⛽ BTEX ve vodě (benzen, toluen, ethylbenzen, xyleny)

Fyzikální chemie PN-ISO 11423-1

Ve zkratce

Stanovení benzenu, toluenu, ethylbenzenu a xylenů (BTEX) ve vodě a odpadních vodách metodou analýzy rovnovážné plynné fáze (headspace) s plynovou chromatografií podle PN-ISO 11423-1, v koncentracích nad 2 µg/l. Zkouška se provádí podle normy PN-ISO 11423-1:2002; Rozsah: nad 2 µg/l (kap. 1). Postup zahrnuje 8 kroků; oblasti použití: Voda a odpadní vody — homogenní vzorky, koncentrace BTX nad 2 µg/l (kap. 1), Voda určená k lidské spotřebě — benzen: parametrická hodnota 1,0 µg/l, mez stanovitelnosti metody ≤ 30 % této hodnoty (Dz.U. 2026 pol. 748, příl. č. 1 část B poř. č. 7, příl. č. 4 část B), Sycené vody — po neutralizaci volného oxidu uhličitého uhličitanem draselným (kap. 6).

Na první pohled

  • Norma: PN-ISO 11423-1:2002
  • Kategorie: Fyzikální chemie
  • Kroky postupu: 8
  • Analyty: benzen, toluen, ethylbenzen, o-, m- a p-xylen (kap. 1, 5.3)
  • Rozsah: nad 2 µg/l (kap. 1)
  • Rovnováha: podmínky ověřuje laboratoř; jako dostatečné se ukázalo nejméně 60 °C po dobu nejméně 1 h (7.1)

Přehled

STAV (k 03.11.2026). PN-ISO 11423-1:2002 — polská verze, zveřejněná 16.12.2002, zavádí ISO 11423-1:1997 [IDT]; karta PKN nemá poznámku o zrušení. ISO 11423-1:1997 (první vydání) má v katalogu ISO stádium „potvrzena po přezkoumání“ (90.93). Část 2 (extrakce a plynová chromatografie) nemá polské vydání. Popis odpovídá popisu téže normy v metodě „Benzen a deriváty benzenu ve vodě“.

ROZSAH (kap. 1). Benzen, methylbenzen (toluen), dimethylbenzeny (xyleny) a ethylbenzen — norma tuto skupinu nazývá BTX — v homogenních vzorcích vody a odpadních vod v koncentracích nad 2 µg/l. Ve vzorcích znečištěných organickými látkami může být mez stanovitelnosti vyšší a vysoké koncentrace se stanovují po zředění. Těkavé organické látky mimo BTX zahrnují jiné normy: PN-EN ISO 15680 (vytěsňování se záchytem, purge-and-trap) a PN-EN ISO 20595 (statická analýza rovnovážné plynné fáze s hmotnostně spektrometrickou detekcí) — samostatné metody ve Znalostní bázi.

PRINCIP (kap. 2). Určený objem nefiltrovaného vzorku se zahřívá v plynotěsné vialce se septem; po ustavení rovnováhy mezi plynnou a kapalnou fází se podíl plynné fáze převede do plynového chromatografu. Sloučeniny se dělí na dvou kapilárních kolonách různé polarity a stanovují plamenovým ionizačním detektorem (FID); hmotnostní spektrometr nebo fotoionizační detektor bývá nutný pro spolehlivější identifikaci (7.2).

VZORKY (kap. 3, 6). BTX těkají při odběru, přepravě a uchovávání a těkavé látky ze vzduchu kontaminují vzorky, proto se vzorky odebírají do skleněných vialek nebo lahví ze skla chránícího před světlem, bez styku s plasty a bez směsných vzorků; souběžně se odebírá slepý pokus vzduchu a slepý pokus s činidly. Analýza se zahajuje, je-li to možné, do 2 dnů; vzorky se uchovávají při 4 °C ve tmě. Přídavek uhličitanu draselného (kolem 7–8 g na 5 ml vzorku) posouvá rovnováhu k plynné fázi a snižuje mez detekce; ve sycených vodách se uhličitanem draselným neutralizuje volný oxid uhličitý.

STANOVENÍ (7.1–7.4). Statickou rovnováhu ověřuje laboratoř — jako dostatečné se ukázalo nejméně 60 °C po dobu nejméně 1 h, stejně pro vzorky i slepé pokusy. Identifikace podle retenčního času (rozdíly v sérii nejvýše ± 0,02 min při srovnatelných koncentracích) na nejméně dvou kolonách různé polarity; liší-li se výsledky ze dvou kolon, přesnější bývá obvykle nižší hodnota. Při potvrzení GC-MS je poměr hlavního a vedlejšího iontu v ± 10 % hodnoty pro standard. Slepé pokusy se provádějí před sérií a během ní, protože benzen je všudypřítomný.

KALIBRACE (kap. 8). Kalibruje se celá metoda externím standardem — vodnými roztoky ze zásobního roztoku (po 100 µl každé sloučeniny v 5 ml dimethylformamidu; náhradou aceton nebo methanol), připravovanými těsně před použitím a nikdy ředěním jiných kalibračních roztoků. Např. 50 µl zásobního roztoku v 1000 ml vody dává 878 µg/l benzenu; koncentrace se vypočtou z hustot sloučenin při 20 °C uvedených v tab. 3 normy (benzen 0,878 g/ml, toluen 0,867, o-xylen 0,881, m-xylen 0,865, p-xylen 0,861, ethylbenzen 0,867 g/ml).

PŘEDPISY. Parametrická hodnota benzenu ve vodě určené k lidské spotřebě činí 1,0 µg/l (Dz.U. 2026 pol. 748, příl. č. 1 část B poř. č. 7); metoda musí mít mez stanovitelnosti nejvýše 30 % parametrické hodnoty (0,3 µg/l) a nejistotu měření nejvýše 40 % (příl. č. 4 část B). Oblast použití této normy začíná nad 2 µg/l, tj. nad požadovanou mezí stanovitelnosti benzenu. Toluen, ethylbenzen ani xyleny nařízení neuvádí.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Veřejně dostupný text normy končí v kap. 8 tabulkou hustot. Výpočet výsledku, údaje o preciznosti, příklady kolon (příl. B) a chromatogramů (příl. C) jsou mimo něj — proto neuvádíme rozměry a fáze kolon, teplotní programy, retenční časy, meze detekce jednotlivých sloučenin ani údaje o preciznosti.

Princip metody

Benzen, toluen, ethylbenzen a xyleny přecházejí ze zahřátého vzorku vody do plynné fáze nad ním v uzavřené vialce a po ustavení rovnováhy se podíl této fáze zavede do plynového chromatografu. Sloučeniny se dělí na dvou kapilárních kolonách různé polarity a stanovují plamenovým ionizačním detektorem (FID), a je-li identifikace nejistá — selektivnějším detektorem (MS nebo fotoionizačním). Koncentrace se vypočte z kalibrace celé metody vodnými standardními roztoky.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Analytybenzen, toluen, ethylbenzen, o-, m- a p-xylen (kap. 1, 5.3)
Rozsahnad 2 µg/l (kap. 1)
Rovnováhapodmínky ověřuje laboratoř; jako dostatečné se ukázalo nejméně 60 °C po dobu nejméně 1 h (7.1)
DetekceFID na dvou kolonách různé polarity; MS nebo fotoionizační detektor k potvrzení (7.2, 7.4)
Vysolováníuhličitan draselný, kolem 7–8 g na 5 ml vzorku (kap. 6)
Parametrická hodnota benzenu (voda určená k lidské spotřebě)1,0 µg/l; mez stanovitelnosti ≤ 0,3 µg/l, nejistota ≤ 40 % (Dz.U. 2026 pol. 748)

Norma

Označení normy
PN-ISO 11423-1:2002
Název (PL)
Jakość wody — Oznaczanie benzenu i niektórych pochodnych — Część 1: Metoda analizy fazy nadpowierzchniowej z zastosowaniem chromatografii gazowej
Název (EN)
Water quality — Determination of benzene and some derivatives — Part 1: Head-space gas chromatographic method

Postup krok za krokem

  1. Příprava nádob

    Lahve a vialky nechte 1 h při 150 °C dnem vzhůru, poté chraňte před kontaminací a po vychladnutí uzavřete (kap. 4).

  2. Odběr vzorku

    Odebírejte do vialek pro analýzu headspace nebo do lahví ze skla chránícího před světlem, bez víření vody a bez styku s plasty; souběžně slepý pokus vzduchu a slepý pokus s činidly (kap. 6).

  3. Uchovávání

    Analýzu zahajte, je-li to možné, do 2 dnů; vzorky uchovávejte při 4 °C ve tmě (kap. 6).

  4. Vialka se vzorkem

    Převeďte podíl vzorku do vialky, v případě potřeby s uhličitanem draselným (kolem 7–8 g na 5 ml), zakrimpujte uzávěr a ověřte jeho těsnost (kap. 6).

  5. Rovnováha

    Vialky zahřívejte za podmínek zajišťujících statickou rovnováhu (nejméně 60 °C po dobu nejméně 1 h se ukázalo dostatečné), stejně pro vzorky i slepé pokusy (7.1).

  6. Chromatografie

    Zaveďte podíl plynné fáze do chromatografu; dělte na dvou kolonách různé polarity a měřte detektorem FID; kalibrační roztoky a slepé pokusy na začátku a na konci série (7.1, 7.2).

  7. Identifikace

    Porovnejte retenční časy s kalibračními roztoky (± 0,02 min); pík na obou kolonách znamená velmi pravděpodobnou přítomnost; v případě pochybností potvrďte GC-MS (poměr iontů ± 10 %) (7.4).

  8. Kalibrace

    Těsně před použitím připravte vodné kalibrační roztoky ze zásobního roztoku (např. 50 µl na 1000 ml vody — 878 µg/l benzenu) a kalibrujte celou metodu; kalibrační roztoky neřeďte (kap. 8).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Plynový chromatografse skleněnou vložkou v nástřiku a plamenovým ionizačním detektorem (FID); nejméně dvě kapilární kolony různé polarity, se silikonovou nebo methylsilikonovou fází s proměnným obsahem fenylu — příklady v příl. B (4.10, 4.11, 7.2)—
Dávkovač rovnovážné plynné fázeautomatický s termostatováním nebo vyhřívaná plynotěsná stříkačka o objemu 2,5 ml nebo 5 ml (4.8)—
Vialky a lahvekrimpovací vialky se septem potaženým PTFE nebo hliníkem; lahve ze skla chránícího před světlem, např. 250 ml; před použitím 1 h při 150 °C dnem vzhůru (kap. 4, 4.1, 4.7)—
Pomocné vybavenímagnetická míchačka s míchadly potaženými PTFE, vodní lázeň, skleněné pipety, odměrné baňky 100, 250 a 1000 ml, stříkačky 50 µl a 100 µl (4.2–4.6, 4.12)—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Benzen71-43-2standardní látka nejvyšší čistoty; hustota při 20 °C 0,878 g/ml (5.3, tab. 3)
Toluen108-88-3standardní látka; hustota při 20 °C 0,867 g/ml (5.3, tab. 3)
Ethylbenzen100-41-4standardní látka; hustota při 20 °C 0,867 g/ml (5.3, tab. 3)
Xyleny—o-xylen (CAS 95-47-6, 0,881 g/ml), m-xylen (CAS 108-38-3, 0,865 g/ml), p-xylen (CAS 106-42-3, 0,861 g/ml) — standardní látky (5.3, tab. 3)
Dimethylformamid68-12-2pomocné rozpouštědlo zásobního roztoku; náhradou aceton nebo methanol (5.4)
Uhličitan draselný bezvodý584-08-7vyhřívaný 2–3 dny při 200 °C, nebo jiná sůl — k vysolování (5.5)
Voda pro ředění a slepý pokus—s co nejnižším obsahem BTX; v případě potřeby probublávaná dusíkem při kolem 60 °C (5.1)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-ISO 11423-1:2002 — „Water quality — Determination of benzene and some derivatives — Part 1: Head-space gas chromatographic method“.

Jak tato metoda funguje?

Benzen, toluen, ethylbenzen a xyleny přecházejí ze zahřátého vzorku vody do plynné fáze nad ním v uzavřené vialce a po ustavení rovnováhy se podíl této fáze zavede do plynového chromatografu. Sloučeniny se dělí na dvou kapilárních kolonách různé polarity a stanovují plamenovým ionizačním detektorem (FID), a je-li identifikace nejistá — selektivnějším detektorem (MS nebo fotoionizačním).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Analyty: benzen, toluen, ethylbenzen, o-, m- a p-xylen (kap. 1, 5.3); Rozsah: nad 2 µg/l (kap. 1); Rovnováha: podmínky ověřuje laboratoř; jako dostatečné se ukázalo nejméně 60 °C po dobu nejméně 1 h (7.1); Detekce: FID na dvou kolonách různé polarity; MS nebo fotoionizační detektor k potvrzení (7.2, 7.4).

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 8 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Plynový chromatograf, Dávkovač rovnovážné plynné fáze, Vialky a lahve, Pomocné vybavení.

Kde se tato zkouška používá?

Voda a odpadní vody — homogenní vzorky, koncentrace BTX nad 2 µg/l (kap. 1); Voda určená k lidské spotřebě — benzen: parametrická hodnota 1,0 µg/l, mez stanovitelnosti metody ≤ 30 % této hodnoty (Dz.U. 2026 pol. 748, příl. č. 1 část B poř. č. 7, příl. č. 4 část B); Sycené vody — po neutralizaci volného oxidu uhličitého uhličitanem draselným (kap. 6); Vzorky znečištěné organickými látkami — mez stanovitelnosti může být vyšší; vysoké koncentrace po zředění (kap. 1).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Benzen — harmonizovaná klasifikace CLP: H225, H304, H315, H319, H340 (může vyvolat genetické poškození), H350 (může vyvolat rakovinu), H372; N,N-dimethylformamid — harmonizovaná klasifikace CLP: H312, H319, H332, H360D (může poškodit plod v těle matky); Methanol (náhrada dimethylformamidu) — harmonizovaná klasifikace CLP: H225, H301, H311, H331 (toxický při požití, při styku s kůží a při vdechování), H370 (způsobuje poškození orgánů).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-ISO 11423-1.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí