovaná tuhá paliva.

Na první pohled

  • Norma: PN-ISO 334:1997 (polská verze; zavádí ISO 334:1992 [IDT])
  • Kategorie: Petrochemie
  • Kroky postupu: 5
  • STAV (stav karty PKN k 12.11.2026): PN-ISO 334:1997 aktuální (polská verze, zveřejnění 28-10-1997); zavádí ISO 334:1992, nahradila PN-G-04514-01:1981; ISO 334:1992 v iTeh — zrušena
  • Eschkova směs — složení (4.1): 2 hmotnostní díly lehkého kalcinovaného MgO + 1 díl bezvodého Na2CO3 (nebo K2CO3); celek sítem 212 µm
  • Dávka — podmínka (7.1, tabulka 1): uhlí: 1,0 g (síra < 5 %), 0,5 g (5–10 %), 0,25 g (> 10 %); koks: 1 g; vážení na 0,1 mg

Přehled

CO TATO NORMA POPISUJE. Podle kapitoly 1 ISO 334:1992 norma stanoví referenční metodu stanovení celkové síry v černém uhlí, hnědém uhlí a lignitu a v koksu Eschkovou metodou. Úvod uvádí alternativní referenční metodu — ISO 351:1984 (spalování při vysoké teplotě) — a připouští rychlejší instrumentální metody, prokáže-li se, že jsou bez systematické chyby vůči této metodě a dávají opakovatelnost a reprodukovatelnost stejnou nebo lepší než uvedené v kapitole 9.

PODLE TEXTU ISO 334:1992 — ČINIDLA, PŘÍSTROJE, PRŮBĚH, VÝPOČTY, PRECIZNOST (předmluva, úvod, kap. 1–10, příloha A). Normu připravila komise ISO/TC 27 (Tuhá paliva), subkomise SC 5 (Metody analýzy); druhé vydání 1992-12-15 nahradilo ISO 334:1975. Princip (kap. 3): dávka se žíhá s Eschkovou směsí v oxidační atmosféře, síran se extrahuje roztokem kyseliny chlorovodíkové a vysráží chloridem barnatým. Eschkova směs (4.1): 2 hmotnostní díly lehkého kalcinovaného oxidu hořečnatého a 1 díl bezvodého uhličitanu sodného (nebo draselného), celek projde sítem 212 µm. Dávka (7.1, tabulka 1): uhlí — 1,0 g při očekávané síře pod 5 %, 0,5 g při 5–10 %, 0,25 g nad 10 %; koks — 1 g; vážení na 0,1 mg. Plnění kelímku (7.2): 0,5 g směsi na dno, dávka promíchaná s 2,5 g směsi, navrch 1,0 g. Žíhání (7.3): uhlí — kelímek do studené pece, ohřev na 800 °C ± 25 °C asi za 1 h a nejméně 1,5 h při této teplotě; koks — kelímek na studené destičce do pece vyhřáté na 800 °C ± 25 °C, nejméně 1,5 h. Nespálené částice po žíhání — stanovení se přeruší a opakuje (7.4). Extrakce (7.5): kyselina chlorovodíková do rozpuštění (obvykle 17 ml), var 5 min, filtrace, promytí pěti dávkami po 20 ml horké vody, neutralizace amoniakem na methylčerveň a 1 ml přebytku kyseliny. Srážení (7.6): zředění na asi 200 ml, 10 ml studeného roztoku chloridu barnatého přikapávaných během asi 20 s do horkého roztoku, 30 min těsně pod bodem varu; filtrace bezpopelným filtrem, podložkou z papírové drtě nebo v Goochově kelímku; promývání do vymizení opalescence s dusičnanem stříbrným (nejvýše 250 ml); zpopelnění při 800 °C po dobu 15 min nebo sušení Goochova kelímku 1 h při 130 °C ± 10 °C. Slepý pokus (7.7) — bez dávky, s přídavkem 25,0 ml roztoku síranu draselného.

STAV (stav karty PKN k 12.11.2026). Karta PN-ISO 334:1997 (polská verze) bez štítku zrušení: zveřejnění 28-10-1997, 8 stran, TK 220 Přírodní tuhá paliva, „Zavádí: ISO 334:1992 [IDT]“, „Nahrazuje: PN-G-04514-01:1981 - polská verze“, ICS 73.040, 75.160.10. V katalogu iTeh má ISO 334:1992 stav „zrušena“ (nahradila ji pozdější vydání ISO 334), v PKN platí polské vydání z roku 1997 zavádějící ISO 334:1992 — na tuto verzi odkazují všechny laboratoře v databázi.

KOLIK LABORATOŘÍ A V JAKÉ PODOBĚ (databáze rozsahů akreditace služby, odečteno 12.11.2026). Zápis „PN-ISO 334:1997“ stojí v 5 záznamech u 5 polských laboratoří: AB 005, AB 103, AB 300, AB 1060 a AB 1716 — všechny „Obsah celkové síry“; technika popsaná jako „Vážková metoda“ (AB 005, AB 300, AB 1060) nebo „Eschkova metoda“ (AB 103, AB 1716) (zápisy v překladu). Mimo Polsko zápis ISO 334 v databázi není.

CO LABORATOŘE ZKOUŠEJÍ (databáze rozsahů, celé položky — 5 polských). Černé uhlí — všech 5; AB 005 také hnědé uhlí a koks z černého uhlí, AB 103 hnědé uhlí, koks a polokoks z černého uhlí a zpracovaná tuhá paliva. Měřicí rozsahy: (0,05–5,00) % (AB 300), (0,100–2,500) % (AB 1060), (0,20–7,00) % (AB 005), (0,4–6,0) % (AB 1716), (0,50–6,00) % (AB 103). Polokoks a zpracovaná tuhá paliva (AB 103) přesahují předmět normy, který uvádí černé uhlí, hnědé uhlí a lignit a koks.

KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. Žíhání: příliš rychlý ohřev uhlí nebo nedodržených 1,5 h při 800 °C zanechá nespálené částice — podle 7.4 je pak třeba stanovení opakovat, ne pokračovat; příliš slabé větrání pece (norma: asi pět výměn vzduchu za minutu). Dávka: příliš velká při vysokém obsahu síry (tabulka 1). Srážení: chlorid barnatý přidaný rychle nebo do studeného roztoku, příliš krátkých 30 min těsně pod bodem varu; nedostatečně promytá sraženina (kontrola dusičnanem stříbrným). Výsledek: vynechaný slepý pokus se síranem draselným nebo jiný stav přepočtu než po vysušení na vzduchu bez stanovení vlhkosti (kap. 6 a 8).

CO NEUVÁDÍME. Přečtená část: vzorek iTeh ISO 334:1992 (anglická verze: předmluva, úvod, kap. 1–10 a začátek přílohy A); tabulku 1 a vzorec kapitoly 8 jsme odečetli z obrazu stran. Neuvádíme další část přílohy A (odvození koeficientů) kromě tabulky A.1 atomových hmotností. Rozdíly mezi ISO 334:1992 a pozdějšími vydáními ISO 334 jsme nezkoumali — laboratoře v databázi odkazují výhradně na PN-ISO 334:1997.

Princip metody

Zkušební dávka (0,25–1 g) se žíhá v kelímku v těsném kontaktu se 4 g Eschkovy směsi (2 díly MgO, 1 díl bezvodého Na2CO3 nebo K2CO3) v oxidační atmosféře při 800 °C ± 25 °C nejméně 1,5 h; hořlavina shoří a síra přejde na síran. Síran se extrahuje roztokem kyseliny chlorovodíkové, vysráží chloridem barnatým a zváží jako síran barnatý. Celková síra se vypočte ze vzorce wS = 13,74 (m2 − m3 + 0,033 48 ρK2SO4)/m1 (m1 — dávka, g; m2 a m3 — síran barnatý ve stanovení a slepém pokusu, g; ρK2SO4 — koncentrace roztoku síranu draselného, g/l), ve stavu po vysušení na vzduchu, na 0,1 %.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
STAV (stav karty PKN k 12.11.2026)PN-ISO 334:1997 aktuální (polská verze, zveřejnění 28-10-1997); zavádí ISO 334:1992, nahradila PN-G-04514-01:1981; ISO 334:1992 v iTeh — zrušena
Eschkova směs — složení (4.1)2 hmotnostní díly lehkého kalcinovaného MgO + 1 díl bezvodého Na2CO3 (nebo K2CO3); celek sítem 212 µm
Dávka — podmínka (7.1, tabulka 1)uhlí: 1,0 g (síra < 5 %), 0,5 g (5–10 %), 0,25 g (> 10 %); koks: 1 g; vážení na 0,1 mg
Kelímek — plnění (7.2)0,5 g směsi na dno + dávka s 2,5 g směsi + 1,0 g navrch (celkem 4 g)
Žíhání — podmínka (5.3, 7.3)800 °C ± 25 °C; uhlí — ze studené pece, ohřev asi 1 h, pak ≥ 1,5 h; koks — do pece při 800 °C, ≥ 1,5 h; asi 5 výměn vzduchu/min
Srážení — podmínka (7.6)asi 200 ml, 10 ml studeného BaCl2 (asi 85 g/l) během asi 20 s do horkého roztoku; 30 min těsně pod bodem varu
Výsledek — výpočet (kap. 8)wS = 13,74 (m2 − m3 + 0,033 48 ρK2SO4)/m1; průměr ze dvou stanovení, na 0,1 % (m/m), stav po vysušení na vzduchu
Preciznost (kap. 9)mez opakovatelnosti 0,05 % absolutně; kritický rozdíl reprodukovatelnosti 0,1 % absolutně (hladina spolehlivosti 95 %)
Rozšíření v rozsazích akreditace (databáze, odečteno 12.11.2026)5 polských laboratoří, 5 záznamů; rozsahy od (0,05–5,00) % do (0,20–7,00) %

Norma

Označení normy
PN-ISO 334:1997 (polská verze; zavádí ISO 334:1992 [IDT])
Název (PL)
Paliwa stałe — Oznaczanie zawartości siarki całkowitej — Metoda Eschki
Název (EN)
Solid mineral fuels — Determination of total sulfur — Eschka method

Postup krok za krokem

  1. Vzorek a dávka

    Analytický vzorek podle ISO 1988, ISO 2309 nebo ISO 5069-2, vyrovnaný s vlhkostí laboratoře a míchaný ≥ 1 min; dávka podle tabulky 1 (uhlí) nebo 1 g (koks), na 0,1 mg; vlhkost — má-li být výsledek v jiném stavu než po vysušení na vzduchu (kap. 6, 7.1).

  2. Plnění kelímku a žíhání

    0,5 g směsi na dno, dávka s 2,5 g, 1,0 g navrch; uhlí — ze studené pece na 800 °C asi za 1 h a ≥ 1,5 h; koks — na studené destičce do pece při 800 °C, ≥ 1,5 h (7.2–7.3).

    🌡 Teplota: 800 °C ± 25 °C

  3. Převedení a extrakce

    Do kádinky 400 ml s 25–30 ml vody (nespálené částice — opakování stanovení); kyselina chlorovodíková do rozpuštění (obvykle 17 ml), var 5 min, filtrace, 5 × 20 ml horké vody; amoniak na methylčerveň, rozpuštění sraženiny a 1 ml přebytku HCl (7.4–7.5).

  4. Srážení a vážení

    Asi 200 ml, var, 10 ml studeného BaCl2 během asi 20 s, 30 min těsně pod bodem varu; filtrace technikou a), b) nebo c), promývání do vymizení opalescence s AgNO3 (≤ 250 ml); zpopelnění 15 min při 800 °C nebo sušení Goochova kelímku 1 h při 130 °C; vážení na 0,1 mg (7.6).

  5. Slepý pokus a výsledek

    Slepý pokus bez dávky s 25,0 ml roztoku K2SO4 (7.7); wS podle vzorce kap. 8, průměr ze dvou stanovení na 0,1 % (m/m); opakovatelnost 0,05 %, reprodukovatelnost 0,1 %; protokol podle kap. 10.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Analytické váhy a odměrné sklo (5.1–5.2)Vážení na 0,1 mg; odměrné sklo třídy A—
Muflová pec (5.3)Elektrická, 800 °C ± 25 °C, větrání asi pět výměn vzduchu za minutu—
Kelímek a destička (5.4–5.5)Kelímek platinový, křemenný nebo z glazovaného porcelánu, asi 25 ml; křemenná (nebo jiná žáruvzdorná) destička tloušťky 6 mm—
Goochův kelímek a sušárna (5.6–5.7)Kelímek z glazovaného porcelánu nebo slinutého skla; sušárna 130 °C ± 10 °C—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Eschkova směs—2 hmotnostní díly lehkého kalcinovaného oxidu hořečnatého a 1 díl bezvodého uhličitanu sodného (nebo draselného); celek sítem 212 µm (4.1)
Kyselina chlorovodíková koncentrovaná—ρ asi 1,18 g/ml, asi 36 % (m/m) (4.2)
Roztok síranu draselného—Asi 2 g (vážené na 0,1 mg) sušeného při 105–110 °C, rozpuštěné a doplněné na 1 l — pro slepý pokus (4.3, 7.7)
Roztok chloridu barnatého—Asi 85 g/l: 100 g dihydrátu chloridu barnatého na 1 l, před použitím zfiltrovaný (4.4)
Methylčerveň, amoniak, dusičnan stříbrný—Indikátor 1 g/l (sodná sůl); amoniak koncentrovaný ≥ 25 % (m/m); dusičnan stříbrný 17 g/l v tmavé lahvi (4.5–4.7)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-ISO 334:1997 (polská verze; zavádí ISO 334:1992 [IDT]) — „Solid mineral fuels — Determination of total sulfur — Eschka method“.

Jak tato metoda funguje?

Zkušební dávka (0,25–1 g) se žíhá v kelímku v těsném kontaktu se 4 g Eschkovy směsi (2 díly MgO, 1 díl bezvodého Na2CO3 nebo K2CO3) v oxidační atmosféře při 800 °C ± 25 °C nejméně 1,5 h; hořlavina shoří a síra přejde na síran. Síran se extrahuje roztokem kyseliny chlorovodíkové, vysráží chloridem barnatým a zváží jako síran barnatý.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

STAV (stav karty PKN k 12.11.2026): PN-ISO 334:1997 aktuální (polská verze, zveřejnění 28-10-1997); zavádí ISO 334:1992, nahradila PN-G-04514-01:1981; ISO 334:1992 v iTeh — zrušena; Eschkova směs — složení (4.1): 2 hmotnostní díly lehkého kalcinovaného MgO + 1 díl bezvodého Na2CO3 (nebo K2CO3); celek sítem 212 µm; Dávka — podmínka (7.1, tabulka 1): uhlí: 1,0 g (síra < 5 %), 0,5 g (5–10 %), 0,25 g (> 10 %); koks: 1 g; vážení na 0,1 mg; Kelímek — plnění (7.2): 0,5 g směsi na dno + dávka s 2,5 g směsi + 1,0 g navrch (celkem 4 g).

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 5 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Analytické váhy a odměrné sklo (5.1–5.2), Muflová pec (5.3), Kelímek a destička (5.4–5.5), Goochův kelímek a sušárna (5.6–5.7).

Kde se tato zkouška používá?

Černé uhlí, hnědé uhlí a lignit, koks — celková síra; referenční metoda (ISO 334:1992, kap. 1); Druhá referenční metoda: ISO 351:1984 (spalování při vysoké teplotě); instrumentální metody po prokázání absence systematické chyby a preciznosti nejméně jako v kap. 9 (úvod); V rozsazích akreditace: 5 polských laboratoří — černé uhlí (všechny), hnědé uhlí, koks, polokoks a zpracovaná tuhá paliva.

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Norma upozorňuje: při práci s činidly, z nichž mnohá jsou toxická a žíravá, je třeba opatrnosti (kap. 4); Praskání porcelánových kelímků lze předejít pomalým chladnutím v podložkách z lehké porézní šamotové cihly po vyjmutí z pece (poznámka 2 k 7.3.1); VĚCNÁ POZNÁMKA: nespálené částice po žíhání činí stanovení neplatným — je třeba ho opakovat (7.4).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-ISO 334.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí