🔩 Expozice nátěrů z nátěrových hmot laboratorním zdrojům světla (zrychlené umělé stárnutí a ozařování) — obecné pokyny, požadavky na zařízení: rovnoměrnost ozáření, teploměr černého standardu a černého panelu, výklad výsledků, PN-EN ISO 16474-1
Ve zkratce
Obecná část řady o zrychleném stárnutí nátěrů ve světle výbojek (část 2 — xenonové výbojky, část 3 — fluorescenční UV výbojky, část 4 — uhlíkový oblouk): říká, jak volit a provádět expozici, jaké požadavky má splňovat zařízení (ozáření v každém místě expozice nejméně 70 % maxima, teploměr černého standardu nebo černého panelu odrážející nejvýše 10 % záření do 2 500 nm) a jak výsledky nevykládat — „obecný faktor zrychlení“ pro všechny materiály je podle normy neplatný. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze; EN ISO 16474-1:2013 IDT, ISO 16474-1:2013 IDT); STAV (stav karet k 02.10.2026): PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze) platná; nahradila PN-EN ISO 11341:2005 a PN-EN ISO 11507:2008; doplňkový prvek Ap1:2016-11E. Postup zahrnuje 5 kroků; oblasti použití: Nátěry z nátěrových hmot, nátěrové systémy a protikorozní nátěry — odolnost proti světlu a povětrnostním podmínkám v laboratorních zkouškách; 7 laboratoří v rozsazích PCA, Plasty a stavební výrobky — spolu s PN-EN ISO 4892 a částmi 2–3 řady 16474, Porovnávání receptur a šarží s kontrolním materiálem se známým chováním (4.3.1).
Na první pohled
- Norma: PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze; EN ISO 16474-1:2013 IDT, ISO 16474-1:2013 IDT)
- Kategorie: Materiály a NDT
- Kroky postupu: 5
- STAV (stav karet k 02.10.2026): PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze) platná; nahradila PN-EN ISO 11341:2005 a PN-EN ISO 11507:2008; doplňkový prvek Ap1:2016-11E
- Vydání (z karty PKN): PN-EN ISO 16474-1:2014-02, 36 stran, KT 175 pro barvy a laky, ICS 87.040; zavádí EN ISO 16474-1:2013 a ISO 16474-1:2013 [IDT]
- Rovnoměrnost ozáření (5.1.3, 5.1.4): v každém místě expoziční plochy nejméně 70 % maxima; při 70–90 % — pravidelné přemisťování vzorků
Přehled
CO TATO NORMA POPISUJE. Předmět z karty PKN PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze), celý (v překladu): „Tato norma uvádí informace a obecné pokyny k volbě a použití metod expozice podrobně popsaných v dalších částech. Popisuje také obecné požadavky na funkci zařízení používaných k expozici nátěrových hmot laboratorním zdrojům světla. Informace o takových požadavcích potřebují jen výrobci zařízení pro zrychlené působení umělých povětrnostních podmínek a umělého ozařování. Tato část ISO 16474 uvádí také informace k výkladu údajů získaných ze zrychleného působení umělých povětrnostních podmínek nebo ze zrychleného ozařování“. Slovo „jen“ ve větě o výrobcích zařízení je na kartě — v textu ISO stojí, že tyto informace jsou „uvedeny pro výrobce“ zařízení, bez zúžení. Text normy čteme v ukázce ISO 16474-1:2013 (totéž vydání zavádí PN-EN ISO 16474-1:2014-02) od obálky po článek 5.2.3; další část kapitoly 5 (vlhkost a vlhčení, ostatní požadavky), kapitoly o vzorcích, podmínkách a protokolu a přílohy (mimo jiné A — měření rovnoměrnosti ozáření, B — faktory měnící pořadí trvanlivosti, C — referenční sluneční spektrum) nemáme.
PODLE TEXTU ISO 16474-1:2013 (předmluva, úvod, kapitoly 1–5.2.3). Normu připravila ISO/TC 35 „Nátěrové hmoty“, SC 9 „Obecné zkušební metody pro nátěrové hmoty“. První vydání ISO 16474-1 spolu s ISO 16474-2 nahradilo ISO 11341:2004 a spolu s ISO 16474-3 — ISO 11507:2007. Řada má čtyři části: 1 — obecné pokyny, 2 — xenonové výbojky, 3 — fluorescenční UV výbojky, 4 — uhlíkové obloukové výbojky s otevřeným plamenem. Úvod: nátěry jsou vystaveny slunečnímu záření (i za sklem), teplu a vlhkosti; přirozené expozice popisuje ISO 2810 a laboratorní expozice urychlují degradaci za lépe řízených podmínek; žádná laboratorní zkouška není úplnou simulací podmínek užívání a zrychlení závisí na materiálu a jeho receptuře. Předmět (1): informace a obecné pokyny k volbě a provádění metod expozice z dalších částí, obecné požadavky na zařízení (informace pro výrobce zařízení) a informace k výkladu údajů. Citované dokumenty (2): ISO 1513, 1514, 2808, 3270, 4618, 9370, 15528 a ISO 16474-2, -3 a -4. Termíny (3): umělé zrychlené ozařování (simulace slunečního záření za sklem nebo vnitřního osvětlení při malých změnách teploty a vlhkosti — tzv. zkoušky blednutí nebo světlostálosti), umělé zrychlené stárnutí (cyklické a zesílené podmínky: zdroj záření, teplo, vlhkost ve formě relativní vlhkosti, postřiku vodou, kondenzace nebo ponoření), kontrolní materiál (podobné složení a stavba, exponovaný současně), archivovaný materiál (uchovávaný za stabilních podmínek pro porovnání stavu před a po), referenční materiál se známým chováním a referenční vzorek. Princip (4.1): vzorky se exponují za řízených podmínek; metody zahrnují požadavky na měření ozáření a dávky záření v rovině vzorku, teploty černého a bílého čidla, teploty vzduchu v komoře a relativní vlhkosti. Význam (4.2): výsledky jsou reprezentativní pro užívání jen tehdy, byla-li pro daný materiál stanovena pořadová korelace a druh a mechanismus degradace jsou stejné; všem materiálům se nesmí přisuzovat „obecný faktor zrychlení“ (x hodin nebo megajoulů = y měsíců nebo let), protože faktory závisejí na materiálu a receptuře, na proměnlivosti degradace a počítané z poměru intenzit nezohledňují teplotu, vlhkost a rozdíl spekter; faktor pro konkrétní recepturu platí jen při dostatečném počtu přirozených a laboratorních expozic a statistické analýze. Faktory zhoršující korelaci: jiné spektrum než sluneční, ozáření vyšší než při užívání, nepřetržitá expozice bez tmy, příliš vysoká teplota vzorků, nereálné rozdíly teplot světlých a tmavých vzorků, časté teplotní cykly nebo tepelný šok, nereálná vlhkost, chybějící biologické činitele, znečištění a kyselé srážky. Použití (4.3): výsledky nejlépe slouží k porovnání materiálů zkoušených současně v témže zařízení; důrazně se doporučuje nejméně jeden kontrolní materiál (nejlépe dva — s dobrou a špatnou trvanlivostí) a nejméně tři souběžné vzorky každého materiálu; u destruktivních zkoušek — samostatná sada pro každou dobu expozice; referenční materiál (například modrá vlněná stupnice) může být zavádějící, liší-li se složením od zkoušeného; výsledek „vyhovuje/nevyhovuje“ po stanovené době se smí použít jen tehdy, byla-li stanovena celková reprodukovatelnost cyklu a metody měření vlastnosti. Zařízení (5): ozáření, teplota, vlhkost a vlhčení; v každém místě expoziční plochy ozáření nejméně 70 % maxima (postup měření pro výrobce uvádí příloha A); při 70–90 % maxima je nutné vzorky pravidelně přemisťovat; náhodné rozmístění souběžných vzorků je dobrá praxe; výměna výbojek a filtrů podle výrobce zařízení; radiometr podle ISO 9370, umístěný tak, aby dostával stejné záření jako vzorek, kalibrovaný v rozsahu emise použitého zdroje se stejnou kombinací zdroj–filtr (u fluorescenčních UV výbojek — výbojkami se shodným spektrálním rozdělením); uvádí se ozáření v dohodnutém rozsahu vlnových délek (například 300–400 nm, 300–800 nm nebo v úzkém pásmu kolem 340 nm). Teplota (5.2): teplotu v komoře měří a řídí čidlo černého povrchu: teploměr černého standardu (BST — destička z korozivzdorné oceli 0,5–1,2 mm, typicky přibližně 70 mm × 40 mm, černý povlak odrážející nejvýše 10 % záření do 2 500 nm, platinové čidlo, podložka z PVDF 5 mm; alternativní konstrukce přípustné, ukazují-li v mezích ± 1,0 °C a doba ustálení je v mezích 10 %) nebo teploměr černého panelu (BPT — kovová destička přibližně 150 mm × 70 mm × 1 mm, čidlo uprostřed exponované plochy, zadní strana otevřená); při typických expozicích ukazuje BST o 3–12 °C více než BPT a rozdíl je nejlepší stanovit pro každou podmínku expozice; jiná konstrukce čidla musí být popsána v protokolu.
STAV (stav karet k 02.10.2026). Karta PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze, vydání 03-02-2014, 36 stran, cenová skupina R) nemá záhlaví „Zrušena“: Sektor chemie, KT 175 pro barvy a laky, ICS 87.040, „Zavádí: EN ISO 16474-1:2013 [IDT], ISO 16474-1:2013 [IDT]“, „Nahrazuje: PN-EN ISO 11341:2005 – polská verze, PN-EN ISO 11507:2008 – polská verze“, doplňkový prvek PN-EN ISO 16474-1:2014-02/Ap1:2016-11E (kartu opravy jsme nečetli — její obsah neuvádíme). Vyhledávač PKN (heslo „PN-EN ISO 16474-1“, 02.10.2026) ukazuje jen toto jedno vydání, v anglické verzi. Podle katalogu EVS platí ISO 16474-1:2013 od 06.11.2013 a v historii normy jí předcházejí ISO 11341:2004 a ISO 11507:2007.
KOLIK LABORATOŘÍ A V JAKÉ PODOBĚ (kopie databáze rozsahů akreditace, data do 17.09.2026, odečet 02.10.2026). Číslo 16474-1 je v 7 záznamech u 7 laboratoří: AB 128, AB 163, AB 240, AB 369, AB 910, AB 1424, AB 1552. V aktuálních rozsazích na stránkách PCA (odečet 02.10.2026, vydání od 17.12.2025 do 01.09.2026) čtyři laboratoře uvádějí vydání 2014-02 (AB 163 též s opravou Ap1:2016-11), tři — samotné označení bez data (AB 128, AB 369, AB 910). V každém záznamu stojí vedle část 2 (xenonové výbojky) nebo 3 (UV výbojky) a v několika také PN-EN ISO 4892 pro plasty. Záložka „Laboratoře“ („PN-EN ISO 16474-1“) ukazuje 6 laboratoří — bez AB 1424, jejíž pole začíná PN-EN ISO 16474-3 — ověřeno dotazem záložky na produkčním serveru labcoda.pl 02.10.2026.
CO LABORATOŘE ZKOUŠEJÍ (položky v PCA). „Odolnost proti působení zdroje světla“, „Odolnost proti povětrnostním vlivům a umělému záření“, „Expozice laboratorním zdrojům světla — fluorescenční UV výbojky“ (AB 1424), „Odolnost proti působení umělých povětrnostních činitelů, metoda C, cyklus 4“ (AB 240); předměty: nátěrové systémy a protikorozní nátěry, nátěry z nátěrových hmot, plasty, kovové výrobky, materiály pro spotřební výrobky, stavební výrobky.
KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. U výkladu: přepočet hodin v zařízení na roky užívání jedním faktorem je podle normy neplatný (4.2.3); výsledek jedné expozice se přenáší na jiné prostředí jen při stanovené korelaci (4.2.2). U porovnání: materiály se porovnávají jen tehdy, byly-li exponovány společně v témže zařízení, s nejméně třemi souběžnými vzorky a kontrolním materiálem (4.3.1); referenční materiál jiného složení může expozici zavádějícím způsobem zkrátit nebo prodloužit (4.3.2). U zařízení: tam, kde ozáření činí 70–90 % maxima, dostanou nepřemisťované vzorky menší dávku (5.1.4); radiometr kalibrovaný s jinou kombinací výbojka–filtr měří chybně (5.1.6.2). U teploty: BST a BPT se za typických podmínek liší o 3–12 °C — nastavení „65 °C“ bez uvedení typu čidla podmínky neurčuje (5.2.3). U vydání a části: tato část nepopisuje cyklus expozice — podmínky jsou v části 2 nebo 3 a ty rozhodují o výsledku.
CO NEUVÁDÍME. Nemáme text od článku 5.2.4: požadavky na vlhkost a vlhčení, přípravu vzorků, hodnocení po expozici, protokol, přílohy A–C ani obsah opravy Ap1:2016 — neuvádíme proto žádné hodnoty z těchto míst; cykly expozice (doby, intenzity, teploty) v této části normy nejsou.
Princip metody
Vzorky nátěrů se exponují v zařízení s laboratorním zdrojem světla (xenon — část 2, UV — část 3, uhlíkový oblouk — část 4) za řízených podmínek ozáření, teploty (teploměr černého standardu nebo černého panelu) a vlhkosti; hodnotí se změna vlastností v porovnání s kontrolním materiálem exponovaným současně a s archivovaným materiálem — výsledky slouží k porovnání materiálů, nikoli k přepočtu na roky užívání.
Použití
- Nátěry z nátěrových hmot, nátěrové systémy a protikorozní nátěry — odolnost proti světlu a povětrnostním podmínkám v laboratorních zkouškách; 7 laboratoří v rozsazích PCA
- Plasty a stavební výrobky — spolu s PN-EN ISO 4892 a částmi 2–3 řady 16474
- Porovnávání receptur a šarží s kontrolním materiálem se známým chováním (4.3.1)
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| STAV (stav karet k 02.10.2026) | PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze) platná; nahradila PN-EN ISO 11341:2005 a PN-EN ISO 11507:2008; doplňkový prvek Ap1:2016-11E |
| Vydání (z karty PKN) | PN-EN ISO 16474-1:2014-02, 36 stran, KT 175 pro barvy a laky, ICS 87.040; zavádí EN ISO 16474-1:2013 a ISO 16474-1:2013 [IDT] |
| Rovnoměrnost ozáření (5.1.3, 5.1.4) | v každém místě expoziční plochy nejméně 70 % maxima; při 70–90 % — pravidelné přemisťování vzorků |
| Teploměr černého standardu BST (5.2.2.1) | destička z korozivzdorné oceli 0,5–1,2 mm, černý povlak odráží nejvýše 10 % záření do 2 500 nm; podložka PVDF 5 mm; alternativní konstrukce v mezích ± 1,0 °C |
| Teploměr černého panelu BPT (5.2.2.2) | kovová destička přibližně 150 mm × 70 mm × 1 mm, čidlo uprostřed, zadní strana otevřená |
| Rozdíl BST–BPT (5.2.3) | při typických expozicích ukazuje BST o 3–12 °C více než BPT |
| Vzorky a kontrola (4.3.1) | nejméně 3 souběžné vzorky každého materiálu; nejméně jeden kontrolní materiál (nejlépe dva) |
| Rozšíření v rozsazích akreditace (odečet 02.10.2026) | 7 laboratoří, 7 záznamů v kopii databáze; záložka „Laboratoře“ („PN-EN ISO 16474-1“) — 6 laboratoří na produkčním serveru (02.10.2026) |
Norma
- Označení normy
- PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze; EN ISO 16474-1:2013 IDT, ISO 16474-1:2013 IDT)
- Název (PL)
- Farby i lakiery — Metody ekspozycji na laboratoryjne źródła światła — Część 1: Uwagi ogólne
- Název (EN)
- Paints and varnishes — Methods of exposure to laboratory light sources — Part 1: General guidance
Postup krok za krokem
-
Volba metody
Zvolit část 2, 3 nebo 4 a cyklus expozice odpovídající předpokládanému užívání nátěru; zohlednit faktory zhoršující korelaci (4.2.4). PN-EN ISO 16474-1:2014-02 platná (stav karet k 02.10.2026).
-
Vzorky
Nejméně tři souběžné vzorky každého materiálu a kontrolního materiálu; archivovaný materiál uchovávaný za stabilních podmínek; u destruktivních zkoušek samostatná sada pro každou dobu (4.3.1).
-
Zařízení
Ověřit rovnoměrnost ozáření (nejméně 70 % maxima); výbojky a filtry měnit podle výrobce; radiometr podle ISO 9370; čidlo teploty BST nebo BPT v expoziční ploše (5.1, 5.2).
-
Expozice
Podle zvolené části řady; při ozáření 70–90 % maxima vzorky pravidelně přemisťovat; souběžné vzorky rozmisťovat náhodně (5.1.4).
-
Hodnocení
Porovnat změnu vlastností s kontrolním materiálem exponovaným současně; nepoužívat obecný faktor zrychlení; výsledek „vyhovuje/nevyhovuje“ jen při stanovené reprodukovatelnosti (4.2.3, 4.3.3).
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Zařízení pro expozici laboratornímu zdroji světla | Xenonová výbojka (část 2), fluorescenční UV výbojka (část 3) nebo uhlíkový oblouk (část 4); ozáření, teplota, vlhkost a vlhčení (5, 5.1.1) | — |
| Radiometr | Podle ISO 9370; kalibrovaný se stejnou kombinací zdroj–filtr jako při zkoušce; měření například 300–400 nm, 300–800 nm nebo v pásmu kolem 340 nm (5.1.6) | — |
| Teploměr černého standardu (BST) | Izolovaný černý panel z korozivzdorné oceli na podložce z PVDF, platinové čidlo (5.2.2.1) | — |
| Teploměr černého panelu (BPT) | Neizolovaný černý kovový panel, bimetalové, odporové čidlo, termistor nebo termočlánek (5.2.2.2) | — |
| Panely a přístroje k přípravě a měření nátěrů | Podle ISO 1514 (panely), ISO 2808 (tloušťka nátěru), ISO 3270 (klimatizování) — citace normy | — |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Norma v přečteném úseku neobsahuje bezpečnostní upozornění; xenonové a UV výbojky vyzařují záření škodlivé pro oči a kůži — pravidla práce u zařízení podle návodu výrobce
- VĚCNÁ POZNÁMKA: „obecný faktor zrychlení“ přepočítávající hodiny v zařízení na roky užívání považuje norma za neplatný
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze; EN ISO 16474-1:2013 IDT, ISO 16474-1:2013 IDT) — „Paints and varnishes — Methods of exposure to laboratory light sources — Part 1: General guidance“.
Jak tato metoda funguje?
Vzorky nátěrů se exponují v zařízení s laboratorním zdrojem světla (xenon — část 2, UV — část 3, uhlíkový oblouk — část 4) za řízených podmínek ozáření, teploty (teploměr černého standardu nebo černého panelu) a vlhkosti; hodnotí se změna vlastností v porovnání s kontrolním materiálem exponovaným současně a s archivovaným materiálem — výsledky slouží k porovnání materiálů, nikoli k přepočtu na roky užívání.
Jaký je rozsah měření a přesnost?
STAV (stav karet k 02.10.2026): PN-EN ISO 16474-1:2014-02 (anglická verze) platná; nahradila PN-EN ISO 11341:2005 a PN-EN ISO 11507:2008; doplňkový prvek Ap1:2016-11E; Vydání (z karty PKN): PN-EN ISO 16474-1:2014-02, 36 stran, KT 175 pro barvy a laky, ICS 87.040; zavádí EN ISO 16474-1:2013 a ISO 16474-1:2013 [IDT]; Rovnoměrnost ozáření (5.1.3, 5.1.4): v každém místě expoziční plochy nejméně 70 % maxima; při 70–90 % — pravidelné přemisťování vzorků; Teploměr černého standardu BST (5.2.2.1): destička z korozivzdorné oceli 0,5–1,2 mm, černý povlak odráží nejvýše 10 % záření do 2 500 nm; podložka PVDF 5 mm; alternativní konstrukce v mezích ± 1,0 °C.
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 5 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Zařízení pro expozici laboratornímu zdroji světla, Radiometr, Teploměr černého standardu (BST), Teploměr černého panelu (BPT), Panely a přístroje k přípravě a měření nátěrů.
Kde se tato zkouška používá?
Nátěry z nátěrových hmot, nátěrové systémy a protikorozní nátěry — odolnost proti světlu a povětrnostním podmínkám v laboratorních zkouškách; 7 laboratoří v rozsazích PCA; Plasty a stavební výrobky — spolu s PN-EN ISO 4892 a částmi 2–3 řady 16474; Porovnávání receptur a šarží s kontrolním materiálem se známým chováním (4.3.1).
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Norma v přečteném úseku neobsahuje bezpečnostní upozornění; xenonové a UV výbojky vyzařují záření škodlivé pro oči a kůži — pravidla práce u zařízení podle návodu výrobce; VĚCNÁ POZNÁMKA: „obecný faktor zrychlení“ přepočítávající hodiny v zařízení na roky užívání považuje norma za neplatný.
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 16474-1.