🔩 Tloušťka nevodivých povlaků (barvy, laky, plasty, smalty, práškové povlaky, anodické oxidové vrstvy) na nemagnetických vodivých kovech — nedestruktivní měření amplitudovou metodou vířivých proudů; PN-EN ISO 2360
Ve zkratce
Nedestruktivní měření tloušťky nevodivých povlaků — barev a laků, galvanických povlaků, smaltů, plastů, plátování a práškových povlaků, a zejména většiny anodických oxidových vrstev — na nemagnetických vodivých kovech (například hliníku) amplitudovým přístrojem na vířivé proudy: pole sondy indukuje v podkladu vířivé proudy a změna amplitudy impedance cívky závisí na vzdálenosti sondy od kovu. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 2360:2017-10 (anglická a německá verze; zavádí EN ISO 2360:2017 a ISO 2360:2017 [IDT]); STAV (stav k 17.11.2026): PN-EN ISO 2360:2017-10 platná (anglická a německá verze); nahradila PN-EN ISO 2360:2006 (polská verze, zrušena). Postup zahrnuje 4 kroky; oblasti použití: Nevodivé povlaky — barvy, laky, plasty, smalty, práškové povlaky, plátování — na nemagnetických vodivých kovech (ISO 2360:2017, kap. 1), Anodické oxidové vrstvy na hliníku a jeho slitinách (metoda zvláště vhodná); ne všechny konverzní povlaky, Nedestruktivní měření na povlakovaném výrobku, bez porušení povlaku (kap. 1).
Na první pohled
- Norma: PN-EN ISO 2360:2017-10 (anglická a německá verze; zavádí EN ISO 2360:2017 a ISO 2360:2017 [IDT])
- Kategorie: Materiály a NDT
- Kroky postupu: 4
- STAV (stav k 17.11.2026): PN-EN ISO 2360:2017-10 platná (anglická a německá verze); nahradila PN-EN ISO 2360:2006 (polská verze, zrušena)
- Podklad (kap. 1): nemagnetický, elektricky vodivý; na magnetických podkladech nedoporučena (tam ISO 2178), výjimka — povlaky > přibl. 1 mm
- Minimální tloušťka podkladu (bod 5.3): nad kritickou minimální tloušťkou; bez jiných údajů tmin = 3·δ0
Přehled
STAV (stav k 17.11.2026; karta PKN odečtena 27.10.2026 a znovu 17.11.2026 — beze změn). Karta PN-EN ISO 2360:2017-10 (anglická verze) bez štítku zrušení: zveřejnění 26-10-2017, 46 stran, Sektor hutnictví, KT 106 Koroze a protikorozní ochrany kovových materiálů, „Zavádí: EN ISO 2360:2017 [IDT], ISO 2360:2017 [IDT]“, „Nahrazuje: PN-EN ISO 2360:2006 - polská verze“, ICS 25.220.20. Vyhledávač PKN, heslo „ISO 2360“ (27.10.2026): vedle je německá verze PN-EN ISO 2360:2017-10; vydání PN-EN ISO 2360:1998, 2004 a 2006 jsou zrušena a polská verze vydání 2017 ve výsledcích není. Čtvrté vydání ISO 2360:2017 (ISO/TC 107) nahradilo ISO 2360:2003. Na stránce ISO (committee.iso.org, odečet 17.11.2026) má ISO 2360:2017 stav „Published“ a etapu 90.93 „International Standard confirmed“ z 23.12.2022 — poslední periodické přezkoumání (2022) normu potvrdilo; v katalogu iTeh (odečet 27.10.2026) má EN ISO 2360:2017 stav „Published“.
CO TATO NORMA POPISUJE. ISO 2360:2017 (kap. 1) stanoví nedestruktivní měření tloušťky nevodivých povlaků na nemagnetických, elektricky vodivých kovových podkladech amplitudovými přístroji na vířivé proudy. Slovo „povlak“ zde zahrnuje např. barvy a laky, galvanické povlaky, smalty, plastové povlaky, plátování a práškové povlaky. Metoda je zvláště vhodná pro většinu oxidových vrstev vytvořených anodickou oxidací, ale ne pro všechny konverzní povlaky — některé jsou příliš tenké (kap. 6). Lze jí měřit i nemagnetické kovové povlaky na nevodivých podkladech, ačkoli přesnější je pak fázová metoda z ISO 21968; nepoužívá se pro nemagnetické kovové povlaky na vodivých kovech (zde ISO 21968; výjimkou jsou velmi tenké povlaky s velmi malou vodivostí). Na magnetických podkladech se její použití nedoporučuje — tam slouží magnetická metoda z ISO 2178 (samostatný záznam této databáze); jen u velmi tlustých povlaků, nad přibl. 1 mm, lze použít i amplitudovou metodu. Normativní odkazy: ISO 2064, ISO 4618 a ISO/IEC Guide 98-3 (GUM). Pole „Předmět“ karty PKN PN-EN ISO 2360:2017-10 (anglická verze, popis předmětu polsky), část (v překladu): „V tomto dokumentu se termín »povlak« používá pro materiály, jako jsou například barvy a laky, elektrolytické povlaky, smaltované povlaky, plastové povlaky, práškové povlaky a plátování. Tato metoda je zvláště použitelná pro měření tloušťky většiny oxidových povlaků vytvářených procesem anodické oxidace, ale není použitelná pro všechny konverzní povlaky, protože některé jsou příliš tenké, aby je bylo možné touto metodou měřit“.
PRINCIP (kap. 4). Vysokofrekvenční elektromagnetické pole sondy indukuje vířivé proudy v kovu podkladu pod povlakem; ty mění pole kolem cívky, a tedy amplitudu impedance cívky. Hustota vířivých proudů závisí na vzdálenosti cívky od povrchu kovu, takže po kalibraci etalony je změna impedance mírou tloušťky povlaku. Cívka je obvykle součástí rezonančního obvodu — změna impedance posouvá rezonanční frekvenci, která se stává mírou tloušťky. Sonda a přístroj mohou tvořit jedno zařízení; základní požadavky na přístroje uvádí příloha C (informativní).
ZDROJE NEJISTOTY (kap. 5). Citlivost sondy klesá s tloušťkou: v dolní části rozsahu je absolutní nejistota konstantní, v horní — přibližně konstantním podílem tloušťky. Vodivost podkladu určuje měřicí efekt, proto se kalibrace i měření provádějí na stejném materiálu (existují přístroje kompenzující vodivost). Příliš tenký podklad narušuje vznik vířivých proudů — má být tlustší než kritická minimální tloušťka, která se stanoví experimentálně nebo odhadne vzorcem tmin = 3·δ0 (δ0 — standardní hloubka vniku). Měření příliš blízko okraje, otvorů a rohů mohou být neplatná (amplitudová metoda je na to citlivější než fázová), zakřivení podkladu působí tím silněji, čím menší je poloměr a tenčí povlak (seřízení na podkladu se stejnou geometrií, mikrosondy), a drsnost způsobuje systematické i náhodné chyby (kalibrace na nepovlakovaném podkladu podobné drsnosti, mnoho odečtů na různých místech). Mezera mezi sondou a povlakem — např. drobné nečistoty — působí jako přídavný povlak (lift-off), proto se hrot sondy často kontroluje; přítlak má být stejný při seřízení i měření a u měkkých povlaků co nejmenší (pružinové sondy; ochranná fólie známé tloušťky, která se od výsledku odečte); sonda se přikládá kolmo. Teplota sondy a podkladu (vodivost kovů závisí na teplotě) má být blízká podmínkám kalibrace; vliv mají i mezivrstvy a silná vnější elektromagnetická pole.
KALIBRACE A MĚŘENÍ (kap. 6–7). Před použitím se každý přístroj kalibruje nebo seřídí podle návodu výrobce etalony tloušťky a podkladem z materiálu, s geometrií a povrchem podobnými zkoušeným vzorkům, při stejné teplotě. Etalony jsou povlakované podklady nebo fólie kladené na nepovlakovaný podklad; fólie a povlaky mají být nevodivé a nemagnetické (obvykle z plastu — na rozdíl od magnetické metody se nesmějí používat vodivé fólie, např. ze slitin mědi), s doloženou tloušťkou, nejistotou s úrovní spolehlivosti např. 95 % a metrologickou návazností, před použitím vizuálně kontrolované; fólie se může pod sondou deformovat a nesmí zanechávat mezeru (zejména na konkávních površích). Seřízení: na samotném podkladu („nulování“), na podkladu a jednom etalonu, na podkladu a několika etalonech nebo na několika etalonech; nejistota klesá s rostoucím počtem bodů a čím lépe pokrývají očekávaný rozsah tloušťky. Kalibrace na místě kontroly se opakuje při spuštění přístroje, změně materiálu nebo geometrie vzorků a změně podmínek (např. teploty), a během používání — periodicky. Tloušťka se uvádí jako aritmetický průměr několika odečtů ze stanovené oblasti se směrodatnou odchylkou; nebylo-li dohodnuto jinak, doporučuje se nejméně pět odečtů.
KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. Zaprvé — podklad: metoda se týká nemagnetických vodivých podkladů; na oceli (magnetický podklad) je vhodná magnetická metoda ISO 2178 a kovový povlak na vodivém kovu amplitudová metoda neměří (výjimkou jsou velmi tenké povlaky s velmi malou vodivostí — kap. 1). Zadruhé — kalibrace na jiném materiálu: vodivost podkladu silně mění indikaci, takže seřízení na jiné slitině hliníku dává systematickou chybu, a etalonové fólie musí být nevodivé (fólie ze slitiny mědi, vhodná pro magnetickou metodu, zde zkresluje výsledek). Zatřetí — „lift-off“: částečka pod hrotem sondy se přičítá k tloušťce. Začtvrté — okraje, zakřivení a tenký podklad: amplitudové přístroje jsou na okraje citlivější než fázové a podklad tenčí než kritická minimální tloušťka (bez jiných údajů tmin = 3·δ0) a jeho změny tloušťky dávají chybu odečtu (bod 5.3). Zapáté — teplota: horké povlaky a rozdíly teplot sondy, přístroje a vzorku mohou dát velké chyby. Zašesté — tenké konverzní povlaky bývají mimo dosah metody.
CO ZDE NEUVÁDÍME. Přečtená část ISO 2360:2017 končí v bodě 8.2 (nejistota kalibrace přístroje). Z kapitoly 8 uvádíme jen zásadu: úplné hodnocení nejistoty se provádí podle ISO/IEC Guide 98-3 a kalibrace etalonem známé tloušťky se považuje za platnou, nepřekročí-li poměr E rozdílu výsledku a hodnoty etalonu ke kombinované nejistotě 1 — při E > 1 se doporučuje přístroj seřídit (bod 8.2). Neuvádíme vzorce nejistoty (bod 8.2–8.5, přílohy B, E, F), údaje o preciznosti (kap. 9, příloha G), požadavky na protokol (kap. 10), požadavky na přístroje (příloha C) ani příklady experimentů z přílohy D.
Princip metody
Sonda s cívkou se přiloží kolmo k povlaku; vysokofrekvenční elektromagnetické pole indukuje v nemagnetickém kovu podkladu vířivé proudy, jejichž hustota závisí na vzdálenosti cívky od kovu, a změna amplitudy impedance cívky (obvykle posun rezonanční frekvence obvodu) je po kalibraci etalony tloušťky na stejném podkladu mírou tloušťky nevodivého povlaku (ISO 2360:2017, kap. 4 a 6).
Použití
- Nevodivé povlaky — barvy, laky, plasty, smalty, práškové povlaky, plátování — na nemagnetických vodivých kovech (ISO 2360:2017, kap. 1)
- Anodické oxidové vrstvy na hliníku a jeho slitinách (metoda zvláště vhodná); ne všechny konverzní povlaky
- Nedestruktivní měření na povlakovaném výrobku, bez porušení povlaku (kap. 1)
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| STAV (stav k 17.11.2026) | PN-EN ISO 2360:2017-10 platná (anglická a německá verze); nahradila PN-EN ISO 2360:2006 (polská verze, zrušena) |
| Podklad (kap. 1) | nemagnetický, elektricky vodivý; na magnetických podkladech nedoporučena (tam ISO 2178), výjimka — povlaky > přibl. 1 mm |
| Minimální tloušťka podkladu (bod 5.3) | nad kritickou minimální tloušťkou; bez jiných údajů tmin = 3·δ0 |
| Etalony tloušťky (bod 6.2) | povlakované podklady nebo fólie nevodivé a nemagnetické (obvykle z plastu); nejistota např. U (95 %), metrologická návaznost |
| Seřízení (bod 6.3) | nulování, jedno-, dvou- nebo vícebodové; více bodů pokrývajících rozsah = menší nejistota |
| Počet odečtů (bod 7.2) | doporučeno nejméně 5; výsledek = aritmetický průměr se směrodatnou odchylkou |
Norma
- Označení normy
- PN-EN ISO 2360:2017-10 (anglická a německá verze; zavádí EN ISO 2360:2017 a ISO 2360:2017 [IDT])
- Název (PL)
- Powłoki nieprzewodzące na podłożu niemagnetycznym przewodzącym elektryczność — Pomiar grubości powłok — Metoda amplitudowa prądów wirowych
- Název (EN)
- Non-conductive coatings on non-magnetic electrically conductive base metals — Measurement of coating thickness — Amplitude-sensitive eddy-current method
Postup krok za krokem
-
Kalibrace a seřízení
Podle návodu výrobce, etalony tloušťky na podkladu podobném vzorkům, při stejné teplotě; způsob seřízení zvolený podle požadované přesnosti (kap. 6).
-
Kontrola na místě
Při spuštění přístroje, změně materiálu nebo geometrie vzorků a změně podmínek; periodicky během práce (bod 7.1).
-
Měření
Sonda čistá, přiložená kolmo, se stejným přítlakem jako při seřízení; daleko od okrajů a otvorů; zohlednění zakřivení a drsnosti (kap. 5).
-
Výsledek
Aritmetický průměr nejméně 5 odečtů ze stanovené oblasti a směrodatná odchylka (bod 7.2). PN-EN ISO 2360:2017-10 — platná (stav k 17.11.2026; anglická a německá verze).
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Amplitudový tloušťkoměr na vířivé proudy se sondou (kap. 4, př. C) | Sonda často pružinová (stálý přítlak, kolmé přiložení); existují přístroje kompenzující vodivost a zakřivení podkladu | — |
| Etalony tloušťky (bod 6.2) | Plastové fólie nebo povlakované podklady s doloženou tloušťkou a nejistotou; ne vodivé fólie | — |
| Nepovlakovaný referenční podklad (bod 6.1) | Stejný materiál, geometrie a drsnost jako vzorky | — |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- VĚCNÁ POZNÁMKA: na magnetickém podkladu (ocel) je vhodná magnetická metoda ISO 2178, ne ISO 2360
- VĚCNÁ POZNÁMKA: kalibrace na jiném materiálu podkladu než vzorek dává systematickou chybu (bod 5.2)
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 2360:2017-10 (anglická a německá verze; zavádí EN ISO 2360:2017 a ISO 2360:2017 [IDT]) — „Non-conductive coatings on non-magnetic electrically conductive base metals — Measurement of coating thickness — Amplitude-sensitive eddy-current method“.
Jak tato metoda funguje?
Sonda s cívkou se přiloží kolmo k povlaku; vysokofrekvenční elektromagnetické pole indukuje v nemagnetickém kovu podkladu vířivé proudy, jejichž hustota závisí na vzdálenosti cívky od kovu, a změna amplitudy impedance cívky (obvykle posun rezonanční frekvence obvodu) je po kalibraci etalony tloušťky na stejném podkladu mírou tloušťky nevodivého povlaku (ISO 2360:2017, kap. 4 a 6).
Jaký je rozsah měření a přesnost?
STAV (stav k 17.11.2026): PN-EN ISO 2360:2017-10 platná (anglická a německá verze); nahradila PN-EN ISO 2360:2006 (polská verze, zrušena); Podklad (kap. 1): nemagnetický, elektricky vodivý; na magnetických podkladech nedoporučena (tam ISO 2178), výjimka — povlaky > přibl. 1 mm; Minimální tloušťka podkladu (bod 5.3): nad kritickou minimální tloušťkou; bez jiných údajů tmin = 3·δ0; Etalony tloušťky (bod 6.2): povlakované podklady nebo fólie nevodivé a nemagnetické (obvykle z plastu); nejistota např. U (95 %), metrologická návaznost.
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 4 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Amplitudový tloušťkoměr na vířivé proudy se sondou (kap. 4, př. C), Etalony tloušťky (bod 6.2), Nepovlakovaný referenční podklad (bod 6.1).
Kde se tato zkouška používá?
Nevodivé povlaky — barvy, laky, plasty, smalty, práškové povlaky, plátování — na nemagnetických vodivých kovech (ISO 2360:2017, kap. 1); Anodické oxidové vrstvy na hliníku a jeho slitinách (metoda zvláště vhodná); ne všechny konverzní povlaky; Nedestruktivní měření na povlakovaném výrobku, bez porušení povlaku (kap. 1).
Jaká bezpečnostní opatření platí?
VĚCNÁ POZNÁMKA: na magnetickém podkladu (ocel) je vhodná magnetická metoda ISO 2178, ne ISO 2360; VĚCNÁ POZNÁMKA: kalibrace na jiném materiálu podkladu než vzorek dává systematickou chybu (bod 5.2).
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 2360.