🌿 Kjeldahlův dusík v čistírenských kalech, upravených bioodpadech a půdě — podíl 0,2–1 g suchého vzorku (nebo vlhký či kapalný vzorek s odpovídající sušinou), 10 ml kyseliny sírové a 2,5 g katalyzátoru K2SO4:CuSO4:TiO2 10:1:1, mineralizace v bloku do 400 °C, destilace amoniaku po přidání NaOH do kyseliny borité a titrace kyselinou sírovou nebo chlorovodíkovou; dusičnany a dusitany do výsledku nevstupují, LOD obvykle 0,03 % N, LOQ 0,1 % N, PN-EN 16169

Životní prostředí PN-EN 16169

Ve zkratce

Kjeldahlův dusík v čistírenských kalech, upravených bioodpadech a půdě se stanovuje klasicky: podíl (obvykle 0,2–1 g suchého vzorku) se mineralizuje kyselinou sírovou se síranem draselným a katalyzátorem (síran měďnatý a oxid titaničitý) v topném bloku, jehož teplota nesmí překročit 400 °C; vzniklý síran amonný se po přidání hydroxidu sodného oddestiluje jako amoniak do kyseliny borité a titruje kyselinou. Zkouška se provádí podle normy PN-EN 16169:2012; STAV (stav karty k 03.10.2026): PN-EN 16169:2012 (anglická verze) platná; EN 16169:2012 — etapa 90.93 „Decision to confirm“ (iTeh, 03.10.2026). Postup zahrnuje 5 kroků; oblasti použití: Čistírenské kaly, upravené bioodpady (kompost) a půda — Kjeldahlův dusík (1, tabulka 1), Bez dusičnanů a dusitanů; dusík z vazeb N–N a N–O a z části heterocyklů zachycen jen zčásti (1, 5), Čistírenské kaly, odpady s kódem 19 08 05, půda, zeminy a také hnojiva a prostředky na podporu pěstování rostlin — titrační metoda v rozsazích akreditace 4 laboratoří v PCA.

Na první pohled

  • Norma: PN-EN 16169:2012
  • Kategorie: Životní prostředí
  • Kroky postupu: 5
  • STAV (stav karty k 03.10.2026): PN-EN 16169:2012 (anglická verze) platná; EN 16169:2012 — etapa 90.93 „Decision to confirm“ (iTeh, 03.10.2026)
  • Meze (1): LOD obvykle 0,03 % N, LOQ 0,1 % N (titrace kyselinou sírovou 0,25 mol/l)
  • Podíl (9.2): cca 0,2–1 g suchého vzorku nebo nevysušený vzorek s odpovídající sušinou, s přesností 0,1 %; větší — podle obsahu dusíku

Přehled

CO TATO NORMA POPISUJE. Předmět z katalogové karty PKN PN-EN 16169:2012 (anglická verze): „Je stanovena metoda stanovení dusíku Kjeldahlovou metodou podle Kjeldahlova postupu v čistírenských kalech, upravených bioodpadech a půdách. Metoda nezahrnuje dusičnany a dusitany. Sloučeniny dusíku s vazbami N-N, N-O a některé heterocyklické sloučeniny (pyridiny) se stanovují jen zčásti. POZNÁMKA Typická LOQ je 0,1 % N; typická LOD je 0,03 % N (při použití 0,25 N kyseliny sírové k titraci)“. Text normy čteme v ukázce iTeh dokumentu SIST EN 16169:2013 (text EN 16169:2012, anglický): od titulní strany přes obsah, předmluvu, úvod, kapitoly 1–8 po začátek mineralizace v bodě 9.2 (přidání katalyzátoru) včetně. Mimo ukázku zůstává další část bodu 9.2 (program ohřevu), body 9.3–9.5 (titrace, ověření funkce, slepý pokus), kapitoly 10–13 (výpočty, vyjádření výsledků, preciznost, protokol) a příloha A.

PODLE TEXTU EN 16169:2012 (úvod, kapitoly 1–8, začátek 9.2). Normu připravila CEN/TC 400 „Horizontální normy pro kaly, bioodpady a půdu“ (sekretariát DIN) na základě mandátu Evropské komise M/330; CEN ji schválila 24.05.2012. Validace (tabulka 1): komunální kal, čerstvý kompost a kompost, půda s přídavkem kalu a zemědělská půda. Předmět (1): Kjeldahlův dusík podle Kjeldahlova postupu v čistírenských kalech, upravených bioodpadech a půdě; dusičnany a dusitany nevstupují; sloučeniny s dusíkem ve vazbách N–N a N–O a některé heterocykly (pyridiny) se stanovují jen zčásti; mez detekce obvykle 0,03 % dusíku, mez stanovitelnosti 0,1 % dusíku (při titraci kyselinou sírovou 0,25 mol/l). Odkazy (2): EN 15934 (sušina), EN 16179 (příprava vzorků), EN ISO 3696, EN ISO 5667-15 (uchovávání kalů), ISO 18512 (uchovávání půdy). Definice (3.1, podle EN 13342:2000): dusík pocházející z volného amoniaku, anorganických amonných sloučenin a těch organických sloučenin dusíku, které popsaná mineralizace (katalytická, kyselinou sírovou) převede na síran amonný. Princip (4): vysušený a homogenizovaný, vlhký nebo kapalný materiál se mineralizuje v Kjeldahlově zkumavce kyselinou sírovou; teplotu zvyšuje přídavek síranu draselného, katalyzátorem je např. směs oxidu titaničitého a síranu měďnatého; po přidání hydroxidu sodného se amoniak oddestiluje, zkondenzuje a jímá v roztoku kyseliny borité (nebo zředěné kyseliny sírové), načež se titruje kyselinou sírovou nebo chlorovodíkovou. Zdroje chyb (5): dusík z vazeb N–N a N–O (např. azosloučeniny, nitro- a nitrososloučeniny, hydraziny, hydrazony, oximy, pyrazolony, isoxazoly, diaziny a triaziny) se nezachytí celý; anorganická frakce (dusičnany a dusitany) se nestanovuje; kontaminace aparatury — proplach po každé sérii a slepá stanovení; množství kyseliny sírové závisí na složení vzorku (tabulka 2: spotřeba kyseliny 36 mol/l v ml na gram — organický uhlík půdy 10,0, organická hmota půdy 5,8, Al2O3 1,63, Fe2O3 1,04, jíl 0,60, CaCO3 0,55, prach 0,33, písek 0, kyselina salicylová 6,76, Na2S2O3 0,58, redukované železo 1,50); u vzorků bohatých na organickou hmotu poměr vzorku ke kyselině nejméně 1:10 (hmotnost k objemu); teplota bloku nejvýše 400 °C, aby se analyt neztrácel. Činidla (6): voda jakosti 2 podle EN ISO 3696; kyselina sírová ρ = 1,84 g/ml; katalytická směs — 200 g K2SO4, 20 g CuSO4·5H2O a 20 g TiO2 ve formě anatasu, rozetřené a promíchané (10:1:1), k dostání i komerčně; hydroxid sodný 10 mol/l; roztok kyseliny borité 20 g/l; směsný indikátor — 0,1 g bromkresolové zeleně a 0,02 g methylčerveně ve 100 ml ethanolu; kyselina sírová nebo chlorovodíková c(H+) = 0,01–0,50 mol/l. Přístroje (7): Kjeldahlovy baňky nebo zkumavky, blok k mineralizaci kyselinou sírovou při teplotě blízké 400 °C, destilační přístroj např. Parnasův–Wagnerův nebo jiný s vyvíječem páry. Vzorky (8): půda se uchovává podle ISO 18512, kaly podle EN ISO 5667-15, bioodpady — jako půda; příprava podle EN 16179; výsledky se vztahují k sušině, proto se u vlhkých a kapalných vzorků sušina stanoví na samostatném podílu podle EN 15934. Mineralizace (9.2, začátek): podíl cca 0,2–1 g suchého vzorku nebo nevysušeného vzorku s odpovídající sušinou, vážený s přesností 0,1 %; větší podíly jsou možné — hmotnost se volí podle obsahu dusíku; pro semimikro a makro verzi — baňky nebo zkumavky vhodného objemu; 10 ml kyseliny sírové (poznámka 1: množství lze přizpůsobit velikosti nádoby); promíchat do úplného smočení vzorku, nechat vychladnout, přidat 2,5 g katalytické směsi.

STAV (stav karty k 03.10.2026). Karta PN-EN 16169:2012 (anglická verze, zveřejnění 22-10-2012, 12 stran, cenová skupina F) nemá záhlaví „Zrušena“: Sektor zdraví, životního prostředí a medicíny, KT 121 Jakost vod — chemické zkoušky — anorganické látky, ICS 13.030.01 a 13.080.10, „Zavádí: EN 16169:2012 [IDT]“; karta nemá pole „Nahrazuje“ ani „Nahrazena“. Polská jazyková verze ve vyhledávači PKN (heslo „PN-EN 16169“, 03.10.2026) není. V katalogu iTeh (odečet 03.10.2026) má EN 16169:2012 stav „Published“, etapu 90.93 „Decision to confirm“ (přezkoumání od 11.07.2024, ukončené 30.09.2026), výbor CEN/TC 444 a vazbu na směrnici 86/278/EHS (ochrana životního prostředí, zejména půdy, při používání čistírenských kalů v zemědělství). Kjeldahlův dusík v samotných čistírenských kalech popisuje také starší norma PN-EN 13342 (samostatný záznam „Kjeldahlův dusík v kalech z čistíren odpadních vod — mineralizace kyselinou sírovou s katalyzátorem, destilace a stanovení amoniaku“), z níž pochází definice 3.1.

KOLIK LABORATOŘÍ A V JAKÉ PODOBĚ (kopie databáze rozsahů akreditace, data do 17.09.2026, odečet 03.10.2026). Číslo 16169 stojí v 5 záznamech u 4 laboratoří: AB 415, AB 447, AB 1095, AB 1768. V aktuálních dokumentech PCA (odečet 03.10.2026, vydání od 27.11.2025 do 16.07.2026) stojí číslo v 5 položkách týchž 4 laboratoří (AB 1095 — 2, ostatní po 1). Zápis všude „PN-EN 16169:2012“ a vždy jako jediný referenční dokument v položce; u AB 1095 s označením pracoviště „M“. Žádná z těchto položek není pozastavena. Záložka „Laboratoře“ („PN-EN 16169“) ukazuje stejné 4 laboratoře — ověřeno dotazem záložky na produkčním serveru labcoda.pl 03.10.2026.

CO LABORATOŘE ZKOUŠEJÍ (položky v PCA). Všude titrační metoda. AB 415 — čistírenské kaly, „Součet obsahu amoniakálního a aminového dusíku (Kjeldahlův dusík)“ (0,50–10,0) %; táž laboratoř má v sousední položce „Obsah Kjeldahlova dusíku“ (0,50–10,0) % podle PN-EN 13342:2002 a amoniakální dusík podle PN-EN 14671:2007. AB 447 — čistírenské kaly a odpady s kódem 19 08 05, Kjeldahlův dusík (0,10–8,0) %. AB 1768 — čistírenské kaly, Kjeldahlův dusík (0,50–10,0) %, vedle amoniakálního dusíku podle PN-EN 14671:2007 a PN-ISO 5664:2002. AB 1095 — dvě položky (0,10–10) %: půda, zeminy a čistírenské kaly pod názvem „Obsah celkového dusíku“ a organická, statková a minerální hnojiva a prostředky na podporu pěstování rostlin (prostředky ke zlepšení vlastností půdy, stimulátory růstu, substráty) pod názvem „Obsah Kjeldahlova dusíku“; v této druhé položce stojí vedle samostatný „celkový dusík“ podle vlastního postupu PB-302/LF. Hnojiva, stimulátory růstu a substráty leží mimo předmět normy (čistírenské kaly, upravené bioodpady, půda).

KDE SNADNO VZNIKNE ZDÁNLIVĚ SPRÁVNÝ VÝSLEDEK. U názvu výsledku: Kjeldahlův dusík není celkový dusík — dusičnany a dusitany nevstupují (1, 5), takže položka AB 1095 nazvaná „Obsah celkového dusíku“ s touto normou dává výsledek bez dusičnanového a dusitanového dusíku. U vzorku: dusík z vazeb N–N a N–O a z části heterocyklů vychází snížený bez signálu (5). U kyseliny: vzorek bohatý na organickou hmotu spotřebuje hodně kyseliny (tabulka 2) — málo kyseliny (poměr pod 1:10) znamená neúplnou mineralizaci; příliš horký blok (nad 400 °C) znamená ztrátu dusíku (5). U sušiny: výsledek se vztahuje k sušině a u vlhkého nebo kapalného vzorku pochází sušina ze samostatného podílu (8) — chyba sušiny se přenáší přímo do výsledku. U aparatury: kontaminovaný destilační přístroj zvyšuje výsledek — proplach po sérii a slepé pokusy (5). U srovnání dvou norem: u AB 415 má tentýž kal položku Kjeldahlova dusíku podle PN-EN 13342 i podle PN-EN 16169 — z protokolu musí vyplývat, podle které normy byl výsledek uveden.

CO NEUVÁDÍME. Další část mineralizace (teploty a doby ohřevu), titraci, ověření funkce, slepý pokus, vzorec výpočtů, způsob vyjádření výsledků, údaje o preciznosti ani přílohu A jsme nečetli, proto je neuvádíme. Neuvádíme ani požadavky předpisů o používání čistírenských kalů — text směrnice 86/278/EHS ani polských předpisů jsme pro tento záznam nečetli.

Princip metody

Podíl kalu, bioodpadu nebo půdy (obvykle 0,2–1 g sušiny) se mineralizuje v Kjeldahlově zkumavce 10 ml koncentrované kyseliny sírové s 2,5 g směsi K2SO4:CuSO4:TiO2 (10:1:1) v topném bloku, nejvýše při 400 °C — amoniakální dusík a většina organického dusíku přechází na síran amonný. Po zalkalizování hydroxidem sodným se amoniak oddestiluje (např. Parnasovým–Wagnerovým přístrojem nebo s vyvíječem páry) do kyseliny borité a titruje kyselinou sírovou nebo chlorovodíkovou na směsný indikátor. Dusičnany a dusitany do výsledku nevstupují; výsledek se vztahuje k sušině.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
STAV (stav karty k 03.10.2026)PN-EN 16169:2012 (anglická verze) platná; EN 16169:2012 — etapa 90.93 „Decision to confirm“ (iTeh, 03.10.2026)
Meze (1)LOD obvykle 0,03 % N, LOQ 0,1 % N (titrace kyselinou sírovou 0,25 mol/l)
Podíl (9.2)cca 0,2–1 g suchého vzorku nebo nevysušený vzorek s odpovídající sušinou, s přesností 0,1 %; větší — podle obsahu dusíku
Kyselina a katalyzátor (6.2, 6.3, 9.2)10 ml H2SO4 (ρ = 1,84 g/ml) a 2,5 g směsi K2SO4:CuSO4·5H2O:TiO2 (anatas) 10:1:1
Podmínky mineralizace (5)blok nejvýše 400 °C; při vysokém obsahu organické hmoty poměr vzorku ke kyselině nejméně 1:10 (m/V)
Destilace a titrace (4, 6)NaOH 10 mol/l; předloha — kyselina boritá 20 g/l (nebo zředěná H2SO4); titrant H2SO4 nebo HCl c(H+) = 0,01–0,50 mol/l
Sušina (8)výsledek na sušinu; u vlhkých a kapalných vzorků samostatný podíl podle EN 15934
Dosah v rozsazích akreditace (odečet 03.10.2026)4 laboratoře, 5 záznamů v kopii databáze a 5 položek v PCA; záložka „Laboratoře“ („PN-EN 16169“) — stejné 4 na produkčním serveru

Norma

Označení normy
PN-EN 16169:2012
Název (PL)
Osady ściekowe, uzdatnione bioodpady oraz gleba — Oznaczanie azotu metodą Kjeldahla
Název (EN)
Sludge, treated biowaste and soil — Determination of Kjeldahl nitrogen

Postup krok za krokem

  1. Vzorek

    Uchovávání podle ISO 18512 (půda, bioodpady) nebo EN ISO 5667-15 (kaly), příprava podle EN 16179; sušina podle EN 15934. PN-EN 16169:2012 platná (stav karty PKN k 03.10.2026).

  2. Podíl a kyselina

    Cca 0,2–1 g suchého vzorku (nebo nevysušeného s odpovídající sušinou) do Kjeldahlovy zkumavky; 10 ml H2SO4, promíchat, nechat vychladnout.

  3. Katalyzátor a mineralizace

    2,5 g směsi 10:1:1; mineralizace v bloku nejvýše při 400 °C — další program ohřevu neuvádíme.

  4. Destilace

    Po přidání NaOH se amoniak oddestiluje do kyseliny borité (nebo zředěné H2SO4).

  5. Titrace a výsledek

    Titrace kyselinou sírovou nebo chlorovodíkovou; výsledek v % N na sušinu — vzorec výpočtu neuvádíme. Přístroj proplachovat po každé sérii, provádět slepé pokusy.

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Kjeldahlovy baňky nebo zkumavkyPřizpůsobené bloku; objem podle semimikro nebo makro verze (7.1, 9.2)—
Mineralizační blokPro práci s kyselinou sírovou při teplotě blízké 400 °C — ne vyšší (7.2, 5)—
Destilační přístrojNapř. Parnasova–Wagnerova typu nebo jiný s vyvíječem páry (7.3)—
Byreta nebo titrátor, váhy, kuželové baňkyJímání destilátu v kyselině borité a titrace kyselinou (4)—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Kyselina sírová koncentrovaná7664-93-9ρ = 1,84 g/ml; 10 ml na podíl, množství přizpůsobené nádobě a složení vzorku (6.2, 9.2, tabulka 2)
Katalytická směs—200 g K2SO4, 20 g CuSO4·5H2O a 20 g TiO2 (anatas) — 10:1:1; 2,5 g na podíl; k dostání komerčně (6.3)
Hydroxid sodný1310-73-2c = 10 mol/l — k zalkalizování před destilací (6.4)
Roztok kyseliny borité10043-35-3ρ = 20 g/l — předloha pro amoniak (6.5)
Směsný indikátor—0,1 g bromkresolové zeleně a 0,02 g methylčerveně ve 100 ml ethanolu (6.6)
Kyselina sírová nebo chlorovodíková k titraci—c(H+) = 0,01–0,50 mol/l (6.7)
Voda—Jakosti 2 podle EN ISO 3696 (6.1)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN 16169:2012 — „Sludge, treated biowaste and soil — Determination of Kjeldahl nitrogen“.

Jak tato metoda funguje?

Podíl kalu, bioodpadu nebo půdy (obvykle 0,2–1 g sušiny) se mineralizuje v Kjeldahlově zkumavce 10 ml koncentrované kyseliny sírové s 2,5 g směsi K2SO4:CuSO4:TiO2 (10:1:1) v topném bloku, nejvýše při 400 °C — amoniakální dusík a většina organického dusíku přechází na síran amonný. Po zalkalizování hydroxidem sodným se amoniak oddestiluje (např.

Jaký je rozsah měření a přesnost?

STAV (stav karty k 03.10.2026): PN-EN 16169:2012 (anglická verze) platná; EN 16169:2012 — etapa 90.93 „Decision to confirm“ (iTeh, 03.10.2026); Meze (1): LOD obvykle 0,03 % N, LOQ 0,1 % N (titrace kyselinou sírovou 0,25 mol/l); Podíl (9.2): cca 0,2–1 g suchého vzorku nebo nevysušený vzorek s odpovídající sušinou, s přesností 0,1 %; větší — podle obsahu dusíku; Kyselina a katalyzátor (6.2, 6.3, 9.2): 10 ml H2SO4 (ρ = 1,84 g/ml) a 2,5 g směsi K2SO4:CuSO4·5H2O:TiO2 (anatas) 10:1:1.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 5 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Kjeldahlovy baňky nebo zkumavky, Mineralizační blok, Destilační přístroj, Byreta nebo titrátor, váhy, kuželové baňky.

Kde se tato zkouška používá?

Čistírenské kaly, upravené bioodpady (kompost) a půda — Kjeldahlův dusík (1, tabulka 1); Bez dusičnanů a dusitanů; dusík z vazeb N–N a N–O a z části heterocyklů zachycen jen zčásti (1, 5); Čistírenské kaly, odpady s kódem 19 08 05, půda, zeminy a také hnojiva a prostředky na podporu pěstování rostlin — titrační metoda v rozsazích akreditace 4 laboratoří v PCA.

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Koncentrovaná kyselina sírová při teplotě blízké 400 °C — práce v digestoři; Hydroxid sodný 10 mol/l je silně žíravý; přidávání ke kyselému mineralizátu vyvolává silné zahřátí; Norma upozorňuje, že nepopisuje všechna nebezpečí a zkoušky mají provádět náležitě vyškolení pracovníci (úvod).

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN 16169.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí