⚗️ Stopové prvky v potravinách — tlaková mineralizace vzorků ke stanovení kovů
Ve zkratce
Tlaková mineralizace potravin před stanovením prvků: vzorek se rozkládá kyselinou dusičnou (někdy s přídavkem jiných kyselin nebo peroxidu vodíku) v uzavřené nádobě při teplotě nejméně 180 °C, s konvenčním nebo mikrovlnným ohřevem. Zkouška se provádí podle normy PN-EN 13805:2014-11; Teplota mineralizace: nejméně 180 °C; nad 230 °C jsou výhodné křemenné vložky. Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Potraviny — příprava roztoku ke stanovení prvků včetně kovů (kap. 1), Kombinace s AAS plamenovou, elektrotermickou, hydridovou a studených par a s ICP-MS — mezilaboratorně ověřena; ICP-OES, voltametrie, atomová fluorescence — možné (kap. 1), Stanovení cínu, antimonu a železa — mineralizace s přídavkem kyseliny chlorovodíkové; potraviny se silikáty nebo oxidem titaničitým — s kyselinou fluorovodíkovou (6.3.2).
Na první pohled
- Norma: PN-EN 13805:2014-11
- Kategorie: Chemie potravin
- Kroky postupu: 6
- Teplota mineralizace: nejméně 180 °C; nad 230 °C jsou výhodné křemenné vložky
- Hmotnost vzorku: vzorky bohaté na uhlík obvykle do 200 mg čerstvé hmotnosti; chudší do 3 g nebo 4 ml kapaliny; stálý poměr vzorku ke kyselině
- Kyseliny: kyselina dusičná nejméně 65 %, obvykle 3 ml; H₂O₂ od 0,5 ml do 1 ml; HCl nejméně 0,5 ml pro Sn, Sb, Fe; HF pro silikáty a TiO₂
Přehled
STAV (stav k 02.11.2026). PN-EN 13805:2014-11 — anglická verze, polský název (v překladu) „Potraviny — Stanovení stopových prvků — Tlaková mineralizace“, vydaná 28.11.2014, zavádí EN 13805:2014 [IDT]; nahradila PN-EN 13805:2003 (polskou verzi); karta PKN bez poznámky o zrušení (odečet 02.11.2026). EN 13805:2014 nahradila EN 13805:2002; změny podle předmluvy: přestavba části kapitol, nové body o přístrojích s konvenčním ohřevem, s mikrovlnným ohřevem a o mikrovlnném autoklávu (5.2.2–5.2.4), změněný bod o přidávání kyseliny (6.3.2), zcela nové příklady mineralizace (6.4), doplněná bibliografie a redakce celku. Popis vychází z náhledu EN 13805:2014 (iTeh, SIST EN 13805:2015: kap. 1–5 a 6.1–6.3.3).
ROZSAH A PRINCIP (kap. 1 a 3). Metoda tlakové mineralizace potravin určených ke stanovení prvků. Byla mezilaboratorně ověřena v kombinaci s atomovou absorpční spektrometrií (plamenovou, elektrotermickou, hydridovou, studených par) a ICP-MS; lze ji kombinovat i s jinými technikami, například ICP-OES, voltametrií nebo atomovou fluorescencí. Fyzikálně-chemická mineralizace má rozložit materiál vzorku a dát měřicí roztok se stanovovanými prvky; používá se tehdy, bylo-li měření validováno v kombinaci s touto mineralizací. Výsledek se vztahuje k celkovému obsahu prvku, v závislosti na použitých činidlech a měřicím postupu. Vzorek se homogenizuje bez vnesení kontaminace a poté se mineralizuje kyselinou dusičnou (někdy s přídavkem jiných kyselin) za vysoké teploty a tlaku v uzavřené nádobě s konvenčním nebo mikrovlnným ohřevem. Obecné požadavky na stanovení prvků v potravinách uvádí EN 13804 (normativní odkaz).
ČINIDLA (kap. 4). Obsah stopových prvků v činidlech a vodě má být tak malý, aby neovlivňoval výsledek; kyselina dusičná a chlorovodíková nedostatečné čistoty se čistí destilací pod bodem varu. Kyselina dusičná — hmotnostní zlomek nejméně 65 %, hustota přibližně 1,4 g/ml; zředěná kyselina dusičná — nejméně (1 + 9); kyselina chlorovodíková — nejméně 30 %, přibližně 1,15 g/ml; kyselina fluorovodíková — nejméně 40 %, přibližně 1,14 g/ml; peroxid vodíku — nejméně 30 %, přibližně 1,11 g/ml.
