🌿 Chlorovodík (plynné chloridy) v odpadních plynech — manuální absorpční metoda

Životní prostředí PN-EN 1911

Ve zkratce

Odběr známého objemu odpadních plynů z potrubí nebo komína sondou a filtrem s regulovanou teplotou, zachycení plynných chloridů v řadě promývaček s vodou prostou chloridů a stanovení chloridových iontů v roztoku jednou ze tří analytických technik normy. Zkouška se provádí podle normy PN-EN 1911:2011 (EN 1911:2010); Rozsah: plynné chloridy jako HCl od 1 mg/m³ do 5000 mg/m³ za normálních podmínek tlaku a teploty (karta PKN, kap. 1). Postup zahrnuje 7 kroků; oblasti použití: Periodická měření emisí HCl ze zařízení a jednotek spalování nebo spoluspalování odpadů, je-li místo kontinuálního měření povoleno měření periodické — referenční metodika PN-EN 1911 (Dz.U. 2023 pol. 1706, § 3 odst. 3 bod 1, příl. č. 3 tabulka B poř. č. 16), Kontrola a kalibrace automatizovaných měřicích systémů HCl (AMS) — kalibrační funkce z porovnání údajů AMS se SRM (návrh, 3.3–3.4); v Polsku nejméně jednou za rok paralelními měřeními podle PN-EN 1911 nebo rovnocenné instrumentální metody (příl. č. 3, poznámky bod 1), Odpadní plyny z potrubí a komínů s koncentrací chloridů jako HCl od 1 mg/m³ do 5000 mg/m³; metoda byla hodnocena v terénních zkouškách na spalovnách odpadů (kap. 1).

Na první pohled

  • Norma: PN-EN 1911:2011 (EN 1911:2010)
  • Kategorie: Životní prostředí
  • Kroky postupu: 7
  • Vydání (stav k 08.11.2026): PN-EN 1911:2011 — anglická verze, zveřejněná 21.02.2011, zavádí EN 1911:2010 [IDT]; nahradila PN-EN 1911-1, -2 a -3:2003; dostupný náhled je návrh prEN 1911:2008
  • Rozsah: plynné chloridy jako HCl od 1 mg/m³ do 5000 mg/m³ za normálních podmínek tlaku a teploty (karta PKN, kap. 1)
  • Nejistota (návrh): použití jako SRM, je-li celková nejistota metody menší než ± 30,0 % relativně při denním ELV (kap. 1 návrhu prEN 1911:2008); rozšířená nejistota s koeficientem k = 2 při úrovni spolehlivosti 95 % (3.20.2)

Přehled

STAV (stav k 08.11.2026). PN-EN 1911:2011 — anglická verze, zveřejněná 21.02.2011, zavádí EN 1911:2010 [IDT]; nahradila PN-EN 1911-1:2003, PN-EN 1911-2:2003 a PN-EN 1911-3:2003 (polské verze). Karta PKN neuvádí zrušení ani nahrazující normu. V katalogu EVS je EN 1911:2010 platná od 04.10.2010 a nahradila EN 1911-1, EN 1911-2 a EN 1911-3, bez novějšího vydání. Dostupný náhled textu (v iTeh označený „SIST EN 1911:2011“) obsahuje ve skutečnosti návrh prEN 1911:2008 (oSIST prEN 1911:2009, anketa CEN z října 2008): obsah, předmluvu, kap. 1–3 a kap. 4 do bodu 4.3.1.1.1. Popis níže vychází z tohoto návrhu; konečný text EN 1911:2010 se od něj může lišit. Předmět EN 1911:2010 uvedený v katalogu EVS hovoří o chlorovaných sloučeninách, které po průchodu odběrovým systémem s filtrem částic dávají ionty Cl⁻ v absorpčním roztoku, a jako příklad předpisu uvádí jen směrnici 2000/76/ES o spalování odpadů.

PŘEDMĚT (kap. 1–2 návrhu). Standardní referenční metoda (SRM) se třemi alternativními analytickými technikami ke stanovení plynných chloridů emitovaných do ovzduší z potrubí a komínů; uvedeny jsou prvky a požadavky měřicího systému a výkonnostní charakteristiky s minimálními kritérii (tabulky 1 a 2 v 7.2). Podle návrhu lze normu používat jako SRM, je-li celková nejistota metody menší než ± 30,0 % relativně při denním emisním limitu (ELV) pro spalovny a velká spalovací zařízení nebo při ELV z předpisů pro jiná zařízení; alternativní metodu lze použít po prokázání rovnocennosti podle TS 14793. Metoda stanovuje chlorované sloučeniny, které dávají ionty Cl⁻ v absorpčním roztoku; byla hodnocena v terénních zkouškách na spalovnách odpadů. Týká se odpadních plynů, v nichž koncentrace chloridů vyjádřených jako HCl činí od 1 mg/m³ do 5000 mg/m³ za normálních podmínek tlaku a teploty (stejně i karta PKN). Limitní hodnoty směrnic EU se vyjadřují v mg HCl/m³ suchého plynu za referenčních podmínek 273 K a 101,3 kPa a při referenčním obsahu O₂ (poznámka). Normativní odkazy návrhu: EN 13284-1, TS 14793, EN ISO 14956, ENV 13005, EN ISO 3696, EN ISO 10304-1, EN ISO 20988 a EN 15259.

DEFINICE (kap. 3 návrhu). Účinnost absorpce ε = q1/(q1 + q2) — podíl množství analytu zachyceného v první promývačce a v první a druhé dohromady (3.2). Chemický slepý vzorek — obsah chloridových iontů v neexponovaném vzorku absorpčního roztoku s činidly přidávanými před analýzou (3.5). Terénní slepý vzorek — hodnota určovaná stanoveným postupem, která má prokázat, že v žádné fázi měření nedošlo k významné kontaminaci a že zhotovitel dosahuje úrovně stanovitelnosti odpovídající úloze (3.8). Analytická mez detekce — koncentrace, pod kterou s úrovní spolehlivosti nejméně 95 % výsledek odpovídá vzorku bez analytu (3.6). ELV — podle směrnic EU ve vztahu k 30 minutám, 1 hodině nebo 1 dni (3.7). Kalibrace AMS — statistický vztah mezi údaji automatizovaného měřicího systému a hodnotami ze SRM naměřenými ve stejném čase a ve stejné měřicí rovině (3.4). Rozšířená nejistota se počítá s koeficientem rozšíření k = 2 při úrovni spolehlivosti 95 % a rozpočet nejistoty — podle EN ISO 14956 nebo ENV 13005 (3.20–3.23).

PRINCIP A STRATEGIE ODBĚRU (4.1–4.2.1). Známý objem odpadních plynů se reprezentativně odebírá z potrubí nebo komína po stanovenou dobu, s řízeným průtokem, sondou s regulovanou teplotou; filtr s regulovanou teplotou odstraňuje prach a proud plynu s plynnými chloridy prochází řadou promývaček s absorpčním roztokem (vodou prostou chloridů). Metoda zahrnuje všechny sloučeniny těkavé při teplotě filtrace, které při rozpuštění dávají chloridové ionty — dává tedy obsah těkavých anorganických chloridů vyjádřený jako HCl. Plynné chloridy, HF, SO₂, NH₃ a H₂O lze odebírat současně v paralelních bočních větvích; při požadovaném izokinetickém odběru nelze H₂O zahrnout a současný odběr chloridů a prachu vyžaduje izokinetický odběr sondou s hubicí. U programu měření se zohledňuje povaha procesu (ustálený nebo přerušovaný), očekávaná koncentrace a požadovaná doba průměrování; při síťovém měření má doba odběru splňovat požadavky EN 13284-1 a homogenita plynů v průřezu se zkoumá podle EN 15259 — automatickým analyzátorem HCl nebo náhradními plyny (například O₂, CO₂). Plyny mohou být nasycené vodní párou nebo mírně přesycené a obsahovat kapky s vysokým obsahem chloridů, například za mokrou pračkou bez následného ohřevu; pak je reprodukovatelnost lepší při izokinetickém odběru než při klasickém odběru přímou sondou, proto je při podezření na kapky nebo jejich zjištění izokinetický odběr vyžadován a bez kapek lze odebírat neizokineticky. Jsou-li přítomny kapky a byla zjištěna velká nehomogenita, může účinnost absorpce selhat — pak se místo izokinetického síťového odběru použije síťový odběr s dobou v každém bodě úměrnou místní rychlosti.

IZOKINETICKÝ A NEIZOKINETICKÝ ODBĚR (4.2.2–4.2.3). Hubice sondy má splňovat požadavky EN 13284-1 a EN 15259, takže izokinetický odběr vyžaduje obvykle průtoky výrazně větší, než promývačky snesou; proto se za filtrem jen část plynu vede boční větví přes promývačky a hlavní a boční větev mají vlastní systémy měření objemu a sání. Poměr průtoků obou větví se udržuje stálý; užitečné bývá měření celkového průtoku hlavní větve clonou. Systém bez boční větve lze použít, jsou-li splněny požadavky na účinnost absorpce z 4.3.2.2.2. Neizokinetický odběr se provádí v jednom nebo několika bodech průřezu, podle výsledku zkoušky homogenity podle EN 15259, přímou sondou s regulovanou teplotou bez hubice; prach se odstraňuje vysoce účinným vyhřívaným filtrem a plynné chloridy se zachycují v promývačkách.

ZTRÁTY CHLORIDŮ A VEDLEJŠÍ REAKCE (4.2.4). Plynné chloridy jsou velmi reaktivní a dobře rozpustné, proto mají být všechny prvky systému před promývačkami z inertních materiálů a vyhřívané, aby nevznikala studená místa, a nevyhřívané prvky se vyplachují. Plyny některých zařízení (například spaloven) mohou obsahovat soli nebo hydroxid vápenatý, amonné soli nebo volný amoniak, které s plynnými chloridy reagují; tyto reakce silně podporuje filtrace pod 130 °C a jejich produkty zůstávají na filtru a snižují výsledek. Proto norma vyžaduje teplotu filtrace nejméně 160 °C a o 20 °C vyšší než kyselý rosný bod plynů a při přítomnosti amoniaku a chloridových solí — 180 °C, aby na filtru nevznikal NH₄Cl. Sonda má být dost dlouhá, aby plyn před filtrem ohřála; připouštějí se sondy různé délky a průměru, při co nejkratší době zdržení plynu, a lze je označit, aby se snáze trefily měřicí body (4.3.1.1.1).

ANALÝZA (kap. 5 — jen obsah). Návrh předpokládá tři techniky stanovení chloridů v roztoku: argentometrickou titraci s potenciometrickou indikací (5.3), spektrofotometrii s thiokyanatanem rtuťnatým (5.4) a iontovou chromatografii (5.5; normativně citovaná EN ISO 10304-1); informativní příloha B porovnává spektrofotometrii s thiokyanatanem rtuťnatým a iontovou chromatografii (metody B a C).

PŘEDPISY. Nařízení ministra klimatu a životního prostředí ze 7.09.2021 o požadavcích na provádění měření emisí — úplné znění Dz.U. 2023 pol. 1706 (platné; změna Dz.U. 2022 pol. 614 zahrnuta v úplném znění, pozdější změny ELI neuvádí). Na zařízeních a jednotkách spalování nebo spoluspalování odpadů se HCl měří kontinuálně absorpcí IR záření nebo jinou optickou metodou (příl. č. 3, tabulka A poř. č. 5); místo kontinuálních měření lze provádět periodická, prokáže-li provozovatel zařízení, že emise chlorovodíku za žádných okolností nepřekročí emisní standard (§ 3 odst. 3 bod 1) — pak je referenční metodikou PN-EN 1911 (tabulka B poř. č. 16) a periodická měření se provádějí nejméně jednou za šest měsíců, v prvním roce provozu nejméně jednou za tři měsíce (§ 3 odst. 2). Systémy kontinuálního měření podléhají postupům PN-EN 14181, včetně nejméně jednou za rok kontroly paralelními měřeními, pro HCl podle PN-EN 1911 nebo rovnocenné instrumentální metody (příl. č. 3, poznámky bod 1); 95% interval spolehlivosti jednotlivého výsledku kontinuálního měření HCl by neměl přesáhnout 40 % emisního standardu (poznámky bod 5). Periodická měření jiných látek než VOC, dioxinů a furanů zahrnují nejméně dvě po sobě jdoucí měřicí série (§ 9 odst. 7).

DRUHÝ ZDROJ. Metoda US EPA 26A (halogenovodíky a halogeny, izokinetický odběr) je určena zejména pro zdroje s mokrými pračkami, které emitují kapičky s rozpuštěnými halogenovodíky — stejné zdůvodnění izokinetického odběru jako v EN 1911; plyn prochází volitelným cyklonem, filtrem a absorpčními roztoky a chloridové ionty se stanovují iontovou chromatografií; těkavé sloučeniny dávající při rozpuštění chloridy (například chlorid amonný) jsou v ní interferenty, omezované udržováním teploty sondy a filtru. Metoda EPA 26 je neizokinetická varianta. Absorpční roztoky (kyselé), teploty a objemy jsou v metodách EPA jiné než v EN 1911 — do popisu je nepřenášíme.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Další část vybavení — filtr, promývačky a požadavky na účinnost absorpce (4.3 od 4.3.1.1.2, včetně 4.3.2.2.2), příklady promývaček (příloha A) — průběh odběru (4.4), činidla a průběh každé ze tří technik analýzy (kap. 5), výpočet výsledku (kap. 6), výkonnostní charakteristiky, kritéria a rozpočet nejistoty (kap. 7, přílohy C a D) ani protokol (kap. 8): jsou mimo dostupný text. Neuvádíme proto objem roztoku, počet promývaček, průtoky, doby odběru ani meze detekce jednotlivých technik.

Princip metody

Známý objem odpadních plynů se reprezentativně odebírá z potrubí nebo komína po stanovenou dobu, s řízeným průtokem, sondou s regulovanou teplotou. Filtr s regulovanou teplotou odstraňuje prach a proud plynu s plynnými chloridy se vede řadou promývaček s absorpčním roztokem — vodou prostou chloridů. Stanovují se všechny sloučeniny těkavé při teplotě filtrace, které při rozpuštění dávají chloridové ionty, tedy těkavé anorganické chloridy vyjádřené jako HCl. Všechny prvky před promývačkami jsou z inertních materiálů a vyhřívané a nevyhřívané se vyplachují; filtrace probíhá při nejméně 160 °C a o 20 °C nad kyselým rosným bodem (180 °C při amoniaku a chloridových solích), protože pod 130 °C reakce se solemi vápníku a amonia zadržují chloridy na filtru. Jsou-li v plynech kapky nebo mohou-li být, má být odběr izokinetický (obvykle s boční větví se stálým poměrem průtoků), bez kapek lze odebírat neizokineticky přímou sondou. Účinnost absorpce ε = q1/(q1 + q2) se určí z množství chloridů v první a druhé promývačce a chloridy v roztoku se stanoví jednou ze tří technik: argentometrickou titrací s potenciometrickou indikací, spektrofotometrií s thiokyanatanem rtuťnatým nebo iontovou chromatografií.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Vydání (stav k 08.11.2026)PN-EN 1911:2011 — anglická verze, zveřejněná 21.02.2011, zavádí EN 1911:2010 [IDT]; nahradila PN-EN 1911-1, -2 a -3:2003; dostupný náhled je návrh prEN 1911:2008
Rozsahplynné chloridy jako HCl od 1 mg/m³ do 5000 mg/m³ za normálních podmínek tlaku a teploty (karta PKN, kap. 1)
Nejistota (návrh)použití jako SRM, je-li celková nejistota metody menší než ± 30,0 % relativně při denním ELV (kap. 1 návrhu prEN 1911:2008); rozšířená nejistota s koeficientem k = 2 při úrovni spolehlivosti 95 % (3.20.2)
Teplota filtracenejméně 160 °C a nejméně 20 °C nad kyselým rosným bodem plynů; 180 °C při přítomnosti amoniaku a chloridových solí (4.2.4)
Odběrizokinetický, jsou-li nebo mohou-li být přítomny kapky (hubice podle EN 13284-1 a EN 15259, obvykle boční větev se stálým poměrem průtoků); bez kapek — neizokinetický přímou sondou v bodech ze zkoušky homogenity podle EN 15259 (4.2)
Absorpční roztokvoda prostá chloridů; účinnost absorpce ε = q1/(q1 + q2) z první a druhé promývačky (3.2, 4.1)
Analýzatři techniky: argentometrická titrace s potenciometrickou indikací, spektrofotometrie s thiokyanatanem rtuťnatým, iontová chromatografie (EN ISO 10304-1); analytická mez detekce při úrovni spolehlivosti nejméně 95 % (3.6, obsah kap. 5)
Referenční podmínky limitních hodnotmg HCl/m³ suchého plynu, 273 K a 101,3 kPa, referenční obsah O₂ (kap. 1, poznámka)
PředpisDz.U. 2023 pol. 1706: PN-EN 1911 — referenční metodika periodických měření HCl (příl. č. 3 tabulka B poř. č. 16) a kontroly AMS HCl, vedle rovnocenné instrumentální metody (poznámky bod 1)

Norma

Označení normy
PN-EN 1911:2011 (EN 1911:2010)
Název (PL)
Emisja ze źródeł stacjonarnych — Oznaczanie stężenia masowego chlorków gazowych wyrażonych jako HCl — Standardowa metoda odniesienia
Název (EN)
Stationary source emissions — Determination of mass concentration of gaseous chlorides expressed as HCl — Standard reference method

Postup krok za krokem

  1. Program a strategie odběru

    Stanovit povahu procesu (ustálený nebo přerušovaný), očekávanou koncentraci a požadovanou dobu průměrování; při síťovém měření dobu odběru podle EN 13284-1; homogenitu plynů v průřezu prověřit podle EN 15259 automatickým analyzátorem HCl nebo náhradními plyny (například O₂, CO₂) (4.2.1).

  2. Volba způsobu odběru

    Jsou-li nebo mohou-li být v plynech kapky (například za mokrou pračkou bez ohřevu) — izokinetický odběr; bez kapek — neizokinetický přímou sondou v bodech vyplývajících ze zkoušky homogenity. Při kapkách a velké nehomogenitě — síťový odběr s dobou v bodě úměrnou místní rychlosti (4.2.1–4.2.3).

  3. Sestavení systému

    Sestavit sondu s regulovanou teplotou (s hubicí při izokinetickém odběru), filtr s regulovanou teplotou, vyhřívaný T-kus, promývačky, ochrannou láhev a vysoušedlo (volitelně), čerpadlo, průtokoměr a plynoměr; při izokinetickém odběru hlavní a boční větev s vlastními systémy měření a sání (obr. 1 a 2). Všechny prvky před promývačkami — z inertních materiálů a vyhřívané; filtr nejméně 160 °C a 20 °C nad kyselým rosným bodem, 180 °C při amoniaku a chloridových solích (4.2.2–4.2.4).

  4. Slepé vzorky

    Stanovit chemický slepý vzorek (neexponovaný absorpční roztok s činidly přidávanými před analýzou, 3.5) a terénní slepý vzorek, který prokazuje nepřítomnost významné kontaminace v celém průběhu měření a dosažitelnou úroveň stanovitelnosti (3.8); postup uvádí část normy mimo dostupný text.

  5. Odběr vzorku

    Odebrat známý objem plynu při řízeném průtoku po stanovenou dobu (4.1); při izokinetickém odběru s boční větví udržovat stálý poměr průtoků hlavní a boční větve (4.2.2); nevyhřívané prvky vypláchnout (4.2.4). Průběh odběru uvádí 4.4 — mimo dostupný text.

  6. Analýza

    Stanovit chloridy zvlášť v první a druhé promývačce, aby bylo možné vypočítat účinnost absorpce ε = q1/(q1 + q2) (3.2), jednou ze tří technik normy: argentometrickou titrací s potenciometrickou indikací, spektrofotometrií s thiokyanatanem rtuťnatým nebo iontovou chromatografií (EN ISO 10304-1); průběh analýz — kap. 5, mimo dostupný text.

  7. Výsledek a protokol

    Uvést hmotnostní koncentraci plynných chloridů jako HCl v mg/m³; pro porovnání s limitními hodnotami — pro suchý plyn při 273 K a 101,3 kPa a referenčním obsahu O₂ (kap. 1, poznámka); rozpočet nejistoty podle EN ISO 14956 nebo ENV 13005 (3.23). Výpočty, kritéria a protokol — kap. 6–8, mimo dostupný text.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Odběrová sonda s regulovanou teplotou (s hubicí při izokinetickém odběru)délka dostatečná k ohřátí plynu před filtrem; různé délky a průměry při co nejkratší době zdržení plynu; lze ji označit, aby se snáze trefily měřicí body (4.2.3, 4.3.1.1.1)—
Filtr částic s regulovanou teplotouvysoce účinný, vyhřívaný; nejméně 160 °C a 20 °C nad kyselým rosným bodem, 180 °C při amoniaku a chloridových solích (4.2.3, 4.2.4)—
Vyhřívaný T-kus a spojka s regulovanou teplotou (volitelně)při izokinetickém odběru se za filtrem část plynu vede boční větví přes promývačky; hlavní a boční větev mají vlastní systémy měření objemu a sání (4.2.2, obr. 1 a 2)—
Promývačky (absorbéry) s absorpčním roztokemv řadě; příklady konstrukce — informativní příloha A (mimo dostupný text)—
Ochranná láhev a vložka s vysoušedlem (volitelně), čerpadlo, průtokoměr, plynoměra clona k měření celkového průtoku hlavní větve při izokinetickém odběru (obr. 1 a 2)—
Přístroje ke stanovení chloridůpodle zvolené techniky: pro potenciometrickou titraci, spektrofotometr nebo iontový chromatograf (obsah kap. 5)—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Voda prostá chloridů7732-18-5absorpční roztok v promývačkách (4.1); návrh odkazuje na EN ISO 3696 (voda pro laboratorní analýzy)
Činidla pro zvolenou techniku analýzy—pro argentometrickou titraci, pro spektrofotometrii s thiokyanatanem rtuťnatým nebo pro iontovou chromatografii podle EN ISO 10304-1; jejich složení a koncentrace uvádí kap. 5 — mimo dostupný text
Vysoušedlo (volitelně)—vložka s vysoušedlem v odběrovém systému (obr. 1 a 2)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN 1911:2011 (EN 1911:2010) — „Stationary source emissions — Determination of mass concentration of gaseous chlorides expressed as HCl — Standard reference method“.

Jak tato metoda funguje?

Známý objem odpadních plynů se reprezentativně odebírá z potrubí nebo komína po stanovenou dobu, s řízeným průtokem, sondou s regulovanou teplotou. Filtr s regulovanou teplotou odstraňuje prach a proud plynu s plynnými chloridy se vede řadou promývaček s absorpčním roztokem — vodou prostou chloridů.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Vydání (stav k 08.11.2026): PN-EN 1911:2011 — anglická verze, zveřejněná 21.02.2011, zavádí EN 1911:2010 [IDT]; nahradila PN-EN 1911-1, -2 a -3:2003; dostupný náhled je návrh prEN 1911:2008; Rozsah: plynné chloridy jako HCl od 1 mg/m³ do 5000 mg/m³ za normálních podmínek tlaku a teploty (karta PKN, kap. 1); Nejistota (návrh): použití jako SRM, je-li celková nejistota metody menší než ± 30,0 % relativně při denním ELV (kap. 1 návrhu prEN 1911:2008); rozšířená nejistota s koeficientem k = 2 při úrovni spolehlivosti 95 % (3.20.2); Teplota filtrace: nejméně 160 °C a nejméně 20 °C nad kyselým rosným bodem plynů; 180 °C při přítomnosti amoniaku a chloridových solí (4.2.4).

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 7 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Odběrová sonda s regulovanou teplotou (s hubicí při izokinetickém odběru), Filtr částic s regulovanou teplotou, Vyhřívaný T-kus a spojka s regulovanou teplotou (volitelně), Promývačky (absorbéry) s absorpčním roztokem, Ochranná láhev a vložka s vysoušedlem (volitelně), čerpadlo, průtokoměr, plynoměr, Přístroje ke stanovení chloridů.

Kde se tato zkouška používá?

Periodická měření emisí HCl ze zařízení a jednotek spalování nebo spoluspalování odpadů, je-li místo kontinuálního měření povoleno měření periodické — referenční metodika PN-EN 1911 (Dz.U. 2023 pol. 1706, § 3 odst. 3 bod 1, příl. č. 3 tabulka B poř. č. 16); Kontrola a kalibrace automatizovaných měřicích systémů HCl (AMS) — kalibrační funkce z porovnání údajů AMS se SRM (návrh, 3.3–3.4); v Polsku nejméně jednou za rok paralelními měřeními podle PN-EN 1911 nebo rovnocenné instrumentální metody (příl. č. 3, poznámky bod 1); Odpadní plyny z potrubí a komínů s koncentrací chloridů jako HCl od 1 mg/m³ do 5000 mg/m³; metoda byla hodnocena v terénních zkouškách na spalovnách odpadů (kap. 1); Plyny s kapkami, například za mokrou pračkou bez ohřevu — izokinetický odběr (4.2.1); Paralelní odběr plynných chloridů, HF, SO₂, NH₃ a H₂O v bočních větvích (bez H₂O při izokinetickém odběru) a chloridů a prachu při izokinetickém odběru sondou s hubicí (4.2.1).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Chlorovodík (plynné chloridy v odpadních plynech) — H314 a H331 (harmonizovaná klasifikace CLP); Dusičnan stříbrný, typický titrant argentometrické titrace — H272, H314, H400, H410 (harmonizovaná klasifikace CLP); Thiokyanatan rtuťnatý pro spektrofotometrii — PubChem pro něj neuvádí harmonizovanou klasifikaci; v oznámeních ECHA: H300, H310, H330, H373, H400, H410; Podle metody US EPA 26A se při žíravých činidlech používají osobní ochranné prostředky proti potřísnění a po kontaktu se místo okamžitě oplachuje velkým množstvím vody po dobu nejméně 15 minut (EPA 26A, 5.2).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 1911.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí