⚗️ Anionty rozpuštěné ve vodě (Br⁻, Cl⁻, F⁻, NO₃⁻, NO₂⁻, PO₄³⁻, SO₄²⁻) — iontová chromatografie s konduktometrickou detekcí

Fyzikální chemie PN-EN ISO 10304-1

Ve zkratce

Rozpuštěné bromidy, chloridy, fluoridy, dusičnany, dusitany, orthofosforečnany a sírany se dělí kapalinovou chromatografií iontů na aniontoměničové pryskyřici a detegují konduktometrickým detektorem, obvykle spojeným se supresorem (katexem). Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 10304-1:2009 + AC:2012 (ISO 10304-1:2007); Dolní mez použití: 0,05 mg/l Br⁻ a NO₂⁻; 0,1 mg/l Cl⁻, F⁻, NO₃⁻, PO₄³⁻, SO₄²⁻ (rozšiřitelná do cca 0,01 mg/l). Postup zahrnuje 6 kroků; oblasti použití: Pitná voda, podzemní a povrchové vody — současné stanovení 7 aniontů z jednoho nástřiku, Odpadní vody a výluhy (rozsah normy); v odpadních vodách referenční metoda pro fluoridy, dusičnanový a dusitanový dusík a pro chloridy a sírany — jako nástupkyně PN-EN ISO 10304-2 (Dz.U. 2019 pol. 1311, příl. č. 12), Mořská voda (rozsah normy).

Na první pohled

  • Norma: PN-EN ISO 10304-1:2009 + AC:2012 (ISO 10304-1:2007)
  • Kategorie: Fyzikální chemie
  • Kroky postupu: 6
  • Dolní mez použití: 0,05 mg/l Br⁻ a NO₂⁻; 0,1 mg/l Cl⁻, F⁻, NO₃⁻, PO₄³⁻, SO₄²⁻ (rozšiřitelná do cca 0,01 mg/l)
  • Detekce: konduktometrická se supresorem; volitelně UV 200–215 nm (Br⁻, NO₃⁻, NO₂⁻)
  • Rozlišení: R ≥ 1,3 mezi píkem aniontu a nejbližším píkem

Přehled

STAV (k 09.11.2026). PN-EN ISO 10304-1:2009 — anglická verze zveřejněná 29.04.2009, zavádí EN ISO 10304-1:2009 a ISO 10304-1:2007 [IDT]; nahradila dvě polské normy: PN-EN ISO 10304-1:2001 a PN-EN ISO 10304-2:2001. K normě byla vydána oprava PN-EN ISO 10304-1:2009/AC:2012 (anglická verze) — redakční oprava (ISO 10304-1:2007/Cor 1:2010); v souboru zpřístupněném na kartě PKN je její francouzské znění: v názvu tabulky A.9 byl odkaz na ISO 8644-1 nahrazen ISO 8466-1 a v tabulce B.1 (rušivé vlivy F⁻/Cl⁻) anglický výraz „∑ of all ions“ — francouzským; číselné hodnoty metody oprava nemění. Karta PKN nemá poznámku o zrušení ani o nástupkyni. ISO 10304-1:2007 (druhé vydání) nahradilo ISO 10304-1:1992 a ISO 10304-2:1995; v katalogu iTeh má stadium 90.93 (norma potvrzena při periodické revizi).

ISO 10304-1:2007 stanoví metodu stanovení rozpuštěných bromidů, chloridů, fluoridů, dusičnanů, dusitanů, orthofosforečnanů a síranů ve vodě — pitné, podzemní, povrchové, v odpadních vodách, výluzích a mořské vodě — kapalinovou chromatografií iontů. Dolní mez použití je 0,05 mg/l pro bromidy a dusitany a 0,1 mg/l pro chloridy, fluoridy, dusičnany, orthofosforečnany a sírany; závisí na matrici a rušivých vlivech. Pracovní rozsah lze rozšířit k nižším koncentracím (např. 0,01 mg/l) po vhodné úpravě vzorku (podmínky stopové analýzy, předkoncentrace) nebo s UV detektorem pro bromidy, dusičnany a dusitany. Rušivé vlivy: alifatické organické kyseliny (mono- a dikarboxylové) mohou rušit dělení; siřičitany autooxidací zvyšují obsah síranů (vzorek lze upravit na pH 10 a přidat formaldehyd); kovy (alkalických zemin, přechodné, těžké) se odstraňují na speciálních katexech (náplň ve formě H nebo Na; forma H může způsobit ztráty fluoridů a dusitanů).

PŘEDPISY. Nařízení ze dne 12. července 2019 (Dz.U. 2019 pol. 1311, platné), příl. č. 12 — referenční metody analýzy odpadních vod a srážkových nebo tajících vod: iontová chromatografie podle PN-EN ISO 10304-1 pro fluoridy (poř. č. 26) a podle PN-EN ISO 10304-1:2009E pro dusičnanový dusík (poř. č. 7) a dusitanový dusík (poř. č. 8); u chloridů (poř. č. 17) a síranů (poř. č. 52) předpis uvádí PN-EN ISO 10304-2, zrušenou 29.04.2009 a nahrazenou PN-EN ISO 10304-1:2009 — podle vysvětlivky 2 k příloze se pak za doporučenou považuje nová polská norma. Nařízení ze dne 13. července 2021 o monitoringu útvarů vod (Dz.U. 2021 pol. 1576, platné), příl. č. 8: iontová chromatografie podle normy přejímající ISO 10304-1 pro sírany (3.3.4), chloridy (3.3.5), dusičnanový dusík (3.5.3), dusitanový dusík (3.5.4), fosforečnanový fosfor (V) (3.5.6) a fluoridy (3.6.21); bromidy žádný z těchto předpisů neuvádí. Nařízení o vodě určené k lidské spotřebě (Dz.U. 2026 pol. 748) uvádí parametrické hodnoty — dusičnany 50 mg/l a dusitany 0,50 mg/l (příl. č. 1 část B poř. č. 5–6), fluoridy 1,5 mg/l (část B poř. č. 18), chloridy a sírany po 250 mg/l (část C tab. 2 poř. č. 2 a 9) — a požadovanou nejistotu měření (příl. č. 4 část B: dusičnany, chloridy a sírany 15 %, dusitany a fluoridy 20 %); metody analýzy předpis neuvádí.

DRUHÝ ZDROJ PRŮBĚHU (ne obsah normy). Učebnice „Chemia wody“ (Chemie vody; Technická univerzita ve Vratislavi 2024, kap. 4.15.1) uvádí, že rozsah stanovení závisí na chromatografu, koloně, detektoru a smyčce — např. fluoridy 0,01–10, chloridy 0,1–100, dusitany 0,05–20, orthofosforečnany 0,1–20, bromidy 0,05–20, dusičnany 0,1–50, sírany 0,1–200 mg/dm³; příkladné uspořádání: analytická kolona 4 × 250 mm s ochrannou kolonou 4 × 50 mm, smyčka 25 µl, eluent 9 mmol/l Na₂CO₃ a zařízení odstraňující oxid uhličitý z eluentu po supresi. Podle učebnice se vzorky odebírají do lahví nemytých kyselinami ani alkalickými detergenty, filtrují membránovým filtrem 0,45 µm (první podíl filtrátu se odstraní) a lze je uchovávat při 4–6 °C; výsledek se zapisuje na tři platné číslice, při malých koncentracích na dvě, s případným přepočtem NO₃⁻ na N-NO₃ násobitelem 0,2259 a PO₄³⁻ na P-PO₄ násobitelem 0,3261. Stejné uspořádání (ochranná kolona, analytická kolona, supresor, konduktometrický detektor, odstranění částic větších než 0,45 µm) popisuje metoda US EPA 300.0 (verze 2.1, 1993), avšak s jiným eluentem (1,7 mmol/l NaHCO₃ a 1,8 mmol/l Na₂CO₃) — čísla z těchto zdrojů nelze považovat za požadavky normy.

CO ZDE NEUVÁDÍME. Dostupný náhled ISO 10304-1:2007 (iTeh; nejdále sahá anglická verze) končí bodem 6.2 — požadavky na separační kolonu; kap. 7 (odběr a předběžná úprava vzorků), 8 (provedení včetně kalibrace a standardního přídavku), 9–11 (výpočet, vyjádření výsledků, protokol) a přílohy A (údaje o preciznosti) a B (ověřené rušivé vlivy) jsou mimo něj. Neuvádíme proto požadavky normy na filtraci, konzervaci a dobu uchovávání vzorků, zápis výsledku ani údaje o preciznosti; konzervaci a zacházení se vzorky norma odkazuje na ISO 5667-3 (kap. 2).

Princip metody

Vzorek se předem upraví k odstranění pevných částic a — v případě potřeby — siřičitanů a iontů kovů. Anionty se dělí kapalinovou chromatografií na aniontoměničové pryskyřici (stacionární fáze) s vodnými roztoky solí slabých jedno- a dvojsytných kyselin jako eluenty pro izokratickou nebo gradientovou eluci (například uhličitanový, hydrogenuhličitanový, hydroxidový eluent). Detekce se provádí konduktometrickým detektorem (CD); protože eluent musí mít dostatečně nízkou vodivost, CD se obvykle spojuje se supresorem (katexem), který snižuje vodivost eluentu a převádí stanovované ionty na odpovídající kyseliny. UV detektor není povinný, lze jej však použít pro bromidy, dusičnany a dusitany (λ = 200–215 nm), je-li potřeba vyšší citlivosti nebo při matričních interferencích. Rozlišení R mezi píkem stanovovaného aniontu a nejbližším píkem nesmí být menší než 1,3. Kalibrace se provádí podle ISO 8466-1 nebo ISO 8466-2 (ve zvláštních případech rozšířené rozsahy, např. dvě dekády koncentrací); nezbytné jsou kontrolní pokusy platnosti kalibrační funkce, někdy opakování stanovení, a při očekávaných matričních interferencích může být vyžadována metoda standardního přídavku. Příkladný eluent: koncentrát 28,6 g Na₂CO₃ a 8,4 g NaHCO₃ v 1000 ml (0,27 mol/l a 0,1 mol/l; stálý několik měsíců při 2–8 °C), z něhož se 20 ml zředí na 2000 ml (0,0027 mol/l Na₂CO₃ a 0,001 mol/l NaHCO₃); voda pro eluenty se odplyňuje a eluenty se připravují čerstvé každé 3 dny. Zásobní roztoky 1000 mg/l každého aniontu jsou dostupné komerčně nebo se připravují ze solí sušených při (105 ± 5) °C (NaBr 1,2877 g/6 h, NaCl 1,6484 g/2 h, NaF 2,2100 g/1 h, NaNO₃ 1,3707 g/24 h, NaNO₂ 1,4998 g/1 h, KH₂PO₄ 1,4330 g/1 h, Na₂SO₄ 1,4786 g/1 h); směsný standardní roztok 10 mg/l (1,0 ml každého zásobního roztoku do 100 ml) je stálý týden ve tmě při 2–8 °C v polyethylenových lahvích; 5–10 kalibračních roztoků se rozloží rovnoměrně v pracovním rozsahu (např. 0,05–0,5 mg/l z podílů 100–1000 µl do baněk 20 ml) a připravují se v den použití.

Použití

Klíčové parametry

ParametrHodnota
Dolní mez použití0,05 mg/l Br⁻ a NO₂⁻; 0,1 mg/l Cl⁻, F⁻, NO₃⁻, PO₄³⁻, SO₄²⁻ (rozšiřitelná do cca 0,01 mg/l)
Detekcekonduktometrická se supresorem; volitelně UV 200–215 nm (Br⁻, NO₃⁻, NO₂⁻)
RozlišeníR ≥ 1,3 mezi píkem aniontu a nejbližším píkem
Eluent (příklad)0,0027 mol/l Na₂CO₃ + 0,001 mol/l NaHCO₃ (z koncentrátu 28,6 g + 8,4 g/l, 20 ml → 2000 ml); čerstvý každé 3 dny
Dávkovací smyčkanapř. 0,02 ml (norma, 6.1.3); v příkladu z učebnice Technické univerzity ve Vratislavi — 25 µl
Příprava vzorkuodstranění pevných částic a v případě potřeby siřičitanů (pH 10, formaldehyd) a kovů (katex) — kap. 3–4 normy; filtrace přes 0,45 µm s odstraněním prvního podílu filtrátu a uchovávání při 4–6 °C — podle učebnice Technické univerzity ve Vratislavi (kap. 7 normy mimo náhled)

Norma

Označení normy
PN-EN ISO 10304-1:2009 + AC:2012 (ISO 10304-1:2007)
Název (PL)
Jakość wody — Oznaczanie rozpuszczonych anionów za pomocą chromatografii jonowej — Część 1: Oznaczanie bromków, chlorków, fluorków, azotanów, azotynów, fosforanów i siarczanów
Název (EN)
Water quality — Determination of dissolved anions by liquid chromatography of ions — Part 1: Determination of bromide, chloride, fluoride, nitrate, nitrite, phosphate and sulfate

Postup krok za krokem

  1. Odběr a příprava vzorku

    Odstraňte ze vzorku pevné částice (podrobnosti v kap. 7 normy, mimo náhled; konzervace podle ISO 5667-3). Učebnice Technické univerzity ve Vratislavi: lahve určené pro IC, nemyté kyselinami ani alkalickými detergenty; membránový filtr 0,45 µm s odstraněním prvního podílu filtrátu; uchovávání při 4–6 °C. V případě potřeby odstraňte kovy na katexu (forma H může způsobit ztráty fluoridů a dusitanů) a siřičitany stabilizujte (pH 10, formaldehyd).

  2. Eluent

    Připravte eluent z odplyněné vody (např. z uhličitano-hydrogenuhličitanového koncentrátu 20 ml → 2000 ml) nebo podle doporučení dodavatele kolony; vyměňujte po 3 dnech.

  3. Kalibrace

    Ze zásobních roztoků 1000 mg/l připravte směsný standard 10 mg/l a 5–10 kalibračních roztoků rovnoměrně v pracovním rozsahu (např. 0,05–0,5 mg/l); stanovte retenční časy a kalibrační funkci podle ISO 8466-1/-2.

  4. Kontrola dělení

    Ověřte na chromatogramech standardů a vzorků, že rozlišení R mezi aniontem a nejbližším píkem je nejméně 1,3 a že se rušivé anionty nepřekrývají se stanovovanými.

  5. Analýza

    Nastříkněte vzorek (smyčka např. 0,02 ml nebo autosampler); zaznamenávejte signál konduktometrického detektoru za supresorem (a UV, pokud se používá). Proveďte slepý pokus s vodou jakosti 1 a kontrolní pokusy platnosti kalibrace; při matričních interferencích použijte standardní přídavek; v případě potřeby stanovení zopakujte.

  6. Výpočet a výsledek

    Koncentrace odečtěte ze závislosti plocha (výška) píku–koncentrace. Podle učebnice Technické univerzity ve Vratislavi (kap. 9–10 normy jsou mimo náhled) se výsledek v mg/l zapisuje na tři platné číslice, při malých hodnotách na dvě; v případě potřeby přepočtěte (NO₃⁻ → N-NO₃ × 0,2259; PO₄³⁻ → P-PO₄ × 0,3261).

Potřebné vybavení a přístroje

VybaveníPříkladOrientační cena
Iontový chromatograf: zásobník eluentu s odplyněním, čerpadlo HPLC bez kovových dílů, dávkovač se smyčkou (např. 0,02 ml) nebo autosamplerizokratická nebo gradientová eluce (kap. 4)—
Aniontoměničová separační kolona s rozlišením podle bodu 6.2; předkolony v případě potřeby (6.1.8)kolona a eluent se volí společně, podle doporučení dodavatele kolony (5.10.1)—
Konduktometrický detektor se supresorem (katex)technika se supresí nebo bez suprese (5.10.1)—
UV detektor 190–400 nm (volitelně)bromidy, dusičnany, dusitany při 200–215 nm—
Počítač se softwarem pro sběr a zpracování datvýpočet ploch/výšek píků, kalibrace—
Membránové filtry k odstranění částic (0,45 µm podle učebnice Technické univerzity ve Vratislavi); náplně katexů (forma H nebo Na)příprava vzorku—

Činidla, živné půdy a spotřební materiál

ČinidloCASPodrobnosti
Voda jakosti 1 podle ISO 3696 (odplyněná)—eluenty, ředění, slepý pokus
Uhličitan sodný a hydrogenuhličitan sodný (nebo NaOH/KOH)—uhličitano-hydrogenuhličitanový (nebo hydroxidový) eluent
Zásobní roztoky aniontů 1000 mg/l (komerční nebo z NaBr, NaCl, NaF, NaNO₃, NaNO₂, KH₂PO₄, Na₂SO₄)—standardy; soli sušené při (105 ± 5) °C
Směsný standardní roztok 10 mg/l a kalibrační roztoky—kalibrace 5–10 bodů v pracovním rozsahu, čerstvé v den použití
Formaldehyd (při přítomnosti siřičitanů)—stabilizace siřičitanů po úpravě pH na 10

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP)

Časté dotazy

Která norma tuto zkoušku popisuje?

Zkouška se provádí podle normy PN-EN ISO 10304-1:2009 + AC:2012 (ISO 10304-1:2007) — „Water quality — Determination of dissolved anions by liquid chromatography of ions — Part 1: Determination of bromide, chloride, fluoride, nitrate, nitrite, phosphate and sulfate“.

Jak tato metoda funguje?

Vzorek se předem upraví k odstranění pevných částic a — v případě potřeby — siřičitanů a iontů kovů. Anionty se dělí kapalinovou chromatografií na aniontoměničové pryskyřici (stacionární fáze) s vodnými roztoky solí slabých jedno- a dvojsytných kyselin jako eluenty pro izokratickou nebo gradientovou eluci (například uhličitanový, hydrogenuhličitanový, hydroxidový eluent).

Jaký je rozsah měření a přesnost?

Dolní mez použití: 0,05 mg/l Br⁻ a NO₂⁻; 0,1 mg/l Cl⁻, F⁻, NO₃⁻, PO₄³⁻, SO₄²⁻ (rozšiřitelná do cca 0,01 mg/l); Detekce: konduktometrická se supresorem; volitelně UV 200–215 nm (Br⁻, NO₃⁻, NO₂⁻); Rozlišení: R ≥ 1,3 mezi píkem aniontu a nejbližším píkem; Eluent (příklad): 0,0027 mol/l Na₂CO₃ + 0,001 mol/l NaHCO₃ (z koncentrátu 28,6 g + 8,4 g/l, 20 ml → 2000 ml); čerstvý každé 3 dny.

Jak dlouho zkouška trvá?

Postup zahrnuje 6 kroků. Norma neuvádí dobu trvání u každé etapy — rozhoduje vlastní postup laboratoře.

Jaké vybavení je potřeba?

Iontový chromatograf: zásobník eluentu s odplyněním, čerpadlo HPLC bez kovových dílů, dávkovač se smyčkou (např. 0,02 ml) nebo autosampler, Aniontoměničová separační kolona s rozlišením podle bodu 6.2; předkolony v případě potřeby (6.1.8), Konduktometrický detektor se supresorem (katex), UV detektor 190–400 nm (volitelně), Počítač se softwarem pro sběr a zpracování dat, Membránové filtry k odstranění částic (0,45 µm podle učebnice Technické univerzity ve Vratislavi); náplně katexů (forma H nebo Na).

Kde se tato zkouška používá?

Pitná voda, podzemní a povrchové vody — současné stanovení 7 aniontů z jednoho nástřiku; Odpadní vody a výluhy (rozsah normy); v odpadních vodách referenční metoda pro fluoridy, dusičnanový a dusitanový dusík a pro chloridy a sírany — jako nástupkyně PN-EN ISO 10304-2 (Dz.U. 2019 pol. 1311, příl. č. 12); Mořská voda (rozsah normy); Stopová analýza bromidů, dusičnanů a dusitanů s UV detekcí nebo po předkoncentraci (do cca 0,01 mg/l); Monitoring povrchových a podzemních vod — sírany, chloridy, dusičnanový a dusitanový dusík, fosforečnanový fosfor (V), fluoridy (Dz.U. 2021 pol. 1576, příl. č. 8).

Jaká bezpečnostní opatření platí?

Alkalické eluenty (NaOH/KOH) — brýle a rukavice; Formaldehyd (stabilizace siřičitanů) — práce v digestoři; Varování normy: uživatel má znát běžnou laboratorní praxi a sám stanoví zásady BOZP; zkoušky provádí náležitě vyškolený personál.

Která laboratoř může tuto zkoušku provést?

Zkoušku provádějí laboratoře akreditované podle ISO/IEC 17025. Na LabCoda je najdete podle označení normy PN-EN ISO 10304-1.

🔍 Najít laboratoř, která tuto zkoušku provádí