🏭 Oxid uhličitý, oxid uhelnatý a kyslík v odpadních plynech — automatizované měřicí systémy, ISO 12039

Životní prostředí ISO 12039

Ve zkratce

Koncentrace CO2 (a také CO a O2) v odpadních plynech ze stacionárních zdrojů, měřená automatizovanými měřicími systémy — extrakčními nebo in situ — a požadavky, které tyto systémy musejí splnit. Zkouška se provádí podle normy ISO 12039:2019 (druhé vydání, 2019-10; bez zavádějící polské normy); Volba měřicího rozsahu — doporučení: měřené hodnoty mezi 20 % a 80 % rozsahu. Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Měření koncentrace a emisí CO2 v odpadních plynech spalovacích zařízení — rozsahy akreditace PL, Zkoušení a ověřování automatizovaných monitorovacích systémů emisí (AMS), Stanovení O2 a CO2 k přepočtu koncentrací jiných znečišťujících látek na referenční podmínky.

Na první pohled

  • Norma: ISO 12039:2019 (druhé vydání, 2019-10; bez zavádějící polské normy)
  • Kategorie: Životní prostředí
  • Kroky postupu: 6
  • STAV (stránka ISO, odečet 25.09.2026): ISO 12039:2019 — PLATNÁ, vydání 2 (2019-10), potvrzena v roce 2025; ISO/TC 146/SC 1
  • Zavádějící polská norma: NENÍ — katalog PKN (hledání „12039“, 25.09.2026) má pod tímto číslem výhradně PN-B-12039 a PN-EN 12039 (izolační výrobky proti vodě)
  • Měřené plyny a principy analyzátorů: CO a CO2 — infračervená absorpce; O2 — paramagnetismus, oxid zirkoničitý, elektrochemický článek; CO, CO2 a O2 — TLS; jiné metody, pokud splňují požadavky

Přehled

CO DOKUMENT STANOVÍ (kap. 1 ISO 12039:2019): základní uspořádání a nejdůležitější metrologické charakteristiky automatizovaných měřicích systémů (AMS) pro oxid uhelnatý (CO), oxid uhličitý (CO2) a kyslík (O2) v emisích ze stacionárních zdrojů, a také metody a vybavení k měření koncentrací těchto plynů. Metoda umožňuje kontinuální monitoring stacionárními systémy trvale instalovanými. Popisuje extrakční systémy a systémy in situ s analyzátory pracujícími mj. na principu infračervené absorpce (CO a CO2), paramagnetismu (O2), oxidu zirkoničitého (O2), elektrochemického článku (O2) a laserové spektroskopie s laditelným laserem — TLS (CO, CO2 a O2). Jiné přístrojové metody jsou přípustné, pokud splňují minimální požadavky dokumentu. Úvod vysvětluje, proč se tyto tři plyny měří společně: kromě prokázání souladu s předpisy je stanovení O2 nebo CO2 potřebné k přepočtu změřených koncentrací jiných znečišťujících látek na referenční podmínky.

POLSKÁ NORMA NENÍ. Hledání „12039“ v katalogu PKN (25.09.2026) vrací výhradně jiné dokumenty s tímto číslem: PN-B-12039 (1954, 1989) a PN-EN 12039 (2001, 2016-07) — ta poslední se týká pružných izolačních výrobků proti vodě a stanovení přilnavosti posypu. Laboratoře proto citují přímo dokument ISO. Jedna položka v databázi rozsahů má „PN-EN 12039“ u „Přilnavosti posypu“ — je to jiná norma, a shodu čísla nelze považovat za citaci této metody.

STAV U VYDAVATELE (stránka ISO, odečet 25.09.2026): ISO 12039:2019 — zveřejněna 2019-10, vydání 2, 52 stran, ISO/TC 146/SC 1; „This publication was last reviewed and confirmed in 2025. Therefore this version remains current.“ Podle předmluvy druhé vydání nahradilo ISO 12039:2001: přidána technika TLS pro měření in situ, změněny charakteristiky a kritéria a postupy QA/QC pro soulad s novějšími normami ISO a přidány příklady výsledků zkoušek a výpočtů nejistoty pro CO, CO2 a O2.

CHARAKTERISTIKY AMS A JEJICH KRITÉRIA (tabulka 1, bod 7.1). Procentní hodnoty pro CO a CO2 se vztahují k HORNÍ MEZI NEJNIŽŠÍHO POUŽÍVANÉHO měřicího ROZSAHU, pro O2 — k objemové koncentraci kyslíku: • doba odezvy ≤ 200 s (CO, CO2 a O2); • směrodatná odchylka opakovatelnosti v nule a v bodě rozsahu ≤ 2,0 % (O2 ≤ 0,2 %); • odchylka od linearity ≤ 2,0 % (O2 ≤ 0,2 %); • drift nuly a rozsahu za 24 h ≤ 2,0 % (O2 ≤ 0,2 %), v období bezobslužného provozu ≤ 3,0 % (O2 ≤ 0,2 %); • citlivost na tlak plynu při změně o 2 kPa ≤ 3,0 %, na průtok plynu (extrakční AMS) ≤ 2,0 %, na teplotu okolí při změně o 10 K ≤ 3,0 % (O2 ≤ 0,3 %), na napájecí napětí na 10 V ≤ 2,0 % (O2 ≤ 0,2 %); • příčná citlivost ≤ 4,0 % (O2 ≤ 0,4 %); • ztráty a netěsnosti odběrové tratě ≤ 2,0 % měřené hodnoty. Horní mez nejnižšího rozsahu se volí tak, aby měřené hodnoty ležely mezi 20 % a 80 % rozsahu. Nejistota AMS se počítá podle ISO 14956 z charakteristik ze zkoušky; nejistotu v terénu stanoví uživatel (např. přímým nebo nepřímým přístupem podle ISO 20988) a zahrnuje i odběrovou trať, podmínky místa a kalibrační plyny (bod 7.2).

EXTRAKČNÍ SYSTÉMY A SYSTÉMY IN SITU (bod 6.1). V extrakčním systému se plyn odebírá sondou a přes odběrovou trať a úpravnu vede do analyzátoru; tři druhy — „studený-suchý“, „horký-vlhký“ a s ředěním — popisuje ISO 10396. Systém in situ měří přímo v kanálu nebo komíně, bez úpravy plynu.

PŘEPOČET VÝSLEDKU (kap. 8). Koncentrace změřená ve vlhkém plynu se přepočítává na normální podmínky (273,15 K; 101,325 kPa) vzorcem s teplotou a tlakem plynu, a na suchý plyn — navíc s obsahem vodní páry. Výsledek bez uvedených referenčních podmínek nelze porovnat s limitní hodnotou vyjádřenou za těchto podmínek.

JAK DOKUMENT CITUJÍ ROZSAHY AKREDITACE. Měření 25.09.2026 na databázi rozsahů akreditace PL (1310 laboratoří s položkami): 45 položek u 19 laboratoří se zápisem začínajícím „ISO 12039“ — nejčastěji „ISO 12039:2019“ (39), také „ISO 12039:2019-10“ (2). Předmět: „Odpadní plyny“ (36) a „Automatizované monitorovací systémy (AMS)“ (9) — v těchto druhých položkách je zkoušeným objektem samotný měřicí systém. Metodika: ve 44 ze 45 položek výhradně oxid uhličitý („Koncentrace CO2“, „Koncentrace oxidu uhličitého“, „Emise CO2 (výpočtem)“), v jedné CO2 spolu s O2. Technika: NDIR (nedisperzní infračervená spektrometrie). Deklarované rozsahy CO2 leží mezi 0,03 % a 40 % objemovými, nejčastěji „(1 - 22) %“. Vedle stojí PN-ISO 10396:2001 (10 zápisů) nebo ISO 10396:2007 (3) — dokument o odběru vzorků pro automatické měření koncentrace plynných složek. POZOR: PN-ISO 10396:2001 (polská verze, zaváděla ISO 10396:1993) PKN ZRUŠIL 15-11-2022, a karta neuvádí nástupce; jinou normu PN s tímto číslem katalog nemá (hledání „10396“, 25.09.2026). PROČ TÉMĚŘ JEN CO2: u oxidu uhelnatého v odpadních plynech citují rozsahy nejčastěji PN-EN 15058 a PN-ISO 10396, u kyslíku — PN-ISO 10396 a PN-EN 14789 (měření touž databází: položky s předmětem „plyny“/„emise“ a metodikou o oxidu uhelnatém nebo kyslíku). Platná vydání PN-EN 15058:2017-04 a PN-EN 14789:2017-04 mají v názvech slova „standardní referenční metoda“ — pro CO (nedisperzní infračervená spektrometrie) a pro kyslík (paramagnetismus); obě karty bez záhlaví „Zrušena“ (25.09.2026). U oxidu uhličitého toto místo v rozsazích zaujímá ISO 12039.

KLÍČ ZÁLOŽKY „LABORATOŘE“: „ISO 12039“ — 19 laboratoří a 45 položek, bez cizích položek (norma PN-EN 12039 začíná jinak a do klíče nepadá).

CO NEUVÁDÍME. Část ISO 12039:2019 zpřístupněná vydavatelem sahá po bod 9.1 (úvod ke QA/QC). NEMÁME tabulku 2 s četností kontrol za provozu, postupy zkoušek charakteristik (příloha E, normativní), popisy analytických metod (přílohy A–C) ani příklady výpočtu nejistoty (příloha G). Měřicí rozsahy, v nichž byly systémy „úspěšně použity“ (odkaz z kap. 1 na přílohu G), neuvádíme.

Princip metody

Odpadní plyn se odebírá z kanálu sondou a přes odběrovou trať a úpravnu (studený-suchý, horký-vlhký nebo s ředěním) vede do analyzátoru — nebo se měří přímo v kanálu systémem in situ. CO a CO2 se stanovují nejčastěji infračervenou absorpcí (NDIR), O2 paramagnetickou metodou, zirkoničitým nebo elektrochemickým čidlem; všechny tři plyny lze měřit laserovou spektroskopií (TLS). Systém musí splnit kritéria charakteristik z tabulky 1, a výsledek se přepočítává na normální podmínky a suchý plyn.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
STAV (stránka ISO, odečet 25.09.2026)ISO 12039:2019 — PLATNÁ, vydání 2 (2019-10), potvrzena v roce 2025; ISO/TC 146/SC 1
Zavádějící polská normaNENÍ — katalog PKN (hledání „12039“, 25.09.2026) má pod tímto číslem výhradně PN-B-12039 a PN-EN 12039 (izolační výrobky proti vodě)
Měřené plyny a principy analyzátorůCO a CO2 — infračervená absorpce; O2 — paramagnetismus, oxid zirkoničitý, elektrochemický článek; CO, CO2 a O2 — TLS; jiné metody, pokud splňují požadavky
Doba odezvy — KRITÉRIUM (tabulka 1)≤ 200 s pro CO, CO2 a O2
Opakovatelnost, linearita, drift 24 h — KRITÉRIA (tabulka 1)≤ 2,0 % horní meze nejnižšího používaného rozsahu (CO, CO2); ≤ 0,2 % obj. (O2)
Drift v období bezobslužného provozu — KRITÉRIUM≤ 3,0 % (CO, CO2); ≤ 0,2 % obj. (O2)
Příčná citlivost — KRITÉRIUM≤ 4,0 % (CO, CO2); ≤ 0,4 % obj. (O2)
Ztráty a netěsnosti odběrové tratě — KRITÉRIUM≤ 2,0 % měřené hodnoty
Volba měřicího rozsahu — doporučeníměřené hodnoty mezi 20 % a 80 % rozsahu
Referenční podmínky výsledku273,15 K a 101,325 kPa; přepočet na suchý plyn z obsahu vodní páry
Dosah v rozsazích akreditace (měření 25.09.2026)45 položek u 19 laboratoří; záložka „Laboratoře“ (klíč „ISO 12039“): 19 / 45; ve 44 položkách výhradně CO2
Četnost kontrol za provozu, postupy zkoušek charakteristikNEUVÁDÍME — tabulku 2 a přílohu E jsme neměli

Norma

Označení normy
ISO 12039:2019 (druhé vydání, 2019-10; bez zavádějící polské normy)
Název (PL)
Emisja ze źródeł stacjonarnych — Oznaczanie masowego stężenia tlenku węgla, dwutlenku węgla i tlenu w gazach odlotowych — Charakterystyki automatycznych systemów pomiarowych (tłumaczenie robocze — polskiej normy nie ma)
Název (EN)
Stationary source emissions — Determination of the mass concentration of carbon monoxide, carbon dioxide and oxygen in flue gas — Performance characteristics of automated measuring systems

Postup krok za krokem

  1. Průzkum zdroje

    Před měřeními stanovit: rozsah teploty okolí a plynu, obsah vodní páry, prašnost, očekávané koncentrace CO, CO2 a O2 a rušivých látek (bod 8.1).

  2. Volba systému

    Extrakční (studený-suchý, horký-vlhký, s ředěním) nebo in situ; měřicí rozsah tak, aby výsledky ležely ve 20–80 % rozsahu.

  3. Charakteristiky systému

    Hodnoty stanovené ve zkoušce (příloha E) musejí splnit kritéria tabulky 1; nejistota vypočtená podle ISO 14956.

  4. Měření

    Plyn odebraný sondou a upravený v úpravně nebo měření in situ v reprezentativním místě komína.

  5. Přepočet výsledku

    Na normální podmínky (273,15 K; 101,325 kPa) a — je-li třeba — na suchý plyn (kap. 8).

  6. Kontrola kvality za provozu

    Ověřování vybraných charakteristik s četností z tabulky 2 (tabulku neuvádíme); výsledky QA/QC se dokumentují (bod 9.1).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Analyzátor NDIR (CO, CO2)V rozsazích akreditace převládající technika u CO2—
Analyzátor kyslíkuParamagnetický, se zirkoničitým čidlem nebo elektrochemický—
Sonda, odběrová trať a úpravna plynuSystémy studený-suchý, horký-vlhký nebo s ředěním podle ISO 10396; trať co nejkratší, aby se zabránilo dlouhé době odezvy a paměťovým efektům (bod 8.1)—
Kalibrační plyny — nulový a rozsahovýRozsahový plyn obvykle 70–90 % plného rozsahu (definice 3.15)—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Nulový plyn—Plyn nebo směs k nastavení nulového bodu charakteristiky (definice 3.20)
Rozsahový plyn—K nastavení a kontrole bodu rozsahu; obvykle 70–90 % plného rozsahu (definice 3.15)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy ISO 12039:2019 (druhé vydání, 2019-10; bez zavádějící polské normy) — „Stationary source emissions — Determination of the mass concentration of carbon monoxide, carbon dioxide and oxygen in flue gas — Performance characteristics of automated measuring systems“.

Jak tato metoda funguje?

Odpadní plyn se odebírá z kanálu sondou a přes odběrovou trať a úpravnu (studený-suchý, horký-vlhký nebo s ředěním) vede do analyzátoru — nebo se měří přímo v kanálu systémem in situ. CO a CO2 se stanovují nejčastěji infračervenou absorpcí (NDIR), O2 paramagnetickou metodou, zirkoničitým nebo elektrochemickým čidlem; všechny tři plyny lze měřit laserovou spektroskopií (TLS).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

STAV (stránka ISO, odečet 25.09.2026): ISO 12039:2019 — PLATNÁ, vydání 2 (2019-10), potvrzena v roce 2025; ISO/TC 146/SC 1; Zavádějící polská norma: NENÍ — katalog PKN (hledání „12039“, 25.09.2026) má pod tímto číslem výhradně PN-B-12039 a PN-EN 12039 (izolační výrobky proti vodě); Měřené plyny a principy analyzátorů: CO a CO2 — infračervená absorpce; O2 — paramagnetismus, oxid zirkoničitý, elektrochemický článek; CO, CO2 a O2 — TLS; jiné metody, pokud splňují požadavky; Doba odezvy — KRITÉRIUM (tabulka 1): ≤ 200 s pro CO, CO2 a O2.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Analyzátor NDIR (CO, CO2), Analyzátor kyslíku, Sonda, odběrová trať a úpravna plynu, Kalibrační plyny — nulový a rozsahový.

Kde se tato zkouška používá?

Měření koncentrace a emisí CO2 v odpadních plynech spalovacích zařízení — rozsahy akreditace PL; Zkoušení a ověřování automatizovaných monitorovacích systémů emisí (AMS); Stanovení O2 a CO2 k přepočtu koncentrací jiných znečišťujících látek na referenční podmínky; Optimalizace spalovacího procesu (úvod dokumentu).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Práce na měřicích plošinách komínů — zajištění proti pádu z výšky; Oxid uhelnatý v odpadních plynech — detektor CO u stanoviště, větrání u úpravny; Horké sondy a vyhřívaná vedení — tepelně odolné rukavice; Lahve s kalibračními plyny — upevnění a zajištění proti pádu.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy ISO 12039.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí