🌿 Stanovení celkového organického uhlíku (TOC) v odpadech, kalech a sedimentech — metoda A (nepřímá): TOC jako rozdíl celkového uhlíku (TC, spálení v kyslíku) a anorganického uhlíku (TIC, uvolnění CO2 kyselinou), metoda B (přímá): spálení vzorku po odstranění uhličitanů kyselinou; vzorky nesušené, obsah nad 1 g uhlíku na kg sušiny, PN-EN 13137 (zrušena)

Životní prostředí PN-EN 13137

Ve zkratce

Celkový organický uhlík v odpadech, kalech a sedimentech se stanovuje na nesušeném vzorku jednou ze dvou metod. Zkouška se provádí podle normy PN-EN 13137:2004; STAV (stav karet k 03.10.2026): PN-EN 13137:2004 ZRUŠENA 22-01-2018, bez pole „Nahrazena“; v katalogu SIST nahrazena EN 15936; karty PKN PN-EN 15936 (dnes vydání 2022-07) PN-EN 13137 neuvádějí. Postup zahrnuje 5 kroků; oblasti použití: Odpady, kaly, čistírenské a dnové sedimenty a podobné materiály s obsahem uhlíku nad 1 g/kg sušiny (kapitola 1), Hodnocení vhodnosti odpadu k ukládání na skládku — TOC jako souhrnný parametr (úvod), Kamenivo, stavební materiály, břidlice a prachovce doprovázející uhlí, alternativní paliva — v rozsazích akreditace 6 laboratoří v PCA.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN 13137:2004
  • Kategorie: Životní prostředí
  • Kroky postupu: 5
  • STAV (stav karet k 03.10.2026): PN-EN 13137:2004 ZRUŠENA 22-01-2018, bez pole „Nahrazena“; v katalogu SIST nahrazena EN 15936; karty PKN PN-EN 15936 (dnes vydání 2022-07) PN-EN 13137 neuvádějí
  • Vydání (z karty PKN): PN-EN 13137:2004 (polská verze), 20 stran, KT 216, ICS 13.030.01; zavádí EN 13137:2001 [IDT]
  • Práh použitelnosti (1): nad 1 g uhlíku na kg sušiny (0,1 %); vzorky nesušené

Přehled

CO TATO NORMA POPISUJE. Předmět z karty PKN PN-EN 13137:2004 (polská verze), celý: „Jsou stanoveny dvě metody (přímá a nepřímá) stanovení celkového organického uhlíku ve vlhkých vzorcích odpadů obsahujících více než 1 g uhlíku v 1 kg sušiny, které lze používat i pro zkoušky usazenin kalů, jiných sedimentů a srovnatelných materiálů“. Text normy čteme v ukázce SIST EN 13137:2002 (text EN 13137:2001 beze změn) od titulní strany přes obsah, předmluvu, úvod a kapitoly 1–9 po bod 10.5 kapitoly 10 (metoda A) včetně; tam, kde textový výstup ztrácí znaky nerovnosti, čteme obrazy stran. Mimo ukázku zůstávají: 10.6 (výpočet metody A), celá kapitola 11 (metoda B — provedení), kapitola 12 (charakteristiky metody), 13 (protokol) a příloha A (další výsledky mezilaboratorních zkoušek).

PODLE TEXTU EN 13137:2001 (kapitoly 1–9, body 10.1–10.5). Normu připravila CEN/TC 292 „Charakterizace odpadů“ (sekretariát NEN). Úvod: organický uhlík v odpadech, kalech a sedimentech se vyskytuje v mnoha formách a nelze stanovit všechny složky jednotlivě, proto se měří souhrnná veličina — TOC; parametr může sloužit k hodnocení, zda je odpad vhodný k ukládání na skládku. Předmět (1): dvě metody stanovení TOC v nesušených vzorcích odpadů obsahujících více než 1 g uhlíku na kg sušiny (0,1 %); také kaly, sedimenty a podobné materiály. Elementární uhlík, karbidy, kyanidy, kyanatany, isokyanatany, isothiokyanatany a thiokyanatany se těmito metodami stanovují jako organický uhlík — obsahuje-li odpad jejich významná množství, bývá interpretace výsledku problematická, a tyto složky se v případě potřeby stanoví zvlášť a uvedou v protokolu (v době zveřejnění nebyla normalizovaná metoda stanovení elementárního uhlíku v odpadech). Definice (3): celkový uhlík (TC) — množství uhlíku v organické, anorganické a elementární formě; anorganický uhlík (TIC) — množství uhlíku uvolňované jako CO2 při působení kyseliny; organický uhlík (TOC) — množství uhlíku převáděné na CO2 spálením, které se neuvolňuje jako CO2 při působení kyseliny; definice platí jen v této normě a nekryjí se zcela s vědeckými. Princip (4): metoda A (nepřímá) — TOC jako rozdíl TC a TIC; TC z nesušeného vzorku se spálí v proudu plynu s kyslíkem, prostého CO2 (pro úplné spálení lze použít katalyzátory a modifikátory), a CO2 se měří infračervenou spektrometrií, gravimetricky, kulometricky, konduktometricky, tepelně vodivostním detektorem, plamenově ionizačním detektorem po redukci na methan nebo jinou vhodnou technikou; TIC se stanoví zvlášť, z jiné části, okyselením a vypuzením CO2. Metoda B (přímá) — uhličitany se odstraní kyselinou před spálením, a CO2 ze spálení dává TOC přímo. Použitelnost (4.3): obě metody mají stejný rozsah co do obsahu TOC a poměru TIC k TOC; metoda B může dát chybný výsledek, obsahuje-li vzorek těkavé látky, které se při okyselení odpaří (např. těkavé uhlovodíky z kalů z odlučovačů oleje), nebo reaguje-li vzorek s kyselinou (např. dekarboxylace, těkavé produkty reakce); lze-li tato omezení vyloučit, dávají obě metody srovnatelné výsledky, a v případě pochybností je třeba zvolit metodu A; kvalita výsledků metody B více závisí na zkušenosti, zejména v krocích před spálením. Interference (5): těkavé organické látky mohou uniknout během přípravy — v případě potřeby se stanoví zvlášť; při velmi vysokém poměru TIC k TOC (např. ≥ 10) může být výsledek TOC nespolehlivý; kyanid může rušit kulometrické stanovení TIC změnou pH (rozpouštění HCN), a vysoký obsah halogenovaných sloučenin — zvyšovat TOC při kulometrické detekci, protože stříbrný nebo měděný lapač nemusí pohltit všechny halogenidy. Nebezpečí (6): vzorky mohou kvasit a být infekční, plyny z mikrobiální činnosti bývají hořlavé, a přetlak může roztrhnout nádobu; při spalování a působení kyseliny vznikají škodlivé sloučeniny (např. filtry s aktivním uhlím); vzorky s vysokým obsahem organických látek mohou při vkládání do pece vybuchnout — pomáhá menší část nebo překrytí inertním materiálem. Činidla (7): uhličitan vápenatý, bezvodý uhličitan sodný, tetrasodná sůl EDTA tetrahydrát (zahřátá 2 h při 80 °C), hydrogenftalát draselný, salicylan sodný, neutrální oxid hlinitý < 200 µm vyžíhaný při 600 °C; kontrolní směs A — uhličitan sodný, Na4-EDTA·4H2O a oxid hlinitý v hmotnostním poměru 2,34 : 1,00 : 1,97, obsahující po 50,00 g/kg TIC a TOC (např. 44,13 g + 18,83 g + 37,04 g); kontrolní směs B — salicylan sodný, uhličitan vápenatý, Na4-EDTA·4H2O a oxid hlinitý v poměru 1,00 : 4,36 : 1,97 : 8,40, obsahující 33,3 g/kg TIC a 66,6 g/kg TOC; minerální kyselina bez oxidačních vlastností k uvolnění CO2, např. kyselina fosforečná (w = 85 %); syntetický vzduch, dusík, kyslík, argon bez CO2 a organických nečistot. Přístroje (8): zařízení k homogenizaci, analytické váhy s přesností nejméně 0,5 % hmotnosti části, přístroj ke stanovení uhlíku v pevných látkách, nástavec k vypuzování TIC (jen metoda A). Uchovávání (9): skleněné nebo jiné vhodné nádoby; biologicky aktivní vzorky se zkoušejí ihned nebo uchovávají při teplotě nejvýše −18 °C. Příprava (10.1): vzorky co nejhomogennější a nesušené; pevné látky se rozmělní bez zahřívání, nejlépe pod 200 µm; vlhké nebo pastovité vzorky se smíchají s oxidem hlinitým do získání granulátu a rozmělní, a poměr oxidu hlinitého ke vzorku se zohlední ve výpočtu; obsahuje-li vzorek kromě vody nevýznamná množství těkavých sloučenin, lze jej vysušit při 105 °C, a tekuté kaly (zejména čistírenské) — lyofilizovat; pak musí protokol obsahovat záznam „vzorek sušený při 105 °C“ nebo „vzorek lyofilizovaný“. Obsah vody (10.2) se stanoví na samostatné části: bez těkavých sloučenin — ze sušiny podle ISO 11465 nebo EN 12880, s těkavými sloučeninami jinak, např. destilačně podle ISO 3733 nebo metodou Karla Fischera podle ISO 6296. Stanovení (10.3): norma nedoporučuje konstrukci přístroje; část co největší, aby množství CO2 leželo v pracovním rozsahu; TC a TIC nejméně dvakrát — rozdíl dvou výsledků nemá překročit 10 % průměru, jinak nejméně ještě jedno stanovení a variační koeficient nemá překročit 10 %, a překročí-li, uvádí se spolu s výsledkem. TC (10.3.2): lodička nebo kelímek (např. keramika, křemenné sklo, platina, cín), který lze předem vyžíhat pro malý slepý pokus; spalování v nosném plynu s kyslíkem při teplotě dostatečné pro úplný přechod na CO2; u těžko rozložitelných uhličitanů (např. barya) — vyšší teplota nebo modifikátory (např. cín, měď); teploty komerčních přístrojů 900–1500 °C; u reaktivních vzorků překrytí inertním materiálem, např. křemenným pískem. TIC (10.3.3): část v nádobě k vypuzování, propláchnutí nosným plynem k odstranění CO2 ze vzduchu, přidání kyseliny a vypuzení CO2 průtokem plynu, mícháním nebo zahříváním; při pěnění — odpěňovač (např. silikonový olej), při slabém smáčení — povrchově aktivní látka. Kalibrace (10.4): při relativní detekci (např. v infračervené oblasti) — pro TC např. uhličitan vápenatý nebo hydrogenftalát draselný, pro TIC uhličitan sodný nebo vápenatý; uhličitan sodný, Na4-EDTA ani sloučeniny se strukturou EDTA se ke kalibraci používat nesmějí, protože slouží ke kontrole; nejméně pět (doporučeno deset) standardů rovnoměrně v rozsahu, každý nejméně třikrát, lineární regrese a ověření linearity podle ISO 8466-1 — není-li funkce lineární, rozsah se zúží na lineární; při absolutní detekci (např. kulometrie) stačí kontrolní měření; kalibrace při první validaci nebo po velké změně přístroje. Kontrola (10.5): každý pracovní den kontrolní směsí A pro TC a TIC — třikrát jedna koncentrace ze středu rozsahu; průměrná výtěžnost musí ležet mezi 90 % a 110 % při variačním koeficientu nejvýše 5 %; při regulačních diagramech stačí jedno měření na sérii; slepý pokus se stanoví pro celé vybavení a činidla. Při špatné výtěžnosti TC pomáhá mj. vyšší teplota spalování, menší průtok plynu, turbulence v trubici, modifikátory a dopalování na katalyzátoru; u TIC — vyšší teplota při uvolňování CO2, lepší míchání nebo průtok, lepší výměna plynu a zamezení kondenzace.

STAV (stav karet k 03.10.2026). Karta PN-EN 13137:2004 (polská verze, zveřejnění 08-07-2004, 20 stran, cenová skupina K) má záhlaví „Zrušena“: datum zrušení 22-01-2018; Sektor zdraví, životního prostředí a medicíny, KT 216 Odpadů, ICS 13.030.01, „Zavádí: EN 13137:2001 [IDT]“, „Nahrazuje: PN-EN 13137:2002 — anglická verze“. Pole „Nahrazena“ karta nemá. Karta PN-EN 13137:2002 (anglická verze) — „Zrušena“ 08-07-2004, „Nahrazena: PN-EN 13137:2004 — polská verze“. V katalogu iTeh (odečet 03.10.2026) má slovinské zavedení SIST EN 13137:2002 záznam „Replaced By: SIST EN 15936:2012“ s datem 01.05.2019 — ve Slovinsku je nástupkyní zavedení EN 15936 (celkový organický uhlík v kalech, upravených bioodpadech, půdě a odpadech po suchém spalování). V PKN takové spojení není: karty PN-EN 15936:2013-02 (zrušena 20-07-2022) a PN-EN 15936:2022-07 (platná, KT 191 Chemie půdy) neuvádějí PN-EN 13137 v poli „Nahrazuje“, a karta PN-EN 13137:2004 nemá pole „Nahrazena“ (o PN-EN 15936 — samostatný záznam). Pozor: PN-EN ISO 13137 je jiná norma — podle vyhledávače PKN (03.10.2026) nese vydání 2023-04 název „Ovzduší na pracovištích — Osobní čerpadla pro odběr vzorků chemických a biologických činitelů — Požadavky a zkušební metody“; samotné číslo bez „ISO“ ji neoznačuje.

KOLIK LABORATOŘÍ A V JAKÉ PODOBĚ (kopie databáze rozsahů akreditace, data do 17.09.2026, odečet 03.10.2026). Číslo 13137 (bez „ISO“) stojí v 15 záznamech u 6 laboratoří: AB 054, AB 300, AB 418, AB 550, AB 646, AB 769. V aktuálních rozsazích na stránkách PCA (odečet 03.10.2026, vydání od 26.01.2026 do 22.09.2026) uvádějí všechny „PN-EN 13137:2004“, a AB 550 ve dvou ze tří položek samotné označení bez roku. Záložka „Laboratoře“ („PN-EN 13137“) ukazuje týchž 6 laboratoří; ověřeno dotazem záložky na produkčním serveru labcoda.pl 03.10.2026.

CO LABORATOŘE ZKOUŠEJÍ (položky v PCA). Odpady (včetně kódů podle katalogu odpadů), kaly a čistírenské kaly, dnové sedimenty, břidlice a prachovce doprovázející uhlí (AB 054), kamenivo a stavební materiály (písek, kamenivo, struska — AB 418), tuhá paliva a tuhá alternativní paliva (AB 300, AB 550). Technika: vysokoteplotní spalování s detekcí v infračervené oblasti. Z rozsahů je vidět, kterou metodu laboratoř používá: AB 300 měří TC (5–950) g/kg a TIC (5–250) g/kg, a TOC uvádí „výpočtem“ — to je metoda A; AB 550 u alternativních paliv měří anorganický uhlík, a TOC uvádí „výpočtem“; AB 054 u průmyslových odpadů měří TC a TOC (0,01–95,0) %, a TIC uvádí „výpočtem“, tedy TOC stanovuje přímo (metoda B), zatímco u břidlic a prachovců měří všechny tři (TIC 0,01–35,0 %); AB 646 uvádí TOC a TC (1,0–400) g/kg a anorganický uhlík (1,0–120) g/kg a cituje společně PN-ISO 10694:2002 (záznam o PN-ISO 10694); AB 418 — samotný TOC (5000–800 000) mg/kg, AB 769 — samotný TOC (7–500) g/kg. Dolní mez AB 054 — 0,01 % — je desetkrát nižší než práh použitelnosti z kapitoly 1 (nad 1 g/kg sušiny, tedy 0,1 %); dolní mez AB 646 — 1,0 g/kg — leží přesně na tomto prahu. V rozsahu není uvedeno, zda se procenta a g/kg vztahují k sušině.

KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. U uchovávání a přípravy: biologicky aktivní vzorek, který nebyl ani hned zkoušen, ani zmrazen na −18 °C, nesplňuje podmínku 9; sušení při 105 °C nebo lyofilizace odstraní těkavé organické sloučeniny, které patří k TOC — proto se smějí sušit jen vzorky bez významných množství těkavých sloučenin a je třeba to zapsat v protokolu (10.1, 5); oxid hlinitý přidaný k pastovitému vzorku jej ředí a bez zohlednění hmotnostního poměru vyjde výsledek příliš nízký (10.1). U měření: v metodě B kyselina vypudí těkavé uhlovodíky spolu s CO2 z uhličitanů — TOC vyjde příliš nízký, a laboratoř to nevidí, protože TIC neměří (4.3); při velmi vysokém poměru TIC k TOC (např. ≥ 10) je v metodě A TOC malým rozdílem dvou velkých čísel a každá chyba TC nebo TIC se přenese na výsledek (5); u těžko rozložitelných uhličitanů příliš nízká teplota spalování snižuje TC (10.3.2); halogenované sloučeniny při kulometrické detekci zvyšují TOC (5). U výpočtu: v metodě A TOC není měřením, ale rozdílem dvou měření téže metody na dvou částech — TC ze spálení (10.3.2) a TIC z okyselení (10.3.3); v metodě B je měřením TOC, a TIC — uvádí-li jej laboratoř — je rozdílem TC a TOC. U výsledku: elementární uhlík, karbidy, kyanidy, kyanatany, isokyanatany, isothiokyanatany a thiokyanatany se zde počítají jako organický uhlík (1) — při jejich významném obsahu je třeba výsledek interpretovat opatrně, a tyto složky v případě potřeby stanovit zvlášť; výsledek se vztahuje k sušině, takže obsah vody ze samostatné části (10.2) je součástí výpočtu.

CO NEUVÁDÍME. Bod 10.6 a kapitoly 11–13 jsme nečetli, takže neuvádíme vzorce výpočtu, provedení metody B, charakteristiky preciznosti ani požadavky na protokol kromě záznamu o sušení z 10.1. Tuto normu neporovnáváme s PN-EN 15936 — text EN 15936 jsme pro tento záznam nečetli. Neuvádíme ani kritéria TOC při přijímání odpadů na skládky, protože text předpisu jsme nečetli.

Princip metody

Organický uhlík v nesušeném vzorku se stanoví převedením na oxid uhličitý a jeho měřením (např. v infračervené oblasti). V metodě A se část spálí v kyslíku (celkový uhlík, TC), a z druhé části se kyselinou uvolní CO2 z uhličitanů (anorganický uhlík, TIC); TOC = TC − TIC. V metodě B se uhličitany odstraní kyselinou před spálením a změřený CO2 dává TOC přímo.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
STAV (stav karet k 03.10.2026)PN-EN 13137:2004 ZRUŠENA 22-01-2018, bez pole „Nahrazena“; v katalogu SIST nahrazena EN 15936; karty PKN PN-EN 15936 (dnes vydání 2022-07) PN-EN 13137 neuvádějí
Vydání (z karty PKN)PN-EN 13137:2004 (polská verze), 20 stran, KT 216, ICS 13.030.01; zavádí EN 13137:2001 [IDT]
Práh použitelnosti (1)nad 1 g uhlíku na kg sušiny (0,1 %); vzorky nesušené
Metoda A — nepřímá (4.1)TOC = TC − TIC; TC ze spálení v kyslíku, TIC z okyselení jiné části — obojí měřené
Metoda B — přímá (4.2, 4.3)odstranění uhličitanů kyselinou, spálení, CO2 = TOC; nevhodná při těkavých látkách a reakcích s kyselinou — v případě pochybností metoda A
Opakování (10.3.1) — podmínka platnostiTC a TIC nejméně dvakrát; rozdíl ≤ 10 % průměru, jinak další stanovení a variační koeficient ≤ 10 % (je-li větší — uvádí se s výsledkem)
Denní kontrola (10.5) — podmínka platnostikontrolní směs A (po 50,00 g/kg TIC a TOC), třikrát; průměrná výtěžnost 90–110 %, variační koeficient ≤ 5 %
Spalování (10.3.2)komerční přístroje 900–1500 °C; u obtížných uhličitanů vyšší teplota nebo modifikátory (cín, měď)
Dosah v rozsazích akreditace (odečet 03.10.2026)6 laboratoří, 15 záznamů v kopii databáze; záložka „Laboratoře“ („PN-EN 13137“) — týchž 6 na produkčním serveru

Norma

Označení normy
PN-EN 13137:2004
Název (PL)
Charakteryzowanie odpadów — Oznaczanie ogólnego węgla organicznego (OWO) w odpadach, szlamach i osadach
Název (EN)
Characterization of waste — Determination of total organic carbon (TOC) in waste, sludges and sediments

Postup krok za krokem

  1. Uchování a příprava

    Biologicky aktivní vzorky zkoušet ihned nebo uchovávat při ≤ −18 °C; rozmělnit bez zahřívání (< 200 µm), pastovité granulovat oxidem hlinitým; sušit jen vzorky bez těkavých organických sloučenin. PN-EN 13137:2004 zrušena 22-01-2018 (stav karty PKN k 03.10.2026).

  2. Obsah vody

    Na samostatné části: ze sušiny (ISO 11465, EN 12880) nebo při těkavých sloučeninách destilačně (ISO 3733) nebo metodou Karla Fischera (ISO 6296).

  3. Měření TC (metoda A) nebo TOC (metoda B)

    Spálení části v plynu s kyslíkem a měření CO2; v metodě B se uhličitany odstraní kyselinou před spálením; nejméně dvě stanovení, rozdíl ≤ 10 % průměru.

  4. Měření TIC (metoda A)

    Část v nádobě k vypuzování, propláchnutí plynem, kyselina, vypuzení a měření CO2; nejméně dvě stanovení.

  5. Kalibrace a kontrola

    Standardy: uhličitan vápenatý nebo hydrogenftalát draselný (TC), uhličitan sodný nebo vápenatý (TIC); denně kontrolní směs A — výtěžnost 90–110 %, variační koeficient ≤ 5 %. Výpočty (10.6) mimo čtenou ukázku.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Přístroj ke stanovení uhlíku v pevných látkáchSpalování v plynu s kyslíkem 900–1500 °C, detekce CO2 v infračervené oblasti nebo jiná; konstrukci norma nedoporučuje (8.3, 10.3)—
Nástavec k vypuzování TICOkyselení a vypuzení CO2 — jen metoda A (8.4, 10.3.3)—
Lodičky nebo kelímkyKeramika, křemenné sklo, platina nebo cín; lze vyžíhat pro malý slepý pokus (10.3.2)—
Analytické váhyPřesnost nejméně 0,5 % hmotnosti části (8.2)—
Mlýnky, míchadla, drtičeRozmělňování bez zahřívání, nejlépe pod 200 µm (8.1, 10.1)—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Uhličitan vápenatý471-34-1Kalibrace TC a TIC; složka kontrolní směsi B (7.2, 10.4)
Uhličitan sodný bezvodý497-19-8Složka kontrolní směsi A; kalibrace TIC, ne TC (7.3, 10.4)
Tetrasodná sůl EDTA, tetrahydrát—Zahřátá 2 h při 80 °C; jen pro kontrolní směsi, ne ke kalibraci (7.4, 10.4)
Hydrogenftalát draselný877-24-7Kalibrace TC (7.5, 10.4)
Salicylan sodný54-21-7Složka kontrolní směsi B (7.6, 7.9)
Oxid hlinitý neutrální1344-28-1Zrno < 200 µm, vyžíhaný při 600 °C; ke granulaci pastovitých vzorků a v kontrolních směsích (7.7)
Kyselina fosforečná 85 %7664-38-2Příklad minerální kyseliny bez oxidačních vlastností k uvolnění CO2 (7.10)
Syntetický vzduch, dusík, kyslík, argon—Bez CO2 a organických nečistot (7.11)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN 13137:2004 — „Characterization of waste — Determination of total organic carbon (TOC) in waste, sludges and sediments“.

Jak tato metoda funguje?

Organický uhlík v nesušeném vzorku se stanoví převedením na oxid uhličitý a jeho měřením (např. v infračervené oblasti).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

STAV (stav karet k 03.10.2026): PN-EN 13137:2004 ZRUŠENA 22-01-2018, bez pole „Nahrazena“; v katalogu SIST nahrazena EN 15936; karty PKN PN-EN 15936 (dnes vydání 2022-07) PN-EN 13137 neuvádějí; Vydání (z karty PKN): PN-EN 13137:2004 (polská verze), 20 stran, KT 216, ICS 13.030.01; zavádí EN 13137:2001 [IDT]; Práh použitelnosti (1): nad 1 g uhlíku na kg sušiny (0,1 %); vzorky nesušené; Metoda A — nepřímá (4.1): TOC = TC − TIC; TC ze spálení v kyslíku, TIC z okyselení jiné části — obojí měřené.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 5 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Přístroj ke stanovení uhlíku v pevných látkách, Nástavec k vypuzování TIC, Lodičky nebo kelímky, Analytické váhy, Mlýnky, míchadla, drtiče.

Kde se tato zkouška používá?

Odpady, kaly, čistírenské a dnové sedimenty a podobné materiály s obsahem uhlíku nad 1 g/kg sušiny (kapitola 1); Hodnocení vhodnosti odpadu k ukládání na skládku — TOC jako souhrnný parametr (úvod); Kamenivo, stavební materiály, břidlice a prachovce doprovázející uhlí, alternativní paliva — v rozsazích akreditace 6 laboratoří v PCA.

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Vzorky mohou kvasit a být infekční; plyny z mikrobiální činnosti bývají hořlavé, a přetlak může roztrhnout nádobu a rozmetat infikované střepy (kapitola 6); Při spalování a okyselování vznikají škodlivé sloučeniny — zabezpečení, např. filtry s aktivním uhlím (kapitola 6); Vzorky s vysokým obsahem organických látek mohou při vkládání do pece vybuchnout — menší část nebo překrytí inertním materiálem (kapitola 6).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 13137.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí