⚖️ Kalibrace vah
Ve zkratce
Kalibrace vah s neautomatickou činností — stanovení chyb indikace s nejistotou, opakovatelnosti a vlivu excentrického zatížení — podle směrnice EURAMET cg-18; třídy přesnosti a největší dovolené chyby vah stanoví PN-EN 45501 (OIML R 76-1). Zkouška se provádí podle normy PN-EN 45501:2015-05 / OIML R 76-1:2006; Třídy přesnosti vah: I (speciální), II (vysoká), III (střední), IIII (běžná) — OIML R 76-1, tabulka 1. Postup zahrnuje 10 kroků; oblasti použití: Kalibrace vah s neautomatickou činností všech tříd přesnosti (I, II, III, IIII) v místě jejich používání, Metrologická návaznost výsledků vážení v laboratořích se systémem managementu podle ISO/IEC 17025, ISO 9000 nebo ISO 10012 (adresáti směrnice EURAMET cg-18), Stanovení minimální navážky a nejistoty výsledku vážení pro požadavky uživatele (EURAMET cg-18, dodatek G).
Na první pohled
- Norma: PN-EN 45501:2015-05 / OIML R 76-1:2006
- Kategorie: Stavebnictví
- Kroky postupu: 10
- Třídy přesnosti vah: I (speciální), II (vysoká), III (střední), IIII (běžná) — OIML R 76-1, tabulka 1
- Největší dovolené chyby: ± 0,5 e / ± 1,0 e / ± 1,5 e při prvotním ověření podle zatížení; v provozu — dvojnásobek (OIML R 76-1, 3.5)
- Chyby indikace: nejméně 5 zatížení, např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max, Max (cg-18, 5.2)
Přehled
STAV (stav k 06.11.2026). PN-EN 45501:2015-05 (polská verze zveřejněná 05.12.2016) zavádí EN 45501:2015 a nahradila PN-EN 45501:1999; má národní opravu Ap1:2018-03 (A.4.6.1 — zkouška přesnosti vážení s různými hodnotami tary, místo „nejméně dvou“). Norma stanoví metrologické a technické požadavky na váhy s neautomatickou činností a normalizované zkušební postupy; EN 45501:2015 zpracovala společná pracovní skupina CEN a CENELEC na základě mezinárodního doporučení OIML R 76-1:2006, na normalizační žádost Evropské komise k směrnici 2009/23/ES (zrušené k 20.04.2016 směrnicí 2014/31/EU), a směrnice EURAMET cg-18 se na obě odvolává zaměnitelně. Název doporučení: „Non-automatic weighing instruments — Part 1: Metrological and technical requirements — Tests“. Obě stanoví metrologické a technické požadavky a zkoušky vah — pro schválení typu a posouzení shody — nikoli způsob kalibrace. Postup kalibrace vah popisuje směrnice EURAMET Calibration Guide No. 18 (cg-18, verze 4.0, 2015), která používá pojmy OIML R 76 / EN 45501; níže uvedený popis kalibrace vychází z ní.
TŘÍDY A NEJVĚTŠÍ DOVOLENÉ CHYBY (OIML R 76-1, 3.1–3.5). Třídy přesnosti: I — speciální, II — vysoká, III — střední, IIII — běžná. Třída určuje ověřovací dílek e, počet dílků n = Max/e a minimální zatížení Min (např. třída I: e ≥ 0,001 g, n nejméně 50 000, Min = 100 e). Největší dovolené chyby při prvotním ověření jsou ± 0,5 e, ± 1,0 e nebo ± 1,5 e podle zatížení (tabulka 6) a v provozu — dvojnásobek těchto hodnot. Váha bez vyznačeného rozsahu pracovních teplot má zachovat metrologické vlastnosti v rozsahu −10 °C … +40 °C.
KALIBRACE (EURAMET cg-18, kap. 4–5). Kalibrace spočívá v zatěžování váhy etalonovými zatíženími za stanovených podmínek, stanovení chyby indikace (E = I − m_ref) a odhadu nejistoty. Obvykle zahrnuje celý rozsah vážení od nuly do Max a probíhá v místě používání váhy — přemístění váhy po kalibraci ji může zneplatnit. Před kalibrací má být váha zapnutá po vhodnou dobu, vyrovnaná do vodováhy a nejméně jednou zatížená přibližně na největší zkušební zatížení; váha, kterou uživatel obvykle před použitím justuje, se justuje před kalibrací. Zkoušky: opakovatelnost — stejné zatížení nejméně 5krát (nejméně 3krát při 100 kg a více), obvykle 0,5 Max–Max; chyby indikace — nejméně 5 zatížení rozložených v rozsahu (např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max, Max); excentricita — zatížení přibližně Max/3 postupně ve středu a ve čtyřech polohách na misce. Doporučuje se měření teploty vzduchu, pro nejmenší nejistoty také tlaku a kontrola teplotního rozdílu mezi závažími a váhou (konvekce).
ZÁVAŽÍ (cg-18, 4.3.1). Etalonová zatížení mají mít metrologickou návaznost na jednotku hmotnosti SI — kalibraci s nejistotou nebo potvrzení, že jsou v mezích největších dovolených chyb. Požadavky na hustotu, povrch a magnetické vlastnosti splňují závaží podle doporučení OIML R 111; jejich největší dovolené chyby nebo nejistoty mají být zvoleny podle dílku d váhy a potřeb zákazníka.
NEJISTOTA A KALIBRAČNÍ LIST (cg-18, kap. 7–8). Nejistota chyby indikace zahrnuje složky indikace (rozlišení, opakovatelnost, excentricita) a referenční hmotnosti (kalibrace závaží, drift, vztlak vzduchu, konvekce); koeficient rozšíření k se volí pro pravděpodobnost pokrytí 95,45 %. Kalibrační list obsahuje mj. indikace nebo chyby pro zatížení, směrodatnou odchylku, výsledek zkoušky excentricity, rozšířenou nejistotu s k a podmínky prostředí; prohlášení o shodě se specifikací je volitelné — rozhodovací pravidla popisuje dokument ILAC-G8:09/2019.
MINIMÁLNÍ NAVÁŽKA (cg-18, dodatek G). Je to nejmenší množství vzorku, při kterém se relativní nejistota výsledku vážení rovná přesnosti požadované uživatelem (např. 0,1 %); stanoví se z celkové nejistoty výsledku vážení zjištěné při kalibraci.
PŘEDPISY. Směrnice 2014/31/EU se týká dodávání vah s neautomatickou činností na trh a rozlišuje použití, mj. obchodní transakce, lékařskou praxi a přípravu léčiv na lékařský předpis v lékárně a rozbory v lékařských a farmaceutických laboratořích (čl. 1 odst. 2). Měřidla, na která se vztahuje směrnice 2014/32/EU (MID), jsou jiné skupiny, mj. automatické váhy.
CO ZDE NEUVÁDÍME. Směrnice cg-18 nestanoví meze nejistoty ani požadované podmínky prostředí (teplotu, vlhkost) — dohodne je laboratoř se zákazníkem; proto takové hodnoty ani doby aklimatizace neuvádíme. Text PN-EN 45501:2015 není volně dostupný — třídy a největší dovolené chyby uvádíme podle OIML R 76-1:2006, na které se směrnice cg-18 odvolává zaměnitelně s EN 45501.
Princip metody
Kalibrace váhy spočívá v porovnání jejích indikací I s referenčními hodnotami m_ref etalonových zatížení o známé konvenční hmotnosti: chyba indikace E = I − m_ref se stanoví pro nejméně pět zatížení v rozsahu vážení a uvádí se s rozšířenou nejistotou. Doplňuje ji zkouška opakovatelnosti (nejméně 5 položení stejného zatížení) a excentricity (zatížení přibližně Max/3 v pěti polohách). Z výsledků lze stanovit nejistotu výsledku vážení v provozu a minimální navážku pro uživatelem požadovanou přesnost.
Použití
- Kalibrace vah s neautomatickou činností všech tříd přesnosti (I, II, III, IIII) v místě jejich používání
- Metrologická návaznost výsledků vážení v laboratořích se systémem managementu podle ISO/IEC 17025, ISO 9000 nebo ISO 10012 (adresáti směrnice EURAMET cg-18)
- Stanovení minimální navážky a nejistoty výsledku vážení pro požadavky uživatele (EURAMET cg-18, dodatek G)
- Prohlášení o shodě váhy se specifikací uživatele s rozhodovacím pravidlem (ILAC-G8:09/2019)
- Metrologické požadavky pro posouzení shody vah používaných mj. v obchodě, lékařství a lékárnách (směrnice 2014/31/EU, PN-EN 45501)
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Třídy přesnosti vah | I (speciální), II (vysoká), III (střední), IIII (běžná) — OIML R 76-1, tabulka 1 |
| Největší dovolené chyby | ± 0,5 e / ± 1,0 e / ± 1,5 e při prvotním ověření podle zatížení; v provozu — dvojnásobek (OIML R 76-1, 3.5) |
| Chyby indikace | nejméně 5 zatížení, např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max, Max (cg-18, 5.2) |
| Opakovatelnost | nejméně 5 položení (3 při zatížení ≥ 100 kg), obvykle 0,5 Max–Max (cg-18, 5.1) |
| Excentricita | zatížení přibližně Max/3, střed a čtyři polohy na misce (cg-18, 5.3) |
| Třídy závaží | závaží podle OIML R 111 (třídy E1, E2, F1, F2, M1 …), zvolená podle dílku váhy |
| Rozšířená nejistota | k pro pravděpodobnost pokrytí 95,45 % (cg-18, 7.3) |
Norma
- Označení normy
- PN-EN 45501:2015-05 / OIML R 76-1:2006
- Název (PL)
- Zagadnienia metrologiczne wag nieautomatycznych / Wagi nieautomatyczne — Część 1: Wymagania metrologiczne i techniczne — Badania
- Název (EN)
- Metrological aspects of non-automatic weighing instruments / Non-automatic weighing instruments — Part 1: Metrological and technical requirements — Tests
Postup krok za krokem
-
Předběžné podmínky
Identifikace váhy, kontrola, že funkce nejsou poškozené ani znečištěné a že běžné podmínky používání (proudění vzduchu, vibrace, stabilita stanoviště) jsou vhodné.
-
Příprava váhy
Zapnutí na vhodnou dobu (např. doba náběhu uvedená výrobcem nebo stanovená uživatelem), vyrovnání do vodováhy, nejméně jedno zatížení přibližně na největší zkušební zatížení.
-
Justování
Váha, kterou uživatel pravidelně před použitím justuje, se justuje před kalibrací — prostředky, které používá zákazník (interně nebo externím závažím), pokud nebylo dohodnuto jinak.
-
Aklimatizace závaží
Závaží přivezená na místo kalibrace se aklimatizují tak dlouho, dokud není vliv konvekce zanedbatelný vůči požadované nejistotě, nebo se zahrne do rozpočtu nejistoty.
-
Zkouška opakovatelnosti
Vynulování, nejméně 5 položení stejného zatížení (nejméně 3 při ≥ 100 kg), zápis indikací; po každém sejmutí kontrola nulové indikace.
-
Zkouška chyb indikace
Nejméně 5 zatížení rozložených v rozsahu, např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max a Max; zatěžování stupňovitě s odlehčováním nebo vzestupně, podle způsobu používání váhy.
-
Zkouška excentricity
Zatížení přibližně Max/3 postupně ve středu misky a ve čtyřech polohách (vpředu vlevo, vzadu vlevo, vzadu vpravo, vpředu vpravo), zápis indikací.
-
Pomocná měření
Teplota vzduchu u váhy, podle potřeby atmosférický tlak, teplotní rozdíl závaží a váhy; na vahách s vysokým rozlišením — kontrola magnetického působení s nekovovou podložkou.
-
Výpočet nejistoty
Nejistota chyby indikace ze složek indikace (rozlišení, opakovatelnost, excentricita) a referenční hmotnosti (kalibrace, drift a vztlak závaží, konvekce); rozšířená nejistota pro 95,45 %.
-
Kalibrační list
Indikace nebo chyby pro zatížení, směrodatná odchylka, výsledek zkoušky excentricity, rozšířená nejistota s k, podmínky prostředí, způsob justování; volitelně prohlášení o shodě se specifikací s rozhodovacím pravidlem (ILAC-G8:09/2019).
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Etalonová závaží | metrologická návaznost na jednotku hmotnosti SI (kalibrační list nebo potvrzení největších dovolených chyb); podle OIML R 111; zvolená podle dílku d váhy | — |
| Pomocná a náhradní zatížení | pro srovnávací zkoušky (excentricita, opakovatelnost), předzatížení a metodu náhradních zatížení (cg-18, 4.3.2–4.3.3) | — |
| Teploměr | měření teploty vzduchu u váhy nejméně jednou během kalibrace; teploměr v kufříku se závažími — kontrola teplotního rozdílu (cg-18, 5.4) | — |
| Barometr | atmosférický tlak (nebo nadmořská výška) — při kalibraci s nejmenší nejistotou, k výpočtu hustoty vzduchu (cg-18, 5.4) | — |
Činidla, živné půdy a spotřební materiál
| Činidlo | CAS | Podrobnosti |
|---|---|---|
| Závaží třídy E2 | — | podle OIML R 111, s platným kalibračním listem; pro váhy s vysokým rozlišením |
| Závaží třídy F1 | — | podle OIML R 111, s platným kalibračním listem; třída zvolená podle dílku d váhy a nejistoty dohodnuté se zákazníkem |
| Nekovová podložka | — | prvek ze dřeva nebo plastu ke kontrole magnetického působení na vahách s vysokým rozlišením (cg-18, 5.4) |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Závaží velké hmotnosti se přenášejí za k tomu určené prvky (knoflíky, rukojeti, osy, háky nebo oka — OIML R 111, 6.3–6.4)
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN 45501:2015-05 / OIML R 76-1:2006 — „Metrological aspects of non-automatic weighing instruments / Non-automatic weighing instruments — Part 1: Metrological and technical requirements — Tests“.
Jak tato metoda funguje?
Kalibrace váhy spočívá v porovnání jejích indikací I s referenčními hodnotami m_ref etalonových zatížení o známé konvenční hmotnosti: chyba indikace E = I − m_ref se stanoví pro nejméně pět zatížení v rozsahu vážení a uvádí se s rozšířenou nejistotou. Doplňuje ji zkouška opakovatelnosti (nejméně 5 položení stejného zatížení) a excentricity (zatížení přibližně Max/3 v pěti polohách).
Jaký je rozsah měření a přesnost?
Třídy přesnosti vah: I (speciální), II (vysoká), III (střední), IIII (běžná) — OIML R 76-1, tabulka 1; Největší dovolené chyby: ± 0,5 e / ± 1,0 e / ± 1,5 e při prvotním ověření podle zatížení; v provozu — dvojnásobek (OIML R 76-1, 3.5); Chyby indikace: nejméně 5 zatížení, např. nula nebo Min, 0,25 Max, 0,5 Max, 0,75 Max, Max (cg-18, 5.2); Opakovatelnost: nejméně 5 položení (3 při zatížení ≥ 100 kg), obvykle 0,5 Max–Max (cg-18, 5.1).
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 10 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Etalonová závaží, Pomocná a náhradní zatížení, Teploměr, Barometr.
Kde se tato zkouška používá?
Kalibrace vah s neautomatickou činností všech tříd přesnosti (I, II, III, IIII) v místě jejich používání; Metrologická návaznost výsledků vážení v laboratořích se systémem managementu podle ISO/IEC 17025, ISO 9000 nebo ISO 10012 (adresáti směrnice EURAMET cg-18); Stanovení minimální navážky a nejistoty výsledku vážení pro požadavky uživatele (EURAMET cg-18, dodatek G); Prohlášení o shodě váhy se specifikací uživatele s rozhodovacím pravidlem (ILAC-G8:09/2019); Metrologické požadavky pro posouzení shody vah používaných mj. v obchodě, lékařství a lékárnách (směrnice 2014/31/EU, PN-EN 45501).
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Závaží velké hmotnosti se přenášejí za k tomu určené prvky (knoflíky, rukojeti, osy, háky nebo oka — OIML R 111, 6.3–6.4).
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 45501.