PŘÍSTROJE (kap. 5). Vše, co přichází do styku se vzorkem, se myje zředěnou kyselinou dusičnou a vodou; nádoby lze čistit parami horké kyseliny v přístroji k tomu určeném. Tlakové nádoby musí být komerčně dostupné, bezpečnostně prověřené, s kyselinovzdornými vložkami z materiálů s malým rizikem kontaminace, snášet nejméně 180 °C a mít pojistky (například pojistné destičky, tlakový plášť, řízení výkonu). Při konvenčním ohřevu se používají vložky z PTFE, křemenného skla, FEP nebo PFA. Mikrovlnné systémy musí mít měření teploty (vnitřní nebo vnější; infračervené čidlo jen tehdy, potvrdí-li výrobce, že údaj odpovídá teplotě roztoku) — bez něj se systém nesmí používat; vložky z PTFE, PFA, TFM nebo křemene. V mikrovlnném autoklávu se nádoby uzavírají počátečním tlakem nejméně 40 bar. Nad 230 °C je výhodné křemenné sklo; pro stanovení rtuti a prvků snadno adsorbovaných na drsných površích (například antimonu) se doporučuje křemen. Dále: ultrazvuková lázeň s ohřevem a přístroj k destilaci kyselin pod bodem varu z křemene nebo fluoropolymerů.
PRŮBĚH (kap. 6.1–6.3.3). Kontaminace v každé etapě má být co nejmenší; vzorky se připravují jako v domácnosti a při stanovení chromu a niklu se nepoužívá vybavení z nerezové oceli. Hmotnost vzorku se volí podle objemu nádoby a přípustného nárůstu tlaku, bez odchylky od údajů výrobce: ze vzorků bohatých na uhlík (tuky, výrobky bohaté na sacharidy) obvykle nejvýše 200 mg čerstvé hmotnosti (s přesností 1 mg), při menším obsahu uhlíku až 3 g čerstvé hmotnosti nebo 4 ml kapaliny; při změně hmotnosti se zachová poměr hmotnosti vzorku k objemu kyseliny. K prášku (přibližně 200 mg) se přidá 1 ml vody; k tučným materiálům — ne. Ze vzorků obsahujících alkohol se alkohol před přidáním kyseliny odstraní mírným zahřátím, například v ultrazvukové lázni při 60 °C. Obvykle stačí 3 ml kyseliny dusičné (mikrovlnné systémy vyžadují obvykle více); lze přidat od 0,5 ml do 1 ml peroxidu vodíku, který brání ulpívání vzorku na stěnách, zlepšuje promíchání a snižuje množství oxidů dusíku. Vzorek má být před uzavřením nádoby překryt kyselinou; doporučuje se předreakce při laboratorní teplotě v otevřené, volně přikryté nádobě (reaktivní vzorky — přes noc). Při stanovení cínu, antimonu a železa se přidá nejméně 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové — až po skončení reakce s kyselinou dusičnou — a nádoba se ihned uzavře. Potraviny se silikáty nebo oxidem titaničitým mohou vyžadovat kyselinu fluorovodíkovou — pak jen vložky z fluoroplastů, protože křemen se nevratně poškodí. Mineralizuje se při teplotě nejméně 180 °C; v mikrovlnných systémech se zahřívá pomalu, se sníženým výkonem. Požadovanou teplotu — a tedy stupeň rozkladu — stanoví navazující měřicí postup: vyšší teplota dává méně zbytkového uhlíku v roztoku a menší rušení pozadí v ET-AAS a ICP-OES.
DRUHÝ ZDROJ. Metoda FDA z příručky prvkové analýzy (EAM 4.7, verze 1.3 z dubna 2025) spojuje mikrovlnný rozklad kyselinou dusičnou se stanovením ICP-MS mimo jiné arsenu, kadmia, chromu, olova a rtuti v potravinách; vyžaduje mineralizátor s regulací teploty nejméně do 200 °C a nádoby otevírá po ochlazení pod 50 °C.
PŘEDPISY. Maximální limity olova, kadmia, rtuti, arsenu a anorganického cínu v potravinách stanoví nařízení (EU) 2023/915 (příl. I oddíl 3 „Kovy a jiné prvky“), které zrušilo nařízení (ES) č. 1881/2006; hodnoty závisejí na druhu potraviny.
CO ZDE NEUVÁDÍME. Dobu mineralizace, chlazení a další zacházení s roztokem, kontrolu kvality a příkladové programy mineralizace (6.3.4–6.4) — tyto body v náhledu normy nejsou. Neuvádíme ani podmínky stanovení ICP-MS ani meze stanovitelnosti — norma je nezahrnuje.
Princip metody
Vzorek potraviny homogenizovaný bez kontaminace se rozkládá kyselinou dusičnou — někdy s přídavkem peroxidu vodíku, kyseliny chlorovodíkové nebo fluorovodíkové — v uzavřené tlakové nádobě při teplotě nejméně 180 °C s konvenčním nebo mikrovlnným ohřevem. Organická hmota se rozloží a stanovované prvky přejdou do měřicího roztoku.
Roztok se zkouší technikou validovanou spolu s touto mineralizací — v mezilaboratorní studii to byla AAS plamenová, elektrotermická, hydridová a studených par a ICP-MS. Výsledek se vztahuje k celkovému obsahu prvku.
Použití
- Potraviny — příprava roztoku ke stanovení prvků včetně kovů (kap. 1)
- Kombinace s AAS plamenovou, elektrotermickou, hydridovou a studených par a s ICP-MS — mezilaboratorně ověřena; ICP-OES, voltametrie, atomová fluorescence — možné (kap. 1)
- Stanovení cínu, antimonu a železa — mineralizace s přídavkem kyseliny chlorovodíkové; potraviny se silikáty nebo oxidem titaničitým — s kyselinou fluorovodíkovou (6.3.2)
- Ověřování shody s maximálními limity olova, kadmia, rtuti, arsenu a cínu v nařízení (EU) 2023/915 — po stanovení validovanou měřicí technikou
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Teplota mineralizace | nejméně 180 °C; nad 230 °C jsou výhodné křemenné vložky |
| Hmotnost vzorku | vzorky bohaté na uhlík obvykle do 200 mg čerstvé hmotnosti; chudší do 3 g nebo 4 ml kapaliny; stálý poměr vzorku ke kyselině |
| Kyseliny | kyselina dusičná nejméně 65 %, obvykle 3 ml; H₂O₂ od 0,5 ml do 1 ml; HCl nejméně 0,5 ml pro Sn, Sb, Fe; HF pro silikáty a TiO₂ |
| Mikrovlnný systém | povinné měření teploty; autokláv uzavíraný počátečním tlakem nejméně 40 bar |
| Zákazy | bez kyseliny chloristé; alkohol odstranit před přidáním kyseliny |
| Techniky měření | AAS (plamenová, elektrotermická, hydridová, studených par) a ICP-MS — ověřené; ICP-OES, voltametrie, AFS — možné |
Norma
- Označení normy
- PN-EN 13805:2014-11
- Název (PL)
- Artykuły żywnościowe — Oznaczanie pierwiastków śladowych — Mineralizacja ciśnieniowa
- Název (EN)
- Foodstuffs — Determination of trace elements — Pressure digestion
Postup krok za krokem
-
Příprava vzorku
Homogenizace bez kontaminace; při Cr a Ni bez vybavení z nerezové oceli; v souladu s EN 13804 (6.2).
-
Navážka
Hmotnost zvolená podle nádoby a přípustného tlaku: vzorky bohaté na uhlík obvykle do 200 mg (přesnost 1 mg), chudší do 3 g nebo 4 ml; prášek s 1 ml vody; alkohol odstraněn při 60 °C (6.3.1).
-
Přidání kyseliny a předreakce
Obvykle 3 ml kyseliny dusičné, případně od 0,5 ml do 1 ml H₂O₂; vzorek zcela překrytý kyselinou; předreakce v otevřené, volně přikryté nádobě, u reaktivních vzorků přes noc (6.3.2).
-
Přídavky pro vybrané prvky
Sn, Sb, Fe — nejméně 0,5 ml HCl po skončení reakce s kyselinou dusičnou a okamžité uzavření nádoby; silikáty, TiO₂ — HF jen ve vložkách z fluoroplastů (6.3.2).
-
Mineralizace
Při teplotě nejméně 180 °C; v mikrovlnném systému pomalé zahřívání se sníženým výkonem; teplota se volí podle měřicího postupu (6.3.3).
-
Měřicí roztok
Další postup a stanovení podle normy validované s touto mineralizací (kap. 3; podrobnosti 6.3.4–6.4 mimo náhled).
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Přístroj pro tlakovou mineralizaci s konvenčním ohřevem | s vnějším autoklávem nebo bez něj; vložky PTFE, křemenné sklo, FEP nebo PFA (5.2.2) | — |
| Přístroj pro mineralizaci s mikrovlnným ohřevem | povinné měření teploty roztoku; vložky PTFE, PFA, TFM nebo křemenné (5.2.3) | — |
| Mikrovlnný autokláv | nádoby uzavírané počátečním tlakem nejméně 40 bar; nádoby z fluoroplastů nebo křemene (5.2.4) | — |
| Ultrazvuková lázeň s ohřevem | například k odstranění alkoholu ze vzorku při 60 °C před přidáním kyseliny (5.3, 6.3.1) | — |
| Přístroj k destilaci kyselin pod bodem varu a přístroj k čištění nádob parami kyseliny | z křemene nebo fluoropolymerů — čištění kyseliny dusičné a chlorovodíkové, čištění nádob (5.4–5.5) | — |
Činidla, živné půdy a spotřební materiál
| Činidlo | CAS | Podrobnosti |
|---|---|---|
| Kyselina dusičná | 7697-37-2 | hmotnostní zlomek nejméně 65 %, přibližně 1,4 g/ml; obvykle 3 ml na mineralizaci; zředěná (1 + 9) k mytí nádob (4.1–4.2, 6.3.2) |
| Peroxid vodíku | 7722-84-1 | nejméně 30 %, přibližně 1,11 g/ml; od 0,5 ml do 1 ml (4.5, 6.3.2) |
| Kyselina chlorovodíková | 7647-01-0 | nejméně 30 %, přibližně 1,15 g/ml; nejméně 0,5 ml při stanovení Sn, Sb a Fe (4.3, 6.3.2) |
| Kyselina fluorovodíková | 7664-39-3 | nejméně 40 %, přibližně 1,14 g/ml; pro potraviny se silikáty nebo TiO₂, jen ve vložkách z fluoroplastů (4.4, 6.3.2) |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Kyselina chloristá se k tlakové mineralizaci nesmí použít ani v malých množstvích; mineralizace materiálů bohatých na uhlík (celulóza, sacharidy, tuky, oleje) může vést k výbuchu (6.1, 6.3.2)
- Alkohol je nutné odpařit před přidáním kyseliny dusičné — reaguje s ní prudce se zpožděním (6.1, 6.3.1)
- Vzorek neponořený v kyselině může v mikrovlnném systému místně přehřát nádobu až do jejího prasknutí (upozornění v 6.3.2)
- Pozor na oxidy dusíku; před použitím přístroje přečíst návod a bezpečnostní zásady výrobce a při kyselině fluorovodíkové dodržovat příslušné bezpečnostní pokyny (6.1, 6.3.2)
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN 13805:2014-11 — „Foodstuffs — Determination of trace elements — Pressure digestion“.
Jak tato metoda funguje?
Vzorek potraviny homogenizovaný bez kontaminace se rozkládá kyselinou dusičnou — někdy s přídavkem peroxidu vodíku, kyseliny chlorovodíkové nebo fluorovodíkové — v uzavřené tlakové nádobě při teplotě nejméně 180 °C s konvenčním nebo mikrovlnným ohřevem. Organická hmota se rozloží a stanovované prvky přejdou do měřicího roztoku.
Jaký je rozsah měření a přesnost?
Teplota mineralizace: nejméně 180 °C; nad 230 °C jsou výhodné křemenné vložky; Hmotnost vzorku: vzorky bohaté na uhlík obvykle do 200 mg čerstvé hmotnosti; chudší do 3 g nebo 4 ml kapaliny; stálý poměr vzorku ke kyselině; Kyseliny: kyselina dusičná nejméně 65 %, obvykle 3 ml; H₂O₂ od 0,5 ml do 1 ml; HCl nejméně 0,5 ml pro Sn, Sb, Fe; HF pro silikáty a TiO₂; Mikrovlnný systém: povinné měření teploty; autokláv uzavíraný počátečním tlakem nejméně 40 bar.
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Přístroj pro tlakovou mineralizaci s konvenčním ohřevem, Přístroj pro mineralizaci s mikrovlnným ohřevem, Mikrovlnný autokláv, Ultrazvuková lázeň s ohřevem, Přístroj k destilaci kyselin pod bodem varu a přístroj k čištění nádob parami kyseliny.
Kde se tato zkouška používá?
Potraviny — příprava roztoku ke stanovení prvků včetně kovů (kap. 1); Kombinace s AAS plamenovou, elektrotermickou, hydridovou a studených par a s ICP-MS — mezilaboratorně ověřena; ICP-OES, voltametrie, atomová fluorescence — možné (kap. 1); Stanovení cínu, antimonu a železa — mineralizace s přídavkem kyseliny chlorovodíkové; potraviny se silikáty nebo oxidem titaničitým — s kyselinou fluorovodíkovou (6.3.2); Ověřování shody s maximálními limity olova, kadmia, rtuti, arsenu a cínu v nařízení (EU) 2023/915 — po stanovení validovanou měřicí technikou.
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Kyselina chloristá se k tlakové mineralizaci nesmí použít ani v malých množstvích; mineralizace materiálů bohatých na uhlík (celulóza, sacharidy, tuky, oleje) může vést k výbuchu (6.1, 6.3.2); Alkohol je nutné odpařit před přidáním kyseliny dusičné — reaguje s ní prudce se zpožděním (6.1, 6.3.1); Vzorek neponořený v kyselině může v mikrovlnném systému místně přehřát nádobu až do jejího prasknutí (upozornění v 6.3.2); Pozor na oxidy dusíku; před použitím přístroje přečíst návod a bezpečnostní zásady výrobce a při kyselině fluorovodíkové dodržovat příslušné bezpečnostní pokyny (6.1, 6.3.2).
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 13805.