🔬 Celkový dusík ve vodě

Fyzikální chemie PN-EN ISO 11905-1

Ve zkratce

Stanovení dusíku ve vodě po oxidační mineralizaci peroxodisíranem v uzavřené nádobě, v níž amoniak, dusitany a organické dusíkaté sloučeniny přecházejí na dusičnany. Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 11905-1:2001; Rozsah: do 5 mg/l N při podílu 50 ml; vyšší koncentrace s menším podílem (kap. 3). Postup zahrnuje 7 kroků; oblasti použití: Přírodní sladké vody, mořská voda, pitná voda, povrchové vody a vyčištěné odpadní vody (kap. 1), Splaškové a průmyslové odpadní vody, nepřekračuje-li organická hmota ve zkušebním podílu 40 mg/l C (TOC) nebo 120 mg/l O₂ (CHSK) (kap. 1), Komunální odpadní vody — celkový dusík jako roční průměr s přípustnou hodnotou 10–30 mg/l nebo snížením 70–80 % (Dz.U. 2019 pol. 1311, příl. č. 2).

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 11905-1:2001
  • Kategorie: Fyzikální chemie
  • Kroky postupu: 7
  • Rozsah: do 5 mg/l N při podílu 50 ml; vyšší koncentrace s menším podílem (kap. 3)
  • Spodní mez detekce: obvykle 0,02 mg/l N — závisí na metodě stanovení dusičnanů (kap. 3)
  • Vlnová délka: 540 nm; spektrometr analyzátoru měřící v rozsahu 520–550 nm (kap. 5, bod 7.4)

Přehled

STAV (k 29.10.2026). PN-EN ISO 11905-1:2001 — polská verze, zveřejněná 27.12.2001, zavádí EN ISO 11905-1:1998 [IDT] a ISO 11905-1:1997 [IDT]. Norma je platná — bez poznámky o zrušení. ISO 11905-1:1997 (první vydání) má v katalogu stav platné normy; část 2 této řady se týká stanovení vázaného dusíku po spálení na oxid dusičitý s chemiluminiscenční detekcí.

ROZSAH (kap. 1). Dusík přítomný ve vodě ve formě volného amoniaku, amonného iontu, dusitanů, dusičnanů a organických dusíkatých sloučenin, které za popsaných podmínek oxidace přecházejí na dusičnany. Rozpuštěný plynný dusík metoda nestanoví. Používá se pro přírodní sladké vody, mořskou vodu, pitnou vodu, povrchové vody a vyčištěné odpadní vody a také pro splaškové a průmyslové odpadní vody, lze-li obsah organické hmoty ve zkušebním podílu udržet pod 40 mg/l jako uhlík (TOC) nebo 120 mg/l jako kyslík (CHSK).

ROZSAH STANOVENÍ (kap. 3–4). Při největším zkušebním podílu (50 ml) se stanoví do 5 mg/l N; vyšší koncentrace — s menším podílem. Spodní mez detekce činí obvykle 0,02 mg/l N a ta i citlivost závisí na metodě, kterou se měří dusičnany vzniklé po oxidaci.

RUŠIVÉ VLIVY (kap. 4). Rozpuštěná a suspendovaná organická hmota spotřebovává oxidační činidlo — přesahuje-li CHSK vzorku 120 mg/l O₂ nebo TOC 40 mg/l C, vzorek se ředí. Ne všechny organické dusíkaté sloučeniny přecházejí kvantitativně na dusičnany: nízkou výtěžnost dávají sloučeniny s dvojnou a trojnou vazbou dusíku a se skupinou >C=NH a sloučeniny s volnou aminoskupinou — neúplnou, ale ne nižší než 87 %. Na skutečných vzorcích s velkým množstvím organické hmoty se výsledky významně neliší od výsledků instrumentálních metod s oxidací nebo redukcí při vysoké teplotě.

REFERENČNÍ METODA (úvod normy, karta PKN). Referenční metodou je kontinuální průtoková analýza s předchozí redukcí dusičnanů na dusitany na poměděném kadmiu. Příloha C uvádí příklady jiných technik stanovení dusičnanů v roztoku po mineralizaci; lze je použít, je-li jejich preciznost (stanovená podle ISO 5725-2 a porovnaná podle ISO 2854) nejméně taková jako v údajích o preciznosti z přílohy A. Všechny koncentrace se vyjadřují v miligramech dusíku na litr (mg/l N).

PŘEDPISY. Komunální odpadní vody: celkový dusík je součet Kjeldahlova, dusitanového a dusičnanového dusíku, hodnocený jako roční průměr: 10 mg/l (EO od 100 000) a 15 mg/l (EO 15 000–99 999) nebo nejméně 70–80 % snížení; 15 mg/l (EO 2000–14 999) a 30 mg/l (EO pod 2000) platí jen při vypouštění do jezer a jejich přítoků a přímo do umělých nádrží na tekoucích vodách a pro EO 10 000–14 999 při vypouštění do jiných vod — snížení 70–80 % (Dz.U. 2019 pol. 1311, příl. č. 2 poř. č. 4 s vysvětlivkami 4–5); průmyslové odpadní vody — 30 mg/l (příl. č. 4 poř. č. 11). Mezi referenčními metodikami tohoto nařízení (příl. č. 12) nemá celkový dusík samostatnou položku — jsou tam Kjeldahlův, dusičnanový a dusitanový dusík. V monitoringu povrchových a podzemních vod je PN-EN ISO 11905-1 metodikou průtokové analýzy celkového dusíku (ukazatel 3.5.5) a Kjeldahlova dusíku (ukazatel 3.5.2) (Dz.U. 2021 pol. 1576, příl. č. 8). Pro vodu určenou k lidské spotřebě předpis neuvádí hodnotu celkového dusíku, jen dusičnanů (50 mg/l) a dusitanů (0,50 mg/l) (Dz.U. 2026 pol. 748, příl. č. 1 část B).

CO ZDE NEUVÁDÍME. Veřejně dostupný text normy končí bodem 9.1 (zkušební podíl). Slepý pokus (bod 9.2), mytí nádob (bod 9.3), průběh mineralizace — objem oxidačního roztoku a doba v autoklávu (bod 9.4), ověření výtěžnosti organického dusíku (bod 9.5), spuštění a nastavení analyzátoru (bod 9.6–9.7), kalibrace a stanovení (bod 9.8–9.9), výpočty a údaje o preciznosti (kap. 10, příloha A), údaje o výtěžnosti dusíkatých sloučenin (příloha B) a alternativní techniky (příloha C) jsou mimo něj — známe jen jejich názvy z obsahu, proto neuvádíme objemy, časy ani počet standardů.

Princip metody

Amoniak, dusitany a mnohé organické dusíkaté sloučeniny ve vzorku se oxidují na dusičnany peroxodisíranem v pufrovaném alkalickém systému, zahřátím k varu za zvýšeného tlaku v uzavřené nádobě. Mineralizát se vede spirálou s poměděným kadmiem, kde se dusičnany redukují na dusitany. Dusitany reagují se 4-aminobenzensulfonamidem a dihydrochloridem N-(1-naftyl)-1,2-diaminoethanu za vzniku růžového zbarvení, které se měří fotometricky při 540 nm (kap. 5).

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Rozsahdo 5 mg/l N při podílu 50 ml; vyšší koncentrace s menším podílem (kap. 3)
Spodní mez detekceobvykle 0,02 mg/l N — závisí na metodě stanovení dusičnanů (kap. 3)
Vlnová délka540 nm; spektrometr analyzátoru měřící v rozsahu 520–550 nm (kap. 5, bod 7.4)
Limit organické hmoty v podílunejvýše 2 mg C (TOC) nebo 6 mg O₂ (CHSK); vzorky s CHSK > 120 mg/l nebo TOC > 40 mg/l — zředit (kap. 4, bod 9.1)
Výtěžnostsloučeniny s volnou aminoskupinou — nejméně 87 %; nízká u násobných vazeb dusíku a skupiny >C=NH (kap. 4)
Uchovávání vzorků2–5 °C do 48 h; po okyselení kyselinou sírovou na pH 2 — do 8 dnů (kap. 8)

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 11905-1:2001
Název (PL)
Jakość wody — Oznaczanie azotu — Część 1: Metoda mineralizacji nadtlenodwusiarczanem
Název (EN)
Water quality — Determination of nitrogen — Part 1: Method using oxidative digestion with peroxodisulfate

Postup krok za krokem

  1. Odběr a uchování vzorků

    Lahve plastové nebo skleněné. Analyzovat co nejdříve nebo uchovávat při 2–5 °C do 48 h; okyselení kyselinou sírovou na pH 2 (s ochranou před pohlcováním amoniaku ze vzduchu) umožňuje uchovávat vzorek do 8 dnů (kap. 8).

  2. Volba zkušebního podílu

    Největší podíl — 50 ml — slouží pro koncentrace do 5 mg/l N; při vyšších koncentracích menší podíl. Podíl nesmí obsahovat více než 2 mg organického uhlíku (TOC) ani mít CHSK přes 6 mg O₂ (bod 9.1).

  3. Příprava podílu

    Laboratorní vzorek důkladně promíchat, nehomogenní homogenizovat homogenizátorem. U silně kyselých vzorků (pH < 2) po přidání oxidačního roztoku opatrně upravit pH na 9,7 roztokem hydroxidu sodného (bod 9.1).

  4. Oxidační mineralizace

    Podíl s oxidačním roztokem (peroxodisíran draselný, kyselina boritá, hydroxid sodný) se zahřívá k varu za zvýšeného tlaku v uzavřené nádobě — v autoklávu pracujícím při 120 °C, v nádobách odolných do 200 kPa (kap. 5, bod 7.2–7.3). Objemy a dobu mineralizace uvádí bod 9.4 — mimo dostupný text normy.

  5. Redukce a barevná reakce

    V průtokovém analyzátoru protéká mineralizát kolonou s poměděným kadmiem (dusičnany → dusitany) a poté se mísí s barvicím činidlem — vzniká růžové azobarvivo (kap. 5, bod 7.4–7.5).

  6. Měření

    Absorbance se měří v průtokové kyvetě při 540 nm (kap. 5). Kalibrace, stanovení a výpočet výsledku — bod 9.8–10.1, mimo dostupný text normy.

  7. Slepý pokus a kontrola výtěžnosti

    Nejméně jeden slepý pokus s vodou místo podílu vzorku (bod 6.8); výtěžnost organického dusíku se ověřuje roztokem glycinu o koncentraci zvolené podle očekávaného rozsahu (bod 6.7, 9.5).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Homogenizátork homogenizaci nehomogenních vzorků před odběrem podílu (bod 7.1, 9.1)—
Mineralizační nádobylahve z PTFE nebo jiného vhodného materiálu, se šroubovacím uzávěrem, jmenovitý objem 100–125 ml, odolné tlaku do 200 kPa (bod 7.2)—
Autoklávna tlak do 200 kPa a provoz při 120 °C (bod 7.3)—
Kontinuální průtokový analyzátorpodavač vzorků, vícekanálové peristaltické čerpadlo, analytický modul s hadičkami čerpadla, směšovacími spirálami, redukční kolonou a dialyzátorem, spektrometr s průtokovou kyvetou pro měření v rozsahu 520–550 nm, zapisovač (bod 7.4)—
Redukční kolonatrubička skleněná nebo plastová o vnitřním průměru jako spirály; objem granulí poměděného kadmia (ml) co nejvíce rovný celkovému průtoku kapaliny kolonou (ml/min) (bod 7.5)—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Voda—jakosti 3 podle ISO 3696; činidla uznávané analytické čistoty (kap. 6)
Kyselina sírová, c(H₂SO₄) ≈ 4 mol/l7664-93-9(110 ± 0,5) ml koncentrované kyseliny (ρ = 1,84 g/ml) opatrně vmíchat do cca 350 ml vody, ochladit, zředit na (500 ± 10) ml; stálá neomezeně (bod 6.1)
Roztok hydroxidu sodného, c(NaOH) ≈ 0,375 mol/l1310-73-2(15,0 ± 0,5) g NaOH v cca 900 ml vody, po ochlazení na (1000 ± 10) ml; v polyethylenové nádobě, stálý nejméně 6 měsíců (bod 6.2)
Oxidační roztok7727-21-1(5,0 ± 0,1) g peroxodisíranu draselného (K₂S₂O₈, obsahujícího nejvýše 0,001 % (m/m) dusíku) a (3,00 ± 0,05) g kyseliny borité (H₃BO₃) ve (100 ± 5) ml roztoku NaOH (bod 6.2); v polyethylenu, ve tmě, při laboratorní teplotě, stálý až týden (bod 6.3)
Kyselina chlorovodíková, c(HCl) ≈ 5 mol/l a ≈ 0,1 mol/l7647-01-0(450 ± 10) ml nebo (10,0 ± 0,5) ml koncentrované kyseliny (ρ = 1,18 g/ml) přidávat do vody a doplnit na (1000 ± 10) ml (bod 6.4–6.5)
Roztoky glycinu, 200 mg/l a 2 mg/l N56-40-6(1,072 ± 0,001) g glycinu na 1 l (v chladničce 0–5 °C stálý nejméně měsíc); z něj 10 ml na 1 l, čerstvý pro každou sérii — k ověření výtěžnosti organického dusíku (bod 6.6–6.7)
Poměděné granule kadmia7440-43-9(10 ± 0,1) g granulí kadmia (250–425 µm) promýt 50 ml kyseliny chlorovodíkové 5 mol/l, vypláchnout vodou, zpracovat roztokem síranu měďnatého (20 g CuSO₄·5H₂O v 1 l) do objevení hnědé koloidní sraženiny, vypláchnout vodou nejméně 10krát; uchovávat pod vodou bez přístupu vzduchu (bod 6.9–6.10)
Pufrační roztok12125-02-9(85,0 ± 0,5) g chloridu amonného a (1,0 ± 0,1) g smáčedla (neiontový tenzid) v 1000 ml vody; stálý nejméně měsíc (bod 6.11, 6.13)
Barvicí činidlo63-74-1(40 ± 0,5) g 4-aminobenzensulfonamidu ve směsi 100 ml kyseliny orthofosforečné (ρ = 1,71 g/ml) a cca 500 ml vody, s přídavkem (2,00 ± 0,2) g dihydrochloridu N-(1-naftyl)-1,2-diaminoethanu (CAS 1465-25-4), na 1000 ml; v lahvi z tmavého skla při 2–5 °C stálé měsíc (bod 6.12)
Roztoky dusičnanů, 1000 mg/l a 100 mg/l N7757-79-1(7,215 ± 0,001) g dusičnanu draselného (sušeného při 105 °C nejméně 2 h) na 1 l — stálý dva měsíce; zředění 50 ml na 500 ml — stálý měsíc (bod 6.14–6.15)
Roztoky dusitanů, 100 mg/l a 4 mg/l N7632-00-0(0,492 ± 0,002) g dusitanu sodného (sušeného při 105 °C nejméně 2 h) na 1000 ml, v lahvi z tmavého skla při 2–5 °C stálý nejméně měsíc; 2 ml na 50 ml — připravovat průběžně (bod 6.16–6.17)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 11905-1:2001 — „Water quality — Determination of nitrogen — Part 1: Method using oxidative digestion with peroxodisulfate“.

Jak tato metoda funguje?

Amoniak, dusitany a mnohé organické dusíkaté sloučeniny ve vzorku se oxidují na dusičnany peroxodisíranem v pufrovaném alkalickém systému, zahřátím k varu za zvýšeného tlaku v uzavřené nádobě. Mineralizát se vede spirálou s poměděným kadmiem, kde se dusičnany redukují na dusitany.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Rozsah: do 5 mg/l N při podílu 50 ml; vyšší koncentrace s menším podílem (kap. 3); Spodní mez detekce: obvykle 0,02 mg/l N — závisí na metodě stanovení dusičnanů (kap. 3); Vlnová délka: 540 nm; spektrometr analyzátoru měřící v rozsahu 520–550 nm (kap. 5, bod 7.4); Limit organické hmoty v podílu: nejvýše 2 mg C (TOC) nebo 6 mg O₂ (CHSK); vzorky s CHSK > 120 mg/l nebo TOC > 40 mg/l — zředit (kap. 4, bod 9.1).

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 7 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Homogenizátor, Mineralizační nádoby, Autokláv, Kontinuální průtokový analyzátor, Redukční kolona.

Kde se tato zkouška používá?

Přírodní sladké vody, mořská voda, pitná voda, povrchové vody a vyčištěné odpadní vody (kap. 1); Splaškové a průmyslové odpadní vody, nepřekračuje-li organická hmota ve zkušebním podílu 40 mg/l C (TOC) nebo 120 mg/l O₂ (CHSK) (kap. 1); Komunální odpadní vody — celkový dusík jako roční průměr s přípustnou hodnotou 10–30 mg/l nebo snížením 70–80 % (Dz.U. 2019 pol. 1311, příl. č. 2); Monitoring povrchových a podzemních vod — metodika průtokové analýzy celkového dusíku (Dz.U. 2021 pol. 1576, příl. č. 8, ukazatel 3.5.5).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Kyselina sírová a kyselina chlorovodíková mohou způsobit vážné poleptání — při přípravě a použití nosit rukavice a ochranu očí (bod 6.1, 6.4–6.5); Roztok hydroxidu sodného a oxidační roztok jsou žíravé — rukavice a ochrana očí (bod 6.2–6.3); Kadmium je toxické při vdechování, styku s kůží a požití (bod 6.10); Dihydrochlorid N-(1-naftyl)-1,2-diaminoethanu je toxický při vdechování, styku s kůží a požití (bod 6.12).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 11905-1.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí