🤝 Vibrace přenášené na horní končetiny — měření na pracovišti podle PN-EN ISO 5349-2

Životní prostředí PN-EN ISO 5349-2

Ve zkratce

Pro každou činnost vykonávanou během dne se měří celková hodnota vibrací a_hv ve třech osách a zjišťuje doba jejího trvání, a z dvojic těchto veličin se vypočte denní expozice A(8). Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 5349-2:2004 + A1:2015-11 (polská verze; zavádí EN ISO 5349-2:2001 a EN ISO 5349-2:2001/A1:2015); STAV (k 16.11.2026): PN-EN ISO 5349-2:2004 (polská verze) se změnou PN-EN ISO 5349-2:2004/A1:2015-11 — bez poznámky o zrušení; ISO 5349-2:2001 potvrzena při přezkoumání v roce 2026. Postup zahrnuje 7 kroků; oblasti použití: Hodnocení pracovní expozice vibracím přenášeným na horní končetiny — povinnost zaměstnavatele při práci s ručním nářadím, Měření u řetězových pil, bouracích kladiv, brusek, příklepových vrtaček, pneumatických dlát, Pracoviště, kde se vibrace přenášejí přes obrobek (stolní brusky, pásové pily) nebo přes ovládací prvky strojů.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 5349-2:2004 + A1:2015-11 (polská verze; zavádí EN ISO 5349-2:2001 a EN ISO 5349-2:2001/A1:2015)
  • Kategorie: Životní prostředí
  • Kroky postupu: 7
  • STAV (k 16.11.2026): PN-EN ISO 5349-2:2004 (polská verze) se změnou PN-EN ISO 5349-2:2004/A1:2015-11 — bez poznámky o zrušení; ISO 5349-2:2001 potvrzena při přezkoumání v roce 2026
  • Předmět normy: EXPOZICE ČLOVĚKA vibracím na pracovišti — NIKOLI zkouška nářadí a ne hodnota emise uváděná výrobcem
  • Veličina měřená pro každou činnost: celková hodnota vibrací a_hv v m/s², počítaná ze TŘÍ jednoosých efektivních hodnot frekvenčně vážených (bod 4 normy)

Přehled

STAV (k 16.11.2026). PN-EN ISO 5349-2:2004 (polská verze, vydaná 20-07-2004) zavádí EN ISO 5349-2:2001 a ISO 5349-2:2001 a nahradila PN-EN ISO 5349-2:2002 (anglickou verzi). Norma se používá společně se změnou PN-EN ISO 5349-2:2004/A1:2015-11 (polská verze), která zavádí EN ISO 5349-2:2001/A1:2015 a ISO 5349-2:2001/Amd 1:2015. Katalogové listy PKN obou dokumentů nemají poznámku o zrušení. ISO 5349-2:2001 prošla systematickým přezkoumáním a v roce 2026 byla potvrzena; novější vydání ani návrh neexistuje. Změna Amd 1:2015 (čtená ve francouzském vydání ISO) nahrazuje normativní odkazy — místo řady ISO 8662 nastupují ISO 22867 a řada ISO 28927 — a dále články 6.1.2.2, 6.1.3, 6.1.4.1 a 6.1.4.2 (umístění a upevnění snímačů) a přílohu A; popis tyto změny zohledňuje.

CO TATO NORMA POPISUJE (kapitola 1 a úvod). Řada ISO 5349 má část 1 s obecnými požadavky a část 2 s praktickými pokyny pro měření a hodnocení vibrací na pracovišti v souladu s částí 1. Část 2 popisuje opatření potřebná k provedení reprezentativních měření vibrací a ke stanovení denní doby expozice pro každou činnost, aby bylo možné vypočítat osmihodinovou energeticky ekvivalentní hodnotu (denní expozici vibracím), a způsob, jak určit, které činnosti je třeba zahrnout. Používá se pro všechny situace, kdy se vibrace přenášejí na soustavu ruka-paže: ze strojů držených nebo vedených rukou, z vibrujících obrobků a z ovládacích prvků mobilních i stacionárních strojů. Hodnocení podle ISO 5349-1 vychází výhradně z hodnoty vibrací v oblasti úchopu nebo na rukojeti a z doby expozice — úchopové a přítlačné síly, poloha ruky a paže, směr vibrací a podmínky prostředí se v něm neuvažují.

DVĚ VELIČINY PRO KAŽDOU ČINNOST (kapitola 4 a článek 3.2). Pro každou činnost i se stanoví: • celková hodnota vibrací a_hvi v m/s² (dříve nazývaná vektorový součet) — odmocnina ze součtu čtverců tří jednoosých efektivních hodnot frekvenčně váženého zrychlení a_hwix, a_hwiy, a_hwiz; • denní doba T_i expozice vibracím při této činnosti. Hlavním vykazovaným parametrem je denní expozice vibracím A(8), vypočtená z hodnot a_hvi a T_i pro všechny činnosti. Podíl jedné činnosti je dílčí expozice A_i(8) a referenční doba T0 činí 8 h (28 800 s).

CO ZJISTIT PŘED MĚŘENÍM (články 5.1–5.2). Práce na pracovišti se skládá z řady činností a expozice se mezi nimi může velmi lišit — kvůli jiným nářadím nebo jiným pracovním režimům téhož nářadí. Měření se provádějí pro všechna nářadí a obrobky, které mohou podstatně přispívat k denní expozici, a k tomu se zjišťují: • zdroje vibrací — používané stroje a nářadí; • pracovní režimy nářadí — např. řetězová pila na volnoběh, při zatížení při řezání kmene a při malém zatížení při odvětvování; vrtačka s příklepem i bez něj, při různých otáčkách; • změny pracovních podmínek, které mohou ovlivnit expozici — např. bourací kladivo nejprve na tvrdém betonu, potom na měkčí zemině pod ním; bruska nejprve k hrubému úběru materiálu, potom k čištění a tvarování; • výměnné nástroje — např. bruska s brusnými papíry od hrubého po jemný, pneumatické dláto s různými hroty. Užitečné mohou být také informace od pracovníků a nadřízených o tom, které situace podle nich vyvolávají největší vibrace, a odhady ohrožení z hodnot emise vibrací uváděných výrobci nebo ze zveřejněných výsledků dřívějších měření podobných nářadí.

ČTYŘI ZPŮSOBY ORGANIZACE MĚŘENÍ (článek 5.3): • (a) dlouhodobé měření při nepřetržité práci s nářadím — činnost je dlouhá a nepřerušovaná, obsluha je stále v kontaktu s vibrujícím povrchem; měří se po dlouhá období běžného používání nářadí; • (b) dlouhodobé měření při přerušované práci — s krátkými přestávkami bez vibrací, pokud jsou přestávky součástí běžného pracovního postupu a obsluha neztrácí kontakt s nářadím nebo obrobkem a podstatně nemění polohu rukou; doba expozice činnosti pak tyto přestávky zahrnuje; • (c) krátkodobé měření při přerušované práci — když ruka často opouští nářadí nebo se mění výměnný nástroj; měří se v každé fázi práce, a jsou-li doby na měření příliš krátké — při simulované práci v podmínkách co nejbližších běžným; • (d) měření pevné délky při krátkých sériích práce nebo jednotlivých či opakovaných rázech (např. nýtovací kladiva, hřebíkovačky, rázové utahováky) — měření zahrnuje jeden nebo několik úplných pracovních cyklů a k hodnocení je potřeba počet sérií za den. U opakovaných jednotlivých rázů může metoda podle ISO 5349-1 podhodnotit závažnost expozice; není-li lepší, používá se s opatrností a uvede se to v protokolu (poznámka 1). Při porovnávání nářadí se měří nepřetržitá práce bez přestávek (poznámka 2).

DOBA MĚŘENÍ A DOBA EXPOZICE (články 5.4–5.5). Měření má být průměrem za období reprezentativní pro typické používání nářadí — pokud možno od okamžiku, kdy se ruce dotknou vibrujícího povrchu, až do přerušení kontaktu, v několika vzorcích z různých částí dne. Celková doba měření by měla činit nejméně 1 min, pro každou činnost nejméně tři vzorky; měřením kratším než asi 8 s je třeba se pokud možno vyhnout. Denní doba expozice se stanoví z měření skutečné doby expozice v období běžné práce (např. celý pracovní cyklus nebo typických 30 min — stopky, záznamník dat spojený s používáním nářadí, analýza videozáznamů, momentové pozorování) a z informací o pracovním tempu (počet pracovních cyklů za směnu, délka směny; nejspolehlivějším zdrojem jsou pracovní záznamy). Norma varuje, že obsluha dotázaná na typickou dobu používání nářadí ji obvykle nadsazuje, protože započítává přestávky v jeho chodu.

SNÍMAČE A JEJICH UMÍSTĚNÍ (článek 6.1). • Přístroje: obvykle postačují měřiče vibrací s vestavěným frekvenčním vážením a integrací; složitější systémy s frekvenční analýzou pomáhají, když je kvalita signálu pochybná (např. DC-shift). Minimální požadavky na přístroje uvádí ISO 8041. • Rozsah hodnot: pneumatické kladivo může vyvolat maximální zrychlení 20 000–50 000 m/s², přičemž snímač musí současně měřit mnohem menší hodnoty v pásmu 6,3–1250 Hz (mechanické filtry — příloha C). • Rezonance: ISO 5348 doporučuje, aby základní rezonanční kmitočet akcelerometru byl více než pětinásobkem nejvyššího sledovaného kmitočtu — pro vibrace přenášené na ruce 6250 Hz; u piezoelektrických akcelerometrů obvykle mnohem vyšší, nejlépe nad 30 kHz, aby se omezilo zkreslení DC-shift. Základní rezonanci nelze zaměňovat s rezonancí akcelerometru upevněného na nářadí nebo obrobku — ta je vlastností celé upevňovací soustavy a v praxi je podstatně nižší. • Hmotnost a prostředí: upevněný akcelerometr mění vibrace povrchu — čím je lehčí, tím menší chyba; v náročných podmínkách je třeba zohlednit citlivost na teplotu, vlhkost a další činitele. • Umístění: měření u povrchu ruky, kudy vibrace vstupují do těla, nejlépe uprostřed oblasti úchopu; snímače se obvykle upevňují po obou stranách ruky nebo na spodní stranu rukojeti u středu ruky, přímo pod rukou jen pomocí zvláštních adaptérů (příloha D). U bočních rukojetí (např. úhlové brusky) se doporučují dvě polohy po stranách ruky a průměr obou měření. Místa měření emise podle norem pro emise (po změně A1: ISO 22867 a řada ISO 28927) slouží jinému druhu měření a nemusí být vhodná k hodnocení expozice; místo podle ISO 28927 — co nejblíže ruce, mezi palcem a ukazováčkem — nemusí odpovídat hodnocení expozice na pracovišti. • Upevnění (6.1.4 ve znění změny A1): snímače se upevňují tuze, upevňovací soustava nesmí v měřeném pásmu tlumit ani zesilovat vibrace a kontroluje se před měřením i po něm; před měřením se pozoruje úchop obsluhy a zaznamená se poloha a orientace snímačů. U rukojeti s pružným povlakem, který nesnižuje expozici, se povlak pod snímačem odstraní nebo se úplně stlačí sponou; snižuje-li povlak vibrace (např. silná vrstva), upevní se snímač na adaptér přitlačovaný běžným úchopem obsluhy.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Ukázka normy zpřístupněná vydavatelem končí v článku 6.1.3 (umístění snímačů). Neměli jsme články 6.2–6.3 (zdroje nejistoty měření vibrací, kontrola měřicího řetězce), kapitolu 7 (nejistota hodnocení denní expozice), kapitolu 8 (výpočet denní expozice), kapitolu 9 (informace do protokolu), přílohy A–E (příklady míst měření, expozice za období delší než jeden den, mechanické filtry, upevnění akcelerometrů, příklady výpočtů). Vzorce pro A(8) uvádíme z části 1 řady (ISO 5349-1:2001, článek 5.3).

Princip metody

Práce obsluhy se rozdělí na činnosti, které se liší nářadím, pracovním režimem, pracovními podmínkami nebo výměnným nástrojem. Pro každou činnost se měří efektivní hodnoty frekvenčně váženého zrychlení vibrací ve třech osách na povrchu, kudy vibrace přecházejí na ruku, a z nich se vypočte celková hodnota vibrací a_hv v m/s². Zvlášť se stanoví denní doba expozice každé činnosti — z měření času v období běžné práce (stopky, záznamník, videozáznam, momentové pozorování) a z informací o pracovním tempu. Z dvojic (a_hv, doba) pro všechny činnosti se vypočte denní expozice vibracím A(8), tj. osmihodinová energeticky ekvivalentní hodnota — ta je hlavním vykazovaným parametrem.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
STAV (k 16.11.2026)PN-EN ISO 5349-2:2004 (polská verze) se změnou PN-EN ISO 5349-2:2004/A1:2015-11 — bez poznámky o zrušení; ISO 5349-2:2001 potvrzena při přezkoumání v roce 2026
Předmět normyEXPOZICE ČLOVĚKA vibracím na pracovišti — NIKOLI zkouška nářadí a ne hodnota emise uváděná výrobcem
Veličina měřená pro každou činnostcelková hodnota vibrací a_hv v m/s², počítaná ze TŘÍ jednoosých efektivních hodnot frekvenčně vážených (bod 4 normy)
Doba expozicedenní doba T_i expozice při každé činnosti — z měření času v období běžné práce a z informací o pracovním tempu (článek 5.5); dotázaná obsluha ji obvykle nadsazuje
Vykazovaný parametrA(8) — denní expozice vibracím, osmihodinová energeticky ekvivalentní hodnota vypočtená z dvojic (a_hvi, T_i) všech činností; T0 = 8 h (28 800 s)
Základní rezonanční kmitočet akcelerometrudoporučení ISO 5348 citované v normě: více než pětinásobek nejvyššího sledovaného kmitočtu, tj. 6250 Hz; u piezoelektrických nejlépe nad 30 kHz (článek 6.1.2.3)
Častý omyl pojmenovaný v norměVLASTNÍ rezonance akcelerometru není totéž co rezonance akcelerometru UPEVNĚNÉHO na nářadí — ta druhá je vlastností upevňovací soustavy a je mnohem nižší (bod 6.1.2.3)
Hmotnost snímačemění charakteristiku vibrací povrchu, k němuž byl upevněn — čím lehčí, tím menší chyba (bod 6.1.2.4)
Co je třeba zjistit před měřenímzdroje vibrací, pracovní režimy nářadí, změny pracovních podmínek a výměnné nástroje, které mohou ovlivnit expozici (článek 5.2)
Podmínka dlouhodobého měření při přerušované prácipřestávky jsou součástí běžné práce a obsluha neztrácí kontakt s nářadím a podstatně nemění polohu rukou; jinak — krátkodobá měření v každé fázi práce (článek 5.3 b–c)
Doba měřenícelkem nejméně 1 min, nejméně tři vzorky na činnost; vyhnout se měřením kratším než asi 8 s (článek 5.4.1)
Kam sahá dostupný textukázka vydavatele po článek 6.1.3 — bez článků 6.2–9 a příloh A–E; vzorce pro A(8) z ISO 5349-1:2001 článek 5.3

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 5349-2:2004 + A1:2015-11 (polská verze; zavádí EN ISO 5349-2:2001 a EN ISO 5349-2:2001/A1:2015)
Název (PL)
Drgania mechaniczne — Pomiar i wyznaczanie ekspozycji człowieka na drgania przenoszone przez kończyny górne — Część 2: Praktyczne wytyczne do wykonywania pomiarów na stanowisku pracy
Název (EN)
Mechanical vibration — Measurement and evaluation of human exposure to hand-transmitted vibration — Part 2: Practical guidance for measurement at the workplace

Postup krok za krokem

  1. Zjištění činností

    Zjistit činnosti, které mohou podstatně přispívat k denní expozici: zdroje vibrací, pracovní režimy nářadí, změny pracovních podmínek a výměnné nástroje. Pomocně — informace pracovníků a nadřízených o situacích s největšími vibracemi a odhady z hodnot emise uváděných výrobci nebo ze zveřejněných měření podobných nářadí (články 5.1–5.2).

  2. Volba způsobu organizace měření

    Zvolit jeden ze čtyř způsobů podle charakteru práce: dlouhodobé měření při nepřetržité práci, dlouhodobé měření při přerušované práci (obsluha neztrácí kontakt s nářadím), krátkodobé měření v každé fázi práce (v případě potřeby při simulované práci v podmínkách co nejbližších běžným) nebo měření pevné délky při krátkých sériích práce a rázech (články 5.3, 5.4.2).

  3. Výběr a upevnění snímačů

    Zvolit akcelerometr se základním rezonančním kmitočtem nad 6250 Hz (piezoelektrický — nejlépe nad 30 kHz), s co nejmenší hmotností, přizpůsobený podmínkám prostředí. Upevnit jej co nejblíže středu oblasti úchopu — obvykle po obou stranách ruky nebo pod rukojeť; u bočních rukojetí ve dvou polohách po stranách ruky a výsledek zprůměrovat (články 6.1.2–6.1.3).

  4. Měření ve třech osách

    Změřit efektivní hodnoty frekvenčně váženého zrychlení ve třech osách a vypočítat celkovou hodnotu vibrací a_hv (odmocnina ze součtu čtverců tří hodnot). Měřit v období reprezentativním pro typickou práci, celkem nejméně 1 min a nejméně tři vzorky na činnost, pokud možno v různých částech dne; vyhnout se vzorkům kratším než asi 8 s (článek 3.2, kapitola 4, článek 5.4.1).

  5. Stanovení doby expozice

    Stanovit denní dobu expozice každé činnosti z měření času v období běžné práce (stopky, záznamník, videozáznam, momentové pozorování) a z informací o pracovním tempu (pracovní záznamy, počet cyklů za směnu). Údaje obsluhy nepřebírat bez ověření — obvykle dobu nadsazují, protože započítávají přestávky v chodu nářadí (článek 5.5).

  6. Výpočet denní expozice A(8)

    Pro jednu činnost A(8) = a_hv·√(T/T0), pro více činností A(8) = √[(1/T0)·Σ a_hvi²·T_i], kde T0 = 8 h (28 800 s) (ISO 5349-1:2001, článek 5.3, vzorce 2 a 3). Kapitolu 8 části 2 o výpočtu jsme neměli.

  7. Protokol

    Obsah protokolu stanoví kapitola 9 normy (mimo dostupnou ukázku). Dostupný text vyžaduje uvést v protokolu, že u opakovaných jednotlivých rázů byla použita metoda podle ISO 5349-1 (článek 5.3, poznámka 1).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Tříosý akcelerometr nebo tři jednoosésnímač s vlastním rezonančním kmitočtem nad 6250 Hz (piezoelektrický — nejlépe nad 30 kHz), co nejlehčí—
Měřič vibrací s váhovými filtrypřístroj splňující požadavky ISO 8041 pro odezvu člověka na vibrace; frekvenční vážení pro soustavu ruka-paže—
Upevňovací soustava snímačepo obou stranách ruky nebo na spodní straně rukojeti u středu ruky; pod rukou nebo mezi prsty — zvláštní adaptéry (příloha D); rezonance upevněného snímače závisí na celé upevňovací soustavě a je nižší než základní rezonance (články 6.1.2.3, 6.1.3)—
Prostředky k měření doby expozicestopky, záznamník dat spojený s používáním nářadí, videozáznam k analýze nebo momentové pozorování (článek 5.5)—

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 5349-2:2004 + A1:2015-11 (polská verze; zavádí EN ISO 5349-2:2001 a EN ISO 5349-2:2001/A1:2015) — „Mechanical vibration — Measurement and evaluation of human exposure to hand-transmitted vibration — Part 2: Practical guidance for measurement at the workplace“.

Jak tato metoda funguje?

Práce obsluhy se rozdělí na činnosti, které se liší nářadím, pracovním režimem, pracovními podmínkami nebo výměnným nástrojem. Pro každou činnost se měří efektivní hodnoty frekvenčně váženého zrychlení vibrací ve třech osách na povrchu, kudy vibrace přecházejí na ruku, a z nich se vypočte celková hodnota vibrací a_hv v m/s².

Jaký je rozsah měření a přesnost?

STAV (k 16.11.2026): PN-EN ISO 5349-2:2004 (polská verze) se změnou PN-EN ISO 5349-2:2004/A1:2015-11 — bez poznámky o zrušení; ISO 5349-2:2001 potvrzena při přezkoumání v roce 2026; Předmět normy: EXPOZICE ČLOVĚKA vibracím na pracovišti — NIKOLI zkouška nářadí a ne hodnota emise uváděná výrobcem; Veličina měřená pro každou činnost: celková hodnota vibrací a_hv v m/s², počítaná ze TŘÍ jednoosých efektivních hodnot frekvenčně vážených (bod 4 normy); Doba expozice: denní doba T_i expozice při každé činnosti — z měření času v období běžné práce a z informací o pracovním tempu (článek 5.5); dotázaná obsluha ji obvykle nadsazuje.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 7 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Tříosý akcelerometr nebo tři jednoosé, Měřič vibrací s váhovými filtry, Upevňovací soustava snímače, Prostředky k měření doby expozice.

Kde se tato zkouška používá?

Hodnocení pracovní expozice vibracím přenášeným na horní končetiny — povinnost zaměstnavatele při práci s ručním nářadím; Měření u řetězových pil, bouracích kladiv, brusek, příklepových vrtaček, pneumatických dlát; Pracoviště, kde se vibrace přenášejí přes obrobek (stolní brusky, pásové pily) nebo přes ovládací prvky strojů; Rozlišení hodnocení expozice na pracovišti od měření emise vibrací nářadí — místa měření emise podle ISO 22867 a ISO 28927 nemusí být vhodná k hodnocení expozice (článek 6.1.3).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Měření probíhá při běžícím nářadí a pracující obsluze — platí ochranná opatření příslušná pro dané pracoviště; Snímače nesmějí bránit běžnému úchopu obsluhy — proto se upevňují vedle ruky nebo pomocí zvláštních adaptérů (článek 6.1.3); Snímače, upevňovací soustavy a kabely nesmějí bránit funkci ovládacích prvků nářadí ani jeho bezpečnému provozu — místo vypínače bývá nejvhodnějším místem měření, proto je to třeba zvlášť ověřit (6.1.4.1 ve znění změny A1).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 5349-2.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí