🔩 Zkoušení odlitků z feromagnetické litiny a oceli na odlitky magnetickou práškovou metodou — indikace SM, LM a AM, stupně závažnosti hodnocené v rámečku 105 mm × 148 mm; PN-EN 1369:2013-04 (EN 1369:2012)
Ve zkratce
Zkoušení odlitků z feromagnetické litiny a oceli na odlitky magnetickou práškovou metodou podle evropské slévárenské normy, která doplňuje obecné zásady této zkoušky (EN ISO 9934-1): indikace se podle poměru délky k šířce dělí na nelineární (SM), lineární (LM) a seřazené (AM) a výsledek se hodnotí v rámečku 105 mm × 148 mm vůči stupni závažnosti dohodnutému v objednávce. Zkouška se provádí podle normy PN-EN 1369:2013-04 (anglická a německá verze; zavádí EN 1369:2012 [IDT]); Druhy indikací (5.2): SM — nelineární, L < 3W; LM — lineární, L ≥ 3W; AM — seřazené: nejméně tři nelineární ve vzdálenostech < 2 mm nebo lineární ve vzdálenosti menší než délka nejdelší. Postup zahrnuje 7 kroků; oblasti použití: Odlitky z feromagnetické litiny a oceli na odlitky — zjišťování povrchových a podpovrchových nespojitostí, Přejímka odlitku vůči stupni závažnosti z objednávky (např. SM 2, LM 5/AM 5), stanovenému zvlášť pro každou zkoušenou oblast, Zkoušení v dohodnuté fázi výroby, na dohodnutých površích a dohodnutém procentu nebo počtu odlitků (kapitola 3).
Na první pohled
- Norma: PN-EN 1369:2013-04 (anglická a německá verze; zavádí EN 1369:2012 [IDT])
- Kategorie: Materiály a NDT
- Kroky postupu: 7
- Druhy indikací (5.2): SM — nelineární, L < 3W; LM — lineární, L ≥ 3W; AM — seřazené: nejméně tři nelineární ve vzdálenostech < 2 mm nebo lineární ve vzdálenosti menší než délka nejdelší
- Pole hodnocení (5.3, 6.1): rámeček 105 mm × 148 mm (formát A6) v nejméně příznivém místě
- Stupnice stupňů (6.2): od SM 001, LM 001, AM 001 (nejmenší indikace) po SM 5 a AM 7/LM 7 (největší); tabulka 1 (SM) a tabulka 2 (LM, AM) nezávislé
Přehled
STAV (stav k 16.11.2026). PN-EN 1369:2013-04 — anglická verze, zveřejnění 30-04-2013, 26 stran, KT 301 Slévárenství, „Zavádí: EN 1369:2012 [IDT]“, „Nahrazuje: PN-EN 1369:2002 – polská verze“; karta PKN bez poznámky o zrušení. Karta PN-EN 1369:2002 (polská verze, zaváděla EN 1369:1996) má datum zrušení 30-04-2013 a jako nástupkyni uvádí PN-EN 1369:2013-04 v anglické a německé verzi — platné vydání nemá polskou verzi. EN 1369:2012 (zveřejněna 17.10.2012) má v katalogu iTeh etapu 9093 — rozhodnutí o potvrzení po revizním připomínkovém řízení. Popis níže sleduje text EN 1369:2012 (náhled slovinského vydání SIST EN 1369:2013).
CO TATO NORMA POPISUJE. Předmět z karty PKN PN-EN 1369:2013-04 (stejný popis je na kartě německé verze a na kartě zrušené PN-EN 1369:2002), celý (v překladu): „Tato evropská norma se používá pro zkoušení odlitků z feromagnetické litiny a oceli na odlitky magnetickou práškovou metodou. Jsou uvedena kritéria přípustnosti pomocí stupňů závažnosti určených charakterem, plochou a rozměry vyskytujících se nespojitostí. Tato norma se používá pro všechny feromagnetické odlitky, bez ohledu na metodu odlévání. Odlitek z litiny nebo oceli na odlitky je feromagnetický, je-li pro magnetické pole o intenzitě 24 kA/m jeho magnetická indukce vyšší než 1 T (tesla). Používá se jen pro ty odlitky, které jsou určeny ke zkoušení, a pro takové procento odlitků, které podléhá zkoušení“ (na kartě bez tečky). POZOR NA ČÍSLO: text EN 1369:2012 uvádí v poznámce ke kapitole 1 pro tutéž definici intenzitu pole 2,4 kA/m, a ne 24 kA/m; odkud rozdíl v popisu na kartě pochází, jsme nezjistili. Obsah metody čteme ve zkušební ukázce EN 1369:2012 (slovinské vydání SIST EN 1369:2013, anglický text) od obálky po bod 6.3, s obsahem; nemáme tabulky 1–3, kapitoly 7–8 ani přílohy A–F.
PODLE TEXTU EN 1369:2012 (předmluva, úvod, kapitoly 1–4). Normu připravila CEN/TC 190 „Foundry technology“ (sekretariát DIN), pracovní skupina WG 11 „Surface inspection“; vydání nahradilo EN 1369:1996 a podstatné technické změny vyjmenovává příloha F, kterou nemáme. Norma doplňuje obecné zásady z EN ISO 9934-1 o požadavky na odlitky a zkouška je součástí posouzení jakosti odlitku dohodnutého mezi výrobcem a odběratelem při přijetí objednávky. Odkazy (2): EN ISO 9712 (kvalifikace personálu), EN ISO 3059 (podmínky pozorování), EN ISO 9934-1 (obecné zásady) a EN ISO 9934-2 (detekční prostředky). Podmínky (3): fázi výroby, ve které se odlitek zkouší, zkoušené povrchy a procento nebo počet odlitků se dohodnou při objednávce; citlivost závisí na zvolené metodě; objednávka stanoví nejméně metodu (druh detekčního prostředku) a to, zda má být odlitek po zkoušce odmagnetován (největší přípustné zbytkové pole), a pro každou zkoušenou oblast — druh nespojitosti a stupeň závažnosti, které mohou být pro různé oblasti různé. Referenční obrazy slouží jen jako pomůcka; ve sporu rozhodují tabulky. Provedení (4): postup podle EN ISO 9934-1, detekční prostředky podle EN ISO 9934-2; není-li dohodnuto jinak, magnetuje se postupně ve dvou kolmých směrech, aby každá nespojitost protínala tok alespoň v jednom z nich; při známém směru napětí stačí jeden směr; magnetický obraz nemusí odpovídat nespojitosti, protože se objevují nepravé indikace. Personál — kvalifikovaný podle EN ISO 9712 nebo rovnocenného certifikačního systému, není-li dohodnuto jinak. Povrch — čistý, bez rzi, písku, okují, zbytků formovací směsi a nátěrů forem, oleje a maziva; tryskání pískem nebo broky co nejlehčí, aby se nespojitosti neuzavřely; pro kontrast jej lze natřít; úprava podle tabulky 3 a k jejímu posouzení norma doporučuje vizuálně-hmatový etalon drsnosti místo přístroje (EN 1370). Pozorování pouhým okem nebo při zvětšení nejvýše 3×, za podmínek podle EN ISO 3059.
JAK SE KLASIFIKUJÍ INDIKACE (kapitoly 5–6). Nespojitosti typické pro odlitky uvádí příloha B (označení A, B, C, D, E, F, H a K). O druhu indikace rozhoduje poměr její délky L k šířce W: nelineární SM — L menší než 3W; lineární LM — L rovna 3W nebo větší; seřazené AM — nelineární indikace, jsou-li nejméně tři ve vzdálenostech menších než 2 mm, nebo lineární, je-li vzdálenost mezi dvěma indikacemi menší než délka nejdelší v řadě; taková řada se počítá jako jedna indikace o celkové délce od začátku první do konce poslední. Stupně závažnosti pro SM (tabulka 1) určují: nejmenší uvažovaná délka L1, v případě potřeby největší celková plocha indikací v rámečku 105 mm × 148 mm (formát A6) a největší délka L2; pro LM a AM (tabulka 2) — L1 a největší délka L2, jednotlivá nebo souhrnná. Tabulky jsou nezávislé; zápis v objednávce má tvar např. SM 2 nebo LM 5/AM 5. Hodnocení: rámeček 105 mm × 148 mm se klade do nejméně příznivého místa; pro SM se uvažují jen indikace delší než L1, připouštějí se nejvýše dvě indikace o největší délce z tabulky 1 a sčítá se plocha indikací (je-li povrch odlitku menší než rámeček — úměrně méně); pro LM a AM se součet délek indikací v rámečku porovná se „souhrnnou“ délkou z tabulky 2. SM 5 a AM 7/LM 7 jsou stupně největších indikací, SM 001, AM 001 a LM 001 — nejmenších. Odlitek vyhovuje normě, je-li zjištěný stupeň rovný nebo lepší než objednaný.
KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. Zaprvé — stupeň závažnosti patří do objednávky: norma nedává jedno kritérium pro všechny odlitky; odlitek vyhovuje, je-li zjištěný stupeň rovný nebo lepší než objednaný, proto výsledek bez objednaného stupně (např. SM 2, LM 5/AM 5) a bez uvedení oblasti odlitku neříká, zda je požadavek splněn. Zadruhé — vydání: stupně LM a AM z vydání 1996 (jeho tabulka 3) se přepočítávají na stupně vydání 2012 (tabulka 2) podle tabulky A.1 v příloze A; specifikace psaná podle starého vydání vyžaduje přepočet a zápis čísla normy bez roku neříká, o které vydání jde. Zatřetí — referenční obrazy z příloh C a D jsou jen pomůckou; ve sporu rozhodují tabulky. Začtvrté — směr magnetování: standardně dva kolmé; jeden směr je přípustný jen při známém směru napětí. Zapáté — příprava povrchu: příliš silné tryskání pískem nebo broky může nespojitosti uzavřít a odlitek pak vypadá jako bez indikací. Zašesté — číslo v definici feromagnetického odlitku: 2,4 kA/m v textu normy, 24 kA/m v popisu na kartě PKN.
CO ZDE NEUVÁDÍME. Nemáme tabulky 1–3 (hodnoty L1, L2 a ploch pro jednotlivé stupně, požadovaná úprava povrchu), kapitolu 7 (čištění po zkoušce a odmagnetování), kapitolu 8 (protokol) ani přílohy A–F (tabulka přepočtu stupňů, druhy nespojitostí, referenční obrazy, vzor protokolu, změny oproti vydání 1996). Parametry magnetování přečtený úsek neuvádí — odkazuje na EN ISO 9934-1, popsanou v samostatném záznamu této báze.
Princip metody
Odlitek z feromagnetické litiny nebo oceli na odlitky se zmagnetuje a nanese se detekční prostředek; povrchové a podpovrchové nespojitosti dávají magnetické práškové indikace. Postup a prostředky — podle EN ISO 9934-1 a EN ISO 9934-2; není-li dohodnuto jinak, magnetuje se postupně ve dvou kolmých směrech. Indikace se podle poměru délky L k šířce W dělí na nelineární (SM, L < 3W), lineární (LM, L ≥ 3W) a seřazené (AM), hodnotí se v rámečku 105 mm × 148 mm umístěném v nejméně příznivém místě a porovnávají se se stupněm závažnosti z objednávky (EN 1369:2012, kapitoly 4–6).
Použití
- Odlitky z feromagnetické litiny a oceli na odlitky — zjišťování povrchových a podpovrchových nespojitostí
- Přejímka odlitku vůči stupni závažnosti z objednávky (např. SM 2, LM 5/AM 5), stanovenému zvlášť pro každou zkoušenou oblast
- Zkoušení v dohodnuté fázi výroby, na dohodnutých površích a dohodnutém procentu nebo počtu odlitků (kapitola 3)
Klíčové parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Druhy indikací (5.2) | SM — nelineární, L < 3W; LM — lineární, L ≥ 3W; AM — seřazené: nejméně tři nelineární ve vzdálenostech < 2 mm nebo lineární ve vzdálenosti menší než délka nejdelší |
| Pole hodnocení (5.3, 6.1) | rámeček 105 mm × 148 mm (formát A6) v nejméně příznivém místě |
| Stupnice stupňů (6.2) | od SM 001, LM 001, AM 001 (nejmenší indikace) po SM 5 a AM 7/LM 7 (největší); tabulka 1 (SM) a tabulka 2 (LM, AM) nezávislé |
| Kritérium (6.3) | odlitek vyhovuje, je-li zjištěný stupeň závažnosti rovný nebo lepší než objednaný |
| Pozorování (4.4) | pouhým okem nebo při zvětšení nejvýše 3×; podmínky podle EN ISO 3059 |
| Feromagnetický odlitek (poznámka ke kapitole 1) | indukce větší než 1 T při intenzitě pole 2,4 kA/m (text EN 1369:2012; popis na kartě PKN uvádí 24 kA/m) |
Norma
- Označení normy
- PN-EN 1369:2013-04 (anglická a německá verze; zavádí EN 1369:2012 [IDT])
- Název (PL)
- Odlewnictwo — Badania magnetyczno-proszkowe
- Název (EN)
- Founding — Magnetic particle testing
Postup krok za krokem
-
Dohody v objednávce
Dohodnout fázi výroby, zkoušené povrchy a procento nebo počet odlitků; v objednávce uvést nejméně druh detekčního prostředku, požadavek odmagnetování (největší zbytkové pole) a pro každou oblast — druh nespojitosti a stupeň závažnosti (kapitola 3).
-
Personál
Zkoušku provádí personál kvalifikovaný podle EN ISO 9712 nebo rovnocenného certifikačního systému, není-li dohodnuto jinak (4.2).
-
Příprava povrchu
Očistit od rzi, písku, okují, zbytků formovací směsi a nátěrů forem, oleje a maziva; tryskat pískem nebo broky co nejlehčeji, aby se nespojitosti neuzavřely; v případě potřeby natřít pro kontrast; úprava podle tabulky 3 (4.3).
-
Magnetování a pozorování
Postup podle EN ISO 9934-1, prostředky podle EN ISO 9934-2; magnetovat postupně ve dvou kolmých směrech (jeden směr jen při známém směru napětí); pozorovat pouhým okem nebo při zvětšení nejvýše 3×, za podmínek podle EN ISO 3059 (4.1, 4.4).
-
Klasifikace indikací
Změřit délku L a šířku W indikací a zařadit je do SM, LM nebo AM (5.2); rámeček 105 mm × 148 mm položit do nejméně příznivého místa; pro SM sčítat plochu indikací delších než L1, pro LM a AM — jejich délky, a porovnat s tabulkami 1 a 2 (6.1); hodnoty tabulek NEUVÁDÍME.
-
Hodnocení
Odlitek vyhovuje, je-li zjištěný stupeň závažnosti rovný nebo lepší než objednaný; referenční obrazy jen jako pomůcka — ve sporu rozhodují tabulky (3, 6.3).
-
Po zkoušce
Čištění, odmagnetování (kapitola 7) a protokol (kapitola 8) — tyto kapitoly nemáme, jejich obsah NEUVÁDÍME.
Potřebné vybavení a přístroje
| Vybavení | Příklad | Orientační cena |
|---|---|---|
| Magnetovací vybavení | Postup podle EN ISO 9934-1 (EN 1369:2012, 4.1); parametry magnetování v přečtené části normy nejsou — NEUVÁDÍME | — |
| Rámeček 105 mm × 148 mm | Pole hodnocení indikací ve formátu A6, kladené do nejméně příznivého místa (5.3, 6.1) | — |
| Zvětšovací pomůcka | Zvětšení nejvýše 3×; podmínky pozorování podle EN ISO 3059 (4.4) — hodnoty NEUVÁDÍME | — |
| Vizuálně-hmatový etalon drsnosti | Doporučený k posouzení úpravy povrchu místo přístroje (4.3, EN 1370); požadovanou úpravu (tabulka 3) NEUVÁDÍME | — |
Činidla, živné půdy a spotřební materiál
| Činidlo | CAS | Podrobnosti |
|---|---|---|
| Detekční prostředky | — | Podle EN ISO 9934-2 (EN 1369:2012, 4.1); druh prostředku uvádí objednávka (kapitola 3). Druhy a složení NEUVÁDÍME |
| Kontrastní nátěr | — | Povrch lze před zkouškou natřít pro kontrast (4.3, s odkazem na EN ISO 9934-1); druh barvy NEUVÁDÍME |
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)
- Bezpečnostní požadavky na magnetovací zařízení, detekční prostředky a osvětlení jsou v odkazovaných normách (EN ISO 9934-1, EN ISO 9934-2, EN ISO 3059); zde je necitujeme
Časté dotazy
Která norma tuto zkoušku popisuje?
Zkouška se provádí podle normy PN-EN 1369:2013-04 (anglická a německá verze; zavádí EN 1369:2012 [IDT]) — „Founding — Magnetic particle testing“.
Jak tato metoda funguje?
Odlitek z feromagnetické litiny nebo oceli na odlitky se zmagnetuje a nanese se detekční prostředek; povrchové a podpovrchové nespojitosti dávají magnetické práškové indikace. Postup a prostředky — podle EN ISO 9934-1 a EN ISO 9934-2; není-li dohodnuto jinak, magnetuje se postupně ve dvou kolmých směrech.
Jaký je rozsah měření a přesnost?
Druhy indikací (5.2): SM — nelineární, L < 3W; LM — lineární, L ≥ 3W; AM — seřazené: nejméně tři nelineární ve vzdálenostech < 2 mm nebo lineární ve vzdálenosti menší než délka nejdelší; Pole hodnocení (5.3, 6.1): rámeček 105 mm × 148 mm (formát A6) v nejméně příznivém místě; Stupnice stupňů (6.2): od SM 001, LM 001, AM 001 (nejmenší indikace) po SM 5 a AM 7/LM 7 (největší); tabulka 1 (SM) a tabulka 2 (LM, AM) nezávislé; Kritérium (6.3): odlitek vyhovuje, je-li zjištěný stupeň závažnosti rovný nebo lepší než objednaný.
Jak dlouho zkouška trvá?
Postup zahrnuje 7 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.
Jaké vybavení je potřeba?
Magnetovací vybavení, Rámeček 105 mm × 148 mm, Zvětšovací pomůcka, Vizuálně-hmatový etalon drsnosti.
Kde se tato zkouška používá?
Odlitky z feromagnetické litiny a oceli na odlitky — zjišťování povrchových a podpovrchových nespojitostí; Přejímka odlitku vůči stupni závažnosti z objednávky (např. SM 2, LM 5/AM 5), stanovenému zvlášť pro každou zkoušenou oblast; Zkoušení v dohodnuté fázi výroby, na dohodnutých površích a dohodnutém procentu nebo počtu odlitků (kapitola 3).
Jaká bezpečnostní opatření platí?
Bezpečnostní požadavky na magnetovací zařízení, detekční prostředky a osvětlení jsou v odkazovaných normách (EN ISO 9934-1, EN ISO 9934-2, EN ISO 3059); zde je necitujeme.
Která laboratoř může tuto zkoušku provést?
Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 1369:.