⚖️ Kalibrace vah

Stavebnictví PN-EN 45501

Ve zkratce

Kalibrace vah s neautomatickou činností — stanovení chyb indikace s nejistotou, opakovatelnosti a vlivu excentrického zatížení — podle směrnice EURAMET cg-18; třídy přesnosti a největší dovolené chyby vah stanoví PN-EN 45501 (OIML R 76-1). Zkouška se provádí podle normy PN-EN 45501:2015-05 / OIML R 76-1:2006; Třídy přesnosti vah: I (speciální), II (vysoká), III (střední), IIII (běžná) — OIML R 76-1, tabulka 1. Postup zahrnuje 10 kroků; oblasti použití: Kalibrace vah s neautomatickou činností všech tříd přesnosti (I, II, III, IIII) v místě jejich používání, Metrologická návaznost výsledků vážení v laboratořích se systémem managementu podle ISO/IEC 17025, ISO 9000 nebo ISO 10012 (adresáti směrnice EURAMET cg-18), Stanovení minimální navážky a nejistoty výsledku vážení pro požadavky uživatele (EURAMET cg-18, dodatek G).

Na první pohled

  • Norma: PN-EN 45501:2015-05 / OIML R 76-1:2006
  • Kategorie: Stavebnictví
  • Kroky postupu: 10
  • Třídy přesnosti vah: I (speciální), II (vysoká), III (střední), IIII (běžná) — OIML R 76-1, tabulka 1
  • Největší dovolené chyby: ± 0,5 e / ± 1,0 e / ± 1,5 e při prvotním ověření podle zatížení; v provozu — dvojnásobek (OIML R 76-1, 3.5)
  • Chyby indikace: nejméně 5 zatížení, např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max, Max (cg-18, 5.2)

Přehled

STAV (stav k 06.11.2026). PN-EN 45501:2015-05 (polská verze zveřejněná 05.12.2016) zavádí EN 45501:2015 a nahradila PN-EN 45501:1999; má národní opravu Ap1:2018-03 (A.4.6.1 — zkouška přesnosti vážení s různými hodnotami tary, místo „nejméně dvou“). Norma stanoví metrologické a technické požadavky na váhy s neautomatickou činností a normalizované zkušební postupy; EN 45501:2015 zpracovala společná pracovní skupina CEN a CENELEC na základě mezinárodního doporučení OIML R 76-1:2006, na normalizační žádost Evropské komise k směrnici 2009/23/ES (zrušené k 20.04.2016 směrnicí 2014/31/EU), a směrnice EURAMET cg-18 se na obě odvolává zaměnitelně. Název doporučení: „Non-automatic weighing instruments — Part 1: Metrological and technical requirements — Tests“. Obě stanoví metrologické a technické požadavky a zkoušky vah — pro schválení typu a posouzení shody — nikoli způsob kalibrace. Postup kalibrace vah popisuje směrnice EURAMET Calibration Guide No. 18 (cg-18, verze 4.0, 2015), která používá pojmy OIML R 76 / EN 45501; níže uvedený popis kalibrace vychází z ní.

TŘÍDY A NEJVĚTŠÍ DOVOLENÉ CHYBY (OIML R 76-1, 3.1–3.5). Třídy přesnosti: I — speciální, II — vysoká, III — střední, IIII — běžná. Třída určuje ověřovací dílek e, počet dílků n = Max/e a minimální zatížení Min (např. třída I: e ≥ 0,001 g, n nejméně 50 000, Min = 100 e). Největší dovolené chyby při prvotním ověření jsou ± 0,5 e, ± 1,0 e nebo ± 1,5 e podle zatížení (tabulka 6) a v provozu — dvojnásobek těchto hodnot. Váha bez vyznačeného rozsahu pracovních teplot má zachovat metrologické vlastnosti v rozsahu −10 °C … +40 °C.

KALIBRACE (EURAMET cg-18, kap. 4–5). Kalibrace spočívá v zatěžování váhy etalonovými zatíženími za stanovených podmínek, stanovení chyby indikace (E = I − m_ref) a odhadu nejistoty. Obvykle zahrnuje celý rozsah vážení od nuly do Max a probíhá v místě používání váhy — přemístění váhy po kalibraci ji může zneplatnit. Před kalibrací má být váha zapnutá po vhodnou dobu, vyrovnaná do vodováhy a nejméně jednou zatížená přibližně na největší zkušební zatížení; váha, kterou uživatel obvykle před použitím justuje, se justuje před kalibrací. Zkoušky: opakovatelnost — stejné zatížení nejméně 5krát (nejméně 3krát při 100 kg a více), obvykle 0,5 Max–Max; chyby indikace — nejméně 5 zatížení rozložených v rozsahu (např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max, Max); excentricita — zatížení přibližně Max/3 postupně ve středu a ve čtyřech polohách na misce. Doporučuje se měření teploty vzduchu, pro nejmenší nejistoty také tlaku a kontrola teplotního rozdílu mezi závažími a váhou (konvekce).

ZÁVAŽÍ (cg-18, 4.3.1). Etalonová zatížení mají mít metrologickou návaznost na jednotku hmotnosti SI — kalibraci s nejistotou nebo potvrzení, že jsou v mezích největších dovolených chyb. Požadavky na hustotu, povrch a magnetické vlastnosti splňují závaží podle doporučení OIML R 111; jejich největší dovolené chyby nebo nejistoty mají být zvoleny podle dílku d váhy a potřeb zákazníka.

NEJISTOTA A KALIBRAČNÍ LIST (cg-18, kap. 7–8). Nejistota chyby indikace zahrnuje složky indikace (rozlišení, opakovatelnost, excentricita) a referenční hmotnosti (kalibrace závaží, drift, vztlak vzduchu, konvekce); koeficient rozšíření k se volí pro pravděpodobnost pokrytí 95,45 %. Kalibrační list obsahuje mj. indikace nebo chyby pro zatížení, směrodatnou odchylku, výsledek zkoušky excentricity, rozšířenou nejistotu s k a podmínky prostředí; prohlášení o shodě se specifikací je volitelné — rozhodovací pravidla popisuje dokument ILAC-G8:09/2019.

MINIMÁLNÍ NAVÁŽKA (cg-18, dodatek G). Je to nejmenší množství vzorku, při kterém se relativní nejistota výsledku vážení rovná přesnosti požadované uživatelem (např. 0,1 %); stanoví se z celkové nejistoty výsledku vážení zjištěné při kalibraci.

PŘEDPISY. Směrnice 2014/31/EU se týká dodávání vah s neautomatickou činností na trh a rozlišuje použití, mj. obchodní transakce, lékařskou praxi a přípravu léčiv na lékařský předpis v lékárně a rozbory v lékařských a farmaceutických laboratořích (čl. 1 odst. 2). Měřidla, na která se vztahuje směrnice 2014/32/EU (MID), jsou jiné skupiny, mj. automatické váhy.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Směrnice cg-18 nestanoví meze nejistoty ani požadované podmínky prostředí (teplotu, vlhkost) — dohodne je laboratoř se zákazníkem; proto takové hodnoty ani doby aklimatizace neuvádíme. Text PN-EN 45501:2015 není volně dostupný — třídy a největší dovolené chyby uvádíme podle OIML R 76-1:2006, na které se směrnice cg-18 odvolává zaměnitelně s EN 45501.

Princip metody

Kalibrace váhy spočívá v porovnání jejích indikací I s referenčními hodnotami m_ref etalonových zatížení o známé konvenční hmotnosti: chyba indikace E = I − m_ref se stanoví pro nejméně pět zatížení v rozsahu vážení a uvádí se s rozšířenou nejistotou. Doplňuje ji zkouška opakovatelnosti (nejméně 5 položení stejného zatížení) a excentricity (zatížení přibližně Max/3 v pěti polohách). Z výsledků lze stanovit nejistotu výsledku vážení v provozu a minimální navážku pro uživatelem požadovanou přesnost.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Třídy přesnosti vahI (speciální), II (vysoká), III (střední), IIII (běžná) — OIML R 76-1, tabulka 1
Největší dovolené chyby± 0,5 e / ± 1,0 e / ± 1,5 e při prvotním ověření podle zatížení; v provozu — dvojnásobek (OIML R 76-1, 3.5)
Chyby indikacenejméně 5 zatížení, např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max, Max (cg-18, 5.2)
Opakovatelnostnejméně 5 položení (3 při zatížení ≥ 100 kg), obvykle 0,5 Max–Max (cg-18, 5.1)
Excentricitazatížení přibližně Max/3, střed a čtyři polohy na misce (cg-18, 5.3)
Třídy závažízávaží podle OIML R 111 (třídy E1, E2, F1, F2, M1 …), zvolená podle dílku váhy
Rozšířená nejistotak pro pravděpodobnost pokrytí 95,45 % (cg-18, 7.3)

Norma

Označení normy
PN-EN 45501:2015-05 / OIML R 76-1:2006
Název (PL)
Zagadnienia metrologiczne wag nieautomatycznych / Wagi nieautomatyczne — Część 1: Wymagania metrologiczne i techniczne — Badania
Název (EN)
Metrological aspects of non-automatic weighing instruments / Non-automatic weighing instruments — Part 1: Metrological and technical requirements — Tests

Postup krok za krokem

  1. Předběžné podmínky

    Identifikace váhy, kontrola, že funkce nejsou poškozené ani znečištěné a že běžné podmínky používání (proudění vzduchu, vibrace, stabilita stanoviště) jsou vhodné.

  2. Příprava váhy

    Zapnutí na vhodnou dobu (např. doba náběhu uvedená výrobcem nebo stanovená uživatelem), vyrovnání do vodováhy, nejméně jedno zatížení přibližně na největší zkušební zatížení.

  3. Justování

    Váha, kterou uživatel pravidelně před použitím justuje, se justuje před kalibrací — prostředky, které používá zákazník (interně nebo externím závažím), pokud nebylo dohodnuto jinak.

  4. Aklimatizace závaží

    Závaží přivezená na místo kalibrace se aklimatizují tak dlouho, dokud není vliv konvekce zanedbatelný vůči požadované nejistotě, nebo se zahrne do rozpočtu nejistoty.

  5. Zkouška opakovatelnosti

    Vynulování, nejméně 5 položení stejného zatížení (nejméně 3 při ≥ 100 kg), zápis indikací; po každém sejmutí kontrola nulové indikace.

  6. Zkouška chyb indikace

    Nejméně 5 zatížení rozložených v rozsahu, např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max a Max; zatěžování stupňovitě s odlehčováním nebo vzestupně, podle způsobu používání váhy.

  7. Zkouška excentricity

    Zatížení přibližně Max/3 postupně ve středu misky a ve čtyřech polohách (vpředu vlevo, vzadu vlevo, vzadu vpravo, vpředu vpravo), zápis indikací.

  8. Pomocná měření

    Teplota vzduchu u váhy, podle potřeby atmosférický tlak, teplotní rozdíl závaží a váhy; na vahách s vysokým rozlišením — kontrola magnetického působení s nekovovou podložkou.

  9. Výpočet nejistoty

    Nejistota chyby indikace ze složek indikace (rozlišení, opakovatelnost, excentricita) a referenční hmotnosti (kalibrace, drift a vztlak závaží, konvekce); rozšířená nejistota pro 95,45 %.

  10. Kalibrační list

    Indikace nebo chyby pro zatížení, směrodatná odchylka, výsledek zkoušky excentricity, rozšířená nejistota s k, podmínky prostředí, způsob justování; volitelně prohlášení o shodě se specifikací s rozhodovacím pravidlem (ILAC-G8:09/2019).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Etalonová závažímetrologická návaznost na jednotku hmotnosti SI (kalibrační list nebo potvrzení největších dovolených chyb); podle OIML R 111; zvolená podle dílku d váhy—
Pomocná a náhradní zatíženípro srovnávací zkoušky (excentricita, opakovatelnost), předzatížení a metodu náhradních zatížení (cg-18, 4.3.2–4.3.3)—
Teploměrměření teploty vzduchu u váhy nejméně jednou během kalibrace; teploměr v kufříku se závažími — kontrola teplotního rozdílu (cg-18, 5.4)—
Barometratmosférický tlak (nebo nadmořská výška) — při kalibraci s nejmenší nejistotou, k výpočtu hustoty vzduchu (cg-18, 5.4)—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Závaží třídy E2—podle OIML R 111, s platným kalibračním listem; pro váhy s vysokým rozlišením
Závaží třídy F1—podle OIML R 111, s platným kalibračním listem; třída zvolená podle dílku d váhy a nejistoty dohodnuté se zákazníkem
Nekovová podložka—prvek ze dřeva nebo plastu ke kontrole magnetického působení na vahách s vysokým rozlišením (cg-18, 5.4)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN 45501:2015-05 / OIML R 76-1:2006 — „Metrological aspects of non-automatic weighing instruments / Non-automatic weighing instruments — Part 1: Metrological and technical requirements — Tests“.

Jak tato metoda funguje?

Kalibrace váhy spočívá v porovnání jejích indikací I s referenčními hodnotami m_ref etalonových zatížení o známé konvenční hmotnosti: chyba indikace E = I − m_ref se stanoví pro nejméně pět zatížení v rozsahu vážení a uvádí se s rozšířenou nejistotou. Doplňuje ji zkouška opakovatelnosti (nejméně 5 položení stejného zatížení) a excentricity (zatížení přibližně Max/3 v pěti polohách).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Třídy přesnosti vah: I (speciální), II (vysoká), III (střední), IIII (běžná) — OIML R 76-1, tabulka 1; Největší dovolené chyby: ± 0,5 e / ± 1,0 e / ± 1,5 e při prvotním ověření podle zatížení; v provozu — dvojnásobek (OIML R 76-1, 3.5); Chyby indikace: nejméně 5 zatížení, např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max, Max (cg-18, 5.2); Opakovatelnost: nejméně 5 položení (3 při zatížení ≥ 100 kg), obvykle 0,5 Max–Max (cg-18, 5.1).

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 10 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Etalonová závaží, Pomocná a náhradní zatížení, Teploměr, Barometr.

Kde se tato zkouška používá?

Kalibrace vah s neautomatickou činností všech tříd přesnosti (I, II, III, IIII) v místě jejich používání; Metrologická návaznost výsledků vážení v laboratořích se systémem managementu podle ISO/IEC 17025, ISO 9000 nebo ISO 10012 (adresáti směrnice EURAMET cg-18); Stanovení minimální navážky a nejistoty výsledku vážení pro požadavky uživatele (EURAMET cg-18, dodatek G); Prohlášení o shodě váhy se specifikací uživatele s rozhodovacím pravidlem (ILAC-G8:09/2019); Metrologické požadavky pro posouzení shody vah používaných mj. v obchodě, lékařství a lékárnách (směrnice 2014/31/EU, PN-EN 45501).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Závaží velké hmotnosti se přenášejí za k tomu určené prvky (knoflíky, rukojeti, osy, háky nebo oka — OIML R 111, 6.3–6.4).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 45501.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí