🔩 Hloubka oduhličení oceli — metalografická metoda (nejhorší pole nebo průměr ze čtyř měření), průběh mikrotvrdosti podle Vickerse nebo Knoopa, metody obsahu uhlíku; PN-EN ISO 3887:2024-04 (ISO 3887:2023)
Ve zkratce
Norma definuje oduhličení oceli — snížení obsahu uhlíku v podpovrchové vrstvě — a uvádí tři způsoby měření jeho hloubky: metalografický (na příčném výbrusu, po leptání nitalem nebo pikralem), průběh mikrotvrdosti podle Vickerse nebo Knoopa (jen podeutektoidní oceli kalené, popuštěné nebo tepelně zpracované) a metody stanovení obsahu uhlíku. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 3887:2024-04 (anglická verze; zavádí EN ISO 3887:2023 [IDT] a ISO 3887:2023 [IDT]); Druhy oduhličení (3): částečné d3, úplné (feritické) d1, funkční d2, celkové d4 = d3 + d1 = DD, v mm (např. DD = 0,08 mm). Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Ocelové výrobky — hloubka oduhličení metalografickou metodou, Kalené a zušlechtěné oceli — průběh mikrotvrdosti podle Vickerse nebo Knoopa, Nelegované a nízkolegované oceli, hutní, konstrukční a slévárenské výrobky, železniční kolejnice.
Na první pohled
- Norma: PN-EN ISO 3887:2024-04 (anglická verze; zavádí EN ISO 3887:2023 [IDT] a ISO 3887:2023 [IDT])
- Kategorie: Materiály a NDT
- Kroky postupu: 6
- Druhy oduhličení (3): částečné d3, úplné (feritické) d1, funkční d2, celkové d4 = d3 + d1 = DD, v mm (např. DD = 0,08 mm)
- Výchozí metoda (5.1): metalografická — nedohodly-li strany písemně jinou a nestanoví-li ji výrobková norma
- Metalografie (5.2): leptání nitalem 1,5–4 % nebo pikralem 2–5 %; doporučené zvětšení ×100; nejhorší pole nebo průměr ze čtyř měření
Přehled
STAV (stav k 16.11.2026). PN-EN ISO 3887:2024-04 — anglická verze, zveřejnění 10-04-2024, 24 stran, KT 123 Zkoušení vlastností kovů, „Zavádí: EN ISO 3887:2023 [IDT], ISO 3887:2023 [IDT]“, „Nahrazuje: PN-EN ISO 3887:2018-03 – anglická verze“ (ta zrušena 10-04-2024, zaváděla ISO 3887:2017); karta PKN bez poznámky o zrušení. Poslední polské vydání, PN-EN ISO 3887:2005 (zavádělo ISO 3887:2003), je zrušeno od 15-03-2018. ISO 3887:2023 je čtvrté vydání, zveřejněné v září 2023 (stránka normy na ISO: etapa 60.60). Popis níže sleduje text ISO 3887:2023.
CO TATO NORMA POPISUJE. Předmět z karty PKN PN-EN ISO 3887:2024-04, celý (v překladu): „V tomto dokumentu je popsáno oduhličení a stanoveny tři metody měření hloubky oduhličení ocelových výrobků.“ Karta zrušeného polského vydání PN-EN ISO 3887:2005 byla podrobnější a užší (v překladu): „Je definováno oduhličení a stanoveny tři metody měření hloubky oduhličení nelegovaných a nízkolegovaných ocelí (metalografická metoda, metoda měření mikrotvrdosti a metoda stanovení obsahu uhlíku)“ (na kartě bez tečky). Obsah metody čteme ve zkušební ukázce ISO 3887:2023 od obálky po bod 5.3.3, s obsahem; nemáme bod 5.4 (metody stanovení obsahu uhlíku), kapitolu 6 (protokol) ani přílohu A (příklady mikrostruktur).
PODLE TEXTU ISO 3887:2023 (předmluva, kapitoly 1–5.3). Normu připravila ISO/TC 17 „Steel“, subkomise SC 7 „Methods of testing (other than mechanical tests and chemical analysis)“, spolu s CEN/TC 459 ECISS (Vídeňská dohoda); čtvrté vydání (2023-09) nahradilo třetí (ISO 3887:2017) a jedinou uvedenou změnou je poznámka v 5.2.1 o automatické obrazové analýze. Předmět (1): definice oduhličení a tři metody měření jeho hloubky v ocelových výrobcích. Odkazy (2): ISO 4545-1 (tvrdost podle Knoopa), ISO 6507-1 (tvrdost podle Vickerse), ISO 9556 a ISO 15349-2 (celkový uhlík a nízký obsah uhlíku — infračervená absorpce po spálení), ISO 14594 (rentgenová mikroanalýza EPMA) a ISO 14707 (GD-OES). Definice (3): oduhličení — snížení obsahu uhlíku v podpovrchové vrstvě oceli; částečné oduhličení d3 — od místa, kde obsah uhlíku překračuje rozpustnost ve feritu (je vidět např. perlit), do místa, kde již není viditelný rozdíl vůči jádru; úplné (feritické) oduhličení d1 — od povrchu do místa, do kterého se vyskytuje jen ferit, stanovované z mikrostruktury; hloubka funkčního oduhličení d2 — do místa, kde obsah uhlíku nebo tvrdost dosáhne úrovně, při které nejsou narušeny vlastnosti výrobku (minimum z výrobkové normy); hloubka celkového oduhličení d4 = d3 + d1, označovaná DD, v milimetrech (např. DD = 0,08 mm); průběh obsahu uhlíku a průběh tvrdosti — v závislosti na vzdálenosti od povrchu. Odběr (4): reprezentativní vzorky, místo a počet dohodnou strany; pro metalografickou metodu, mikrotvrdost a EPMA — řez kolmý k ose výrobku, což umožňuje posoudit proměnlivost po obvodu; bez rohů, které mohou dávat abnormální oduhličení, pokud není dohodnuto jinak; řezy do přibližně 2,5 cm průměru se leští celé, větší — jeden nebo více vzorků podle dohody; pro chemický rozbor — třísky nebo frézovaný povrch. Volba metody (5.1): závisí na stupni oduhličení, mikrostruktuře, obsahu uhlíku a tvaru; metody používané pro hotové výrobky jsou metalografická (5.2), mikrotvrdost podle Vickerse nebo Knoopa pro kalené nebo zušlechtěné oceli (5.3) a stanovení obsahu uhlíku chemickým rozborem, spektrografií, EPMA nebo GDOES (5.4); vzorek se zkouší ve stavu dodání a dodatečné tepelné zpracování se smí použít jen po dohodě stran, s ochranou rozložení uhlíku (malý vzorek, krátká austenitizace, inertní atmosféra); metodu strany dohodnou písemně, nestanoví-li ji výrobková norma — bez dohody je třeba použít metalografickou metodu. Metalografická metoda (5.2): jen tam, kde jsou změny obsahu uhlíku vidět v mikrostruktuře — zejména ve stavu žíhaném, normalizovaném, po válcování nebo kování, s výhradami pro kalené a popuštěné struktury; automatická obrazová analýza je přípustná, nejlépe po potvrzení přesnosti širokou korelací; leštění nesmí zaoblit hrany (zalití vzorku, svěrka nebo ochranný kovový povlak nanášený bezproudově nebo elektrolyticky; doporučena automatická nebo poloautomatická preparace); leptání nitalem (1,5–4 % kyseliny dusičné v ethanolu) nebo pikralem (2–5 % kyseliny pikrové v ethanolu). Úbytek uhlíku se posuzuje podle snížení množství perlitu (ferit s perlitem), nadeutektoidních karbidů a/nebo perlitu nebo karbidů rozptýlených ve feritické matrici; měří se vzdálenost od povrchu do místa, kde se struktura neliší od jádra (celkové oduhličení), vhodně kalibrovaným vybavením; zvětšení volí hodnotitel — největší, při kterém je vidět celé pásmo, a doporučené ve většině případů ×100; nejprve se prohlédne celý obvod při malém zvětšení a zvolí se nejhlubší stejnoměrné pásmo oduhličení. Měření jednou ze dvou metod, zvolenou podle dohody: metodou nejhoršího pole (jedno měření v nejhlubším stejnoměrném pásmu) nebo metodou průměru (od nejhlubšího pásma se obvod rozdělí na stejné části a měří se na jejich koncích — není-li dohodnuto jinak, čtyři měření a výsledkem je jejich průměr; body s povrchovými vadami se vynechají). U cementovaných výrobků je třeba dohodnout definici „jádra“; přípustnou hloubku oduhličení stanoví výrobková norma nebo dohoda stran. Metoda mikrotvrdosti (5.3): průběh tvrdosti podle Vickerse (ISO 6507-1) nebo Knoopa (ISO 4545-1) podél čáry kolmé k povrchu (velké a střední hloubky; klikatá čára dává hustší body) nebo šikmé (střední a malé hloubky); jen podeutektoidní oceli ve stavu kaleném, popuštěném nebo tepelně zpracovaném a pásma oduhličení ležící v zakalené vrstvě; u nízkouhlíkových ocelí se metoda stává nepřesnou; vzorek se připraví jako pro metalografii, ale obvykle bez leptání; zatížení co největší, rozestup měřicích bodů nejvýše 0,1 mm, vzdálenosti mezi vtisky podle ISO 6507-1 nebo ISO 4545-1.
KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. Zaprvé — která hloubka je uvedena: norma rozlišuje částečné oduhličení d3, úplné (feritické) d1, funkční d2 a celkové d4 = DD; metalografická metoda měří hloubku do místa, kde se struktura neliší od jádra, a d1 se stanoví z mikrostruktury — výsledek bez označení druhu oduhličení je nejednoznačný. Zadruhé — metoda měření: nejhorší pole a průměr ze čtyř měření dávají různá čísla; volba se provádí podle dohody stran. Zatřetí — zkušební metoda: metalografická, mikrotvrdost a metody uhlíku jsou různé metody; strany ji dohodnou písemně a bez dohody se použije metalografická. Začtvrté — meze mikrotvrdosti: jen podeutektoidní oceli ve stavu kaleném, popuštěném nebo tepelně zpracovaném a pásma v zakalené vrstvě; u nízkouhlíkových ocelí je měření nepřesné. Zapáté — vzorek: zkouška ve stavu dodání, příčný řez, bez rohů (mohou dávat abnormální oduhličení), s hranou, kterou leštění nesmí zaoblit. Zašesté — označení: odkaz „PN-EN 3887“ (bez „ISO“) je označení jiné normy — protokol s takovým odkazem neuvádí normu o oduhličení; číslo bez roku dnes znamená vydání 2024-04.
CO ZDE NEUVÁDÍME. Nemáme bod 5.4 — stanovení obsahu uhlíku chemickým rozborem, spektrografií, EPMA a GDOES a interpretaci jejich výsledků — kapitolu 6 (protokol) ani přílohu A (příklady mikrostruktur oduhličení). Hodnoty zatížení u mikrotvrdosti norma ponechává k volbě („co největší“) — konkrétní NEUVÁDÍME.
Princip metody
Oduhličení je snížení obsahu uhlíku v podpovrchové vrstvě oceli. Jeho hloubka se měří na příčném řezu výrobku jednou ze tří metod: metalografickou — po leptání nitalem nebo pikralem, jako vzdálenost od povrchu do místa, kde se struktura neliší od jádra (měření v nejhorším poli nebo průměr ze čtyř bodů na obvodu); mikrotvrdostní — z průběhu tvrdosti podle Vickerse nebo Knoopa podél čáry kolmé nebo šikmé k povrchu, s rozestupem bodů do 0,1 mm, jen pro podeutektoidní oceli kalené, popuštěné nebo tepelně zpracované; nebo z průběhu obsahu uhlíku (chemický rozbor, spektrografie, EPMA, GDOES) (ISO 3887:2023, kapitoly 3–5).
Použití
- Ocelové výrobky — hloubka oduhličení metalografickou metodou
- Kalené a zušlechtěné oceli — průběh mikrotvrdosti podle Vickerse nebo Knoopa
- Nelegované a nízkolegované oceli, hutní, konstrukční a slévárenské výrobky, železniční kolejnice
- Přejímka výrobků, u kterých přípustnou hloubku oduhličení stanoví výrobková norma nebo dohoda stran
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Druhy oduhličení (3) | částečné d3, úplné (feritické) d1, funkční d2, celkové d4 = d3 + d1 = DD, v mm (např. DD = 0,08 mm) |
| Výchozí metoda (5.1) | metalografická — nedohodly-li strany písemně jinou a nestanoví-li ji výrobková norma |
| Metalografie (5.2) | leptání nitalem 1,5–4 % nebo pikralem 2–5 %; doporučené zvětšení ×100; nejhorší pole nebo průměr ze čtyř měření |
| Mikrotvrdost (5.3) | Vickers (ISO 6507-1) nebo Knoop (ISO 4545-1); čára kolmá nebo šikmá; rozestup bodů do 0,1 mm; obvykle bez leptání; jen podeutektoidní oceli kalené, popuštěné nebo tepelně zpracované |
| Vzorek (4) | řez kolmý k ose výrobku, bez rohů; do přibližně 2,5 cm průměru — celý řez |
Norma
- Označení normy
- PN-EN ISO 3887:2024-04 (anglická verze; zavádí EN ISO 3887:2023 [IDT] a ISO 3887:2023 [IDT])
- Název (PL)
- Stale — Określanie głębokości odwęglenia
- Název (EN)
- Steels — Determination of the depth of decarburization
Postup krok za krokem
-
Dohoda
Strany dohodnou písemně metodu (nestanoví-li ji výrobková norma), místo a počet vzorků a způsob měření (nejhorší pole nebo průměr); bez dohody — metalografická metoda (4, 5.1, 5.2.3).
-
Odběr vzorku
Řez kolmý k ose výrobku, ve stavu dodání, bez rohů; do přibližně 2,5 cm průměru — celý řez, větší — jeden nebo více vzorků podle dohody (4, 5.1).
-
Příprava výbrusu
Leštění bez zaoblení hran (zalití, svěrka nebo kovový povlak), leptání nitalem nebo pikralem; pro mikrotvrdost obvykle bez leptání (5.2.2, 5.3.2).
-
Metalografické měření
Prohlídka obvodu při malém zvětšení, volba nejhlubšího stejnoměrného pásma, měření při přibližně ×100 od povrchu do místa, kde se struktura neliší od jádra — jedno měření (nejhorší pole) nebo čtyři a průměr (5.2.3).
-
Měření mikrotvrdosti
Průběh podle Vickerse nebo Knoopa podél čáry kolmé nebo šikmé, body nejvýše po 0,1 mm, rozestupy vtisků podle ISO 6507-1 nebo ISO 4545-1; jen pro podeutektoidní oceli kalené, popuštěné nebo tepelně zpracované (5.3).
-
Výsledek a protokol
Uvést druh oduhličení (d1, d3 nebo DD), metodu a způsob měření, v milimetrech; obsah protokolu z kapitoly 6 NEUVÁDÍME.
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Metalografický mikroskop | S vhodně kalibrovaným měřením vzdálenosti; doporučené zvětšení ×100, nejprve prohlídka obvodu při malém zvětšení (ISO 3887:2023, 5.2.3) | — |
| Tvrdoměr podle Vickerse nebo Knoopa | Podle ISO 6507-1 nebo ISO 4545-1; zatížení co největší, rozestup bodů do 0,1 mm (5.3.3) | — |
| Vybavení pro přípravu výbrusů | Zalévání nebo svěrka, leštění bez zaoblení hran; doporučena automatická nebo poloautomatická zařízení (5.2.2) | — |
| Zařízení pro obrazovou analýzu (volitelně) | Automatická obrazová analýza je přípustná, nejlépe po potvrzení přesnosti širokou korelací (5.2.1, poznámka) | — |
Činidla, živné půdy a spotřební materiál
| Činidlo | CAS | Podrobnosti |
|---|---|---|
| Nital | — | 1,5–4 % kyseliny dusičné v ethanolu — leptání zviditelňující strukturu oceli (ISO 3887:2023, 5.2.2) |
| Pikral | — | 2–5 % kyseliny pikrové v ethanolu — alternativní leptadlo (5.2.2) |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Leptadla obsahují kyselinu dusičnou (nital) nebo kyselinu pikrovou (pikral) v ethanolu — postup podle bezpečnostních listů těchto látek
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 3887:2024-04 (anglická verze; zavádí EN ISO 3887:2023 [IDT] a ISO 3887:2023 [IDT]) — „Steels — Determination of the depth of decarburization“.
Jak tato metoda funguje?
Oduhličení je snížení obsahu uhlíku v podpovrchové vrstvě oceli. Jeho hloubka se měří na příčném řezu výrobku jednou ze tří metod: metalografickou — po leptání nitalem nebo pikralem, jako vzdálenost od povrchu do místa, kde se struktura neliší od jádra (měření v nejhorším poli nebo průměr ze čtyř bodů na obvodu); mikrotvrdostní — z průběhu tvrdosti podle Vickerse nebo Knoopa podél čáry kolmé nebo šikmé k povrchu, s rozestupem bodů do 0,1 mm, jen pro podeutektoidní oceli kalené, popuštěné nebo tepelně zpracované; nebo z průběhu obsahu uhlíku (chemický rozbor, spektrografie, EPMA, GDOES) (ISO 3887:2023, kapitoly 3–5).
Jaký je rozsah měření a přesnost?
Druhy oduhličení (3): částečné d3, úplné (feritické) d1, funkční d2, celkové d4 = d3 + d1 = DD, v mm (např. DD = 0,08 mm); Výchozí metoda (5.1): metalografická — nedohodly-li strany písemně jinou a nestanoví-li ji výrobková norma; Metalografie (5.2): leptání nitalem 1,5–4 % nebo pikralem 2–5 %; doporučené zvětšení ×100; nejhorší pole nebo průměr ze čtyř měření; Mikrotvrdost (5.3): Vickers (ISO 6507-1) nebo Knoop (ISO 4545-1); čára kolmá nebo šikmá; rozestup bodů do 0,1 mm; obvykle bez leptání; jen podeutektoidní oceli kalené, popuštěné nebo tepelně zpracované.
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Metalografický mikroskop, Tvrdoměr podle Vickerse nebo Knoopa, Vybavení pro přípravu výbrusů, Zařízení pro obrazovou analýzu (volitelně).
Kde se tato zkouška používá?
Ocelové výrobky — hloubka oduhličení metalografickou metodou; Kalené a zušlechtěné oceli — průběh mikrotvrdosti podle Vickerse nebo Knoopa; Nelegované a nízkolegované oceli, hutní, konstrukční a slévárenské výrobky, železniční kolejnice; Přejímka výrobků, u kterých přípustnou hloubku oduhličení stanoví výrobková norma nebo dohoda stran.
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Leptadla obsahují kyselinu dusičnou (nital) nebo kyselinu pikrovou (pikral) v ethanolu — postup podle bezpečnostních listů těchto látek.
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 3887.